S Alicí Skenderovou z Garešnice

NEJEN O ČINNOSTI TVŮRČÍ SKUPINY
Tvůrčí skupina České besedy města Garešnice letos slaví páté narozeniny. A to byla příležitost, abychom si s její vedoucí Alicí Skenderovou popovídali nejen o činnosti této sekce, ale i o jejím životě. S paní Alicí jsem se seznámila náhodou při cestě České besedy Garešnice ke krajanům do Osijeku. Už tenkrát mě zaujala svým kladným pohledem na život, v němž se tvořivostí snaží nadchnout další zájemce.

Tvořivost odkrývá naše nitro
Tvůrčí skupina České besedy Garešnica je jednou z mnoha, které svými výrobky dělají radost nejen sobě, ale i dalším lidem. Zanícenců, kteří si v tvůrčí činnosti našli zálibu a kteří se touto činností snaží odkrýt lepší stranu svého nitra, každoročně přibývá. Lidé si díky kreativitě nejen psychicky odpočinou po každodenní, psychicky náročné práci, ale něco pro svůj spolek i vydělají. V každém z nás se skrývá alespoň střípek tvořivosti, ať už se jedná o malování, modelování, vyšívání, pletení, vyřezávání nebo třeba tvoření z provázku, papíru, plastu nebo jiného materiálu.
„Tvůrčí skupina byla založena v roce 2015, tedy sedm let po založení České besedy v Garešnici. Letos slavíme páté výročí existence. Po celou tu dobu jsem vedoucí této sekce,“ řekla paní Alice Skenderová. „Je nás 8 až 10 členek. Tvoříme z kukuřičné slámy, provázku, ale i z dámských punčoch, krepového papíru, a to většinou doma. Z metod jsme zvládli decoupage – ubrouskovou techniku. Inspirujeme se nejen z internetu, ale i z televize a dílen, na nichž se setkáváme s členy dalších tvůrčích skupin, nejen besedních. Když se sejdeme, vymýšlíme, co budeme dělat dál. Materiál nám zajišťuje Beseda. Bohužel, poslední akcí byla účast na našich Dnech české kultury v listopadu 2019. Od té doby jsme neměli, kvůli pandemii, příležitost se někde ukázat. V květnu 2020 jsme měli v plánu vystavovat na Gastro floře v Garešnici, ale byla odložena. Během roku jsme se zúčastnili asi šesti akcí. Scházíme se nejen proto, že se pobavíme a podiskutujeme si, ale si tam i vyměníme recepty a je nám spolu dobře. Doufejme, že situace s koronavirem se brzo změní a že v našich setkáních budeme moci pokračovat. Moc nám chybí.“
O rodině
Alice Skenderová, roz. Motyčková chodila od 1. do 4. třídy do české školy v Hercegovci. Další třídy základní školy byly chorvatské, během nich ale paní Alice chodila na dodatečné hodiny češtiny. Dále absolvovala dva roky středoškolského vzdělání. „Od té doby, co se ale narodily děti, jsem zůstala v domácnosti. Starám se i o domácí zvířata – prasata, kuřata, králíky a mám dost květin,“ vysvětlila naše hostitelka, která se do Garešnice přistěhovala za manželem Ivicou Skenderem, který pracuje jako poštovní doručovatel v Garešnici. „Máme spolu dvě děti, syna Ivana (37) a dceru Antonii (27). Jsou také členy České besedy Garešnice od samého začátku. Dcera je členkou pěvecké skupiny, ale hrála i divadla. Přestože je vyučená kuchařka, pracuje v hercegovecké továrně na chips. Před tím jezdila pracovat několik let k moři. Mluví lépe česky než já,“ pochlubila se její matka. „Syn Ivan skončil správní právo, obor informatika, ale práci v oboru ještě nenašel. Moji rodiče Marie a František Motyčkovi pocházejí z Hercegovce. Maminka už zemřela, otec je těžce nemocný. Ze sourozenců mi zbyl jen bratr Zdenko. Sestry Tanja a Đurđa už zemřely. V Hercegovci žijí ještě strýc a sestřenice, s nimiž mluvím také česky. Doma se totiž jinak než česky nemluvilo. Můj manžel i děti česky rozumí,“ dozvěděli jsme se od paní Alice.
Odmalička aktivní
V České besedě jsem zapojena odmalička – v hercegovecké jsem tančila, hrála divadla a zpívala na dětských festivalech v Končenicích. V garešnické jsem od jejího založení v roce 2008, tedy 12 let, a tvůrčí skupinu vedu také od jejího založení v roce 2015. Stejnou dobu jsem ve správním výboru Besedy. Po založení Besedy jsem byla až do roku 2016 vedoucí pěvecké skupiny. Později ji převzal prof. Branko Medved, který mi i předtím hodně pomáhal. Nyní jsem v ní jednou z nejstarších členek. Jako jedna z mála pěveckých skupin máme hodně mladých, většinou žáků hudební školy, kteří jsou zapojeni nejen do pěvecké, ale i hudební skupiny. V Besedě se snažíme mluvit česky, i když dost členů česky neumí, ale rozumí. Bohužel kurz češtiny by se asi nevyplácelo organizovat, protože je nás málo a většinou se jedná o starší lidi,“ uvedla paní Alice.
Divadelní skupina
Neobejdou se bez ní ani v divadelní skupině, kde je nápovědou, občas i herečkou. „Je nás málo. Na přehlídku v Lipovci se každoročně snažíme nacvičit jednu hru. K dispozici máme dvě místnosti na náměstí Chorvatských obránců v Garešnici, nad Erste bankou a jsme za to vděčni, stejně jako za to, že místní rybářský spolek nám umožňuje využívat jejich místnosti na rybníku Skresovi, kde občas také oslavíme besední výročí.“
A protože paní Alice pochází z Hercegovce, zeptali jsme se jí, jaká je spolupráce s tamní Besedou. „Není taková, jakou bychom si přáli, ale snad se to časem zlepší. Oni totiž nemají divadelní skupinu, ale jejich dechovka k nám občas zavítá.“ Text a foto A. Raisová

Co to je decoupage?
Decouper v překladu znamená vyřezávat. Decoupage je ubrousková technika. Tato metoda se používala na ozdobu porcelánu, komod, krabiček, na výrobu medailonků. Základem je lepidlo a ubrousky na decoupage. Lepidlo volíme podle toho, na jaký povrch chceme ubrousek přilepit. Je dostupné v lesklém i matném provedení. Lepidlo slouží jako lak a lepidlo v jednom. Z ubrousku si vybereme motiv a pečlivě ho obtrháme nebo vystřihneme. Po zaschnutí barvy na dekorovaném předmětu naneseme lepidlo na decoupage, tam kam bychom chtěli motiv přilepit. Pomocí syntetického plochého štětce s lepidlem umístíme motiv na určené místo a pomalu od středu k okrajům přetíráme lepidlem. Roztíráním vyhlazujeme nerovnosti.

Read 16 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 42 2020

V Jednotě číslo 42, která vychází 24. října 2020, čtěte:
- Ve Virovitici se konaly Dozvuky 18. jarních tonů Jana Vlašimského
- Školní rada jednala o přizpůsobování výuky krizovým opatřením
- Světová výstava děl Alfonsa Muchy
- Představujeme Bruna Táborského z Daruvaru
- Do Jazveniku za vedoucí taneční skupiny Vlastou Kokićovou
- Kamencové jezero – světová rarita
- Shrnutí jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi