Ředitel základní školy Dežanovec, krajan Rudolf Urbánek

  • Posted on:  středa, 01 červenec 2015 00:00

V několika posledních letech se základní škole v Dežanovci daří velice dobře. Budova školy a její dvůr, školní hřiště a okolí školy se lesknou v plné kráse, a i dále se v uvedených místech pořád něco upravuje a zdokonaluje. Všichni se shodují v jednom – je to zásluha ředitele školy Rudolfa Urbánka, který ale štafetovou tyč vbrzku předá svému nástupci a odejde do zaslouženého důchodu.

„S koncem tohoto školního roku, tedy 31. srpna, končí i můj pracovní věk. Přál bych si, aby na mé nynější místo nastoupil někdo z kolektivu, kdo zdejším problémům dobře rozumí, a komu bude záležet na tom, aby dosažená úroveň neklesla,“ říká R. Urbánek a dodává, že běžné prostředky, které škola dostává z rozpočtu, sotva stačí na základní činnost, a proto se ředitel musí postarat o dodatečné zdroje financování. „Naší výhodou bylo právě to, že jsme měli své vlastní prostředky, a ty obnášely dokonce dvojnásobek pravidelných příjmů ze županství. Se županem jsme se domluvili, že vlastní příjmy můžeme kromě na zlepšení podmínek výuky používat také na úpravu okolí, nejen ústřední školy v Dežanovci, ale i obvodních škol v sousedních vesnicích.“
Nejvydatnějším zdrojem dodatečných finančních prostředků je školní letovisko v městečku Tkon na ostrovu Pašmanu. Díky agilnímu spravování letoviskem a neustálým vkladům do zvyšování úrovně ubytovaní, je tento objekt s padesáti lůžky velice žádanou destinací. „Od roku 2006, když jsem se stal ředitelem školy, stále tam něco upravujeme, a nyní je to objekt na úrovni hostelu. V provozování letoviska mi pomáhají i ostatní zaměstnanci školy. V provozu je dokonce sto dní v roce. Za devět let jsem každou dovolenou věnoval našemu letovisku, a když vidím, jak nám to přináší hezké dodatečné příjmy, nebylo to marné.“
Prvních pět šest let se všechno, co letovisko vydělalo, do něj vracelo na zlepšení podmínek ubytování. Jedním z cílů této investice bylo vytvořit podmínky pro školu v přírodě pro všechny žáky z území Bjelovarsko-bilogorského županství. Dalšími uživateli jsou děti příslušníků národnostních menšin, protože díky poradci pro menšinové školy panu Mirku Markovićovi zájem o používání ubytovny projevila srbská menšina, vlastně kulturní spolek Prosvjeta, který tam pořádá školu srbského jazyka a kursy folkloru. „Naše spolupráce je výborná, všechno platí včas. Měli jsme i jiné uživatele, kupříkladu divadelníky z Českých besed z celého Chorvatska na letním kursu herectví. Jednal jsem s řediteli českých škol v Daruvaru a v Končenicích o pořádání letní školy češtiny, což se zatím neuskutečnilo, ale věřím, že se to v budoucnosti skutečností stane.“
Když nastoupil na místo ředitele, zdědil velkou investici obnovy a dostavby ústřední školy v Dežanovci, v rámci které se nejdřív dostavěla nová budova s učebnami, kabinety a kanceláří, potom byla stará část školy důkladně obnovena. Po stavbě panoval kolem školy nepořádek. Během několika let ředitel Urbánek se svými zaměstnanci upravili ukázkový dvůr s hřišti a ohradou. Všechno dělali sami, platili jen materiál, a tak šetřili peníze, které opět mohli investovat do dalších projektů. Na úpravu dvora utratili jen sto třicet tisíc kun, zatímco firma, se kterou o úpravě jednali, žádala dokonce 450 tisíc kun. Díky takovému přístupu a příjmům z letoviska škola provedla i řadu dalších zlepšení. Zavedla například video dozor a klimatizaci do všech místností... „…kromě mé kanceláře,“ říká R. Urbánek a vysvětluje, že je to jednak kvůli tomu, že je umístěna v části budovy, která není hodně vystavena slunci, a jednak proto, že nesedí v kanceláři. Vždycky je třeba něco udělat venku.
Jinak je pan Urbánek povoláním zámečník a podle přirozenosti workholikem. Proto ani nemohl být ničím jiným, než lokomotivou, která táhne školní vlak kupředu. A jednou ho to odtáhlo i ze školy. Od roku 1983 se na sedmnáct let pustil do podnikání, založil soukromou zámečnickou dílnu a pěkně rozběhl její chod. Po domovinské válce však usoudil, že by musel hodně investovat, aby mohl dobře pracovat, a že je lepší peníze dát dceři, veterinářce, která s manželem v Kutině založila ambulanci pro malá zvířata. Sám se vrátil do školy.
Škola v Dežanovci je první pracoviště pana Urbánka v jeho učitelské kariéře. Učil matematiku a fyziku. „Bylo to v roce 1968, tehdy měla škola spolu s pěti obvodními školami dokonce devět set žáků, zatímco dnes má jen dvě stě deset. Školy v Uljaniku a Trojeglavě byly osmileté, a jen  matematiku učili tři učitelé. Vesnice dnes ale vymírá, nejsou mladí, v Dežanovci je nyní sto opuštěných domů. Myslím si, že učitelé byli kdysi spokojenější bez ohledu na skromné podmínky práce a života vůbec. Dnes mají práce mnohem méně, mají veškeré pomůcky a úplně zdarma dovolenou v našem letovisku, ale zdá se mi, že spokojení nejsou.“   
Vzhledem k tomu, že letovisko zajišťuje ročně kolem čtyř set tisíců kun dodatečných příjmů, škola si může dovolit vkládat do úprav veškerého školního provozu – každý rok školní knihovna dostane deset tisíc na nákup nových knih, nářadí pro tělocvik stálo čtyřicet tisíc, pořád se upravují a vybavují kabinety, učebna informatiky byla opatřena novými počítači a nábytkem v hodnotě sto sedmdesáti tisíců…
Jedinou věcí, kterou Rudolf Urbánek za svého ředitelského mandátu nedokázal udělat, je sportovní sál, který byl v projektu jako třetí fáze rekonstrukce školy. Na realizaci této etapy nezbyly investorovi, Bjelovarsko-bilogorskému županství, peníze a sál musel čekat na lepší časy. Dočkal se ale rozhodnutí o realizaci projektu v rámci velkého programu soukromně-veřejného partnerství, do kterého byl dežanovecký sál zařazen spolu s desítkou jiných školních staveb na území županství. V letovisku ve Tkonu se dále pracuje na dodatečném zvyšování standardu, dokončena je legalizace stavby, zpracována veškerá projektová dokumentace na dostavbu čtyř apartmánů, včetně stavebního povolení. Tak bude nástupce ředitele Urbánka hned mít plné ruce práce, a hned se může pustit do realizace hotového projektu.
A pan Urbánek se klidně může plně věnovat novému soukromému projektu spolu s manželkou, která také učí v dežanovecké škole třídní výuku a také se chystá do důchodu. Už má naplánováno, že dceři a zeťovi pomůže jejich zvěrolékařskou praxi zdokonalit pořízením hotelu pro domácí miláčky.
Důchod totiž neznamená, že člověk má jen tak ležet.

M. Pejić/mp a školní archiv

Read 554 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 43 2021

V Jednotě číslo 43, která vychází 30. října 2021, čtěte:
- Krajanské zpěvánky v Rijece
- Večer českého a dalmatského folkloru v Bjelovaru
- Ve Virovitici skončily Ozvěny Jarních tónů Jana Vlašimského
- Den Rady české menšiny města Záhřebu
- Ve školách oslavili Den chleba
- Sto let Svazu Čechů: Větší pozornost potřebám Slováků
- Shrnutí jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi