Má cesta do Česka, přesněji na Nymbursko, neměla výhradně turistický ráz, třebaže sestávala z řady výletů, poznávání místní kultury a přírodního dědictví kraje, který jsem navštívila. Byla jsem totiž spolu s kolegyní Sandrou Novákovou frekventantkou letošního letního kurzu češtiny pro krajany. Jde o vzdělávací kurz, který každoročně pořádá Ústav jazykové a odborné přípravy Univerzity Karlovy. Náš pobyt ve vlasti předků trval od 6. července do 3. srpna a probíhal v malebném městečku Poděbrady, nedaleko Prahy.
Cílem kurzu je shromáždit české krajany a jejich potomky ze všech končin světa, pomoci jim zachovat si spojení se svou mateřskou zemí učením se českému jazyku a poznáváním tradic a dědictví svých předků a zkoumáním kulturních a přírodních pamětihodností České republiky. Hned na začátku mohu uvést, že byl kurz provedený velmi profesionálně, kvalitně a kreativně, a to díky velkému úsilí našich hostitelů vedených RNDr. Marikou Kafkovou, která letos koordinovala výuku a činnosti šedesáti devíti frekventantů z dvaceti dvou různých zemí, mezi nimiž jsme byly také my dvě z Chorvatska.
Měsíc prožitý v jednom městě zanechá ve člověku stopu, spojí ho s jeho ulicemi, zvuky a vůněmi, utvoří památku na vztah s místními lidmi. Poděbrady jsou městečko s patnácti tisíci obyvateli známé také svými termálními prameny. V minulosti byly lázeňským městem pro bohaté průmyslníky, o čemž dodnes svědčí nádherné vily v širším městském centru; lázně jsou dodnes významnou hybnou pákou turismu v tomto městě.
Poděbrady leží asi padesát kilometrů na východ od Prahy, se kterou mají dobré silniční spojení, ale hlavně hodně autobusových a železničních spojů. Musíme podotknout, že hromadná doprava v České republice nemívá s výjimkou mimořádných situací na rozdíl od Chorvatska nikdy zpoždění, , což se návštěvníkovi z našich končin Evropy může zdát neskutečným. Malebný středověký zámek na břehu Labe s hlavním náměstím, které má mimořádný kulturněhistorický význam, tvoří chráněnou urbanistickou památkovou oblast, jíž na výjimečnosti ještě dodává zajímavá parková architektura. Parky jsou pak společenskou tepnou tohoto města, v níž se odehrávají různé slavnosti a festivaly. Zároveň jsou také zónou, v níž v krás ně zařízených restauracích a cukrárnách můžete ochutnat tradiční česká jídla a pochoutky nebo si připít populárním českým pivem nebo místními likéry za poměrně výhodné ceny, které se neliší od těch u nás.
Nedaleko centra, na protějším břehu, je poděbradské jezero s upravenou pláží, kde jsem trávila (řekněme) horká odpoledne, jak v rámci programu, tak samostatně. Pokud jde o teplotní maxima v Česku, myslím tím teplotu v průměru o pět stupňů nižší než v Chorvatsku, a tak jsme se s kolegyní Sandrou během tohoto letního kurzu vyhnuly dlouhotrvající teplotní vlně, jež v červenci sužovala Chorvatsko. Mohly jsme v noci pohodlně spát bez klimatizace, protože tamní obyvatelé nejsou ani zvyklí zdržovat se v klimatizovaných místnostech.
Zmíněný středověký zámek je místem, kde se v průběhu léta konají početné jazykové kurzy a různá školení jako právě kurz pro krajany, kterého jsem se účastnila. Skutečnost, že jsme každý den pobývali ve zcela zachované středověké pevnosti, pravda, se současným technologickým vybavením, na mne už při první návštěvě udělala dojem.
Každodenně, od pondělí do pátku, jsme ve zmíněných prostorech dopoledne měli výuku ve skupinách podle úrovně znalostí českého jazyka. Já jsem byla zařazena do skupiny, která se učila základům, protože mé znalosti češtiny byly velmi slabé. I když jsem potomkem českých přistěhovalců, u nás v Kaptole a okolí se tato řeč skoro vytratila. Proto se také zrodil nápad zúčastnit se této letní školy. Na rozdíl ode mne ovládá má kolegyně, spolubydlící a po společně prožitém měsíci i velmi milá přítelkyně Sandra češtinu velmi dobře, protože se v její rodině každodenně mluví česky a studovala češtinu na Filozofické fakultě v Záhřebu. Tohoto kurzu využila, aby, jak říká, obnovila své vědomosti a osvojila si některá nová slova a moderní fráze v českém jazyce, které doposud nepoužívala.
Než budu dál popisovat program, jehož jsem se účastnila, musím představit svou červenou skupinu, utvořenou z desítky lidí z různých končin světa, od Thajska a Sýrie přes Ukrajinu, USA a samozřejmě Chorvatsko až po Chile, která bojovala s osvojováním základů českého jazyka. S těmito lidmi jsem trávila nejvíce času při učení prostřednictvím různých interaktivních příkladů a dobré spolupráce, vzájemné pomoci, vysvětlování a překládání krátkých textů, protože výuka probíhala v českém jazyce. Došlo tu také k mnoha vtipným situacím a nedorozuměním. Soutěžilo se v jazykových hrách, sledovala se různá videa o Česku, dokonce se zpívaly dětské písně a říkaly se říkanky. Zkušenosti nabyté v tomto zábavném, ale především pracovním ovzduší se ukázaly jako přínosné, protože jsem po návratu do Chorvatska ve spolupráci s kamarádkami z České besedy Kaptol koncipovala program činností pro děti, které se učí českému jazyku a kultuře v naší místní škole a chodí na český folklor. Program by se měl uskutečnit v průběhu příštího školního roku.
Při každodenních odpoledních společných besedách, při sledování přednášek, účasti na workshopech a sportovních soutěžích a při společné zábavě všech účastníků kurzu jsem získala celou řadu přátel, s nimiž jsem i po návratu do Chorvatska zůstala ve styku. Dodnes si každodenně posíláme fotografie z míst, kde se nacházíme, píšeme si o tom, co děláme, vyprávíme si o svých rodinách a místech, kde žijeme. Měsíc společného života vyvolal zajímavý fenomén: kromě toho, že jsme se především učili česky, jsme vyvinuli také vlastní metajazyk, kompilaci anglického, španělského a českého jazyka, a při konverzaci to občas bývá velmi zajímavé.
Vzhledem k tomu, že se profesionálně zabývám kulturním dědictvím a tradicemi a že mám ráda cestování, byly pro mne výlety, respektive návštěvy různých českých pamětihodností přírodního či kulturního rázu, mimořádně zajímavé. Během měsíce jsem prošla celé Nymbursko, ale i širší okolí, jak organizovaně s ostatními účastníky kurzu, tak samostatně s menší skupinkou. Cestovali jsme do Mělníka, Kutné Hory, Prahy, Lidic či na horu Říp. Učili jsme se tak o různých aspektech českých dějin, které u každého z nás rozvinuly vědomosti vlasti našich předků. Zvlášť na mne zapůsobila hora Říp, a to nejen svým zvláštním reliéfem, ale také s ní spojenou pověstí o přistěhování Čechů na toto území. Každá ze jmenovaných lokalit byla něčím výjimečná a nezapomenutelné bylo zažít je všichni spolu, v této různorodé, multikulturní a mnohonárodní skupině.
Ať už na tuto naši cestu nahlížím z jakéhokoli úhlu a jakkoli ji dnes v myšlenkách znovu a znovu prožívám, nemohu říci nic jiného, než že to byla překrásná zkušenost, spojení učení a odpočinku, během které jsem získala spoustu nových vědomostí a dovedností, ale také přátelství. Proto upřímně doporučuji účast v tomto letním kurzu všem českým krajanům v Chorvatsku, kteří si mohou dovolit či dopřát, aby strávili měsíc mimo svůj domov a rodinu. Je to zajímavé, zábavné a nadevše užitečné. Text a foto Kristina Rupertová, přel. žp