S Danielou Draštatovou, novinářkou a redaktorkou televizního magazínu Prizma

TELEVIZE JE MOU VÁŠNÍ A MOJE TŘI DCERY INSPIRACÍ A MOTIVACÍ
„Menšinová témata poskytují hodně prostoru pro kreativitu, nejsou omezená na jednu oblast tak, jak je tomu v politice, hospodářství nebo kultuře. Prizma je tedy prostor svobody, privilegované pozice, která dává možnost objevit se v televizi těm, jejichž hlas je slyšet jen zřídka,“ vysvětluje svou zálibu v multinacionálním magazínu Prizma jeho redaktorka, novinářka Daniela Draštatová.

Původem z Daruvaru, je členkou redakce tohoto pořadu, který letos oslavuje stříbrné jubileum, prakticky od samého začátku, a určitě má co říci o populárním vysílání, které informuje i o událostech české krajanské komunity.
„Prizma je pro mne výzvou a útočištěm,“ dodává a zdůrazňuje, že spolupracuje se skvělou partou lidí, kteří mají stejné názory na menšinovou problematiku (Sanja Plešová, Hana Gelbová, Silvija Trnčevićová, a odnedávna i Saša Kosanović). Poznává menšinové komunity v celé jejich mnohotvárnosti. Ptám se jí, jak dělá příspěvky o menšinách, které se vzájemně výrazně liší, aby všechny byly spokojené?
„Aby byly všechny spokojené? To se ještě nestalo,“ směje se Daniela. „Balans je zásadní otázkou, ale jsme si vědomi toho, že nedokážeme dosáhnout dokonalou rovnováhu. Bohužel, máme i špatné podmínky na produkci, často nemáme novináře nebo kameru, a protože musíme dvakrát do roka podat zprávu o zastoupení jednotlivých menšin, tak neustále pečlivě analyzujeme a počítáme minuty a témata.“
Připomínám, jak v české komunitě s nostalgií vzpomínáme na menšinové kroniky, předválečné pořady Televize Záhřeb, kde měly menšiny více prostoru, a že si myslíme, že Menšinová mozaika (Manjinski mozaik), která by měla tuto mezeru vyplnit, nestačí. „Když jsem zahájila Menšinovou mozaiku, plánovala jsem, že Češi a Slováci a dalších šest menšin budou mít jedno vysílání za měsíc, ale Chorvatská radiotelevize měla peníze jen na dva pořady za měsíc pro šestnáct menšin. O rok později jsme začali vysílat čtyři pořady za měsíc a tak je tomu dodnes. Mluvit o šancích, aby se vrátily menšinové kroniky, to bych spekulovala. Naší velkou výhodou je, že jsme v Daruvaru vždy měli vynikající spolupracovnice. Dnes je to Lenka Lalićová, která má velký talent a bezvadně ovládá češtinu,“ říká D. Draštatová a dodává: „Když se specializované menšinové pořady stanou nepotřebnými, to bude znamenat, že konečně máme stát, v jakém bych chtěla žít. Tohoto dne objednám muziku a udělám velkou hostinu, ale obavám se, že se toho moje generace nedočká.“
Přestože je práce v magazínu Prizma náročná a namáhavá, momentálně je necelou polovinu veškeré Danieliny aktivity. Pracuje i na mezinárodních dokumentárních koprodukcích v rámci Eurovize jako redaktorka a scenáristka HRT filmů a jako výkonná producentka seriálů. „Nyní pracuji na třetí sezóně seriálu Noví sousedé, seriálu o imigrantech, kteří žádají o azyl, a na seriálu Můj svět (Svijet po mom) o tvořivých lidech, kteří se nepřízpůsobují proudům. Mám na těchto projektech vynikající režiséry – Nebojšu Slijepčeviće a Đuru Gavrana.“
Daniela se právě vrátila z Ohridu, kde byla lektorkou dílny pro makedonské novináře, nazvané V cizích botách. Zároveň předsedá expertní skupině EBU pro multikulturu a rozlišnost. Na mou otázku o začátcích na Rádiu Daruvar, bezprostředně před domovinskou válkou, odpovídá: „Teď musím zprivatizovat prostor Jednoty, a říci, že ty jsi byl jedním z prvních čistokrevných novinářů, které jsem poznala a které jsem obdivovala. Na sklonku osmdesátých let jsem byla přesvědčena, že v Rádiu Daruvar budu pracovat do důchodu spolu s tebou, Sašou, Zdenkou, Dinkem a ekipou. Byli jste neuvěřitelní – jedné holčičce jste dali živě dělat čtyři hodinové relace týdně, což bylo neskutečně statečné. Dělala jsem Fonograf, poznala hudební skupinu Gambrinusi, uspořádali jsme první koncert po policejní hodině, relace Petar Pan byla mojí nejoblíbenější, potom jsem dělala ještě interview Helter Skelter… a libovala jsem si v tom.“
Daniela se velice ráda vrací do Daruvaru a rada vzpomíná nejen na časy, které jako středoškolačka strávila v místním rozhlase, ale také na daruvarské dětství. „Můj tatínek je po obou rodičích Čech, a kolega mých rodičů, inženýr Horyna, mi vyprávěl, že Draštatovi byli prvními přistěhovalci do Šibovce. Bohužel, česky na mě mluvila jen babička, a to nestačilo, abych se naučila pořádně mluvit. Později jsem se česky znova učila za uprchlictví v Seči. Daruvar mého mládí nebyl provincií, ale městem ušitým na míru člověka. Nabízel mi větší možnosti, než Záhřeb dnes nabízí mým dětem. Koneckonců, daruvarská etnická smíšenost měla velký vliv na to, že jsem většinu své kariéry věnovala práci s menšinovými komunitami.“
Žurnalistika a televize jsou pro Danielu velkou vášní. Podotýká, že má velké štěstí dělat práci, která se jí líbí a která je zároveň i profesí i koníčkem. „Časem ale stále více kladu důraz na volný čas, a to hlavně kvůli dětem. Moje tři dcery – Lara, Una a Tessa jsou mou inspirací a motivací, hybnou pákou pro veškerou činnost. Snažíme se být čím více spolu v přírodě, daleko od jakýchkoliv obrazovek, jezdíme na kolech a na kolečkových bruslích, hodně si čteme, i v tom se s manželem Miranem dokonale shodujeme,“ říká Daniela. Dodává, že manžel je opravdovým českým zetěm – zbožňuje knedlíky a koláče z kynutého těsta a kdekoliv je to možné, objednává si Staročeško pivo. „Je akademickým kameramanem a nejdříve mě uchvátil svými bezvadnými kádry. I když pochází ze středu hlavního města, v Šibovci, kde máme zděděný pozemek, vysazuje ovocné stromy, k velké radosti své tchyně. Moje maminka žije v Daruvaru a je mojí osobou ze stínu, bez které by mnoho mezinárodních projektů nešlo zrealizovat. Kdysi byla dokonalou mámou, dnes je nejlepší babičkou na světě.“
Plány do budoucna jsou velké a týkají se především práce v televizi. V příštím roce začíná realizace velkého projektu v hodnotě půl milionu eur. Bude se dělat v osmi evropských zemích a Daniela bude výkonná producentka a vedoucí projektu spolu s kolegou z Nizozemska. „V rámci Prizmatu zpracovávám seriál o lásce a můžu vám hned prozradit, že je český příběh neodolatelný.“ Nadále, připravuje jeden koncert a chtěla by natáčet dokumentární filmy, ale v poslední době ji láká něco, co není novinařina, ale je to práce s novináři. „Jde o tréninky pro novináře. V polovině října jsem vedla trénink v Berlíně, nedávno v Makedonii, a tato role se mi nečekaně moc zalíbila.“ Text M. Pejić, foto rodinné album

Cukroviny z Makedonie poštou
Dynamická novinářská práce a dlouholetá bouřlivá kariéra oplývaly zajímavostmi, neobvyklými setkáními a dobrodružnými událostmi. Daniela vzpomíná na první televizní reportáž, která byla – o Jednotě, měla ohromnou trému, a ještě se rozbila kamera. Všechno to ale dopadlo dobře. Za války přišel balík s adresou cyrilicí, což bylo podezřelé, ale uvnitř bylo cukroví. Poslali ho diváci z Makedonie, kterým se líbil pořad Prizma. „Ráda vzpomínám na Tonyho Hnojčíka, který nám zachránil vysílání City folk, když jsme se kvůli odvolání už hotového materiálu octli v časové tísni, a Tony nám vyšel vstříc. Story o Tonym vysílala řada evropských televizí bezprostředně před jeho úmrtím.“ Když natáčeli přílohu pro seriál Inside Offside o imigrantu z Nigerie, který hledal azyl v Chorvatsku na základě faktu, že je homosexuál, ale před soudním rozhodnutím se rozhodl ilegálně odejít ze země. „Přesvědčovali jsme ho, aby zůstal, protože jsme byli přesvědčeni, že azyl dostane. Ještě, že nás neposlechl.“ Velice dojemně zapůsobily na Danielu zpovědi matek, které jsou za mřížemi a klid a rozvážnost žen, které zabily své manžele. Natáčeli je pro dokumentární film Tíseň. „Opětované pobyty ve věznici v Požeze mě tak vyděsily, že od té doby nepřekročím ani dovolený minus na bankovním učtu,“ říká Daniela.

Read 92 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 32 2019

V Jednotě číslo 32, která vychází 17. srpna 2019, čtěte:
- Český učitel ze Srbska Stanislav Havel na návštěvě v Daruvaru
- Studentky z olomoucké univerzity na praktické stáži v Chorvatsku
- Škola v přírodě žáků českých škol z Daruvaru a Končenic
- Představujeme Marii Sedláčkovou z Tréglavy
- Pojďte s námi do ZOO v Praze Troji
- Sažetak, souhrn jednotlivých článků v chorvatštině      
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavost

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi