S expertem v oboru šlechtění rostlin Františkem Vokurkou

  • Posted on:  středa, 14 říjen 2015 00:00

ZANECHAL STOPY NEJEN NA PAPRIKOVÉ STEZCE
Snad každá Beseda má významnou osobnost. Ve virovitické k nim rozhodně patří mr. sc. František (Fráňa) Vokurka, kterého znají i mnozí zemědělci v Pakraci, Daruvaru, Đulovci a Virovitici a v kombinátech virovitické firmy PIK v obcích Lukač, Gradina a Suhopolje.

Tento skromný krajan, rodák z Dolní Rášenice, patří k expertům v ovocnářství, vinařství, zahradnictví a pěstování zeleniny. Váží si ho nejen na Viroviticku, Daruvarsku a Pakracku, ale v celém Chorvatsku. V 60. letech psal F. Vokurka do Jednoty o zemědělské problematice.
Do školy chodil pěšky do Rášenice, Ivanova Sela a Dioše. V Hrubečném Poli pokračoval na reálném gymnáziu Petra Preradoviće a na střední hospodářské škole v Križevcích. Po několika letech praxe v poradenských střediscích (savjetodavna služba) v Hrubečném Poli, pokračoval jako řádný student na čtyřletém studiu Zemědělské fakulty v Záhřebu. Hned po střední škole to tehdy nebylo možné. Mladí zemědělští odborní technici byli v terénu nezbytní. „Ještě před ukončením studia ke mně přišel ředitel zemědělské stanice v Pakraci a nabídl mi práci. Vzali mě jako referenta-odborníka v poradenském středisku v Pakraci a pak i v Daruvaru. „Přestože mi nabízeli, abych na fakultě zůstal jako asistent prof. Rafaela Glihy přece jen mě víc zlákal terén. Na starosti jsem měl Pakrac, Lipik, Hrubečné Pole a Daruvar.“ Během doby se stal expertem ve šlechtění a genetice rostlin ve výše uvedených oborech. V té době nebyla v Daruvaru ani jedna tmavá odrůda révy vinné, proto jsme si ze soukromého Vezmarova vinohradu půjčili první Frankovku,“ zavzpomínal F. Vokurka.
Z Daruvaru ho cesta vedla do kombinátu PIK Virovitica, kde se šlechtění věnoval až do důchodu. V laboratoři se zabýval analýzou vín. Po rozpadu kombinátu PIK (byla to ohromná firma, která zaměstnávala 1500 pracujících, a jejíž součástí byla sila, sušárny, mlýn, továrna na krmiva pro dobytek, pekárna a výrobna octa, která se zabývala pěstováním semenných a merkantilních kultur včetně zeleniny a révy a výrobou vína – sklepy měla firma ve Vukosavljevici a Suhopolju) pracoval F. Vokurka až do devadesátých let ve virovitickém poradenském středisku, kde měl na starosti kombináty a kooperanty. Celý svůj život zasvětil genetice a šlechtění rostlin.
Autor tří odrůd paprik - Pan František-Fraňa je autorem tří odrůd paprik: Primy, Majkovčanky a Vízy. Prima je typ papriky-kapie (nesprávně se jí říká roga), vysvětlil nám. Majkovčanka je žlutá rajčatová paprika a Víza neboli ZeVe je feferonka s mírně pálivou chutí, na jejímž šlechtění strávil nejvíce času – osm let. „Byli jsme první, kteří se zabývali šlechtěním papriky a rajčat pro průmyslové zpracování do továren v Umagu, Koprivnici a Ptuji.“ Dozvěděli jsme se od něj, že ve Virovitici byla v roce 2009 otevřena první papriková stezka v Chorvatsku, která má velký turistický význam. I to, že paprika se na Viroviticku začala pěstovat po druhé světové válce. O sobě nám řekl, že za Jugoslávie byl jedním z členů komise, která v Bělehradu schvalovala odrůdy plodin jako např. konopí, zeleniny a zvlášť rod makadamie, kam patří všechny druhy ořechů (vlašský, lískový, para), pistacie, jedlé kaštany, burské oříšky aj.
Do ořešáku hrom nikdy neuhodí – Ve Virovitici u bývalého PIK se na dvou lokalitách nacházejí rarity: ořechová alej s českými odrůdami, která je částečně skácená a není udržovaná. V druhé u kostela se nacházejí odrůdy Jupiter, Saturn, Buchlov, Mars a další. „Českou odrůdu Jupiter jsem dostal od sběratele Šobka ještě v době, kdy byla označena jen šifrou a ne názvem. O ořešácích jsem dělal magisterskou práci. Jako první v Jugoslávii jsem vysázel štěpované ořešáky bulharských (Šejnovo, Drenovo, Bačkovski) a francouzských odrůd. Byly doby, kdy ořešáky rostly na každém dvoře. Lidé ani nevědí, že do nich hrom nikdy neuhodí! Tenkrát byl ořešák v každém dvoře!“
Pětadvacet českých odrůd lísek, o jejichž dovoz do Virovitice se pan František zasloužil, bylo vykáceno z lískového sadu Bikana. To ho mrzí, a to nejen proto, že nebylo jednoduché je získat.
„Brambory z kapsy“ – „V době, kdy jsem chodil do Križevců do střední zemědělské školy, dělal tam pokusy s bramborami prof. Marko Mocháček. Když se dozvěděl, že umím česky, požádal mě, abych přeložil jednu českou knihu o bramborách. Z pokusů jsem domů v kapsách přinesl odrůdy Kersnik, Sebago a Kennebeck. Otec je rozmnožoval. Této odrůdě na Daruvarsku říkali Kraljica. Po dvaceti letech jsem je našel v Lipovci u Benáků. Když jsem se ptal, odkud je mají, řekli mi, že z Ivanova Sela (odtud totiž pocházela Benákova žena). Byly to brambory, které jsem tenkrát přinesl z križevských pokusů. V Ivanově Sele se také vysazovaly odrůdy brambor Šagovac (z Podraviny je dovezl jistý Šagovac) a stará odrůda Ella.“ F. Vokurka byl v té době jediný ze třech, kteří v Chorvatsku mohli na vysoké škole aprobovat na sadbových bramborách. Když se rozhodovalo, které z nich pěstovat na výrobu chipsu v Hercegovci, František oponoval profesorovi z Holandska, který tvrdil, že nejlepší bude holandská odrůda Bintije, což byly první sadbové brambory, které u nich pěstovali. „Já jsem mu ale řekl, že tato odrůda je citlivá na choroby a škůdce a největší úrodu má jen v prvním roce. Druhý rok se sadba musí znovu kupovat a já nechtěl, aby zemědělci měli vysoké výdaje. Holandsko by si prodejem sadbových brambor Bintije u nás totiž zajistilo trh. Naši sedláci by však jejich pěstováním přišli na mizinu. V Chorvatsku se ještě tehdy sadbové brambory nekupovaly každým rokem.“
Vinná réva a jabloně – Františkovýma rukama prošly odrůdy révy vinné: Rulandské šedé (Pinot sivi) a Chardonnay, které byly nejdříve sázeny v Suhopolji. Podílel se i na šlechtění jabloní. Od kamaráda Vladimíra Kračmara z Čech získal štěpy více odrůd jabloní. Přesto na experta, jakým je F. Vokurka, se tak lehce nezapomíná. Bezesporu patří mezi významné osobnosti Virovitice ve svém oboru.
A. Raisová/ar a rodinný archiv

VOKURKOVA RODINA
František měl bratra zemědělce, který už zemřel, a sestru Marii, provdanou Berakovićovou, která žije v Daruvaru. Jeho manželka Blaženka, roz. Kaufová, je bývalá učitelka angličtiny na základní škole. Vokurkovi mají dva syny: starší Aleš je doktorem biotechnologických věd v Záhřebu a mladší Emil veterinářem v Hrubečném Poli. Aleš byl v době naší návštěvy na sympoziu v Kolumbii. Navštívil mnoho zemí mezi prvními tehdejší Československo. O svých cestách i přednáší. Máme slib, že o jeho cestách s ním bude jednou možné udělat interwiev ve virovitickém Českém domě.
Manželé Vokurkovi jsou členy České besedy Verovice od její obnovy v roce 2002. Také oba synové se k češství hlásí.

JAK JEDNOTA POMÁHALA NAVÁZAT PŘÁTELSTVÍ
„Vladimír Kračmar ze Štěpánova u Olomouce z Moravy si v roce 1967 přečetl můj odborný článek a chtěl se se mnou sejít. Tenkrát jsem do Jednoty psal pod pseudonymem Va Fa. Při cestě na Jadran mě hledal v Jednotě, Virovitici, ale i u moře, kde jsme s rodinou v té době pobývali. Nakonec jsme se přece jen sešli a od té doby se přátelili. Po smrti pana Kračmara se setkáváme s jeho dcerou Evou Němcovou, která nám předplatila český Receptář a my jí zase Jednotu, kterou od té doby dostávají. Od V. Kračmara jsem získal rouby (plemke) českých odrůd jabloní. Nejvíc jsem se zabýval rozmnožováním odrůdy Šampión, která se ještě dnes na Viroviticku nachází.“

Read 724 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 43 2021

V Jednotě číslo 43, která vychází 30. října 2021, čtěte:
- Krajanské zpěvánky v Rijece
- Večer českého a dalmatského folkloru v Bjelovaru
- Ve Virovitici skončily Ozvěny Jarních tónů Jana Vlašimského
- Den Rady české menšiny města Záhřebu
- Ve školách oslavili Den chleba
- Sto let Svazu Čechů: Větší pozornost potřebám Slováků
- Shrnutí jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi