Kolem dokola země ohně a ledu

NEJZÁPADNĚJŠÍ ZEMĚ EVROPY – ISLAND
Jana Kočí, rozená Máčalová, vystudovala kulturní antropologii a historii na Filozofické fakultě UP v Olomouci, doktorské studium historie ukončila obhajobou disertační práce Cesta k zachování národní identity chorvatských Čechů na Daruvarsku od počátku 20. století do současnosti. V posledních pěti letech pravidelně jezdí za krajany na Daruvarsko. Spoluorganizovala mimo jiné již více než 30 stáží studentů Pedagogické fakulty na českých školách v Chorvatsku.
Island patřil mezi vysněné země mého muže, a tak když se přiblížily jeho třicáté narozeniny, začala jsem zjišťovat a plánovat. Po zvážení různých variant jsem nakonec zvolila koupi zájezdu přes malou cestovní kancelář, která nabízela zájezdy tohoto typu v nevelkém počtu osob (nakonec nás bylo osm včetně dvou průvodců). Vše se mi podařilo zařídit v naprosté tajnosti. Když manžel dostal k narozeninám stan, pochopil, až když uvnitř něj našel smlouvy o zájezdu…

Do nejzápadnější země Evropy, jež se nachází jen těsně pod severním polárním kruhem, jsme letěli na začátku srpna 2018. Čekala nás čtrnáctidenní cesta kolem ostrova, a to doslova, protože jej obepíná jediná pro běžná auta sjízdná silnice značená číslem 1 – „Islandský silniční okruh“, spojující osídlené oblasti.
Těšili jsme se na příjemný útěk z letních veder. Podle informací, které jsme k zájezdu obdrželi, teploty letních dnů tam dosahují 20 až 25 °C. To jsou ovšem teploty maximální, některé dny venkovní teplota nepřekročila osm stupňů a v noci párkrát klesla až ke čtyřem stupňům, což jsme pod stanem dost pocítili. Poněkud jsme litovali, že jsme si místo šortek nevzali raději teplou čepici a rukavice. Až jsme se divili, že jsme naši expedici neodstonali.
Zřejmě na to mělo vliv také to, že Island není jen zemí ledu, ale i ohně. Zdaleka nejde jen o sopky, ale i o množství horkých pramenů. Některá taková místa jsou využita komerčně – nejznámější jsou geotermální minerální lázně Modrá laguna nedaleko hlavního města Reykjavík. My jsme vyzkoušeli obdobné koupaliště u jezera Mývatn (Komáří jezero) a pak několik volně přístupných jezírek či tůněk k tomu určených, nacházejících se kdesi uprostřed hor. Koupání v teplých pramenech nás vždy nabylo obrovskou energií, mělo to však jeden háček – vzhledem k okolní teplotě se nám z nich nikdy nechtělo ven.
Sopečná činnost ostrova je dána tím, že leží na rozhraní dvou tektonických desek – Euroasijské a Severoamerické, které se od sebe každý rok vzdalují asi o dva centimetry. Na tomto rozhraní se nachází mimo jiné národní park Þingvellir, kde již na začátku desátého století vznikl jeden z nejstarších parlamentů světa. Specifické hydrogeologické podmínky pak daly vzniknout také gejzírům, které nesou jméno právě po nejznámějším tryskajícím pramenu horké vody poprvé zaznamenaného v psaných listinách. Geysir je v současnosti považován za spící gejzír, nedaleko něj se však nachází poměrně aktivní gejzír Strokkur.
Výše uvedená místa patří díky dobré dostupnosti z letiště mezi nejčastější turistické cíle krátkodobých zájezdů. Přestože jsme měli možnost poznat Island i skrze méně turisticky exponovaná místa, téměř všude jsme naráželi na Čechy – nejčastěji v kempech. My sami jsme, až na jednu výjimku, netábořili na žádném místě dvakrát. Ve stavění a skládání stanu jsme tak na konci pobytu byli mistři – zvládali jsme to za deště, potmě i na kamenitém podloží.
Každé místo, které jsme navštívili, mělo vlastního genia loci. Viděli jsme nespočet vodopádů (Gullfoss, Godafoss, Dettifoss, Svartifoss, Skógafoss aj.) a za jedním z nich se i prošli (Seljalandsfoss), putovali k několika ledovcovým splazům, vystoupali na několik sopek (Grábrók, Hverfjall, Krafla, Eldfell), přešli přes mnohá lávová pole, se zatajeným dechem sledovali hru barev „duhových hor“ (Landmannalaugar) a klepali se zimou při půlnočním ohňostroji nad ledovcovým jezerem (Jökulsárlon). Krajina Islandu je jednoduše kouzelná, lákající k natáčení filmů (Interstellar), seriálů (Hra o trůny), pohádek (Dešťová víla) i hudebních klipů (Tamaryšek od Chinaski), ale také k tréninku kosmonautů.
Přestože jsme Island projeli kolem dokola, zdaleka jsme neviděli vše. Jeli jsme především za krásami přírody, ale na jejím pozadí jsme vnímali také svébytnou islandskou kulturu, jež je s přírodou úzce spojena. Toto propojení se odráží také v architektuře, ať už v původních dřevěných domcích (mnohdy se zatravněnou střechou), nebo v moderních stavbách typu koncertní síně Harpa v Reykjavíku inspirované čedičovými sloupy, které jsou k vidění mimo jiné i na proslulé černé pláži (Reynisfjara). Za symbol Islandu je považován „mořský papoušek“ papuchalk, jenž je vděčným námětem suvenýrů. Kromě toho si turisté nejčastěji odvážejí svetry v tradičních islandských vzorech, které jsou vyráběny dnes již světově proslulou oděvní firmou Icewear z vlny tamních ovcí. Vedle turismu je klíčovým odvětvím islandské ekonomiky rybolov. Kontroverzní je jistě fakt, že Islanďané mohou lovit také velryby. Zdá se však, že mnohem výhodnější je vozit na jejich pozorování turisty. V roce 2019 tam tak žádné toto zvíře nezabili. Údajně navíc zájem o velrybí maso opadá jak mezi místními, tak mezi turisty. Přesto má Island gastronomicky co nabídnout. Humří speciality v městečku Höfn byly vítaným zpestřením našeho kempingového jídelníčku. A protože nás na jihu ostrova dostihlo slunce, došlo i na islandskou zmrzlinu.  Text a foto Jana Kočí

Read 27 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 42 2020

V Jednotě číslo 42, která vychází 24. října 2020, čtěte:
- Ve Virovitici se konaly Dozvuky 18. jarních tonů Jana Vlašimského
- Školní rada jednala o přizpůsobování výuky krizovým opatřením
- Světová výstava děl Alfonsa Muchy
- Představujeme Bruna Táborského z Daruvaru
- Do Jazveniku za vedoucí taneční skupiny Vlastou Kokićovou
- Kamencové jezero – světová rarita
- Shrnutí jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi