S inženýrem Sašou Kolouchem z Prahy

HRDÝ OBČAN CHORVATSKA A ČESKA
Se sympatickým a úspěšným krajanem Sašou Kolouchem, strojním inženýrem žijícím v Praze, zároveň dolanským rodákem, jsme se sešli při jedné z jeho návštěv Daruvaru. Vyprávěl nám o své nevšední životní cestě, častých obchodních cestách po celé Evropě, pochlubil se úspěchy svých dětí. Zmínil se také, čím se rád zabývá ve volném čase, kterého kvůli práci vlastně ani hodně nemá.

Saša se narodil Josefovi a Jiřince Kolouchovým. První čtyři roky navštěvoval školu v Dolanech, kde tehdy rodina žila. „Byla nás desítka žáků, hráli jsme si spolu s dětmi z chorvatské třídy, měli jsme spolu i tělocvik,“ vzpomíná Saša. Učily ho učitelky Ivanka Farkašová, Zdenka El-Majzoubová a Zdenka Stráníková. „Z pozdějšího daruvarského období vzpomínám například na Koláčkův kukuřičný chleba k snídani, ranní učení ve škole a šachy. Škola byla celkem fajn, dobře nás připravila na střední školu.“ Do středoškolského vzdělání jeho generace ale zasáhla válka. Po návratu ze Seče v roce 1992 dokončili školení na strojního technika jen čtyři chlapci z patnácti.
„Do Seče za námi jezdil pan Jiří Haleš, který se zajímal o náš osud a zařídil pro nás různé výlety. Bavil se se staršími žáky, snažil se o to, aby uvažovali logicky a aby se rozhodli pro studium v Čechách. Podařilo se mu zajistit stipendium pro tři budoucí studenty. Já jsem ho jediný opravdu využil od začátku, další dvě pak využili jiní studenti. Panu Halešovi jsem za jeho jednání opravdu vděčný. Byl to zajímavý člověk, herpetolog, s ním jsem pak procestoval Severní Čechy při výzkumu hadů a jiných plazů. Byla to zásadní osoba, bez něj bych se na studium do Prahy nedostal,“ uvádí S. Kolouch a pokračuje: „Studium na Fakultě strojnické Českého vysokého učení technického v Praze bylo téměř mou jedinou volbou, i když jsem chvíli pomýšlel i na studium na lodnické fakultě ve Splitu.“
Stipendium Sašovi vystačilo na ubytování a stravování, na ostatní si od začátku přivydělával na brigádách. Na podolské koleji měl tři roky spolubydlícího ze Súdánu, naučil se prý žít s úplně jinou kulturou na jednom pokoji, a to bez konfliktů. Působil v kolejní radě, i jako předseda.
V té době z požární nádrže vybudovali letní bazén, svépomocí rozvedli počítačovou síť, upravili basketbalové hřiště. Domů jezdil jen na Vánoce a v létě na 2–3 týdny. O prázdninách vlastně také pracoval 8–12 hodin denně. První stálou prací měl u rakouské národní cestovní kanceláře Österreich Werbung, kde sledoval statistiky, dělal marketing, staral se o sklad. Diplomoval na Ing. strojírenství se specializací na marketing a ekonomiku výrobního podniku. Už na posledním ročníku dostal místo v pražské továrně obráběcích strojů TOS Hostivař, kde byl exportním manažerem pro trh Severní Ameriky, Francie a Beneluxu. „Měl jsem štěstí, potřebovali člověka s angličtinou, opravdu se to podařilo,“ komentuje Saša, který se tu prý velmi hodně naučil. Pak si založil vlastní firmu a rozvíjel trh pro mezinárodní firmu Gates. Po čtyřech letech se stal jejím manažerem pro střední a východní Evropu, kam patřilo i Chorvatsko, vedl tým pro pohonnou techniku i divizi pro hydrauliku. „To jsem už začal častěji jezdit domů k rodičům, i dvanáctkrát do roka, ale někdy jsem tu jen přespal,“ směje se Saša.
Dnes Saša pracuje u švýcarské firmy Habasit, má na starosti obchody v Evropě, na Blízkém východě, v Africe, ale i v Japonsku a Číně. „Hlavně jde o Německo, Polsko a Rakousko, většinou tam cestuji letadlem, ale například zítra jedu autem do Srbska,“ říká. „... můj život je vlastně hodně zasvěcený práci.“
O rodině a zájmech
