Večer dvojích kulatých výročí profesora Franty Buriana

POCTA ZASLOUŽILÉMU KRAJANSKÉMU PRACOVNÍKOVI
„Letos si připomínáme dvojí výročí profesora Franty Buriana: sto třicet let od narození (2. srpna 1888 v Petrovicích v Čechách) a šedesát let od úmrtí (28. listopadu 1958 v Daruvaru), zasloužilého krajanského pracovníka, buditele a učitele národnosti, básníka – průkopníka krajanské literární tvorby,“ uvedla Marie Selicharová, vedoucí knihovny Franty Buriana a autorka Večera vzpomínání na Frantu Buriana, která pořad 30. listopadu ve zcela plném málem sále daruvarského Českého domu moderovala.

Úvodem zazněly nejznámější verše z profesorovy bohaté básnické tvorby – Píseň oráčova a Horo, horo bramborová v podání Jany Staňové a Zdeny Slivarové. Do konce večera se básně střídaly s citáty z Burianových esejů, s biografickými údaji a posudky jeho díla z pera různých autorů. Takový koncept se osvědčil, protože dal akci dynamiku a dodatečný ráz ji dodalo rozmístnění interpretů po celém obecenstvu. Účinkující v pořadu přečetli i básně, které nikdy nebyly uveřejněné, a patří do jeho intimních, autobiografických veršů. Jeho dětská poezie měla také zasloužené místo ve výběru z velkého opusu, i citáty z článků Josefa Matuška, Lýdie Lacinové, Rudy Turka a jiných.
Československý svaz v RCH vydal Burianovou sbírku básní a překladů básní Píseň oráčova a Jazykový záhonek. F. Burian připravil Čítanku pro III. třídu českých škol v bývalé Jugoslávii. V roce 1988 předsednictvo Svazu Čechů a Slováků v Chorvatsku stanovilo cenu Franty Buriana literárním autorům z řad menšiny.
Verše a úryvky z esejů a článků během večera četli ještě Elenka a Željko Podsedníkovi, Libuše Stráníková, Věra Vystydová a žáci České základní školy Jana Amose Komenského. Sbor daruvarské české základní školy zazpíval pod vedením Estery Cengerové Burianovu oblíbenou píseň Daruvar, Daruvar.
Na svého dědečka a jeho „přísnost a spravedlivost“ zavzpomínala i jeho nejstarší vnučka Velimira Čupinová. Večera se zúčastnil také vnuk Franty Buriana Libor Burian s členy své rodiny. O své vzpomínky se na čas, kdy byli Burianovými žáky, rozdělili i Tony Bukač, Zdenko Jílek a Karel Bláha. Text a foto M. Pejić

FOTO na facebooku

F. Burian přijel do Chorvatska, k strýci do Požegy studovat na střední škole. Bylo mu čtrnáct. Studoval také v Záhřebu a v Praze, potom se vrací do Záhřebu, pracuje v Gospići. Od roku 1921 působí v Daruvaru, kde se hned zapojil do organizování menšinového života. Přesvědčoval rodiče, že děti musí dát do české školy, a na gymnáziu pořádal nepovinné hodiny češtiny. Byl činný v Besedě, kde působil v divadle a vedl knihovnu. V roce 1932 a 1945 krátce pracoval ve Virovitici a Bačkém Petrovci, potom až do smrti v Daruvaru. Přispíval do krajanských novin, do Jednoty, Dětského koutku, Lidového kalendáře, překládal z češtiny, ale také z chorvatštiny, psal básně dokonce i chorvatsky. Přesto, že nebyl bohemista, soustavně se zabýval otázkami českého jazyka, bojoval o čistotu češtiny. Do Jednoty psal poznámky o krajanské češtině pod názvem Jazykový záhonek a svůj nekompromisní názor na nutnost jazykové čistoty vyjádřil v básni Jiřina Řeháková, v níž dokonale napodoboval proslulou slezskou sociální baladu Maryčka Magdonová Petra Bezruče.

Read 110 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 32 2019

V Jednotě číslo 32, která vychází 17. srpna 2019, čtěte:
- Český učitel ze Srbska Stanislav Havel na návštěvě v Daruvaru
- Studentky z olomoucké univerzity na praktické stáži v Chorvatsku
- Škola v přírodě žáků českých škol z Daruvaru a Končenic
- Představujeme Marii Sedláčkovou z Tréglavy
- Pojďte s námi do ZOO v Praze Troji
- Sažetak, souhrn jednotlivých článků v chorvatštině      
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavost

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi