S předsedkyní České besedy Dežanovec Lídou Holečkovou

S OPTIMISMEM SE NEJDÁL DOJDE...
Člověk v životě zažije mnoho dobrého i zlého. Jsou lidé, kteří si spíš než na špatné chvíle rádi zavzpomínají na pěkné. Mezi ně patří i Lída Holečková z Daruvaru – věčná optimistka, kterou životní pouť zavedla z Daruvaru do Dežanovce, kde žije už třináct let a kde si našla životního partnera. Tato krajanka si zaslouží pozornost, a to nejen proto, že v posledních dvou letech vede dežanoveckou Besedu, ale i proto, že vždy byla krajansky aktivní. V Daruvaru tančila v besední skupině strýčka Štěpána Ambrože, později v Holubičce, zpívala v operetě nebo pomáhala v kuchyni.

„Do dežanovecké Besedy jsem se zapojila hned, jak jsem se do Dežanovce přistěhovala a to do tvůrčí skupiny, kde mě hezky přijali. Dříve jsme se scházeli u Lídy Bláhové doma. Před dvěma lety jsme od dežanovecké správy dostali prostor v centru vsi. Máme dvě místnosti se sanitárním uzlem, zatím ale bez topení,“ informovala Lída. Poté co se před dvěma lety L. Holečková stala předsedkyní Besedy, vymyslela velice zajímavou akci – Den kukuřice. Konala se o svátku sv. Václava, patrona českých zemí 28. září. Týká se všeho, co s touto plodinou souvisí – od dekorací až k pečivu a pochutinám. „Je to příležitost, abychom ukázali, co se dá z kukuřice udělat. Jsem ráda, že to bude naše tradiční akce, která nás zviditelní,“ uvedla paní Lída. Beseda spolupracuje s místními spolky – hasiči, aktivem žen, důchodci, ale i se školou. „Žáci, kteří se učí česky podle modelu C s učitelkou Emilií Sedláčkovou se rádi zapojují do besedních programů.“
„Mysleli jsme si, že k životu vzkřísíme dechovku. Máme jak hudebníky, tak nástroje, ale nepodařilo se nám to. Přála bych si, abychom měli pěveckou skupinu. Zpěvačky i zpěváci by byli, ale nikdo skupinu nechce vést,“ povzdychla si předsedkyně dežanovecké Besedy. „Přestože máme asi 200 členů, a to i ze Záhřebu, mladých se nám nedostává. Aktivní je jen hrstka, asi třicet lidí. Mladí ze vsi odcházejí za prací, staří umírají, a Dežanovec, který kdysi patřil ke krajanské špičce, je stále prázdnější.“
Paní Lída umí dobře česky, a to přesto, že do české školy nechodila. „Dodnes nevím, proč mě tam maminka nezapsala,“ není jasné Lídě, jedné ze sedmi dětí Boženy Veltruské pocházející z Horního Daruvaru. „Bylo nás sedm dětí. Margita a Ludva – zemřeli, já a Jiřina s Helenou žijeme na Daruvarsku, Sofie je v Německu a Antonín v Zenici. Do chorvatské školy kromě mě chodili Sofie, Tonči, Helena, a do české školy Margita, Jiřina a Ludva.“ Lídina máma Božena byla aktivní v hornodaruvarské Besedě, ve které zpívala, tančila, hrála divadla. „Byla i nápovědkou a z celé naší rodiny byla nejaktivnější. Taky já a má sestra Hela, domovnice v daruvarském Českém domě, jsme dost činné,“ dodala Lída, která po základní škole pracovala osm let v Záhřebu jako pomocnice, dalších 35 let až do důchodu v Daruvarských lázních jako uklízečka. „Už rok jsem v důchodu, jsem aktivní v Besedě, ale mám na starosti i rodný dům v Daruvaru se šesti psy. Žije tam můj starší syn Alen (31), pracuje v Kutině ve firmě na výrobu hasičských aut. Mladší syn Kristijan (27) studuje na fakultě módního dizajnu v Záhřebu. Oba chodili do české školky a školy, Kristijan do českého gymnázia v Daruvaru. Starám se i o dům se zahradou v Dežanovci, kde s manželem Vitomirem Sadeckým chováme dojnice a prasata. Dělám tvaroh, zdobím láhve. Jsem zapojena i do hasičského spolku, aktivu žen a klubu důchodců v Dežanovci. Manžel je členem správního výboru a pokladním dežanovecké Besedy.“
Paní Lída se v rozhovoru zmínila i o své kamarádce, novinářce Jednoty Zdence Táborské, která nedávno zemřela. „Jako děti jsme si spolu často hrály. Byly jsme sousedky. Je mi moc líto, že odešla,“ se slzami v očích prohlásila paní Lída.
Raději jsme si tedy povídaly o dobách, kdy se věnovala tanci. „Jako holka jsem začala tančit ve skupině strýčka Štěpána Ambrože, později v Holubičce. Název vymyslel Alen Matušek. Inspiroval ho k tomu čepec s velkou mašlí, kterému se říká holubička. Název souboru jsme totiž museli udat do protokolu, když jsme vystupovali v Kopru. Alen nás tenkrát doprovázel na harmoniku. Taky nikdy nezapomenu na to, jak jsme v Iloku se skupinou strýčka Ambrože tančili dřeváčkový tanec. Já tenkrát tančila s Ivou Leksou, a protože to byla vinohradnická slavnost, nad jevištěm visely hrozny, které, když mě vyzvedl do vzduchu, jsem si mohla i utrhnout,“ vzpomínala L. Holečková, která si připomněla hezké mládí a dodala, že si zahrála i v operetě Tam na horách, kterou nastudovala daruvarská Beseda, a účastnila se Daruvarských setkání.
Naše setkání s L. Holečkovou rychle proběhlo, a to by se dalo ještě o ledasčems vyprávět. Tak zase někdy příště a se stejným optimismem. Text A. Raisová, foto archiv

Read 61 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 27 2019

V Jednotě číslo 27, která vychází 6. července 2019, čtěte:
- Žáci pátých tříd poprvé v České republice
- Představujeme rodinu Weisserovu z Daruvaru
- Zajímavosti z přehlídky dechových hudeb
- Souhrn jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi