S laureátem ceny Gratias agit historikem Václavem Heroutem

  • Posted on:  středa, 12 srpen 2015 00:00

Krajanský historik PhDr. Václav (Vjenceslav) Herout převzal 19. června z rukou ministra zahraničních věcí České republiky Lubomíra Zaorálka cenu Gratias agit, kterou šéf diplomacie uděluje za „šíření dobrého jména České republiky v zahraničí“. Pár dnů předtím obdržel také vysoké ocenění v Bjelovaru – plaketu Tihomir Trnski za mimořádné úspěchy na kulturním poli. Tato vysoká vyznamenání ale neznamenají konec jeho vědecké práce, ba naopak, povzbuzují neúnavného badatele, aby ve své práci pokračoval.

„Na předání cen do Prahy nás pozvali několik dní dříve, takže jsme měli možnost vzájemně se seznámit. Nejvíce mne zajímalo, kdo jsou lidé, kteří se dostali mezi třináct letošních laureátů,“ říká profesor Herout a prozrazuje, jak mu to nedalo, a hned navázal kontakty s osobami, které mu mohou poskytnout údaje pro jeho zkoumání daruvarských dějin. „Cenu obdržel také polský bohemista Jacek Baluch, který žije v Krakově. Vzpomněl jsem si, že se v Daruvaru narodil polonista Vilim Frančić, který se odstěhoval s rodinou do Krakova, kde byl vysokoškolským profesorem, a pan Baluch si na něho pamatuje.“ Navázal také kontakt s německou bohemistkou Kristinou Juroszovou Landovou, která má židovský původ a slíbila mu poskytnout kontakty na dalšího laureáta Yehudu Bauera z Izraele, který se předání cen nezúčastnil, a pravděpodobně může profesorovi Heroutovi pomoci ohledně životopisu Davida Frankfurtera, syna daruvarského rabína ze začátku dvacátého století, který byl známý tím, že spáchal atentát na jednoho švýcarského nacistu. Nepropásl ani možnost poznat Dolores Ljiljanu Baťovou Arambašićovou, vnučku Antonína Bati, vzhledem k tomu, že Baťa zanechal nesmazatelné stopy v chorvatském, totiž jugoslávském obuvnickém průmyslu…
Tak bude mít pan profesor v příštím období o čem psát a pokračovat ve své badatelské práci, které se pilně věnuje víc něž čtyři desetiletí. S jeho podpisem byly uveřejněny desítky knih a sborníků a stovky článků a studií. Vždycky byly ve středu jeho vědeckého zájmu dějiny Daruvaru a jeho okolí - Končenic, Brestova, Zdenců, Ivanova Sela, Badljeviny, Velikého Grđevce a samozřejmě české menšiny. Jedním z nejvýznamnějších děl V. Herouta je kniha o bolestivé otázce reemigrace Čechů z Chorvatska po druhé světové válce.
Měl i řadu návrhů na vydavatelské projekty „pro něž nebylo pochopení, a nikdy se neuskutečnily. Třeba ještě za života profesora Matuška jsme uvažovali o zpracování jeho biografie a biografie Franty Buriana a Josefa Knytla, avšak o ně nebyl zájem. Sugeroval jsem také, že by bylo třeba kromě Přehledu kulturních a historických, literárních a školských otázek vydávat ještě jeden sborník odborných práci. Prý Přehled stačí. Vidím ale, že přece jen nestačí, protože se už nahromadilo studií a článků, které nevyšly. Něco z materiálů ze zásuvek pravděpodobně vbrzku vyjde v chorvatštině ve sborníku, který chystáme v rámci daruvarské pobočky Matice chorvatské.“
Další projekty, týkající se dějin Daruvarska, kupříkladu o rodině Grossově, připravuje se spolupracovníky z Bjelovaru a Záhřebu, a témat a práce se hromadí čím dál víc. Od odchodu do důchodu píše více než dříve, a stále ještě padá prach na práce, které léta čekají na vydavatele. Patří k nim třeba studie o podílu civilů na Hrubečnepolsku a Daruvarsku v domovinské válce, nebo monografie o daruvarské ekonomické škole, která autorovi dala hodně práce, protože škola nikdy nevedla pamětní knihu. „Dále by bylo třeba vydat monografii Daruvaru, která by zahrnula celkové dějiny města a jeho okolí. Doposud se uveřejňovaly jen fotografické monografie. To je obsáhlá a seriozní práce, která vyžaduje tým odborníků a pár let příprav,“ říká profesor Herout a vyjadřuje politování, že v městských strukturách nenalezl pro takový projekt pochopení. Dodává, že je mu velmi líto, když napíše něco na základě domluvy, a nakonec to nevyjde: „Nepíšu pro sebe, ale proto, aby se zachovalo svědectví.“
V neposlední řadě koná doktor Herout ještě jednu důležitou a úctyhodnou práci, kterou ale vůbec nehodlá uveřejnit – vede totiž osobní kroniku, do které od roku 1988 každodenně vnáší informace o místních událostech, včetně teploty vzduchu. „Proto mě všude vidíte s fotoaparátem, kroniku ilustruji fotografiemi. Naplnil jsem už tři knihy velkého formátu, celkem osmnáct set stránek.“
Téměř každodenně udělá profesor Herout také kus práce na uspořádání krajanského archivu, kde na jeho pokračovatele čeká velká, namáhává a dlouhodobá práce evidování a digitalizování veškerého obrovského archivního materiálu.
Člověk, který dokáže všechno uvedené dělat, každodenně a pořád, jistě nemá v důchodu dlouhou chvíli. Ale ani to ještě ani zdaleka není všechno, čím se Václav Herout zabývá. „Mám ovocný sad, přes pět set stromků. Právě jsem byl na Brdech, na jedné ze dvou lokací, tam mám také malý vinohrad, a potom musím na druhém místě, v Ivanově Sele, posekat trávu.“     
A co se týče knih, které jsou už napsané a připravené, jejichž uveřejnění zaleží na finančních prostředcích, jako první by na svět měl přijít sborník prací z vědeckého sympozia, které uspořádala Společnost bratrů chorvatského draka u příležitosti sedmdesátých narozenin profesora Herouta.

 M. Pejić/rodinné album

Read 449 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 43 2021

V Jednotě číslo 43, která vychází 30. října 2021, čtěte:
- Krajanské zpěvánky v Rijece
- Večer českého a dalmatského folkloru v Bjelovaru
- Ve Virovitici skončily Ozvěny Jarních tónů Jana Vlašimského
- Den Rady české menšiny města Záhřebu
- Ve školách oslavili Den chleba
- Sto let Svazu Čechů: Větší pozornost potřebám Slováků
- Shrnutí jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi