V Hercegovci kulaté narozeniny přistěhování Čechů, založení Besedy a stavby Domu

CO VZKAZUJE PAMĚTNÍ DESKA, KTERÁ ZMIZELA?
Krajané v Hercegovci mají letos tři dobré důvody pro oslavu – naplnilo se sto padesát let od začátku přistěhování Čechů do této obce, krajanský spolek má kulatých sto, zatímco je Masarykovu domu o deset let méně, tedy devadesát.

Důvodů k oslavě je ovšem dost. Nekonaly se ale, znemožnila je koronavirová krize – kvůli omezením z protiepidemických opatření Štábu civilní ochrany musela být oslava odložena na lepší časy.
Korona nekorona, trojí výročí je událost, která zavazuje, a bez ohledu na to, že se oslava bude konat později, v termínu, který Beseda zatím ještě neurčila, celé jaro se hodně upravovalo okolí Masarykova domu, obnovovala se samá budova. Její obnova trvala několik let a získala zcela nový vzhled. Díky finanční podpoře Úřadu pro lidská práva, Svazu Čechů a obce Hercegovec byl Dům důkladně obnoven, podlahou počínaje střechou konče. Celá budova má nyní plastová okna a dveře a zateplenou fasádu.
V rámci vnějších úprav má dvůr novou dlažbu a ohradu, hned u vstupních dveří byl postaven postament pro bustu Tomáše Garrigua Masaryka, která má být dovezena z Česka, nový lesk dostal dokonce i pomník skládající se ze tří kamenů, který se nachází uprostřed dvora. A tu se vyskytl problém. Na pomníku se hezky rýsuje místo, kde byla pamětní deska i s dírami od šroubů, deska se ale ztratila ve vichřici dějin, a nejen že se ztratila, vůbec nešlo zjistit, co na ní bylo napsáno. Fotografie a dokumenty se nezachovaly, a nikdo, koho předsedkyně České besedy Maja Angjalová oslovila, si nevzpomíná, jak zněl text na pamětní desce. Pamatují si jen na vybledlou plochu na místě, kde byla deska připevněná, ale na samou desku ne. Byli také i takoví, kteří si ani nevšimli, že tam nějaký pomník vůbec je, i když mnohokrát v Masarykově domě byli.
O pomníku bohužel nezůstaly písemné stopy a z pamětníků nejvíce údajů podala rodačka z Hercegovce Sylvie Sittová, kustodka v bjelovarském Městském muzeu, která o hercegoveckých Češích napsala knihu, a je i autorkou textu o Masarykově domě v monografii České domy v Chorvatsku. Aby přišla k nejzajímavějším informacím, nemusela jít daleko – poskytl jí je její tatínek Jenda Sitta, pilný krajanský pracovník, hudebník, kapelník a pedagog.
„Tatínek tuto povídku slyšel od pana Mikuleckého, který s ním hrál v dechovce,“ řekla nám S. Sittová. „Tyto tři kameny měly zajímavou symboliku – jeden přivezli z Čech, z kamenolomu Skuteč v pardubickém kraji, ten symbolizoval český původ hercegoveckých krajanů. Druhý byl ze slovinského města Ilirska Bistrica, jako symbol státu, v němž žili, tedy Království Jugoslávie, a třetí z nedalekého Gariće, který symbolizoval domov.“ Dodala, že si oba pamatují na díry na místech, kde zřejmě byly šrouby, ale na nějakou desku si už nepamatují.
„Údajně tam měl být i čtvrtý kámen, ten měli z Makedonie přivést příslušníci místního českého Sokola, ale do Hercegovce se nikdy nedostal,“ říká S. Sittová.
Přesto, že to vše bylo údajně, tedy jen nejistá vzpomínka, celé povídce to dalo nový raz. Bývalá novinářka Jednoty Vlatka Daňková si vzpomněla, jak na ni zapůsobil detail na průčelí Tyršova domu sokolské obce v Praze – kameny, doneseny z různých hor, jako vzpomínka na sokolskou „expedici kameny“. Tam se dozvěděla, že je jednou ze sokolských tradic zazdívat do základů sokolských domu kameny z různých lokací, také na sokolské slety přinášet kameny ze svého města a vytvářet takzvané sokolské mohyly.
„Je pravda, že v sokolské tradici bylo budování takových pomníků, při důležitých oslavách,“ potvrdil Davor Ambrož z Končenic, který právě dokončil psaní knihy o Sokolu na Daruvarsku. Popsal tam i Sokol hercegovecký, ale v dokumentech nenašel jedinou zmínku o pomníku Tři kameny. Dodal, že je největší mohylou v Chorvatsku ona v záhřebském parku Maksimir, vystavěna k oslavě tisíc let chorvatského království v roce 1925. „Tam třeba Chorvatský Sokol Daruvar vložil kusy cihel ze zříceniny benediktýnského kláštera sv. Helena, Sokol z Brestova kusy zříceniny u Toplice, hercegovecký Chorvatský Sokol kameny ze zříceniny Herceg gradu a garešnický z Garić gradu“.
Když se tedy ukázalo, že do projektu stavby pomníku byl zapojen Sokol, bylo snadněji pochopit, proč pomník měl právě takový koncept. Účast Sokola je zcela pochopitelná, byl to velký a silný spolek. Hercegovec měl dokonce dva sokolské spolky – český a chorvatský, a tím byl jedinečný nejen v tehdejším Chorvatsku, ale v celé Jugoslávii. Sokol těsně spolupracoval s Československou besedou, a když se stavěl Masarykův dům, kromě Benešovy školy a sálu s jevištěm měl také sokolskou tělocvičnu.
Přípravu na stavbu Domu a průběh budování pozorně popsal Otto Sobotka ve své knize Věrni v boji, věrni v práci, která byla vydána v Brně v roce 1948. Výbor Československé besedy Hercegovec dal tisknout bohatě vybavenou brožurku, která doprovázela slavnostní otevření Masarykova domu 7. září 1930. Ani v jedné z těchto publikací se pomník nezmiňuje ani slovem. Dokonce, ani podle fotografií z otevření Domu nelze s úplnou jistotou říci, zda tam pomník byl, nebo možná ani nebyl, a byl postaven až dodatečně. Vzhledem k tomu, že v roce 1941 byla zakázaná veškerá činnost menšinových institucí, a Dům převzaly, vykradly a zdevastovaly ustašovci a čerkeské vojsko, pravděpodobně byla pamětní deska z pomníku zničena a po válce už nebyla obnovena. Hlavně, pamětní deska není a nelze zrekonstruovat její vzkaz.
Zůstává však možnost, že někdo z vás, milý čtenáři, má v rodinných albech fotografii svých rodičů, nebo prarodičů, vyfotografovaných u pomníku a možná je vidět i pamětní deska a její text. Možná že prach na krabicích rodinných sbírek skrývá i nějaký dokument o pomníku Tři kameny. Kdyby ano, ozvěte se a pomozte vrátit pamětní desku na její místo. Text M. Pejić, foto ČB Hercegovec, Městské muzeum Bjelovar a archiv Jednoty

Jak se stavěl Masarykův dům
„Z malých věcí rostou velké,“ napsal výbor Československé besedy v Hercegovci v brožurce, kterou vydal k otevření Masarykova domu 7. září 1930, a dodal: „Počátky našeho národního a kulturního života po válce umožnil předseda Čsl. Besedy V. Petr, že poskytl nezištně na dlouhá léta přístřeší škole, knihovně, Sokolu, divadlu, prostě všemu.“ Je jasné, že to nemohlo trvat věčně a krajané začali uvažovat o stavbě nejprve školy, a konečně národního domu, a v polovině roku 1929 rozhodla Beseda začít se stavbou. Budova, která se začala stavět 20. srpna, do zimy už byla pod střechou a sál s jevištěm se během zimy plně používal. Celá stavba na ploše 765 metrů čtverečních byla provedena za rok. „Dům, který byl při oslavě 80. narozenin T. G. Masaryka nazván Masarykovým, jest postaven dle plánu krajana architekta L. Kaldy ze Záhřebu. Obsahuje v přízemí 2 učebny Československé školy Benešovy se šatnou a školníkův byt, v patře školní kabinet, byty pro 2 učitele, spolkovou místnost s čítárnou a knihovnu. V zadním traktu jest tělocvičný a divadelní sál s přísálím, galerií, dvěma šatnami, bufetem a koupelnou. Pod velikým jevištěm jest prostorný sklep.“

Read 22 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 42 2020

V Jednotě číslo 42, která vychází 24. října 2020, čtěte:
- Ve Virovitici se konaly Dozvuky 18. jarních tonů Jana Vlašimského
- Školní rada jednala o přizpůsobování výuky krizovým opatřením
- Světová výstava děl Alfonsa Muchy
- Představujeme Bruna Táborského z Daruvaru
- Do Jazveniku za vedoucí taneční skupiny Vlastou Kokićovou
- Kamencové jezero – světová rarita
- Shrnutí jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi