Kromě intenzivní výuky českého jazyka jsme také poznávali českou kulturu, historii a tradice.
Vyučování probíhalo ve skupinách podle úrovně znalostí jazyka a trvalo celkem 90 vyučovacích hodin. Vedle každodenní výuky byl připraven také bohatý doprovodný program, který zahrnoval přednášky, rozhovory, kulturní dění, workshopy, výlety a mnoho dalších činností. Právě spojení intenzivní výuky a přímého poznávání České republiky činilo tento kurz výjimečným. Česky jsme se neučili jen z učebnic a gramatických příkladů, ale také prostřednictvím všední komunikace, povídání s lidmi, výletů, českých filmů a hudby, tradičních jídel a obyčejů.
Navštívili jsme mnoho míst a kulturních pamětihodností. Jedním z prvních větších výletů byl zájezd do Kutné Hory, kde jsme navštívili kostnici a katedrálu a prošli se starou částí města. Navštívili jsme také Polabské národopisné muzeum v Přerově nad Labem, etnografické muzeum v letohrádku Kinských v Praze, město Mělník a další zajímavá místa.
Důležitou součástí programu byly české dějiny. Učili jsme se o historii někdejšího Československa, o migraci a jejích následcích a poznali jsme také některé méně známé příběhy osobností, které svým působením ovlivnily životy dalších lidí. Zvlášť působivé a dojemné byly návštěvy Terezína a Lidic, které byly možností neučit se o historických událostech pouze z knih, ale zažít je přímo na místě z příběhů, které se zde ukrývají.
Velká část programu byla zasvěcena české kultuře a tradicím. Dívali jsme se na známé české filmy a účastnili se semináře tradičních českých folklorních tanců. Měli jsme příležitost ochutnat tradiční české pochutiny, jako jsou koblihy s marmeládou, buchtičky se šodó nebo svatební koláčky. Poznali jsme také vánoční a velikonoční obyčeje a zúčastnili se různých tvůrčích dílen.
Na konci kurzu proběhlo slavnostní udílení osvědčení o absolvování kurzu na Ministerstvu zahraničních věcí v Praze. Bylo to vskutku slavnostní završení čtyř týdnů vyplněných učením, vzájemností a poznáváním české kultury a dějin. Text Una Lovrekovićová, přel. žp, foto účastníci kurzu

DOJMY ÚČASTNÍKŮ
Od kurzu po přátelství na celý život
Když jsem jela do Prahy, nevěděla jsem, jak budou následující čtyři týdny vypadat. Věděla jsem, že je přede mnou intenzivní výuka a mnoho lidí, které jsem nikdy nepoznala. Nemohla jsem tušit, jak rychle se to vše stane každodenností.
Poděbrady se velmi rychle staly místem, kde jsme našli svůj rytmus. Věděli jsme, kde si dáme kávu, ve které restauraci poobědváme po vyučování, kudy se projdeme a kde strávíme volné chvíle.
Pro mne bylo nejdůležitější, že jsem po dobu kurzu používala češtinu každodenně. V učebně jsme se učili gramatiku a nová slova, ale ke skutečnému pokroku docházelo ve všedních situacích: při rozhovoru, na výletě, v obchodě, restauraci, v konverzaci s jinými účastníky, prostě vždy, když jsme museli promluvit v jazyce, který jsme se učili.
Kromě znalostí jazyka jsem se vrátila také s mnohem lepším pochopením české kultury. Některé věci, které jsem dříve znala jen povrchně, dostaly úplně nový význam, když jsem je viděla, slyšela či zažila naživo. Od tradičních zvyků a jídel po české dějiny, film a folklor – program kurzu mi umožnil poznat Česko z různých perspektiv.
Dále je to o lidech. Bylo nás 60 z 34 zemí světa a každý s sebou přinesl svůj vlastní příběh, kulturu a obyčeje. Při každodenních rozhovorech jsme se vzájemně poznávali, srovnávali, jak žijeme, co jíme, co oslavujeme a jaké tradice uchováváme. Bylo zajímavé poznávat, nakolik nás tvaruje prostředí, z něhož přicházíme, ale také sledovat, kolik toho přes veškeré rozdíly máme společného. Právě tyto rozdíly, příběhy a vzájemné poznávání učinily tyto čtyři týdny zvláštními.
Až když jsem se vrátila domů, pochopila jsem, kolik se toho za pouhých 28 dnů stalo.
Domů jsem si neodnesla jen nové vědomosti z českého jazyka a osvědčení o absolvovaném kurzu. Odnesla jsem si také zkušenost o životě v jiném prostředí, mnoho vzpomínek a hlavně lidi, které bych pravděpodobně nikdy nepoznala, kdybych se nerozhodla pro tento kurz.
Jsem vděčná za tuto zkušenost a za lidi, které jsem poznala. I když nás nyní rozdělují kilometry, i nadále jsme ve styku. Myslím si, že nikdo z nás na tuto zkušenost hned tak brzy nezapomene. Una Lovrekovićová

Čtyři týdny, na které si budu pamatovat celý život
Čtyři týdny uplynuly neuvěřitelně rychle a za mnou je zkušenost, na kterou si budu pamatovat celý život.
Přijela jsem se učit český jazyk, ale naučila jsem se mnohem víc než jen slova a gramatiku. Poznala jsem různě staré lidi z celého světa, z různých kultur a s různými životními příběhy, ale se stejným zájmem: naučit se česky. S někým jsem se kamarádila víc, s někým méně, ale se všemi jsem sdílela svůj čas, smích, učení a nezapomenutelné okamžiky.
Zvlášť jsem se spřátelila s mladými. Spolu jsme se učili, tančili, smáli se, bavili se a koupali se v jezeře, což nám během letních veder přišlo velmi vhod. Často jsem ostatním nahrazovala maminku, ale myslím si, že byli překvapení mou energií a tím, že jsem je bez problémů následovala při všech jejich aktivitách. Právě naše propojenost učinila naše přátelství cenným.
Zvlášť na mě zapůsobili naši důchodci, kteří mi ukázali, že i v pokročilém věku lze žít život aktivně, zvídavě a otevřeně vůči lidem a světu, s množstvím energie, smíchu a touhy po učení. Díky nim jsem pochopila, že věk není překážkou pro získávání nových zkušeností a přátelství a otevření nové životní kapitoly.
Nedocenitelná pro mě byla možnost poznat lidi z různých světadílů a sdílet s nimi dny. Různé jazyky, obyčeje a životní příběhy nás nerozdělovaly, ale naopak nás spojovaly. Vládla mezi námi pozitivní energie, kterou je těžké popsat slovy. Učili jsme se jedni od druhých a pochopili jsme, nakolik jsme si přes veškeré rozdíly vlastně podobní.
Zvlášť budu vzpomínat na zájezdy po Česku. Měla jsem příležitost poznávat krásy země, její kulturu a dějiny, navštívit muzea a ve volném čase objevovat místa, která mi pomohla ještě lépe poznat zemi, jejíž jazyku jsem se učila. Každý výlet byl novou příležitostí k učení, společné zábavě a vytváření vzpomínek.
A pak přišel poslední den.
Až tehdy jsem doopravdy pochopila, jak mi tito lidé přirostli k srdci. Byla jsem velmi smutná, že se musíme rozloučit s vědomím, že většinu z nich asi už v životě neuvidím.
Odjela jsem do Česka naučit se jazyk a vrátila jsem se obohacena o přátelství, zkušenosti, vzpomínky a jednu velkou životní lekci: nikdy není pozdě učit se, poznávat nové lidi, tančit, koupat se v jezeře, smát se k slzám a otevřít své srdce světu.
Tato zkušenost je pro mě nedocenitelná. Nejen proto, že jsem se učila český jazyk a poznávala zemi, kde mám kořeny, ale proto, že jsem poznala nádherné lidi, kteří se na čtyři týdny stali součástí mého života.
Jsem ze srdce vděčna Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy České republiky za stipendium, které mi umožnilo prožít tuto nádhernou zkušenost. Čtyři týdny uplynuly, ale vzpomínky, emoce a lidé, které jsem poznala, se mnou zůstanou ještě dlouho. Proto mohu říci jen: děkuji za toto nezapomenutelné dobrodružství. Kornelija Panza Jandová

Pobyt v Poděbradech byl nezapomenutelným zážitkem. Znamenal pro mě skvělou příležitost výrazně se zlepšit v češtině, osamostatnit se a poznat českou kulturu zblízka. Přinesl mi nejen spoustu nových vědomostí a vědomí, že se v jazyce cítím jistěji, ale především krásná přátelství a vzpomínky, které mi zůstanou na celý život. Jsem za to moc vděčný. Filip Karlo Krabica

Téměř jeden měsíc v Česku pro mě znamenal nejen možnost zlepšit se v českém jazyce. Získal jsem také nová přátelství s lidmi z celého světa. Jsem za tuto příležitost velmi vděčný. Borna Novosel

FOTO na portálu jednota.com.hr

Kamp češkog jezika za odrasle – Šestoro članova manjinske zajednice iz Hrvatske pohađalo je kamp češkog jezika u gradu Poděbrady u trajanju od četiri tjedna. Osim jezika, učili su o češkoj povijesti, kulturi, tradiciji, običajima i gastronomiji. Upoznavali su zemlju na izletima, a poznavali su i druge polaznike kampa s raznih krajeva svijeta. Svi se slažu, da ih je ovo iskustvo jako obogatilo i zahvalni su za mogućnost sudjelovanja.