S Maruškou Brežňakovou, členkou České besedy Horní Daruvar

MILUJI SMÍCH – MOJE KOŘENÍ ŽIVOTA
Po příjezdu do Sokolovce, krásné vesničky blízko Dežanovce, nás přivítala naše hostitelka Maruška Brežňaková (46), rozená Částková, s dcerou Emou a neposedným štěňátkem Patrikem. Všichni tři byli po celou dobu naší návštěvy příjemnými společníky a dokonce kvůli nám obě upekly i rohlíky, které výborně chutnaly.

O DIVADLE A BABSKÝCH BÁLECH
Celá rodina žila donedávna v Horním Daruvaru, Maruščině rodišti, o kterém nám řekla, že jí zůstal v srdci a že je k němu emotivně vázaná. „Po smrti švagra zůstala tchyně v Sokolovci sama na hospodářství, proto jsme se rozhodli se sem přestěhovat a být jí nápomocní,“ dozvěděli jsme se od Marušky, kterou mnozí z vás znají nejen jako vynikající herečku, zpěvačku, ale i bývalou tanečnici a řádnou účastnici podborských maškarních průvodů.
„Jednou, bylo to před 17 lety, přišla máma a řekla, že jedna z nás by měla hrát na babském bálu. Můj syn byl malý a ona prohlásila: Jdi ty, já ho pohlídám. Tak to začalo. Od té doby hraju,“ řekla Maruška, která vynikla nejen v babských bálech, ale i v hrách s jedním hercem resp. herečkou. Vždy dobře naladěná Maruška se zasmála, chválila své kolegyně ze starší divadelní skupiny České besedy Horní Daruvar, v níž působí. „Taky moje babička Fanka Podzemská a máma hrávaly v babských bálech,“ pokračovala ve vyprávění o tom, jak se dostala k divadlu. „Můj děda Ivan Částek z Podbor byl ochotníkem, dokonce hrál i s Lipoveckými. Dřív byly často tématem společné práce – mašinování, sklizně. Ve vesnici bylo víc lidí, více se mezi sebou bavili, a když se něco zajímavého stalo, tak se to zařazovalo do babských bálů – kupletů.“
V podborské besedě mají i skupinu mladších hereček. Dvě divadelní skupiny má jen málokterá beseda. Obě sice pracují zvlášť, ale vzájemně si pomáhají, když je potřeba. Starší nacvičuje babské bály a mladší divadelní kusy. „Protože se to střídá, letos babský bál nebude,“ konstatovala Maruška.  Doufám ale, že jednoho dne budeme mít jen jednu, a to kvalitní skupinu. Vůbec první divadelní začátky začaly v české škole v Daruvaru, kam jsem chodila a před tím i v podborské malotřídce. Školu jsem ale moc ráda neměla a po osmiletce jsem zůstala doma,“ uvedla Maruška. Stala se z ní hospodyně, která se s radostí věnuje rodině, hospodářství, zvířatům, zahrádce. To vše a činnost v Besedě jí život naplňuje uspokojením. Je ráda, že manžel Marijan jí v její aktivitě podporuje.
„Na Podbory jezdím ráda a moc ráda se sejdu s členy Besedy. Je nám vždy veselo. Mám ráda lidi, zábavu, komedii, vtip. Divadlo miluju. Role se učím doma při vaření, takže kolikrát pobavím celou rodinu. Teď už v tom nejsem sama, přidávají se i děti. Nejstarší dcera Ema (21) si letos poprvé zahrála v podborské hře s mladší divadelní skupinou Besedy. Kromě Emy máme ještě Marijana (17) a Marcelku (6). Marijan je studentem agroturistické školy v Daruvaru a Marcelka chodí do školky v Dežanovci,“ upřesnila jejich matka.
Chtěli jsme slyšet nějakou příhodu z divadla. „Jednou jsem měla na jevišti upadnout, ale podařilo se mi udělat přemet. Letěla jsem vzduchem jako eroplán a pak zůstala sedět, jakoby to tak muselo bejt.“ Dále nás zajímalo, jestli má Maruška trému. „Ano, pořád. Ale po tolika letech na jevišti už to snad není vidět.“ odpověděla.

ZPĚV A HUDBA MAJÍ V RODINĚ PEVNÉ KOŘENY
Maruška je nejen nadanou herečkou, ale i zpěvačkou. Už 15 let zpívá v pěvecké skupině České besedy Horní Daruvar. Láska ke zpěvu a hudbě je v jejich rodině zakořeněná. Zpívala její matka, obě babičky, Fanka z tátovy strany a Marie z máminy. „Když je mi těžko, pustím si české lidové písně, to mě vždy potěší,“ říká Maruška a vypráví, jak to v rodině s hudbou vypadá. „Táta Jindřich hrál na bubny, bratr Dalibor na trubku, on hrál v daruvarské a teď v ivanoselské dechovce. Pak strejda Milivoj Částek, tedy tátův bratr, ten hraje na trubku,  byl i dlouholetým kapelníkem končenické dechovky,“ vypočítává muzikanty z jejich rodiny Maruška. „Ale ani já, ani manžel a ani žádné z našich dětí na hudební nástroj nehraje.“

JE NÁS HODNĚ...  
„Mí rodiče Jiřina, roz. Vávrová rodem z Holubňáku a Jindřich pocházejí z Podbor, zabývali se zemědělstvím. Táta měl sourozence Milivoje (žije na Dioši), Jirku (žil v Daruvaru.), Božu (žil v Šibovci), Světlušku, provd. Valečićovou, (žije v Daruvaru) a Jiřinu, provd. Malinovou (žije na Podborech). Můj tatínek, který už bohužel nežije, byl vždycky plný života.“ Kdo zná Marušku, musí říct, že se asi potatila a to nejen, co se týče humoru, protože, kde je zábava, tam je ona, ale dá se to říci i o zpěvu. „Mnozí mého tátu znali jako vášnivého lovce, taky proto jsme do babských bálů zařazovali příhody z lesa a z lovu.“ Maruščina maminka Jiřina žije na Podborech s Maruščiným bratrem Daliborem a pořád se, stejně jako kdysi, zabývá mlékařstvím – má tři krávy. Maruška ráda vzpomíná, jak se celá rodina, která je početná, scházela. Maruščin manžel Marijan pracuje v daruvarské policii.
Po prohlídce zahrádky a hospodářství Brežňakových dostáváme pozvánku na seznámení se se Sokolovcem, kde žije asi 350 obyvatel. Mají zde školu a obchod, kde prodává krajanka s Dežanovce Márinka Lackovićová, bývalá předsedkyně tamní Besedy. Z českých rodin zde žijí jen Brežňakovi a Machatovi. Dříve to byla vesnice Němců a Maďarů. Hostitelé nás upozorňují i na zbytky tureckého opevnění a na protékající říčky Teplici a Ilovu.

Rakety, bylinky a čeština...
To je nevšední kombinace rodiny Částkovy, resp. Brežňakovy, kterou hned vysvětlíme. „Táta měl na Podborech na starosti rakety proti krupobití, stejně jako můj švagr v Sokolovci. Od letošního roku ale na to nejsou prostředky,“ řekla Maruška, která se nám svěřila i s láskou ke konzumaci bylin. „Když jdu okopávat zahrádku, utrhnu si třeba pampelišku a sním ji jen tak.“ Naše hostitelka se zabývá sběrem bylinek, vaří z nich čaj nebo je přidává do jídel. „Mluvíme oběma jazyky, česky i chorvatsky. Děti česky umí, manžel s tchýní rozumí,“ dozvěděli jsme se.

Jablko od stromu daleko nepadá
V březnu letošního roku se k divadelníkům přidala i Maruščina nejstarší dcera Ema, která se ve hře Lázeňská historka dobře vypořádala s mužskou rolí mladšího manžele paní továrníkové. „Hrála jsem poprvé a to s mladší divadelní skupinou České besedy Horní Daruvar. Strach jsem měla. Máma mi radila, jak mám úlohu sehrát. Hrálo se mi dobře. V roli se zkrátka musíš najít,“ řekla o prvních divadelních krůčcích Ema, která vystudovala střední ekonomickou školu.
„Kolikrát si uděláme divadlo i doma. Myslím, že všechny moje děti mají vztah k divadlu.“ uvedla Maruška. „Nejsměšnější je, když mužskej hraje ženskou roli,“ dozvídáme se od Emy, která pět let tančila v daruvarské Holubičce. „Také bratr Marijan tam od 5. do 8. třídy tančil. Nyní ho ale víc láká fotbal. Oba jsme chodili do české školy v Daruvaru.“

Read 13 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 24 2019

V Jednotě číslo 24., která vychází 15. června 2019, čtěte:
- Pražský arcibiskup Duka navštívil Záhřeb
- V Opatiji se konal seminář na téma Média a národnostní menšiny
- Rozloučení s Marií Sohrovou
- Školní besídka v Končenicích ve znamení projektu Erasmus+
- Ve Střežanech se konala valná hromada, ve Zdencích Den české kultury a v Jazveniku přátelské setkání
- Česká beseda Prekopakra na nájezdu v Česku  
- Souhrn jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi