U Olivera a Anny Bukačových v Mezurači

NADŠENÍ SBĚRATELÉ, ČINNÍ V MÍSTNÍ BESEDĚ
Důvod, kvůli kterému jsme tentokrát jeli do Mezurače za Bukačovými, je to, že hlava této mladé krajanské rodiny sbírá bankovky, ale i jiné věci. Právě Oliver nám sdělil, že má ve své sbírce nejstarší československé bankovky, vydané 15. dubna 1919, tedy přesně před sto lety.

Na dvoře nás nejdříve dočkali hlídači – dva pejsci a houser. Pan domácí Oliver zdvořile pozval do pěkně zařízeného rodinného domu, kde jsme si u čerstvého pečiva povídali o členech rodiny, činnostech a zálibách.
O rodině Bukačově
Oliver Bukač se narodil prvního letního dne roku 1975 otci Josefovi Bukačovi a matce Hermíně, rozené Hanichové, která pochází z Treštanovců u Požegy. Bratr Zdenko žije v Kutině, druhý bratr Dubravko předčasně zemřel v roce 2006. Oliver je elektrotechnik, už 25 let pracuje v kutinském podniku Elektra Križ. Česky ho ve škole učila Fanynka Vaníčková. Tančil ve folklorní skupině, třeba už na Dožínkách v Kaptole v roce 1989, naposledy v Hercegovci 1999. Potom se zapojil do dechové hudby. Třikrát byl místopředsedou Besedy.
Hudba Olivera velmi těší, proto rád chodí do spolku. On, manželka Anna i děti působí jak v místní Besedě a Matici slovenské, tak také ve sboru dobrovolných hasičů. Oliver byl desítku let tajemníkem hasičského sboru. Maminka prý říkala, že si vystaví jeho obrázek, aby ho aspoň tak viděla, protože v Národním domě trávil šest dní v týdnu. „Kdo chce pracovat, bude dělat pro všechny,“ říká Oliver. O jeho obětavosti a lidumilství svědčí také fakt, že už čtyřiasedmdesátkrát dobrovolně daroval krev.
Oliver hrál od svých osmi let až do doby, kdy se oženil, také fotbal. „Dnes bych byl radši, kdybych tenkrát tolik nehrál kopanou a netančil, protože mě při lezení na elektrické sloupy občas bolí nohy,“ říká se smíchem.
Manželka Anna Bukačová se narodila v rodině Věrušky a Zdravka Jozefčikových, má bratra Ivana. Je zdravotní sestřičkou, pracuje na pohotovostní jednotce ve zdravotním středisku v Kutině. Je členkou besední pěvecké skupiny Hlas. „Je nám tam hezky, zasmějeme se, popovídáme si,“ odpovídá na otázku, co ji nejvíc láká do Besedy. Předtím byla dlouho pokladní.
Josipa je všestranná, šikovná žačka sedmé třídy. Učí se česky, tančí v besední folklorní skupině, tančila i v Matici slovenské. Už čtyři roky hraje na saxofon v besední dechové hudbě. Letos ji rodiče vozí na tréninky házené do klubu Moslavina v Kutině. Nejraději má tréninky hasičského dorostu v mezuračském Sboru dobrovolných hasičů.
Nejmladším členem rodiny je šestiletý Nikola. Je předškolák, tatínek ho cestou do zaměstnání vozí do mateřské školy v Kutině. Také Nikola je mladým hudebníkem, v dechové hudbě hraje na jednoduchý bicí nástroj tamburínu (chor. def).
Ve starém domě ve dvoře bydlí Oliverova matka. Stará se o zahrádku a drůbež. Nikola jí pomáhá sesbírat a spočítat vajíčka. Dřív často chodila na programy do domu, teď je prý nejraději doma a sleduje televizní seriály. Ovdověla před třemi lety, ve stejném roce zemřel i otec snachy Anny.
O sběratelství
Numizmatikou a sbíráním bankovek se Oliver začal zabývat téměř před čtvrtstoletím, v roce 1995. Nyní má asi devadesát kusů československých bankovek, asi třicet slovenských bankovek, ukázkově seřazených v průhledných kapsách ve speciálních albech. Jsou tu i další bankovky – z dnešního Česka, Slovenska, Polska a Maďarska. „Sbíral jsem všechna česká platidla,“ uvádí tento sběratelský nadšenec. Exempláře československých bankovek, které mu chybí, se vlastně ani nedají sehnat, jsou také poměrně drahé. Rád by měl i novou stokorunu, vydanou ke sto letům od vzniku samostatného Československa.
Zvláštností jsou také platidla, která se užívala v koncentračních táborech za tehdejšího protektorátu. Má kolem sto dvaceti německých bankovek, celé série platidel z doby Jugoslávie, chorvatských bankovek, všechny seřazené podle dat. Každou z nich Oliver důkladně prostudoval ve speciálních knihách – katalozích, které si také pořídil. Má rád dějiny a neustále je studuje. Výběr z bankovek byl před časem vystaven na tematické výstavě Flora a fauna na bankovkách v Muzeu Moslaviny.
Oliver navazuje styky s lidmi, kteří mají stejné zájmy. Zná například člověka, který sbírá jen bankovky s vadou, tiskovou chybou. Jiný zase sbírá jen ty s anglickou královnou. Má kamaráda v Kaptole, který sbírá hlavně mince, stýká se s klubem sběratelů bankovek v Novské. „Jedním z nejvýznamnějších chorvatských sběratelů je Borna Barac ze Záhřebu, který má dokonce obchod s bankovkami. Nejkrásnější bankovky jsou z afrických zemí,“ říká sběratel, „například ze Svazilandu, zvlášť krásné jsou z jihoamerického Ekvádoru.“ Krásné jsou prý také fancouzské bankovky a ty z arabských zemí. Lidé se občas hlásí, aby vyhodnotil bankovku, kterou někde našli. Sám bankovky nakupoval na internetu, nejvíce na portálu aukcije.hr.
V rodině se sbírají také poštovní známky. Filatelií se nejdřív začala zabývat Anna, ještě v dětství. První známky byly z dopisů, které zasílali bratranci a sestřenice z Čech. Dnes mají v rodině šest sedm alb, zvláštní sbírku známek s motýly, kupují zvláštní vydání, speciální serie, například s fotbalovým selektorem Zlatkem Dalićem...
V rodině nechybí sbírky a alba samolepek, například slavných fotbalistů. „Duplikáty si vyměňujeme prostřednicvím tzv. Spletkomatu na internetu. Díky tomu jsme sestavili alba zvířecí říše z čokolád Životinjsko carstvo,“ poučil nás otec rodiny.
Další ze sbírek jsou odznaky bojových jednotek Chorvatského vojska. Na jednom panelu jsou odznaky všech chorvatských gardistických brigád. Hledat na internetu je prý možné jen v zimě, kdy venku není tolik práce.
Další ze sbírek jsou panenky v krojích, uložené v krabicích, aby se na ně neprášilo. A skleněná vitrína u vchodu do domu s pečlivě uspořádanými modely aut vyrazí dech každému chlapci, i malým sousedům. „Mám tu tatrovku, ale chybí mi škodovka,“ říká sběratel. To ale zdaleka není vše, co Olivera zajímalo a zajímá: „Když jsem byl mladší, slepoval jsem plastové modely letadel, měl jsem jich také spoustu. S kutinským sdružením Osa jsem se jednou dostal do Prahy na velkou leteckou slavnost – aeromítink, kde létali čeští, ale i ruští a jiní zahraniční piloti,“ vypráví pan Bukač. Byl to obrovský zážitek.
Bukačovi jsou v rodné Mezurači rádi: „Lidé v sousedství se navzájem navštěvují, zůstalo tu poměrně dost mladých a při větších akcích si vzájemně pomáháme. Nejlépe se ale máme, když jsme doma všichni spolu,“ říká Oliver. „Třeba takhle v neděli ráno, když nikdo nikam nemusí a můžeme doma spolu trávit celé dopoledne, třeba i v pyžamech, když chceme.“ Rodina ráda jezdí na společné dovolené do Biogradu na Moru, kde mají v kempu babiččin obytný přívěs. Josipa umí zpříjemnit chvíle svým nejbližším tím, že napeče palačinky, od ní jsou prý nejlepší.
Bukačovi jezdí do své vinice v nedaleké vsi Gojlo. Mají tam dost práce, ale je tam nádherný klid a ticho. Doma na zahradě mají ovocné stromy slívy a višně a keře malin a ostružin. Na dvoře chovají husy, krůty a slepičky, které hlídají psi Máša a Bonzo.
„Nic nám nechybí, máme všechno. Máme jedni druhé a je nám spolu krásně. Těšíme se i z malých věcí, moc rádi chodíme do přírody. Máme ale rádi také dobrou společnost,“ konstatoval Oliver. Dětem se snaží vštěpit svou lásku k sběratelství: „Musí mít nějaký konkrétní koníček. Dnešní mobily a další elektronika jim vezmou příliš hodně času,“ říká nám. Text Ž. Podsedník, foto žp a archiv

Read 76 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 41 2019

V Jednotě číslo 41., která vychází 19. října 2019, čtěte:
- V Kaptole se konala první část přehlídky pěveckých skupin Krajanské zpěvanky
- Učitelé českých škol na semináři v České republice
- Ženský pěvecký sbor daruvarské Besedy na návštěvě v Novém Sadu
- Představujeme výrobce ginu Igora Rihtera
- Sažetak, souhrn jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi