První zastávkou bylo hlavní město Skopje. Průvodkyně, kterou jsme si předem domluvili, nás zavedla do pamětního domů Matky Terezy, která se v tomto městě narodila, ačkoli byla původem Albánka a státní příslušnost měla indickou. Dozvěděli jsme se mimo jiné, že byla v roce 2016 svatořečena a že byla také nositelkou Nobelovy ceny za mír. Potom následovala procházka centrem města, kterým protéká řeka Vardar. Skopje se po zemětřesení v roce 1963 otevřelo modernistickým experimentům. Dnes je zaplněno masivními sochami a stavbami, které jsou kopiemi jiných evropských měst, je tu spousta fontán a také trh – bazar (něco jako Baščaršija v Sarajevu). Vedení města čelí kritice, že ze Skopje udělalo nacionalistický kýč.
Po procházce si někdo dal skopské pivo, někdo zmrzlinu a následovala tříhodinová cesta do města Struga, vzdáleného 14 km od Ochridu, kde jsme byli ubytováni. Ubytovna pa tří červenému kříži a leží na břehu Ochridského jezera. Je to velice příjemné prostředí s několika altánky, květinovými záhony a chládkem, který tvoří mohutné borovice. Vydlážděné pěšinky se vinou nízkým zeleným trávníkem. Každé ráno je zde možné potkat usměvavé a příjemné zaměstnance, jak zalévají květiny a okrasné keře a snaží se přispět k tomu, aby se každý host sžil s přírodou a užil si této oázy. Dobrosrdeční číšníci, kuchaři a obchodníci, jak v ubytovně, tak i ve městě, dělají prostředí ještě příjemnější. Můžeme k sobě být i my takoví?
Na druhý den nám náš hostitel Gjoko Kostoski naplánoval pěší procházku Ochridem, městem pod záštitou UNESCO. Ve velkém horku jsme vyrazili na kopec, odkud se nám otevřel krásný výhled na město. Stojí zde hradby z dávné minulosti, za nimiž bylo kdysi město či starodávná osada. Předpokládá se, že první tvrz na tomto místě pocházela ze 4. sto letí př. n. l. a že ji vystavěl král Filip II. Makedonský. Na stejném místě si bulharský císař Samuel v 10. století, když si vybral Ochrid za své sídlo, vystavěl pevnost, jejíž zdi jsou dlouhé 3 km a široké 15 m. Úzkými uličkami jsme se dostali k Antickému amfiteátru, který byl postaven ve 3.–2. st. př. n. l. Má velice příkré kamenné schody, na které se může současně posadit 5000 lidí. I dnes se na tomto místě konají koncerty a my jsme si zde udělali společnou fotografii. Potom se už kamennými uličkami pokračovalo až ke skále, na níž je kostel svatého Jana na Kaneo. Pochází ze 13. století a má velice úzké dveře, ale výjimečně krásnou polohu. Ze skály pramení čistá studená voda, což v takovém horku pocestnému pomůže. Kdysi se v Ochridu nacházelo 365 kostelů, jeden na každý den.
Následně jsme se vydali směrem k pláži a po břehu jezera jsme došli do města. Kostel svaté Sofie z 11. století je také výjimečný. Po příchodu Turků byl kostel přeměněn na mešitu (džamija) a fresky, které se uvnitř nacházely, byly přemalovány vápnem. Později, v letech 1950–1957, byly fresky očištěny a restaurovány. Fotografie kostela se nachází na tisícidenárové bankovce. Bylo zajímavé slyšet, že makedonská církev získala v rámci bývalé Jugoslávie samostatnost v roce 1967. Potom jsme volnou chůzí dorazili k jednomu krámu, kde se prodávají ochridské perly. Ve městě jsou dvě rodiny, které se věnují jejich výrobě tradičním způsobem. Příslušník jedné z nich nám před svým krámem vyprávěl, jak perly vznikají. Po 1. světové válce, v roce 1918, přišel do města ukrajinský emigrant, usadil se zde a poučil dva muže, jak se perly vyrábějí. Byli to předkové rodin Talev a Filev. Je zajímavé, že se tajemství výroby perel přenáší jenom na mužské potomky. Základ je tvořen mušlemi, na které se štětcem nanáší emulze vyráběná z šupin malé ryby, která se jmenuje ouklej obecná (chorv. plašice). Čím je kulička větší, tím víckrát byla emulzí potřena. Štětec musí být z přírodních vláken. Perly nesnáší parfémy. Zde jsme měli možnost nakoupit si jedinečné šperky.
Náš odpolední program tvořilo defilé účastníků festivalu a samotné vystoupení. Nebyli jsme jedinými účastníky z Chorvatska. Byly zde skupiny z Legradu a Rijeky a také dvě skupiny z Polska. Na jiném místě ve městě vystupovaly se svým programem jiné skupiny. Město je zaplavené turisty a takové kulturní programy jsou vítané.
Dolanská pěvecká skupina Berušky zazpívala dvě české písně, jednu chorvatskou a zazněla i makedonská Bitola. Šibovecká Aronie zpívala jenom české písně. Obě skupiny doprovázela dolanská kapela posílená klarinetem a vozembouchem. Obě skupiny sklidily velký potlesk diváků.
Třetí den byl volný. Někdo si zaplaval v jezeře, někdo si udělal procházku městem Struga, kterým protéká řeka Crni Drim. Je zajímavé, že řeka právě zde vytéká z jezera. Pramení u kláštera svatého Nauma na protější straně Ochridského jezera a zde vytéká. Vlévá se do Drimu a potom do Jaderského moře. Podél řeky jsou mnohé restaurace. Je velice příjemné sedět u řeky, popíjet pivo nebo dobré makedonské víno a pozorovat proud řeky, který je v horku velmi osvěžující. Večer jsou na březích davy lidí, restaurace bývají zaplněné, ale nějaké místečko se vždy najde. Můžete si dát dobrou zmrzlinu, pivo, víno nebo nějakou sladkou nebo slanou specialitu, podle své chuti.
Čtvrtý den se jelo lodí z Ochridu ke klášteru svatého Nauma. Plavba trvala skoro hodinu a půl v jednom směru. Z lodi je možné vidět vilu Biljana, která kdysi patřila Josipu Brozovi Titovi. Dnes patří státu a makedonský prezident zde přijímá státníky s různých zemí. Vila dostala jméno po dívce z písně Biljana platno beleše na ohridskite izvori. Vila je na skále a k pláži vede výtah. Další zajímavostí je muzeum na vodě, archeologický komplex, který je ukázkou toho, jak lidé kdysi žili ve vodních domcích na kůlech (palafitti, chor. sojenice). Jsou to chalupy na vodě udělané z bláta a slámy. Muzeum je rekonstrukcí místa, kde se před rokem 1200 př. n. l. nacházela osada. Po výstupu z lodi jsme se vydali ke klášteru sv. Nauma. Naum byl učněm Cyrila a Metoděje. V roce 895 dal postavit tento klášter a byl zde i pohřben. Podle legendy je při položení ucha na světcův hrob možné slyšet tlukot jeho srdce. Mnozí návštěvníci to zkoušeli. V klášteře fungovala také řecká škola. Kostel byl postaven o něco později a jsou v něm dochované fresky z 19 století. Výhled výšky na jezero je okouzlující. Protékají zde různé říčky a kanály, protože se voda z Prespanského jezera po skalách přelévá do jezera Ochridského. Prespanské jezero se nachází ve větší nadmořské výšce než jezero Ochridské. Dělí je pohoří Galičica. Tuto přírodní krásu využili domácí a vystavěli zde restaurace na vorech (splav). V restauraci můžete ochutnat nějakou domácí specialitu a k tomu vám ještě zdejší muzikanti zahrají krásné makedonské písně. Můžete si také vyjet na plavbu člunem po kanálech a říčkách. Měli jsme příležitost vidět i celou svatbu, která plula na voru po říčce. Byl to krásně upravený vor, na kterém byly stoly, židle, jídlo, pití a nevěsta s ženichem a svatebčany. Voda je zde obzvláště bystrá a čistá a mnozí využili tuto příležitost ke koupání.
Pátý den – už? Návrat domů. Cesta nás vedla kolem Ochridského letiště. Plní dojmů a krásných zážitků z pobytu jsme cestovali zase domů. Dobrou zprávou je, že se právě staví dálnice od Skopje k Ochridu, a tak bude někdy příště možné dorazit k cíli rychleji. Text Světluška Prokopićová, foto Beseda
