S mladou krajanskou rodinou Pokorných

V RIJECE SE NÁM DOBŘE ŽIJE
Představíme vám sympatickou mladou rodinu, jejíž členové jsou činní v jediném přímořském krajanském spolku – České besedě Rijeka. Jsou to Mája a Libor Pokorných a jejich tři ratolesti. V době zkomplikované pandemií nového viru probíhal náš rozhovor telefonem, ve večerních hodinách, když se otec rodiny vrátil z pracovního úkolu a matka s děvčaty přijela z taneční zkoušky v rijeckém Českém domě do jejich domova ve vsi Marčelji u Viškova.

Libor Pokorný v poslední době doprovází na harmoniku rijecký besední sbor Nostalgie, vystřídal v tom dlouholetého uměleckého vedoucího Tonyho Řeháka. Vídali jsme ho také na prknech, která znamenají svět – po příchodu do Rijeky hrával také divadla. Mája se angažuje v besední tvůrčí skupině, i při výrobě kostýmů pro tanečnice besední skupiny Lost in Wonderland, kam pravidelně chodí dcery, desetiletá Ema a sedmiletá Anna. Čtyř a půlletý Jan na své místo v Besedě ještě čeká.

Z DARUVARU A LIPOVCE DO PŘÍMOŘÍ
Mája Pokorná se narodila Vesně a Dragutinu Čižmarovým, má bratra Matiju. V Daruvaru chodila do české základní a střední turistické školy, vystudovala ekonomii na fakultě v Osijeku. Kratší dobu tančila v daruvarské Holubičce. Libor Pokorný je synem Stanislava a Vlasty Pokorných z Lipovce, vsi, kde žije i jeho sestra Manulka Šnoblová s rodinou. Po české základní škole v Lipovci a Daruvaru se vyučil elektromechanikem a pracoval v daruvarském závodu Elektrometal a v podniku ElVaJ Josefa Václavka.
V roce 2005 se oba přestěhovali do Rijeky a dostali místo v opatijské firmě Milenij hoteli – ona v účetnictví, on šest let pracoval jako vedoucí technické služby. Mája nyní pracuje jako likvidátorka v účetnictví klinického nemocničního střediska KBC Rijeka. Libor má soukromou firmu na elektroinstalace a klimatizaci Elektroline. „Tady se všechno točí kolem turismu, je hodně práce na hotelech a apartmánech. Nezbytná je ale opatrnost. Dříve jsem si bral větší práce, přátelé elektrikáři z Daruvaru s námi pracovali celou zimu, ale dlouho jsme čekali, aby nám zaplatili. Teď si raději beru menší práce, které my tři ve firmě zvládneme, ale víme, že nám zaplatí včas,“ říká podnikatel.
Stará se také o to, aby v rijeckém Českém domě T. G. Masaryka všechno fungovalo tak, jak má. „Angažuji se v Besedě, kolik mi to čas dovolí, většinou spolu řešíme, když se vyskytnou nějaké technické problémy, ale působíme i preventivně. Větší zásahy obyčejně řešíme přes firmu, ale většinu věcí opravím dobrovolně jako člen Besedy,“ říká Libor. Řekl nám také, že se na harmoniku učil hrát u Dalibora Šourka a že v daruvarské městské hudbě hrál na klarinet, na který ho učil Jaroslav Klubíčko.
Dozvěděli jsme se i o Liborových začátcích v rijecké Besedě: „Divadlo jsem nejdřív hrál doma v Lipovci, tak jsem se zapojil i v Rijece.“ Na divadlo mu teď nezbývá čas. „Nemohu slíbit něco, co bych nebyl schopný splnit, aby pak na mne všichni marně čekali. Se svými zaměstnanci denně vyjíždím brzy ráno do terénu a nikdy nevím, kdy se přesně vrátím. Někdy je to dřív, ale většinou až pozdě večer. A protože paní Fanynce nelze říci ne, slíbil jsem, že budu alespoň doprovázet zpěváky,“ směje se Libor.
Mája nám vyprávěla o zkouškách taneční skupiny LIW, která chystá svou pravidelnou produkci 26. června, o čtrnáct dní později oproti původním plánům. Na zkoušky teď vozí děvčata třikrát týdně. Produkce se blíží a je zapotřebí připravit tance, kostýmy a výzdobu.
Pokorných s Besedou také dost cestovali: „Byli jsme v Sarajevu, v Praze, se sborem v Hercegovci, děvčata tančila s Ráčkem na Našem jaru v Končenicích i v Kaptole,“ zavzpomínali oba. Domů na Daruvarsko prý nejezdí často, tak dvakrát třikrát do roka. „Někdy k nám přijedou naši, častěji Májini než moji,“ říká Libor.

OBDOBÍ SAMOIZOLACE JE ZA NÁMI
„Nechala jsem Libora chvíli doma samotného, a on přestavěl celou jednu etáž v domě,“ směje se Mája, a Libor navazuje: „V době omezení pohybu jsem byl doma tři týdny. Za tu dobu jsem předělal prostor v domě, který nám nevyhovoval, na kancelář a sklad pro firmu. Udělal jsem to, co jsme léta plánovali a stále odkládali. Jakmile to bylo možné, už v dubnu, když se opatření začala uvolňovat, jsem se vydal po práci do terénu. Být doma je hezké, ale z něčeho se žít musí,“ říká Libor. I Mája jednu dobu pracovala z domova, ale už také jezdí do práce. Také děti se vrátily do základní a mateřské školy ve Viškovu.
„V této příznivé situaci plánujeme také pokračovat se zpěvem v Besedě,“ říká pan harmonikář. „Budeme mít pár zkoušek, abychom si zopakovali to, co jsme se už naučili a případně mohli vystoupit na pláži pro invalidy Kostanj, na tradičním posledním vystoupení před letní přestávkou.“

Pokorny2CO JE TĚŠÍ A CO MAJÍ NEJRADŠI
Zajímalo nás, jak u Pokorných nejraději tráví volné chvíle.
„Když jsme spolu a je hezký den, rádi si uděláme procházku do přírody, nejčastěji po trase plynovodu od nás až do obce Jurdani a zpět. Nebo si jindy s dětmi doma pohrajeme a pomazlíme se. Pro děti je zážitek i práce na zahrádce. To pak děláme všichni, každý má lopatu, hrabičky...“ říkají svorně rodiče. V létě prý rádi jezdí na několik kilometrů vzdálené pobřeží, k moři, do obce Mošćenička Draga nebo Ičići. V zimě děti rády bruslí, nebo chodí na oblíbené procházky.
Na otázku, na co nejraději vzpomínají, si Libor s Májou připomněli dávnou společnou cestu vlakem z Daruvaru do Selce a na ostrov Krk, téměř před dvaceti lety. Dozvěděli jsme se také, že jsou u Pokorných oblíbená jídla z krajanské a slavonské kuchyně. „Z nás jí rybu ráda jedině naše Anna,“ zasmáli se oba.
Náš rozhovor uzavřeli optimisticky: „Budeme rádi, když bude náš život takto pokračovat. Hlavně, že všechno jde tak, jak má, že jsme zdraví, máme práci, děti rostou...“ Při našem rozhovoru byl v nich znát optimismus a spokojenost, příjemný, přátelský vztah a nálada, kterou tito mladí lidé v sobě mají. Besedovalo se s nimi velmi hezky.
Text Ž. Podsedník, foto rodinné album

Read 20 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 27 2020

V Jednotě číslo 27, která vychází 3. července 2020, čtěte:
- Jednota oslavila narozeniny
- Den české kultury a otevřených dveří v Kaptole
- Valné hromady českých besed Sisak a Slavonský Brod
- Dílna Tvořivost nás spojuje v Horním Daruvaru
- Malované lahve Blaženy Veselé
- V Čechách v roce 1945 působila jugoslávská partyzánská brigáda Maršál Tito
- Opustili nás Bohumil Kalenský a Jiřinka Šolcová
- Shrnutí jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi