Zájezd daruvarských turistů do italských Alp

ÚSPĚŠNÁ EXPEDICE NA MARMOLADU
Spolek pěších turistů Petrov vrh z Daruvaru uspořádal ve dnech 21.–26. července svou nejvýznamnější letošní akci – zájezd do Dolomitů s výstupem na vrch Marmolada. Do Itálie jelo autobusem 46 velkých i malých turistů, ubytování měli v kempu. Zažili velké dobrodružství na nadmořské výšce nad 3000 metrů. Po pěti dnech se všichni šťastně a plní silných dojmů vrátili do svých domovů.

Průběh celé expedice výstižně popsal vedoucí spolkové sekce pro organizaci výletů Narcis Smojver:
Už na začátku jsme měli zpoždění, autobus nepřijel včas. Řidiči to ale vynahradili v dalších dnech, protože projeli i tudy, kudy sotva projedou osobní automobily. Cestou jsme nabírali přátele v Kutině a Záhřebu. Následovala dlouhá a únavná jízda do Itálie. Když jsme už doufali, že jsme skoro na místě – překvapení: Nečas loni poškodil most a musíme objížďkou. Rozměry řádění živlu jsou zřejmé – vyvrácené, rozházené stromy na stráních. Je neuvěřitelné, že mohou zmizet celé lesy. Později jsme se v kempu dozvěděli, že vítr byl tak silný, že ho Italové nazvali hurikánem. Tak či onak – máme zpoždění.
Po rozbití stanů a odpočinku se vydáváme k údolí Malga Ombretta. Šplhání ani nebylo tak lehké, protože mnozí z nás celou noc nespali, a výškový rozdíl je 450 metrů. Čtyřhodinová procházka byla velmi zajímavá, procházeli jsme podél hučících potoků a peřejí, kochali se pohledem na několik vrchů vyšších než 3000 metrů a konečně se dostali do údolí, v němž je horské hospodářství. Všichni měli v myšlenkách zítřejší den a hlavní cíl zájezdu, proto jsme se vrátili do kempu, povečeřeli a odešli poměrně brzy spát. Nebe bylo jasné a předpověď počasí slibná.
Konečně přišlo ráno, na které jsme měsíce čekali!
Den jako stvořený k výstupu, jasno, slunečno, teplo skoro až moc. Pár ranních mráčků se rozešlo, než jsme se dostali k jezeru Fedaia. Od toho jsme pokračovali lanovkou na Pian dei Fiacconi, odkud začíná svah na Punta Penii – via normale.
V autobusu bylo cítit napětí, věřím, že mnozí probírali své rozhodnutí zúčastnit se výstupu, zvlášť když se nám Marmolada zjevila před očima. Kupujeme zpáteční lístky za 15 eur, nejstarší lanovkou v Dolomitech se vydáváme k výšce 2626 metrů nad mořem, bereme potřebné vybavení a jdeme na to.
Lanová družstva (navez) vytvoříme až později, všechno je snadné, než se stezkou dostaneme ke skále. Kvůli vysokým teplotám sníh roztál, a protože se slunce na to místo dostane o dost později, je tu ledová plocha, přes kterou přecházíme pomalu a opatrně. Tady jsme ztratili asi hodinu a půl a bohužel jsme přišli o jedno družstvo, protože se Tony smekl a odřel si ruku, takže se vrátilo zpátky. Dál je vše v pořádku a po krátkém lezení po skále jištěném lanem vystupujeme na horní ledovec a pomalu se dostáváme až na vrch. Tady se spojujeme s kamarády, kteří k vrchu vystoupali po zajištěné cestě – ferratě. Tak to bylo domluvené – ti, kteří lezli poprvé, šli nahoru i zpátky po ledovci, zkušenější šli po ferratě. Neslavili jsme hodně, protože nás čekal sestup, dohodli jsme se, že budeme opatrní. Zjistili jsme, že je tu další cesta, kterou se vyhneme onomu nebezpečnému místu. Společné foto na vrcholu, kratší odpočinek a vydáváme se zpátky.
Delší cesta mohla za to, že sestup trval déle a skoro nikdo nestihl lanovku. To znamená, že musíme jít další hodinu (někdo i více) pěšky k jezeru. Tu jsme se uvolnili, v kempu se rozpoutala pravá oslava.
Čísla jsou fantastická: Z třiceti lidí, kteří se vydali na vrch, se nás nahoru dostalo 26, z toho až 21 člen našeho spolku. Pro většinu to byl první pochod po ledovci. Nejdůležitější je, že se nikdo nezranil, až na Tonyho, ale i jeho poranění nebylo těžké.
