DRAGUTIN-KAREL KUČERA
* 1943 – + 2024
Dragutin Kučera, kterého všichni znají jako Karla Kučeru, se narodil 12. listopadu 1943 v Hercegovci, kde chodil také do základní školy. Žil s rodiči Marií a Dragutinem (rovněž Karlem) a sestrou Jiřinou, která byla pro něj po celý život skutečnou podporou a přítelem v každé situaci.
Svůj život Karel zasvětil rodnému
Hercegovci. Už v mládí vynikal prací v České besedě a stal se dokonce vedoucím mládeže. Díky svému každodennímu úsilí a pracovitosti byl zanedlouho zvolen tajemníkem a později i předsedou Besedy. Funkci předsedy České besedy vykonával od roku 1979 až do roku 1990 a potom zase v letech 1998–2006.
Začátkem devadesátých let vstoupil do politiky a v roce 1992 se stal starostou obce Hercegovec a předsedou Chorvatské selské strany HSS v Hercegovci. Karel byl člověk, kterého měli lidi rádi a vážili si ho, o čemž svědčí i fakt, že byl ve funkci starosty obce po čtyři funkční období. Svůj život zasvětil své rodině, manželce, dcerám a vnoučatům, a samozřejmě, svému Hercegovci, který nadevše miloval a neustále usiloval o zlepšení zdejších životních podmínek, přičemž nezapomínal ani na své kořeny a zemi, odkud pocházeli jeho předkové. Za Českou besedu Hercegovec Irena Horáková a Jarmilka Kučerová Slivarová

KRAJAN, DIVADELNÍK, POLITIK
Je léto, doba dovolených, a tak jsem byla přizvána na pomoc v redakci Jednoty. A právě zde mne zastihla smutná zpráva, že zemřel známý krajan, divadelník a politik z Hercegovce Karel Kučera. Ještě nedávno, když jsme spolu po telefonu hovořili, jsem mu slíbila, že ho navštívím. Bohužel se tak nestalo…
Karel Kučera (narodil se 12. listopadu 1943 v Hercegovci, zemřel 16. července 2024 v Hercegovci) byl krajan, divadelník a politik pocházející z rolnické rodiny. V krajanském životě začínal jako tanečník ve folklorní skupině hercegovecké České besedy, kde vynikal a kde se také seznámil se svou životní družkou Miluší, jak jí říkal, která mu byla v jeho činnosti nápomocna. V krajanském životě se učil od známých hercegoveckých krajanských pracovníků Josefa Korába a Oldřicha Olivy. V Besedě byl členem výboru, tajemníkem a několik mandátů také předsedou. Vedl také divadelní skupinu, ve které se uplatnil nejen jako divadelník, ale také jako režisér. V devadesátých letech, po osamostatnění Chorvatska a s tím spojených politických změnách, se stal členem Chorvatské selské strany, kde byl po dvě funkční období předsedou. Jako kandidát této politické strany byl také po čtyři mandáty starostou obce. Cílem Karla Kučery, jako člena CHSS, byl pokrok osady.
O své rodině, rodičích, manželce, dcerách a sestře, učitelce, vždy hovořil s citem, vděčností a úctou. Jako novinářka Jednoty jsem často bývala pracovně v Hercegovci. Věděla jsem, že na Karla je spolehnutí, že upozorní na události a činnost spolků i politických stran v osadě. Záleželo mu na tom, aby se v krajanském tisku psalo o Hercegovci jako krajanské osadě.
Vždy, když odejde některý z krajanů, zůstane po něm v krajanském prostředí prázdné místo, zvlášť když je to osoba, které záleželo na krajanské činnosti a pokroku krajanského prostředí. Marie Selicharová

ODEŠEL NIKOLA ZEMAN * 1938 – + 2024
Vážený člen krajanské komunity a dlouholetý účastník a kronikář dění v Lipovlanech Nikola Zeman zemřel 6. července v nemocnici v Pakraci po krátké a těžké nemoci. Poslední rozloučení a pohřeb proběhly 9. července na hřbitově v Lipovlanech. Pohřební obřad vedl farář řeckokatolické farnosti Sv. Anny v Lipovlanech Nikola Stupjak.
Životní dráha Nikoly Zemana nebyla lehká. Narodil se 2. prosince 1938. Druhá světová válka značně ovlivnila jeho životní cestu. Už ve třech letech mu zemřela matka a v roce 1943, kdy bylo Nikolovi 5 let, byl jeho otec spolu s ostatními lipovlanskými muži odvlečen do koncentračního tábora Jasenovac. Nikola se stal sirotkem; vychovala ho kmotra. I přes všechny potíže dokončil čtyři třídy české školy v Lipovlanech. Dále se vzdělával na české škole v Daruvaru a střední školu absolvoval v Kutině.
V Rajlovci u Sarajeva dokončil poddůstojnickou školu a stal se leteckým mechanikem. Po vojenské službě získal práci v podniku INA Naftaplin. Jeho životní cesta pokračovala v Rakousku, kde se oženil a s manželkou Ljubicou vychoval dva syny, Zlatka a Darka. Pracovní věk uzavřel na lipovlanských rybnících. V důchodu se zcela věnoval kronikářské a badatelské práci spojené s minulostí Lipovlan.
Spolu s Vládou Jaroslavem Vaňkem a Rudolfem Jánským podnítil obnovení činnosti České besedy Lipovlany. V prvním mandátu Besedy zastával Nikola Zeman funkci tajemníka, ve druhém byl zvolen za místopředsedu Besedy. Byl jedním z iniciátorů proslulé akce národnostních menšin Lipovlanská setkání a později jejím velkým zastáncem a pravidelným účastníkem. Za života Nikola sepsal i několik knih o Lipovlanech. Za svou badatelskou práci a činnost ve prospěch české menšiny dostal v roce 2023 od obce Lipovlany uznání.
Nikola Zeman byl skromný a klidný člověk, pilný pracovník a milovník Lipovlan a jejich obyvatel, který dal lipovlanskému prostředí opravdu hodně. Pro nevelkou českou krajanskou komunitu, ale i ostatní obyvatele obce Lipovlany je jeho odchod velkou ztrátou. Text Damir Smetko, přel. jh, foto archiv

ALENKA HORÁKOVÁ (24. 4. 1947 – 28. 5. 2024)
Krajany v Horním Daruvaru i širokém okolí zarmoutila zpráva o úmrtí někdejší učitelky na obvodní škole v Horním Daruvaru, která byla dlouhá léta hybnou pákou kulturního dění v osadě. Předseda České besedy Horní Daruvar Damir Malina se s ní za všechny, kdo ji znali a měli rádi, rozloučil následujícími slovy:
Zarmoucená rodino, příbuzní, přátelé a spoluobčané zesnulé Alenky Horákové!
I když jsme věděli, že paní učitelka Alenka je těžce nemocná, zpráva jejím úmrtí nás nemile překvapila.
Byli jsme zvyklí vídat ji mezi námi. Ještě před několika dny byla na besedním divadelním večírku, ale už den nato měla mozkovou příhodu a byla odvezena do nemocnice. Zprávy nedávaly velké naděje na její uzdravení. Ani při veškeré zdravotní péči už pomoci nebylo.
Narodila se před sedmdesáti sedmi lety v rodině Hlušičkově. Otec Jenda, známý fotograf a také bývalý předseda naší Besedy byl Alence vzorem. Základní školu Komenského vychodila na Podborech a v Daruvaru. Po dokončení českého gymnázia a pakracké Učitelské akademie se stala učitelkou a celý svůj pracovní i osobní život prožila v rodné osadě. Už jako mladé děvče se zapojila do besední činnosti, tančila ve folklorní skupině, hrála divadla a pomáhala, jak uměla. Osada a Beseda, která měla českou učitelku, měla postaráno o kulturní činnosti jako je folklor, zpěv, divadlo a další. Tak to bylo i v případě naší učitelky Alenky.
Založila rodinu s Jaroslavem Horákem, narodily se jim děti Jasna a Tihomir, postavili si společně rodinný dům. Také Alenčin manžel Járo byl velice aktivní v Besedě, ale také jako dlouholetý předseda Místní pospolitosti. Zkrátka, byla to rodina, která byla plně zapojena do všech činností v osadě a zanechala za sebou viditelné stopy. Za veškerou svou činnost byli manželé společně odměněni cenou města Daruvaru. S manželem si dobře rozuměli, dožili se i své zlaté svatby.
Stačí uvést, že byla Alenka snad po celý svůj pracovní život také ve výboru České besedy a že byla více než třicet let její tajemnicí. Všude byla hybnou pákou a stála u všech besedních akcí. Byla iniciátorkou založení besední pěvecké skupiny, od starších žen převzala vedení babských bálů, byla moderátorkou setkání hudebních skupin, zkrátka byla všude, kde to bylo zapotřebí. Vypočítat všechno by snad ani nešlo.
Také jako učitelka dbala o to, aby se mezi námi udržel český jazyk. Kolik je to jenom generací, které naučila česky psát a číst? Měli jsme to štěstí, že jsme měli v osadě českou školu a českou učitelku. Teď je škola zavřena, dětí je málo, na snahu o udržení českého jazyka mezi námi bude možná za pár roků vzpomínat někdo jiný.
O každém se, když zemře, říká jen to nejlepší. Někdy se i přehání, aby si ho lidé pamatovali v dobrém, avšak o zesnulé Alence se nedá říci nic jiného než slova chvály a poděkování za její práci a péči jak v rodině a ve škole, tak i v České besedě a celé naší osadě.
Synovi Tihomirovi a Rance, dceři Jasně a Davorovi, vnukovi Davidovi a vnučce Dalile a všem příbuzným vyjadřuji upřímnou soustrast. Jménem rodiny, příbuzných, členů České besedy a jménem vlastním nebohé paní učitelce Alence děkuji za vše, co ve svém životě udělala. Budiž jí lehká podborská zem a čest její památce. Eduard Malina

ZDENKA ŠUTOVÁ (1948–2024)
Lipovčané se koncem dubna naposledy rozloučili se zasloužilou členkou České besedy Lipovec a spoluobčankou Zdenkou Šutovou:
Všechno má určenou chvíli
a veškeré dění pod nebem svůj čas.
Je čas rození i čas umírání,
je čas smát se i milovat,
čas budovat i čas plakat,
čas boje i čas pokoje.
Z těchto slov je utkán celý náš život. Kolik času a na co bylo každému z nás určeno, se dovíme teprve na konci své životní cesty.
Dnes jsme se sešli v hlubokém zármutku, abychom řekli své poslední sbohem milé mamince, manželce, babičce a čestné člence naší Besedy Zdence Šutové.
Narodila se 8. března 1948 v rolnické rodině Novotných. Po dokončení osmiletky pokračovala ve vzdělávání na ekonomické škole. Nastoupila do zaměstnání a roku 1971 založila svou rodinu s Paškem Šutem. Do rodiny přibývají děti, nejprve syn Tomislav a poté dcera Ivana.
Po práci v zaměstnání a povinnostech v domácnosti jí mnoho času nezbývalo, ale pro besední činnost si ho vždy našla. Již jako děvče začala napovídat v divadle a jako nápověda se velice osvědčila. Co pro divadlo znamená dobrá nápověda, to vědí jenom herci. Traduje se, že někteří herci nechtěli hrát v divadle, jestli Zdenka nebude napovídat.
I když napovídat přestala, divadlo zůstalo její láskou. Vždy se přišla podívat na představení, nejčastěji v doprovodu svých vnuček, a nezapomněla pro každou divadelní přehlídku upéct pekáč buchet. Další její zálibou byly procházky přírodou a práce na zahrádce.
Bohužel náhle onemocněla a svůj nerovný boj s těžkou nemocí dobojovala. Odebrala se na věčný odpočinek. Za vše dobré, co učinila, popřejme jí klidu a pokoje. Čest její památce.
Za Českou besedu Lipovec Marie Resová