„Snažím se žít běžný, normální život. Práci jsem hodně obětoval, ale cestování a řešení různých situací mě baví,“ říká Saša. V době rozhovoru byly jeho desetiletá dcera Maya a osmiletý Tomas na prázdninách u daruvarské babičky, kam s otcem přijely z dovolené na Jadranu. „Letos jsme byli v Tunisu a na Pagu. Většinou jsme si hráli ve vodě a u vody, byla to aktivní dovolená.
Maya je výtvarně velmi nadaná. Chodí do ateliéru a na základní uměleckou školu. Zúčastnila se řady soutěží, například se skupinou byli druzí na mezinárodní soutěži a Mayina práce byla nejlepší. Kromě toho se zabývá atletikou a sportovním baletem. Je plně zaměstnána větší část dne. Syn Tomas se zase zajímá trochu o fyziku, trochu o chemii, je to takový vědátor,“ vypráví hrdý otec. „Snažím se, aby děti aspoň rozuměly chorvatsky, proto na ně občas tak i mluvím. Myslím si, že se naučí.“
O vztahu k zdejšímu i českému prostředí říká: „Tady jsem prožil zásadních osmnáct let života. Mám tu rodiče i sestru Evu s rodinou, mám známé v Dolanech, setkáváme se i při jejich zájezdech do Čech. Zachoval jsem si vazby s kamarády i s příbuznými. Před asi dvěma lety jsem přijal i české státní občanství, i děti mají občanství dvojí, chorvatské i české. V Česku je teď ekonomicky příznivá situace, za kterou mohou i Češi sami. Poptávka za prací je velká, takže kdo má zájem o poctivě a včas zaplacenou práci, není ji v Česku problém najít. Mnohokrát jsem uvažoval o tom, jestli bych se neměl vrátit do Chorvatska. Zjistil jsem, že jsem si zvykl spíš na českou kulturu. I když mi v Česku spousta věcí vadí, tady by mi toho možná vadilo i víc.  K volbám do chorvatského sněmu jsem nešel ani jednou – neplatím tu daně, a myslím si, že by diaspora vůbec neměla moci rozhodovat o věcech prostředí, kterému nepřispívá např. ani placením daní.“
Náš spolubesedník v mládí hrával košíkovou za KK Daruvar, později i za fakultní tým a klub ze Střešovic, občas si zahraje i dnes. Jezdil i na horském kole, a to intenzívně – se skupinou jezdil na týden na poznávací jízdy třeba na Moravu, na Šumavu... Trochu i závodil, s úspěchem. Upustil od závodění po narození dětí. Saša se naučil na hostivařské přehradě i bruslit, prý v nejlepším pražském lesoparku. Koníčkem S. Koloucha jsou dějiny, zejména středověké. Se zájmem čte knihy, historické romány a sleduje blogy a historické dokumenty, zejména ty o střední Evropě. Zajímá se i o období první světové války a vzniku první republiky. Nás velmi těší, že na pražskou adresu chodí i náš časopis. Prý ho neodebírá jen proto, že by musel: „V poslední době se Jednota zlepšila. Je správné, že jsou k článkům uvedeny souhrny v chorvatštině.“
Na závěr jsme se ptali na plány: „Příštích pár let budu usilovat o to, aby moje děti zjistily, co chtějí v životě dělat a co chtějí od něj mít, budu jim hledět pomoci. I pro mne bylo studování výzvou, a to mě v Česku vlastně udrželo. Sám jsem dlouho nevěděl, co chci. Vlastně jsem chtěl studovat archeologii,“ s úsměvem uvádí Saša. „V nejbližších dnech se se společností vydám vlakem z Prahy na Festival Banát do rumunského Eibenthálu. Vystupují tam méně známé, ale dobré kapely. Byl jsem tam i loni, je to zvláštní zážitek,“ doporučuje akci u krajanů v Rumunsku S. Kolouch. Text Ž. Podsedník, foto žp a rodinný archív

Read 42 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 45 2019

V Jednotě číslo 45, která vychází 16. listopadu 2019, čtěte:
- V Horním Daruvaru se konala třináctá přehlídka hudebních skupin
- Chorvatský premiér Andrej Plenković na návštěvě v České republice
- Praktická stáž Jaroslava Preislera v Jednotě
- Se známým specialistou fyzikální medicíny Božidarem Egićem
- Na Martina na návštěvě v daruvarském vinařství
- Souhrn jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi