Fanynka Stehnová chodila na gymnázium v Hrubečném Poli, zakončila bohemistiku a ruský jazyk a literaturu na Filozofické fakultě v Záhřebu a dálkově vystudovala i knihovnictví. Po studiu učila na různých školách v Záhřebu, Bjelovaru a Nové Hradišce. Osm školních let do roku 1985 učila ruštinu na základní škole v Davoru, kde vedla i literární a divadelní skupinu. Vzpomíná, že měla s dětmi výborné výsledky na soutěžích a že se její žáci pokaždé dostali na regionální, a dokonce i na republikovou úroveň. Zavzpomínala na velice milé lidi, hluboce věřící a vždy ochotné pomoci. Právě její kolegyně ze školy objevila tenkrát zcela náhodou v denním tisku inzerát na místo vedoucí české ústřední knihovny v Bjelovaru, na který se paní Fanynka bez rozmýšlení přihlásila. Když ji přijali, byla nadšená, protože věděla, že to bude práce s její oblíbenou literaturou a českým jazykem.
Do práce v knihovně Petar Preradović v Bjelovaru nastoupila paní Fanynka 1. června 1991 jako vedoucí Ústřední knihovny pro českou menšinu, která se v květnu roku 2007 přestěhovala do Daruvaru. „Každá doba a pracovní místo bylo jiné a svým způsobem krásné. V Bjelovaru jsem hodně pomáhala České obci. Po pracovní době v knihovně jsem tam vedla kurzy českého jazyka; v jednom období jsem měla zároveň čtyři skupiny. Vážili si toho nejen dospělí, ale i žáci. Chtěli se naučit česky, psali domácí úkoly a dělali různá cvičení. Jedna žákyně se mi pochlubila, že skončila až v Lucembursku a velice si vážila znalostí češtiny, které získala v Bjelovaru. Žáci, kteří chodili do kurzu češtiny, vystupovali i v programech organizovaných Svazem Čechů – na Našem jaru nebo na Přehlídce dětských písní v Končenicích.“ Paní Fanynka se snažila zviditelňovat českou menšinu a kulturu na všech polích. Po domovinské válce byla redaktorkou českého vysílání v bjelovarském rozhlase. „Pořad probíhal každé dva týdny. Byla to taková mozaika o všem možném; posluchači volali do pořadu a vyptávali se na různé věci,“ zavzpomínala Fanynka Stehnová.
Práce v bjelovarské knihovně zahrnovala návštěvy knihoven v jiných městech. Paní Fanynka jezdila do Sisku, Jazveniku, Rijeky, Virovitice, Nové Hradišky či Hercegovce, vozila tam české knihy a po čase je vyměňovala. Byly to takové malé české literární koutky. Připravovala přednášky a výstavy nejen pro knihovny, ale i pro tamní Besedy, ve kterých přibližovala českou kulturu a známé osobnosti podle zájmu a domluvy. Při cestách do Daruvaru začala spolupráce s Burianovou knihovnou, která byla později po rozsáhlé a náročné revizi zaměřena především na uspořádání knih a zavedení mezinárodního desetinného třídění (UDK).
Vedení Svazu Čechů tehdy usilovalo o přestěhování ústřední knihovny do Daruvaru, ale k tomu mohlo dojít, až když byly zajištěny organizační a prostorové podmínky. Od roku 2007 sídlí Ústřední knihovna pro českou menšinu v Daruvaru při daruvarské Lidové knihovně a čítárně, která se tehdy rozrostla i o další části. A paní Fanynka začala každodenně jezdit za prací do Daruvaru. „Práce v Daruvaru byla jiná. Český jazyk zde stále žije a používá se. Samozřejmě, že je tu tím pádem i více čtenářů a návštěvníků v knihovně, se kterými jsme si vždy popovídali. Zde jsem se zaměřila na pořádání přednášek a dílen a později i různých projektů. Chodila jsem číst dětem do české mateřské školy, navázali jsme spolupráci s knihovnou v Českém Těšíně a společně jsme začali pořádat Noc s Andersenem. Je to oblíbená akce, během které skupina dětí přespí v knihovně a seznamuje se s dílem Hanse Christiana Andersena. S knihovnou v Těšíně jsme se během několika ročníků spojovali prostřednictvím videohovorů a později se zapojily i další knihovny.“ Daruvarská knihovna je představena i na jejich webové stránce, s čímž paní Fanynka také pomáhala. Další zajímavá akce byla Škola naruby, také inspirovaná podobnou akcí v Česku.
Paní Fanynce se výborně spolupracovalo také s učiteli vyslanými z České republiky na pomoc krajanům: „Připravovali jsme různé zajímavé akce. Nezapomenutelné jsou přednášky a dílny, které vedl a připravoval učitel z České republiky Luděk Korbel s Klárou Brožovou (Karel IV., Bohumil Hrabal). Každým rokem se konají kurzy češtiny, které jsem někdy vedla já a jindy učitelky z České republiky. Ten letošní vede učitelka z České republiky Tereza Vlček Klímová, která připravila různé akce pro děti. Velký počet zájemců, převážně dospělých, do knihovny láká kvíz, který připravuje učitelka Ilona Kirchnerová, která zde vedla i velice zajímavé dílny tvůrčího psaní pro krajanské autory.“
Během své práce měla Fanynka Stehnová možnost setkat se se známými osobnostmi. Mezi největší celebrity patří Jiří Menzel nebo Michal Viewegh. Jiří Menzel byl v roce 2003 v Bjelovaru na divadelním festivalu BOK a při té příležitosti navštívil i Českou obec, kde se setkal s krajany a představiteli města a županství. V roce 1998 navštívil krajanskou komunitu i Michal Viewegh, jehož román Výchova dívek v Čechách byl v té době největším hitem v Chorvatsku. Vydavatelství Divić proto umožnilo pobyt spisovatele v Chorvatsku a díky bjelovarské knihovně se podařilo zajistit i návštěvu Bjelovaru a Daruvaru a setkání s představiteli krajanů. Fanynka Stehnová vzpomíná, jak ho seznámila s českou menšinou v Chorvatsku, ukázala mu v Bjelovaru Ústřední knihovnu pro českou menšinu a doprovázela ho do Daruvaru, kde s ním vedla besedu v Českém domě za účasti velkého počtu diváků.
Jednou z nejvýznamnějších akcí, na kterých se paní Fanynka podílela, byla příprava velkolepé oslavy dvoustého výročí přistěhování Čechů na území Bjelovarska, která se měla konat v roce 1991. Fanynka Stehnová, Valerie Mrkobradová, Zlata Škrbinová a Jovanka Fofoňková v bjelovarském Městském muzeu připravovaly výstavu Dvě stě let pospolu. Paní Fanynka se věnovala přípravě historické části výstavy a v bjelovarském archivu vyhledávala dokumenty o přistěhování Čechů. Vzpomíná, že byly těmto oslavám věnovány celé prostory muzea, přičemž v části byla etnografická výstava, jinde výstava krajanských výtvarníků, na jiném místě výstava známých výtvarníků a sochařů a mnoho dalšího. Plánované oslavy však bohužel zmařila válka.
V současnosti žije Fanynka Stehnová v Bjelovaru a stále často navštěvuje i Horní Rášenici, kde prožila své dětství. Její tatínek Josef byl zemědělec a maminka, Blaženka Husáková z Končenic, byla v domácnosti. Po smrti otce v roce 1999 převzala paní Fanynka péči o sestru Toničku. Zavzpomínala i na zesnulého manžela Branka, se kterým se znala od dětství: „Byl velice hodný a největší radost měl, když mohl někoho potěšit svou vlastní vypěstovanou zeleninou.“ Fanynka mu ráda pomáhala a i dnes ráda tráví čas na zahradě nebo pomáhá na zahrádce u přátel. Stále má plno nápadů a energie a ráda také jezdí do Daruvaru nebo Bjelovaru, kde se setkává se známými.
„Děti dříve více četly a měly kontakt s knihami, zatímco dnes žijí online a vše si mohou vyhledat na internetu. Je to jiný způsob života. Můj názor je, že je to velké mínus. Ztrácejí kontakt s reálným světem a životem a myslí si, že to tak budou mít i v životě, vše připravené a bez velkého úsilí. Prostě je to už jiný svět a jiná doba, nedá se to srovnat s dobou, kdy jsme hodiny a hodiny trávili v knihovnách a vyhledávali údaje při přípravách referátů. V životě to není tak jednoduché, jak se zdá,“ dodává Fanynka Stehnová k situaci současné mladé generace.
„Děti se musí vést ke čtení od malička. Každodenně se jim má číst nebo se věnovat společnému prohlížení knih a při tom si vyprávět. Postupně se ten čas má prodlužovat a má to být pro děti zábavné a příjemné, což není jednoduché v současné urychlené době, kdy má každý plnou hlavou starostí a každodenních povinností. Ale statistika dokazuje, že ty děti, kterým se četlo, mají lepší výsledky ve škole,“ doporučuje paní Fanynka rodičům.
Dozvěděli jsme se také, že paní Fanynka nejraději čte knihy ze života napsané podle pravdivých předloh, dále romány s historickou nebo psychologickou tematikou, které obsahují lidové zvyky a popisují tradice, ale vyhledává i knihy s náboženskou tematikou. Z novějších knih si s nadšením přečetla soudobé spisovatele, jako je z českých Patrik Hartl a Petra Soukupová a z chorvatských Goran Tribuson, ale přitom se zasmála, že detektivky nebo fantasy nemá ráda vůbec. Možná si něco od doporučených autorů vyberete na dovolenou. Text Jana Staňová, foto archiv Jednoty
