Z přednášky k 150. výročí přistěhování Čechů do Jazveniku

JAZVENIK ČECHY LÁKAL SVOU PŘÍZNIVOU POLOHOU
Osada Jazvenik se poprvé připomíná na jedné listině, kterou v roce 1224 vydal budoucí král Béla IV. V roce 1328 se připomíná jako osada v sisackém panství, které bylo od roku 1215 až do zrušení feudálních vztahů majetkem záhřebské kapituly (Zagrebački kaptol). Do roku 1592 bylo v Jazveniku 57 domácností. Tehdy vesnici vypálili Turci.

Život se do ní vracel pomalu a těžce, takže v ní v roce 1609 bylo 7 domů, v roce 1610 jich bylo 9. V letech 1620 a 1635 zde nebylo ani jedno stavení a v roce 1665 bylo domů 25. Od roku 1806 jsou namísto o počtu domů údaje pouze o počtu obyvatel: tehdy jich bylo 158. Dále se uvádí 172 obyvatel v roce 1830, 147 v roce 1848, 127 v roce 1857. V druhé polovině 19. století začínají do vsi přicházet Češi a počet obyvatel roste, takže jich je 139 v roce 1869, 166 v roce 1880, 244 v roce 1890, 277 v roce 1900 a 285 v roce 1910. Následuje pokles počtu obyvatel v roce 1921 – 276, načež počet znovu roste. V roce 1948 je zde 264 obyvatel a 277 v roce 1953. V následujících letech počet obyvatel neustále klesá.
Psané doklady neobsahují informaci o tom, kdy, proč a jak se do Jazveniku stěhovali první Češi. Podle údajů v matričních knihách farnosti sv. Marie Magdaleny v Selech můžeme zjistit, kdy se která rodina do Jazveniku přistěhovala, a to podle dat narození a křtu dětí. Kromě jmen a příjmení dětí jsou uvedena jména kmotrů, dívčí příjmení matky, povolání a náboženská příslušnost rodičů. Z těchto pramenů zjišťujeme, že prvním dítětem české národnosti byl Alois Povolný, narozený 16. června 1869. Otec byl Karel Povolný a matka Karolina, rozená Branešová. Proto se rok 1869, jak uvádí i literatura, považuje za rok přistěhování Čechů do Jazveniku.
Není známo, jak a proč přišla první rodina do Jazveniku. Předpokládá se, že první Češi přišli na pozvání Čechů ze sousedních vesnic. Češi totiž už před rokem 1869 žili v Sisku a jeho okolí, například ve Stupnu, Selech a Lekeniku. Na rozdíl od některých jiných míst zejména ve Slavonii nebo například v Českém Sele u Petrinje osidlování Jazveniku záleželo pouze na iniciativě jednotlivců, tedy neprobíhalo organizovaně. Jedním z důvodů, proč se Češi stěhovali do Chorvatska, byla přílišná hustota obyvatel v Česku, zatímco v Chorvatsku bylo hodně neobdělané a proto levné půdy. Přistěhovalci v Jazveniku většinou půdu kupovali od záhřebské kapituly a také od obyvatel vesnice, kteří se stěhovali do míst blíže důležitějších komunikací, do Sel nebo do Stupna a Odry. První čeští přistěhovalci se zabývali zemědělstvím a přinesli s sebou některé novinky v obdělávání půdy. Hlavní novinkou bylo vysazování brambor pomocí pluhu. Vypěstovali tak daleko víc brambor než chorvatští pěstitelé, kteří je do půdy vpravovali pomocí motyky. Přebytek brambor prodávali a díky tomu se stali jejich nejznámějšími pěstiteli v tomto kraji. Mezi přistěhovalci byli i řemeslníci. Jako první řemeslník se připomíná krejčí Věnceslav Šimek. Přistěhoval se v roce 1880, za ním v roce 1882 přišel švec Josef Hlováček, v roce 1884 Dragutin Freika, potom téhož roku truhlář Petržilka, v roce 1899 švec Antonín Křepelka a krejčí Josef Cmelík, potom v roce 1906 kovář Josef Šimík atd.
Oblasti, ze kterých se do Jazveniku přistěhovalo nejvíce Čechů, jsou jižní Morava, Český Brod, okolí Prahy, Chrudim, Zlín a Jíloviště. Z knih narozených farnosti sv. Marie Magdaleny v Selech můžeme sledovat přistěhovalecké vlny, zjistit počet narozených Čechů, nová česká příjmení i kdy jsou poprvé zaznamenána. Dozvídáme se tak, že mezi lety 1869 a 1880 se do Jazveniku přistěhovalo 13 Čechů a v letech 1880 a 1890 jich přibylo 38. Početnější příchod přistěhovalců byl v letech 1890 a 1900, kdy přišlo 70 Čechů a v letech 1900 a 1910, kdy se jich přistěhovalo 78.  Po roce 1910 se intenzita stěhování snížila – do roku 1920 se přistěhovalo 49 Čechů a do roku 1931 jich přišlo 41. V letech 1930 až 1940 přibylo ještě 36 Čechů, a potom se počet nových přistěhovalců citelně snížil.
Následkem této imigrace se Češi v Jazveniku stali většinovým obyvatelstvem. V roce 1910 žilo v Jazveniku 48 rodin, z toho bylo 38 českých a 10 chorvatských. Do roku 2001 se zde udržela pouze desítka českých rodin. Dodneška se v Jazveniku zachovala česká příjmení: Andres, Štěpánek, Brabenec, Chytil, Dalík, Lhoták, Příhoda, Smutný, Šimík, Doležal, Vaško a Žák.
Přistěhovalci byli většinou katolíci. Bylo také několik evangelíků, kteří však časem přestoupili na katolickou víru. Čeští katolíci neměli svého faráře, chodili spolu s ostatními obyvateli do Sel do kostela sv. Marie Magdaleny. Díky Češce Marii Krauselové, která na začátku 20. století odešla do Ameriky a darovala potřebné prostředky, byla v Jazveniku v roce 1930 postavena kaple Srdce Ježíšova.
Češi v Jazveniku představují většinou druhotnou migraci. Jejich rodiny nejčastěji přišly na území Slavonie a po několika letech se přestěhovaly do Jazveniku. Důvody této reemigrace byly ekonomické. Přestože byl dopravně izolovaný, byl přitažlivý kvůli své poloze nedaleko silného obchodního střediska Sisku. Díky tomu se čeští přistěhovalci velmi rychle zapojili do životních tendencí ostatních českých obyvatel, žijících na území Sisku a Chorvatska. 26. listopadu 1928 byla založena sisacká Česká beseda, která měla v Jazveniku pobočku. Česká beseda v Jazveniku byla založena 2. října 1932 a jejím prvním předsedou byl František Šimík. Poté se počet členů sisacké Besedy snížil, takže před začátkem druhé světové války přestala působit. Do České besedy Jazvenik se začlenili Češi ze sousedních míst: z Gredy, Stupna a Lekeniku, kde bylo příliš málo Čechů, aby mohli založit vlastní Besedu, zatímco v Jazveniku tvořili většinu.
Jazveničtí měli první společenský dům v sisackém kraji. Na jeho stavbě se podílela celá vesnice. Za pomoci českého architekta Lva Kaldy ze Záhřebu a ředitele Československé banky Josefa Bezdíčka byl nový dům postaven a otevřen 29. září 1935. Zadarmo ho projektoval Lev Kalda, který projektoval také české domy v Záhřebu, Daruvaru, Hercegovci a Mezurači, stejně jako budovu Chorvatského sněmu. Je v tom velká symbolika o zakořenění chorvatských Čechů do chorvatské identity. Součástí té symboliky je i Národní dům v Jazveniku.
Text Marijan Lipovac, přel. Libuše Stráníková, foto Zvonko Příhoda a archiv

Read 16 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 45 2019

V Jednotě číslo 45, která vychází 16. listopadu 2019, čtěte:
- V Horním Daruvaru se konala třináctá přehlídka hudebních skupin
- Chorvatský premiér Andrej Plenković na návštěvě v České republice
- Praktická stáž Jaroslava Preislera v Jednotě
- Se známým specialistou fyzikální medicíny Božidarem Egićem
- Na Martina na návštěvě v daruvarském vinařství
- Souhrn jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi