Tradice a zvyky v srbském Banátu

„TO SOU NAŠE SVÁTKY“
Většina tradic a zvyků českých krajanů v srbském Banátu je spojena s náboženským vyznáním. Kostel je už jediné místo, kde je prvním dorozumívacím jazykem čeština. Čeští krajané do kostela chodí, víra je pro ně důležitá a také patří k identifikačním znakům české menšiny v Srbsku. Čeští krajané jsou katolického a jejich srbští sousedé pravoslavného vyznání.

V lednu chodí Tři králové, a to nepřetržitě od doby, kdy čeští krajané přišli do Kruščice. Nedocházelo tedy k obnovování tradice jako v České republice. Tříkrálová koleda začíná ráno v Českém domě v Kruščici, kde se koledníci přestrojí za Kašpara, Melichara a Baltazara a jdou v doprovodu dospělé osoby koledovat. Koledníci se zastavují pouze u českých domů, zazpívají koledu, napíšou na dveře křídou K M B a letopočet, dostanou sladkou odměnu a peníze do kasičky a pokračují ve svém putování.
V zimě se dralo peří, při kterém se scházeli Češi večer u někoho doma. Bylo zvykem, že se při draní peří předčítalo z českých knih, což měl na starosti většinou člověk, který četl v kostele liturgické texty.  Vzpomínalo se na zem předků a vyprávěly se kouzelné příběhy. Peří draly většinou jen ženy a dralo se u každého doma zvlášť. Muži přicházeli většinou později a jen na táčky (označení pro přátelský rozhovor) nebo si zazpívat.
Mladí chlapci si vyhlédli stavení, kde se jim líbila nějaká slečna a hodili do místnosti holuba, který všechno peří rozprášil. Sedrané peří bylo dobrým artiklem na trh a také se dávalo budoucí nevěstě a ženichovi do výbavy.
Na Hromnice se v Kruščici a v Českém Selu světí v kostele svíce „hromničky“, které se pak dávají za okno a při bouřce se zapalují, aby ochránily dům před hromem a bleskem.  V tento den dává kněz svatoblažejské požehnání, které má člověka ochránit od bolesti krku a všeho zlého.
Po Hromnicích nastává doba masopustu. Nejvíce se slavilo poslední tři dny před Popeleční středou, kdy byly každý večer taneční zábavy, chodilo se po vsi v maskách, zpívalo se a slavilo. V Kruščici jste se tak mohli setkat se svatebním průvodem. Žena se převlékla za ženicha a muž se převlékal za nevěstu. Nejdříve šel ženich pro nevěstu a pak se šlo po vesnici sbírat další svatebčany. U každého domu se ženich s nevěstou zastavili, pozvali všechny na svatební hostinu do Českého domu, posilnili se na cestu a šli dál. Všichni se pak sešli v Českém domě na taneční zábavě. Tradiční nedílnou součástí masopustu byl i maškarní bál pro děti.
V posledních letech se začali setkávat Češi ze srbského a rumunského Banátu při krajanské zábavě – Pinglbále. Z rumunského Gerníku přijíždí kapela Bohemia s početným doprovodem zahrát českým krajanům do Kruščice. Druhé setkání se tradičně odehraje při Krajanském poháru na fotbalovém turnaji a následné zábavě. V Kruščici se nám podařilo obnovit masopustní průvod masek po vesnici a odpolední maskenbal (maškarní ples).
Poslední třídenní masopust se dochoval už jen v Belé Crkvě. V sobotu je maškarní ples pro děti a večer zábava pro dospělé. V neděli je pak druhá zábava a vše skončí v úterý před půlnocí pochováním Masopustu.
Symbolicky ukončují krajané zimu vynášením Morany, kdy děti vyrobí v Českém domě v Kruščici královnu zimy. Obléknou ji do starých hadrů, namalují obličej, udělají náhrdelník z vajec a za zpěvů písní vynáší paní zimu z vesnice. Nakonec se zasadí do země létéčko v podobě hrušky a vše se oslaví v Českém domě.
Inspirující zvyk si udrželi chlapci v Kruščici. Na červené svátky (Červenými svátky čeští krajané označují Velikonoce) chodí s řehtačkou koledovat již na Zelený čtvrtek, Velký pátek i Bílou sobotu. Zastaví se u českého domu, zařehtají, a když domácí otevře, tak zpívají velikonoční zvěst o ukřižování a zmrtvýchvstání Krista: „Jidáše honíme, Jidáši straň se, neb Židi nevěrní, jako psi černí, kopali jámu Ježíši pánu, aby ho jali, ukřižovali, na ten Veliký pátek do hrobu dali, na Bílou sobotu zas vykopali.“  Když koledníci dozpívají, dostanou za odměnu barevné vejce, klobásy, čokoládu a pár dinárů. Vše skládají do jednoho košíku a po koledě na Bílou sobotu si vše rozdělí na louce za vesnicí.
Koleda má svoje finále v ťukání vajec. Na velikonoční neděli si chlapci brali s sebou nejlepší vajíčko. Po slavnostní mši svaté začne závod. Každý vezme do ruky barevné vajíčko a ťukne si s kamarádem druhým vajíčkem. Komu pukne, ten prohrává a dá svoji kraslici vítězi.
Poslední dubnový den patří i v srbském Banátu upálení čarodějnic. V Českém Selu postaví učitel se svými žáky hranici na oheň, předseda místní České besedy nakoupí buřty, děti na hodině českého jazyka vytvoří čarodějnici, česká kapela Jarka Bodnára si připraví svoje instrumenty a může se začít slavit filipojakubská noc.
Největší letní akcí je pouť do Čiklavy. Poutě se konají každý rok o dvou katolických svátcích. První je 15. srpna o slavnosti Nanebevzetí panny Marie, druhá o svátku Narození panny Marie 8. září. Na pouti se scházeli Češi z celého Banátu a chodili na ní pěšky, zpívali české písně, vypravovali si, ujednávali obchody, potkávali své kamarády i příbuzné, a dokonce na pouti domlouvali svatby.
Mezi nejstarší české zvyky patří řádně oslavit posvícení, která jsou dvě hlavní. V Českém Selu se slaví na svatého Jana Nepomuckého 16. května a v Kruščici na svatého Havla přesně o pět měsíců později. Posvícení má po desetiletí podobný ráz. Dopoledne je mše svatá a potom se schází široké příbuzenstvo ke slavnostnímu obědu. O svátku svatého Jana Nepomuckého se v Srbsku také oslavuje Den České národní rady.
V prosinci se už jen čeká na příchod Mikuláše, který přinese do Českého domu dárky. Dostanou je všechny děti, které se jakkoli zapojily do výuky českého jazyka. A Vánoce. Ty se u českých krajanů v Srbsku slaví téměř stejně jako v českých zemích.   Text a foto Stanislav Havel, český učitel

FOTO na facebooku

Read 90 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 42 2020

V Jednotě číslo 42, která vychází 24. října 2020, čtěte:
- Ve Virovitici se konaly Dozvuky 18. jarních tonů Jana Vlašimského
- Školní rada jednala o přizpůsobování výuky krizovým opatřením
- Světová výstava děl Alfonsa Muchy
- Představujeme Bruna Táborského z Daruvaru
- Do Jazveniku za vedoucí taneční skupiny Vlastou Kokićovou
- Kamencové jezero – světová rarita
- Shrnutí jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi