Do vesničky Dolní Rášenice na Hrubečnopolsku jsme zašli za devadesátiletou Aloisií Horvatovou, rozenou Heroutovou, aby nám řekla něco o svém životě a o životních zkušenostech.
Posledních dvacet let žije v Dolní Rášenici, předtím celý svůj život i během obou válek (druhé světové a domovinské) trávila ve vesnici Borova Kosa, kde se narodila. Její rodina pochází z Daruvarského Brestova (jejich stavení bylo na místě, kde dnes stojí Český dům). Do Brestova se přiženil děda Václav Herout, který je původem z Holubňáku. Po nějaké době se rozhodl, hospodařit sám a koupil stavení s třiceti jitry pole v Borové Kose.
Tatínkovi Aloisovi a mamince Marii, rozené Vintrové se Aloisie narodila v září 1926 jako nejstarší dcera. „Narodila jsem se na Borové Kose a měla jsem být chlapeček, kterému by dali jméno po tatínkovi. Když jsem se narodila, rozhodli se říkat mi Aloisie,“ vysvětlila nám.

Jsem Končeňačka a tou i zůstanu
Dobrý den všem v naší Jednotě! Narodila jsem v Končenicích v roce 1970 a třebaže už 27 let žiju ve Velkých Zdencích, jsem Končeňačka, a tou i zůstanu.
Když jsem chodila do České základní školy v Končenicích, češtinu nás učil pan učitel Bogomir Krejčí a ten nás naučil, že ženská osoba z Končenic je „Končeňačka“. Nevím, zda to bylo správně nebo ne. V Jednotě číslo 14 v článku o končenickém střeleckém spolku, o zlatých medailích, které získala děvčata: „Celkem 1072 bodů přineslo zlatou medaili Končeničankám!“ mi velice vadí pojem Končeničankám.
Neznám novou českou gramatiku, ale snažím se zachovat svoji češtinu takovou, jakou jsem se naučila ve škole. Přiznám se, spoustu slov jsem zapomněla, také délky a vyjmenovaná slova už způsobují potíže. Proto se snažím v Jednotě přečíst co nejvíce, abych nezapomněla úplně, co jsem se ve škole naučila. Už jsem několikrát myslela, že vám napíšu, ale teď jsem musela. Jiná nová slova, která v Jednotě používáte, mi nevadí, ale Končeničanky ano.
Tolik mi to přišlo líto, že jsem se rozhodla vám napsat. Promiňte, že vás s tímto dopisem obtěžuju, ale je to psaní, jak by se řeklo ze dna mé duše. Všechny vás zdraví     Melita Husáková,
rozená Horká, čtenářka Jednoty

V celé České republice dnes žije pět šest tisíc přistěhovalců z prostoru bývalé Jugoslávie. V Praze jich podle odhadu žije tisíc až dva tisíce. Přes dvě stě občanů se zapojilo do občanského sdružení Lastavica, zaměřeného na pečování o kulturu a jazyk krajů, z kterých se odstěhovali. Dalších tisíc dvě stě sleduje aktivitu spolku prostřednictvím sociálních sítí.

MŮŽEME SE TĚŠIT NA BOHATOU SPOLUPRÁCI
Čítanky pro žáky českých škol, studijní pobyt na Daruvarsku studentů bohemistiky z Brna, pořádaní dětského folklorního tábora, financování dostavby české mateřské a základní školy v Daruvaru a spolupráce s městem Daruvarem byly jen některé z řady záležitostí, o kterých minulý týden jednala krajanská delegace v Brně a dalších městech Jižní Moravy.

NANEBEVZETÍ PANNY MARIE SE NEJLÉPE OSLAVUJE V KONČENICÍCH
„Svátek Nanebevzetí Panny Marie se nejlépe oslavuje v Končenicích, to už je známou věcí. Dny české kultury a gastronomie, které jsme pojmenovali Končenické hody, se staly brandem celé obce,“ hrdě pronesla předsedkyně České besedy Končenice Alenka Vaněčková po ukončení letošní akce, která se konala 12. a 13. srpna. Bez ohledu na nepříznivé počasí se zcela vydařila.