Smržovka je malé, klidné a útulné horské městečko s méně než 4 000 obyvateli. Je to také chráněná krajinná oblast Jizerských hor, známá díky zimnímu turismu a lyžařským stezkám, která nabízí také mnoho rozhleden a krásnou přírodu.
Celý rok jsme se s žáky na náš zájezd těšili. Na třídních hodinách jsme se neustále vraceli k tomuto tématu a vyhledávali různé údaje na internetu. Žáci obou šestých tříd daruvarské školy a školy v Končenicích se na výlet dopředu pilně připravovali. Skončil školní rok a přišel den odjezdu. Letos to bylo 22. června ve večerních hodinách. Nálada byla výborná. Sotva jsme vyjeli z parkoviště a už začala hrát hudba a autobusem zněl dětský zpěv a smích. Rodičům snad děti ani nestačily zamávat. Na cestu se vydalo 26 žáků pod vedením tří třídních učitelů Miroslavy Veltruské, Matiji De Bony a Igora Šimaly.
Druhý den v dopoledních hodinách jsme dojeli k našemu cíli do pohádkového penzionu U Potůčku, kde na nás už netrpělivě čekal veselý majitel pan Rašín. Penzion je tradiční horský dřevěný domeček s krásným okolím, dvorečkem, dobrým kuchařem a dalším personálem a také s pejsky… Abychom moc nelenili, hned po obědě jsme se vydali zdolat první vyhlídku ve Smržovce, Finkův kámen (Finkenstein), který leží v nadmořské výšce 688 metrů a kde se nachází i Čertova studánka se zajímavou historií. Nabízí se od tam krásný výhled na města Smržovka a Tanvald. Jeden ze žáků za mnou později přišel a řekl: „Učitelko, natrápili jsme se, než jsme sem vylezli, ale stálo to za to!“
Poslední den pobytu na naší letní škole jsme jeli vlakem do Bozkovských jeskyní, které jsou nejdelším dolomitovým jeskynním komplexem v ČR. Prošli jsme se jejími podzemními chodbami při zajímavém výkladu a viděli jsme největší podzemní jezero v Česku s překrásnou tyrkysovou barvou.
Kromě každodenních výletů v dopoledních a odpoledních hodinách se děti moc těšily i na společné večírky, při kterých jsme sportovali, pořádali kvízy, opékali buřty, kreslili, hráli deskové hry a bavili se. Děvčata se občas trošku bála, že v penzionu straší, ale potom zjistila, že strašidla byla jen učitelé, kteří je v noci obcházeli, aby zjistili, zda už všichni usnuli.
Během letní školy jsme všude budili zájem i tím, že jsme z Chorvatska a že umíme česky. Bylo těžké vysvětlit, že jsme vlastně Češi a že naši předkové se před mnoha lety přistěhovali do Chorvatska, kde se dodnes snažíme zachovat český jazyk, zvyky a kulturu.
Děti byly hodné a poslušné, všude jsme dostávali samé pochvaly. Program byl pestrý a všechny aktivity a úkoly jsme skvěle zvládli. Domů jsme dojeli 29. června v ranních hodinách plní dojmů, nových zážitků a znalostí. Děkujeme všem, kteří nám tuto cestu umožnili. Všichni na ni budou dlouho vzpomínat a po prázdninách, až začne nový školní rok, začneme plánovat naši další společnou cestu do České republiky a těšit se na ni. Text Miroslava Veltruská, foto škola