Byla to zároveň zkouška pro budoucnost. Někteří budou určitě brzy pokračovat i na větší výšky, a ti, kterým se to nezalíbilo, si určitě toto dobrodružství zapamatují na celý život. Bez maček (dereze) zajištěných pár dní před výstupem, bez přátel z Pakrace, Lipiku a Đurđevce, kteří nám půjčili vybavení, by toto nebylo možné. Milí přátelé, srdečné díky!
Na rozdíl od ledového úterý byla středa zeleno-bílá. Cílem bylo vysoké Sasso Piatto na 2969 metrech, ale ve vzduchu bylo cítit, že hlavní cíl byl dosažen, proto si mnozí z nás dopřáli odpočinkovou procházku k chatě Rifugio Sasso Piatto. Autobusem jsme přijeli k průsmyku Passo Sella na 2218 m a rozdělili se do dvou skupin. Větší skupina vyrazila kupředu pokořit vrch, menší se volným tempem vydala k chatě vzdálené dvě hodiny. Cestou byly další dvě chaty, kde se dalo odpočinout. Už samá procházka zelenými travnatými svahy s krásnými výhledy byla opravdovou relaxací po včerejší námaze.
Ti, kteří šli na vrch, potom říkali, že výstup byl dokonce obtížnější než ten na Marmoladu, protože se stále šlo po otevřených svazích bez kousku stínu, po velmi náročném terénu. I 700metrový výškový rozdíl byl po včerejším výstupu dodatečnou výzvou. Nakonec bylo vše úspěšně realizováno a všichni jsme se spokojeni a šťastni vrátili do kempu. Asi nejšťastnější byli ti, kteří nevystoupili na Marmoladu, ale dnes se dostali vysoko. Bylo znát, že za sebou máme dva náročné dny, protože se všichni brzy rozešli, šli na kutě.
Každá hezká pohádka má svůj konec, tak i náš pobyt v Dolomitech. Cestování autobusem má své výhody i nevýhody. Bylo nás hodně, bylo zapotřebí složit všechny stany, naložit věci do autobusu, zaplatit kemp... A to všechno trvá. Navíc má recepce v kempu divnou pracovní dobu – od 8.30 hodin, což je pro ně brzy.
Vyjeli jsme o půl jedenácté, a protože jsme museli vyjet na Passo Giau, který nazývají „králem průsmyků“, teprve kolem půl druhé jsme se dostali k východisku, odkud se jede k jezeru Sorapis. Počasí se začalo kazit už předchozí večer, ale doufali jsme, že vydrží. Jsou to ale Dolomity, změna přichází rychle a zuřivě, a už po patnácti minutách chůze se ozvalo hlasité hromobití, sem tam se zablesklo a jediné rozumné rozhodnutí bylo upustit od túry. Slabý déšť se spustil velmi brzy. Naštěstí jsme se včas vrátili k průsmyku a s dalšími turisty se schovali v nějaké budově, která se obnovuje. Brzy začal pravý liják, ukázalo se, že bylo moudré túru vzdát.
Bylo nám líto, že jsme se nedostali k neobyčejnému jezeru, ale ještě jednou se potvrdilo, že pro Dolomity platí rčení, že „co se projde dopoledne, to je pro ten den všechno“. Cesta domů byla rutinní, dlouhá jízda Itálií, Slovinskem a Chorvatskem a návrat do Daruvaru o 1.30 h.
A vlastně si nemáme na co stěžovat! Tři ze čtyř dnů byly fantastické, na Marmoladu jsme vylezli ve dni, který byl snad nejlepší ze všech v roce. Vyšplhali jsme na další vrch vysoký bezmála 3000 metrů a všichni jsme se ve zdraví a bez zranění vrátili domů. A to, že jsme nebyli u jezera, znamená, že se tam máme ještě vrátit!
A nakonec to nejdůležitější:
Hlavní hodnotou výletu nejsou samy dobyté vrchy ani počet turistů, kteří na ně vylezli. Nejsou to ani kilometry nebo hodiny strávené v horách. Největší hodnota zájezdu jsou lidé, kteří se ho zúčastnili.
Text Narcis Smojver, přel. žp, foto PD Petrov vrh

Read 12 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 37 2019

V Jednotě číslo 37., která vychází 21. září 2019, čtěte:
- V Prekopakře se konal Den české kultury Knedlíky
- Česká beseda Šibovec také uspořádala Den české kultury
- Divadelní večer v Končenicích
- Krásný český jazyk na kurzu metodiky v Praze
- Odešel Oldřich Bok, bývalý novinář Jednoty
- Další zdařilý zájezd Besedy ze Zdenců do Česka
- Daruvar Cup of Joy pokračuje, konec je v nedohlednu
- Souhrn jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi