Je to rodné město paní průvodkyně a pro Osiječany je zajímavé také díky Tomáši Baťovi. V besedě máme několik členů z Vukovaru, kde Baťa také založil svou továrnu, dnešní Borovo, a proto jsme si přáli se tam podívat. Paní Andrea nám poslala návrh na české festivaly a akce, kam bychom se mohli přihlásit, a my jsme si vybrali právě Slavnosti vína a otevřených památek. Na můj dotaz přišla z Uherského Hradiště kladná odpověď.
Kromě České besedy města Garešnice se k nám letos přidal také krajanský spolek z Bjeliševce. Žádná z našich besed nemá mnoho členů, a tak jsme se spojili. Stejně jako minulý rok se k nám přidalo také pět členů z besedy ve Slavonském Brodě, takže jsme spojili tři nejvýchodnější besedy. Není tedy divu, že cesta byla náročná. Nejprve bylo třeba posbírat účastníky po Chorvatsku, což představovalo téměř polovinu celkové cesty.
Pátek 11. září byl vyhrazen na Zlín. Tam už nás čekala paní Andrea a seznámila nás s městem, které proslavili sourozenci Baťovi. V roce 1894 zde založili firmu na zpracování kůží a výrobu obuvi. Tomáš Baťa zde mezi dvěma světovými válkami vybudoval obuvnický koncern a stal se jedním z prvních velkovýrobců obuvi na světě. Podle nejmodernějších amerických vzorů zavedl novinky, jako byla pásová výroba nebo podíl pracovníků na zisku. Pro zaměstnance vytvořil na svou dobu velmi překvapivý sociální, kulturní a vzdělávací přístup, jaký úspěšně fungoval také ve Vukovaru, dnešním Borovu. Navštívili jsme někdejší správní budovu číslo 21 Baťových závodů, takzvaný Baťův mrakodrap, který byl tehdy nejvyšší budovou v Československu. Budova má jednu raritu: výtah, který zároveň sloužil jako kancelář šéfa firmy. Měl sloužit k poradám s vedoucími na různých patrech, a zrychlit tak komunikaci s pracovníky v celé budově. Vystoupali jsme také na vyhlídkovou terasu na střeše budovy, odkud je dobrý výhled na továrnu, Baťovy domky z červených cihel s byty pro zaměstnance a celé zahradní město, jak se Zlínu díky množství zeleně říká.
Navštívili jsme také výstavu Princip Baťa v Muzeu jihovýchodní Moravy, kde se nachází mimo jiné výrobní linka s desítkami obuvních strojů a Baťovy reklamy. Nejzajímavější bylo obuvnické muzeum s jednou z největších evropských sbírek exotické, historické i baťovské obuvi.
Ze Zlína jsme se vydali do Vizovic, kde jsme byli ubytováni. Nejprve jsme si však v Návštěvnickém centru Vizovice poslechli zajímavé povídání průvodce o likérce Rudolf Jelínek s ochutnávkou známých ovocných destilátů.
Hlavním cílem našeho zájezdu bylo účinkování na festivalu v Uherském Hradišti domluvené na sobotu 12. září. Před vystoupením jsme se prošli lázněmi v Luhačovicích, prohlédli jsme si tamní krásnou architekturu, ochutnali lázeňskou vodu a nakoupili oplatky.
Letošní 23. ročník Slováckých slavností vína a otevřených památek probíhal od 11. do 13. září. Jde o přehlídku kulturního dědictví regionu, kterou pořádá Klub kultury Uherské Hradiště. Slavnosti probíhají mezi otevřenými historickými památkami královského města Uherské Hradiště. Na podiu se představují folklorní soubory, cimbálové muziky i dechové kapely a nechybí ani ochutnávky vín, burčáku a regionálních gurmánských specialit. Letos se průvodu účastnilo 73 osad a měst s přibližně 4000 účinkujících. Není tedy divu, že trval celé tři hodiny.
O to více nás překvapila pozornost, kterou nám pořadatelé věnovali. Sobotní odpolední program byl věnován pouze hostům, a sice souboru folklornímu Vernár ze Slovenska a nám, českým spolkům z Chorvatska. Měli jsme půlhodinové vystoupení odpoledne na Kolejním nádvoří a večer jsme vystupovali na hlavním Masarykově náměstí na velkém podiu. Večerní program uváděl David Pavlíček, zástupce hlavní organizátorky, s nímž jsme naše hostování domlouvali. Překvapilo mě, když mě před naším pásmem z Chorvatska pozval k sobě na podium, aby vysvětlil, jak jsme se do Uherského Hradiště dostali. Byla to pro nás čest a krásný, dojemný a nezapomenutelný zážitek. Děkujeme!
Poslední den zájezdu jsme zavírali do Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Členové bjeliševecké besedy zde byli jako doma, protože většina z nich má svůj původ právě na Valašsku a dodnes zde udržují vazby. Zvonko Uličník, který domlouval i autobus, nám zde zařídil prohlídku s průvodcem a oběd. Krásná architektura v Dřevěném městečku hovoří o lidové tradici, kterou se díky skanzenu podařilo zachovat. Domy tvoří náměstí z doby od poloviny 19. do počátku 20. století s kostelem, fojtstvím, hospodou, obchodem a dalšími budovami. V dřevěném kostele nám průvodce zazpíval krásnou lidovou baladu o zraněném vojákovi a překvapil nás chorvatskou písní Daleko mi je biser Jadrana. V Mlýnské dolině jsme obdivovali dodnes funkční mlýn, pilu na řezání prken, valchu a kovárnu. Jedná se o technické památky z doby od druhé poloviny 17. do 19. století, vše na vodní pohon.
Na závěr opět musím poděkovat paní Andree, která nám navrhla, kam bychom se mohli podívat. Zprostředkovala nám návštěvy a prohlídky a obědy a navrhla nám i ubytování. Společnými silami jsme uskutečnili úspěšný zájezd a vystoupení a těšíme se na další zájezd plánovaný na příští rok. Text Vlasta Šabićová, foto Zlatko Rončević
FOTO na portálu jednota.com.hr
Nastup četiriju beseda u Češkoj – Članovi čeških beseda iz Osijeka, Bjeliševca, Slavonskog Broda i Garešnice organizirali su zajedničko putovanje s nastupom u Moravsku regiju u Češkoj. Nastupili su na 23. izdanju festivala posvećenog vinu i povijesnim znamenitostima u gradu Uherské Hradiště. O veličini ovog festivala između ostalog svjedoči podatak, da su u svečanoj povorci sudjelovali predstavnici 73 naselja i gradova ili otprilike 4000 sudionika. Delegacija četiriju beseda imala je čak dva nastupa u glavnom programu. Tijekom boravka u Češkoj imali su priliku razgledati i grad Zlin, destileriju u gradu Vizovice te poznati Drveni gradić odnosno muzej na otvorenom u Rožnovu pod Radhoštěm.
