Naučná stezka Jankovac – Voćin – Orahovica

ANI SI NEUVĚDOMUJEME, JAKÉ POKLADY CHÁTRAJÍ KOLEM NÁS
V Čechách má každá vesnice reprezentativní zámek, zatímco u nás není nic – s takovým pocitem se skoro každý cestovatel vrací z návštěvy v České republice, a lituje prostředí, v němž žije, že se nemůže pochlubit nějakou honosnou stylovou stavbou s věžičkami. Vlastně to ale není úplná pravda.

Jen v západní Slavonii je historických staveb několik desítek, jenže jsou hlavně pro veřejnost nedostupné. Zámky jsou buďto neupravené, nebo třeba předělané na školy, zatímco z hradů jsou zříceniny. Vzhledem k tomu, že žijeme v chudé společnosti, a že nejsou peníze ani na mnohem důležitější věci, včetně těch nejpodstatnějších, musí být zámky a hrady ponechány svému osudu. Proto o nich hodně nevíme, ani si nevšímáme, že kolem nás chátrají neskutečné poklady.
Rozhodli jsme se podniknout několik výletů a poznat lokality, které možná nevynikají vzhledem, ale září významem. Jako první jsme naplánovali cestu po východní části virovitického kraje s krajním bodem na ruině Ružica gradu u Orahovice.
Začali jsme s něčím už známým. Poutní místo Voćin s kostelem Matky Boží jsme navštívili několikrát. Toto posvátné místo svou monumentálností, tragickým osudem a opětovaným znovuvzkříšením pokaždé fascinuje. Kromě toho, nyní máme díky Miloslavu Slávečku Sohrovi možnost poznat ho z jiné perspektivy, podívat se na něho jinýma očima, a proto jsme vůbec nezaváhali. M. Sohr je architekta s brněnskou adresou, rodák z Daruvaru, kam se rád a často vrací. A protože jeho rodiče, Marie a Slávko Sohrovi, byli zanícení turisté a zvědaví milovníci přírody, on sám si odmala zvykl na dlouhé pěší túry a poznávací zájezdy křížem krážem domova.

GOTICKÁ PERLA VE VOĆINU
Čím je Voćin zvláštní? Farní kostel, který byl vystavěn koncem XV. století, svou mohutností, jedinečnou architekturou a ozdobami patří mezi výjimečně cenné příklady gotického slohu. Během druhé světové války byl částečně poškozen, potom byl dvacet let bez střechy. Dalších dvacet let probíhala jeho obnova, a vysvětil ho kardinál Franjo Kuharić v roce 1984. Během domovinské války byl úplně zničen, zbořen do základů. V roce 1997 začala čtrnáctiletá obnova kostela, a poněvadž byl Voćin v mezičase prohlášen ústředním posvátným místem věnovaném Panně Marii v nově vzniklém Požežském biskupství, bylo rozhodnuto vystavět ne jakýkoliv kostel, ale věrnou repliku bývalé gotické stavby.
„Stavba replik je otázkou velkých diskusí odborníků, kteří se dohadují, jestli se to má takhle dělat, nebo nemá. Jako, ta historická hodnota je ztracená…“ vysvětluje Sláveček, zatímco se procházíme rajským nádvořím, které je jen naznačené nízkou zdí. Vysvětluje potom, jak vypadal klášter, kde byly chodby, co znamenají zbytky konzol ve spodní části věže, a proč byla uprostřed dvora studna… Souhlasili jsme, že obnova kostela byla velice úspěšná, a že i moderní prvky, především malby, sochy a vitráže, dokonale zapadají do rozkošné klasické budovy.
Další zastávkou bylo výletní místo Jankovac. Cestou tam jsme na chvilku zavítali do Slatinského Drenovce, kde od roku 1719 stojí pravoslavný kostel „svetog velikomučenika Georgija“. Lešení, kterým je budova obepnutá, svědčí, že probíhá obnova tohoto hodnotného pomníku sakrální architektury, ale podle bujného křoví a zkamenělého nespotřebovaného cementu je vidět, že dělníci sem už delší dobu nechodí.
Název Jankovac sugeruje, že místo dostalo jméno podle hraběte Jankoviće. Mnozí se však velmi překvapí, když uslyší, že jde o Josipa Jankoviće (1780 –1861), královského komorníka, který se stejnojmennou daruvarskou hraběcí rodinou nebyl v příbuzenských vztazích. Ten se do lesní krajiny hory Papuk tak silně zamiloval, že zde udělal dvě umělá jezera, usměrnil tok potoku a vytvořil mohutný vodopád, nakonec za života upravil vlastní hrobku v jedné jeskyni. Jankovac je součástí parku přírody Papuk, a kromě pětatřicetimetrového vodopádu Skakavac, nejvyššího v Slavonii, nabízí skvělý odpočinek na prostorné louce s možností grilování, pronajímají se tam jízdní kola a čluny, děti mají k dispozici výborně vybavené hřiště, dospělí šenk v turistické chatě a prodejnu suvenýrů. Krajinou vede naučná stezka s informačními cedulemi o floře a fauně parku, která prochází vedle hrobky, „hajducké“ jeskyně, v níž žijí netopýři, a sklářského hřbitova, což dosvědčuje existenci zdejší sklářské kolonie v devatenáctém století.
JEDINEČNÝ RUŽICA GRAD
Výlet vyvrcholil návštěvou Orahovice, kde jsme nejdříve zavítali do pravoslavného monastýru svátého Mikuláše (Nikola), který je jedním z tří monastýrů v západní Slavonii. Ostatní dva se nacházejí na Daruvarsku – Pakra monastýr u Sirače a Svatá Anna v Donjí Vrijesce. První zmínka o klášteru u vesnice Duzluk na cestě ke Kutjevu pochází z roku 1583. Tehdy se monastýr jmenoval Remeta, ale kostel už byl zasvěcen svatému Mikulášovi. V první polovině dvacátého století archeologové zjistili, že monastýr leží na základech dřívějšího katolického, pravděpodobně pavlánského, kláštera. Kostel je dobře udržován a pěkně upraven, okolí monastýru také, všechno si důkladně prohlížíme a zjišťujeme, že se mniši mimo jiné zabývají včelařstvím – vedle kostela je dílna s hromadou úlů, a včelín je nedaleko statku. Všude panuje příjemný chládek a sváteční ticho. Zažehli jsme svíčky a vzali několik suvenýrů z velké místnosti plné náboženské literatury a různých ozdobných a užitkových předmětů. Na odchodu jsme potkali jen jednoho pána, který seděl na lavici na dvoře, a zeptali jsme se ho, jestli bylo v pořádku nechat nějaký obnos jako dobrovolný příspěvek za suvenýry, které jsme si vzali, vzhledem k tomu, že nikde nejsou ceny, což on potvrdil.
Ružica grad je zřícenina z třináctého století, zarostlá do vysokého křoví, a u sotva průchodné kozí stezky stojí upozornění, že je „hrad ve velmi špatném stavu, že hrozí padání kamenů, a že se do hradeb jde na vlastní zodpovědnost“. Tak jsme trochu riskovali, ale stálo to za to. Jde o jeden z největších středověkých hradů kontinentální částí Chorvatska, vlastně smíšeninu hradu, zámku a tvrze, obrovské rozlohy. „Tady byly obranné hradby s artilerií, tady byla obytná část, zde prostranné salony, a zde renesanční věž,“ vysvětloval Sláveček, aniž by se podíval na nákres, zhotovený podle předpokladů archeologů a ukazoval, kde byl krb, který vyhříval celý zámek. Vraceli jsme se s pocitem lítosti kvůli zchátralému stavu monumentálního hradu, a udivení z nádherného pohledu na širší okolí Orahovice. Jako třešničku na dortu toho skvělého výletního dne jsme si dopřáli návštěvu koupaliště na orahovickém jezeře, a čepované pivo na koupalištní terase.
Celý výlet se náramně vydařil, a spousta zajímavých věcí nás tak inspirovala, že jsme Slávečka zasypali velkým množstvím otázek, dokonce i v autě, během cesty zpátky – jak se stavělo to, a proč bylo ono… On na mnoho otázek odpověděl, na některé zase ne. „Já jsem všechna místa, na kterých jsme dnes byli, navštívil s maminkou a tatínkem několikrát, některá dokonce i desetkrát, hodně o nich vím, určité stavby jsem profesionálně zkoumal, ale teď jsem ve fázi, že se o ničem nemusím učit, chci se jen potulovat krajinou a užívat si toho. A pokud přece jen chceš vědět víc, dám ti dobrou knihu, tam máš všechno napsáno.“
A opravdu, půjčil mi knihu Výběr kulturně historických pomníků Bjelovarského kraje, Moslaviny, Slavonie a Baranje, v které jsou krátce a zajímavě popsány nejvýznamnější kostely, kláštery, monastýry, zámky, hrady, věže a zříceniny od Čazmy do Iloku, dokonce osmdesát lokalit.
„A chtěl by ses zúčastnit poutě z Daruvaru do Voćinu, která se koná každý rok – třicet kilometrů chůze lesními stezkami, které vytrasoval a vybudoval daruvarský učitel a turista Josip Prević?“ ptáme se zvědavě našeho průvodce.
„Třicet kilometrů pěšky? Mmm, to bych zrovna nemusel!“
Text a foto M. Pejić

Read 55 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 42 2020

V Jednotě číslo 42, která vychází 24. října 2020, čtěte:
- Ve Virovitici se konaly Dozvuky 18. jarních tonů Jana Vlašimského
- Školní rada jednala o přizpůsobování výuky krizovým opatřením
- Světová výstava děl Alfonsa Muchy
- Představujeme Bruna Táborského z Daruvaru
- Do Jazveniku za vedoucí taneční skupiny Vlastou Kokićovou
- Kamencové jezero – světová rarita
- Shrnutí jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi