Na slovo s krajankou Aničkou Mildovou

PRACOVITÁ A VITÁLNÍ DŮCHODKYNĚ
Červenec je měsíc, kdy dozrávají bobuloviny. Jedná se o drobné ovoce s několika semeny. Na daruvarské tržnici bobuloviny prodává krajanka, všestranná Anička Mildová (71) z Daruvaru. Povídali jsme si o tom, co pěstuje, proč se pěstováním zabývá, zdali je s ním spokojená. Nechybělo ale ani vyprávění o její dlouholeté krajanské aktivitě v dokonce dvou Českých besedách – daruvarské a lipovecké.

Ve své zahradě v Daruvarských vinohradech A. Mildová pěstuje nejen bobuloviny, ale i levanduli, chřest (šparoge), lískové oříšky nebo třeba i šípek a jedlé kaštany. Samozřejmě, že kromě toho i řadu dalších ovocných druhů. „Tady mám černý a červený rybíz. Existuje ale i bílý a růžový. Černý rybíz je vitamínová bomba, má totiž třikrát víc vitamínu C než červený a bílý. Šťávu z rybízů je dobré pít při nachlazení, ale je dobrá třeba, když máte unavené oči. Dělám z nich šťávy a marmelády. Angrešt (ogrozd) je dobrý na pročištění těla a na zbavení se ledvinových kamínků. Z vinohradu jsem si nechala jen pár řádků révy. Víno i hrozny se těžko prodávají,“ dodala hostitelka a hrdě ukazovala jeden keř bobulovin za druhým, bohatě obalených plody. Na svém ranči má několik sezónních druhů, které postupně dozrávají.

Známá tvář na daruvarské tržnici
„Mám už své zákazníky, ale najdou se i noví,“ řekla nám důchodkyně, která kromě bobulovin, ovoce a zeleniny, prodává i květiny a vejce pro sestru Růženku z Lipovce. Pozemek, z něhož je překrásný pohled na celý Daruvar, dostala naše hostitelka od rodičů svého manžela Vladimíra, který byl učitelem v Lipovci a ve speciální škole v Daruvaru. „Seznámili jsme se v Lipovci, kam jezdil jako učitel. Zemřel ale před 38 lety, měl srdeční vadu. Od té doby žiju sama. Ovocnářstvím se zabývám, protože si tím krátím volné chvíle, ale si i přivydělávám k důchodu, který není bůh ví jaký. Na zahradě jsem každý den, jsem tu ráda. Třicet pět let jsem pracovala ve firmě Tisak ve stánku na autobusovém nádraží a pak i v centru města,“ dozvěděli jsme se. „Na trh jsem chodila už s maminkou. Sama prodávám už skoro dvacet let. Výdělek z prodeje na tržnici vložím většinou do opravy auta, bez kterého se neobejdu a do chatky,“ kde jsme během červencového vedra našli chládek. Ovoce, které neprodá, skončí v kotli na pálenku. „Všichni doma mi říkají, abych tolik nepracovala, ale já bez práce prostě být nemůžu,“ tvrdí pracovitá a vitální důchodkyně.

Dětství prožila v Lipovci
Anička Mildová se narodila v Daruvaru před 71 lety manželům Boženě a Josefovi Pinterovým, ale žili v Lipovci. „Maminka byla za svobodna Turková. Jsme tři sestry – nejstarší je Růženka, provd. Vašková, žije v Lipovci, pak jsem se narodila já a nejmladší je Márinka Bublićová, žije v Dolanech. Zajímavé je, že ačkoliv v rodině nikdo nezpíval, všechny tři zpíváme – já a Růženka v lipovecké Besedě a Márinka v dolanské.“ Paní Anička zmínila i své nejoblíbenější české zpěváky Gotta a Vondráčkovou, jejichž písničky má na LP deskách a ráda si je poslechne.
Kdyby bylo víc peněz, jistě by je paní Anička využila na cestování, které ji velmi baví. „Ráda bych se zase podívala do Česka, kde jsem byla naposledy asi před 10 lety s lipoveckou Besedou. Rodinu tam máme na jižní Moravě v Jiřicích a Míšovicích, ale i v Praze a Uherském Hradišti. Když mi bylo sedmdesát, udělaly mi děti radost zájezdem s názvem po stopách papeže Ivana Pavla II do Polska, do Krakova. Z toho jsem byla nadšená.“

Zapojena do dvou besed
„V daruvarské pomáhám víc než 20 let v kuchyni a ve skupině Lipovecká děvčata České besedy Lipovec stejnou dobu zpívám,“ začala s vyprávěním o tom, jakými činnostmi se zabývá po práci na v sadě. „Do Lipovce jsme se přidaly s nedávno zesnulou Jiřinkou Šolcovou. Kdyby nám tam nebylo dobře, tak bychom tam tak dlouho nevydržely,“ smála se Anička. Řekla nám, že pěvecká skupina byla „do korony“ velmi činná. „Do té doby jsme často vystupovaly, skoro každý týden, a to nejen na Daruvarsku, byly jsme i v Záhřebu. Mně se tam moc líbí. Jsme výborná parta, která si písničkami zpříjemňuje chvíle. Zpíváme české i chorvatské, většinou lidové písně.
Když jsem byla mladá, hrála jsem v České besedě Lipovec divadla. Už si nevzpomínám na všechna, ale hra Zmoklá slepice, mi utkvěla v paměti.“ Povídáním o divadle se paní Aničce oživily vzpomínky na doby minulé, na to, jak se kdysi těžce žilo, jak se jezdilo na pole, jak skoro každé stavení mělo krávy a pěstovalo se všechno možné, ale i na to, jak se lidé bavili. Nechyběly však ani smutné vzpomínky, třeba na trojnásobnou rodinnou událost, když v roce 1982 zemřeli tři členové její rodiny – v lednu Aniččin otec, v únoru její teta a v březnu manžel Vladimír. Text a foto A. Raisová

Radost z rodiny a vnoučat
V současnosti má velikou radost ze čtyř vnoučat. „Všichni se o mě dobře starají, oba synové i snachy. Alen pracuje v továrně Ziegler na výrobu hasičských vozů v Kutině a jeho manželka Sanela v české mateřské škole Ferda Mravenec v Daruvaru. Už je pět let předsedkyní šibovecké České besedy. Tam i zpívá a hraje divadlo. Od nich mám vnoučata Ivu a Svena. Od staršího syna Deana, který je regionální kontrolor pošt, mám dvě vnučky Lucii a Mateu. Jeho manželka Marie pracuje ve službě 112. Všechny čtyři vnoučata umí česky, stejně jako moje děti – všechny chodily do české školky a školy.

Bobuloviny (rybíz, angrešt, maliny, ostružiny, borůvky a brusinky) obsahují mnoho vitamínu C, čistí organismus, pomáhají při spalování tuků a při stabilizaci krevního tlaku.
Josta je kříženec angreštu a černého rybízu, tmavé plody jsou větší než černý rybíz, trochu jemnější chuti. Kvete během května, drobné květy a plody má v červenci do poloviny srpna. Je odolná vůči chorobám a škůdcům. Hodí se ke kuchyňskému zpracování do koláčů, ovocných dortů, zavařenin, marmelád, kompotů apod.

Read 60 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 42 2020

V Jednotě číslo 42, která vychází 24. října 2020, čtěte:
- Ve Virovitici se konaly Dozvuky 18. jarních tonů Jana Vlašimského
- Školní rada jednala o přizpůsobování výuky krizovým opatřením
- Světová výstava děl Alfonsa Muchy
- Představujeme Bruna Táborského z Daruvaru
- Do Jazveniku za vedoucí taneční skupiny Vlastou Kokićovou
- Kamencové jezero – světová rarita
- Shrnutí jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi