Se Sněžkou a Bóžou Horynovými z Končenic

MEZI NEJAKTIVNĚJŠÍMI V BESEDĚ
V každém českém spolku se najdou obětaví lidé, kteří chtějí pracovat. Jsou po ruce v každém momentu, ať už je to v kuchyni, při úpravách sálu nebo při technické výpomoci. V Končenicích patří mezi nejaktivnější krajany rozhodně manželé Sněžka a Bohouš Horynovi.

„Bez nich se neobejde snad žádná akce. Pomáhají nejen v kuchyni, ale i v sále, kde roznášejí jídlo, ale i při úpravách jeviště. Jsou na dožínkových alegorických vozech, které i upravují, oba často smaží bramboráky. Božo je člen dozorčího výboru a Sněžka pomáhá, kde stihne. Bez nich by naše Beseda nebyla to pravé,“ tak jejich činnost zhodnotila předsedkyně Besedy a vedoucí taneční skupiny manželské páry České besedy Končenice Alenka Vaněčková. Samozřejmě, že je nezapomněla pochválit i jako tanečníky. „Ve skupině manželské páry tančí už patnáct let. Do naší Besedy jsou zapojeni od mládí.“ To hovoří o jejich lásce ke všemu, co je české. Jsou šiřiteli české kultury a dbají na to, aby se v jejich vsi udržela, co nejdéle a předala dál.
„Naše bramboráky připravovali nejen na besedních akcích v Chorvatsku, ale i na našich výjezdech do Česka do Valašského Meziřící, kde také moc chutnaly,“ uvedla A. Vaněčková a dodala, že Sněžka má recept od své babičky. „Jeli jsme tam už několikrát na vánoční trhy, letos to kvůli koronavirové pandemii nebude možné.“
PATNÁCT LET TANČÍ S MANŽELSKÝMI PÁRY
S manželi Horynovými jsme si povídali, jak jinak než o jejich lásce k tanci, a nejen o tom. „Díky tanci jsme několikrát vystoupili v České republice, většinou ve Valašském Meziříčí, protože s tamním tanečním souborem má naše Beseda výbornou spolupráci. Tančíme moc rádi. Na zkouškách se pobavíme a zasmějeme. Je nám tam dobře. Vede nás Alenka Vaněčková. Škoda, že koronavirová situace letos znemožnila zkoušky a setkávání,“ postěžovala si Sněžka.
„Jako zdravotní sestra pracuji už čtyřicet let. Nejdéle jsem byla u dr. Nataši Lončarové, která i teď, přestože je v důchodu, pracuje v končenické ordinaci. Dělám vše od patronážní sestry až k ohledávači mrtvol (mrtvozornik). Do končenické Besedy jsem se zapojila jako malá holka, ani nevím kolik mi bylo let. Tančila jsem a zpívala ve školním sboru, teď zpívám v kostele. Jsme na to tři. Zpíváme česky i chorvatsky. Členky besedního sboru mě lákají, ať se k nim přidám, snad, až budu v penzi, tak na to budu mít čas.“
A jak jste se seznámili s manželem, zajímalo nás. „Jednoduše, byli jsme totiž sousedé. Já jsem pracoval jako pošťák v Daruvaru a Končenicích. Nyní jsem v důchodu a zabývám se zemědělstvím,“ vysvětli krátce Božo, který s tancem začal jako školák, ale do Besedy na tanec chodí rád i teď. Byla jeho krátká, ale výstižná odpověď.
DCERA MARTINA ŽIJE V KONČENICÍCH, SYN DENIS V ZÁHŘEBU
Sněžka a Bóžo mají syna Denise, který žije v Záhřebu. Po elektrotechnické fakultě se zaměstnal v záhřebské firmě G.F. V končenické dechovce hrál krátce na trombón. S manželkou Morenou Ulrichovou, vychovatelkou v mateřské škole na Pantovčaku, jsou zapojeni do tanečního souboru Jetelíček záhřebské Besedy. Morena je i členkou divadelní skupiny záhřebské Besedy. Naposledy hrála ve skeči Buchty. Jejiche tříletý syn David chodí do školky a v sobotu i do besední školky. Rodiče dbají na to, aby kromě chorvatštiny uměl i česky.  
Dcera Martina je vyučená kadeřnice, ale uvedla, že už rok pracuje ve firmě Arbor Sirač. „Předtím jsem pracovala v Iridě a v Badelu. V Arboru jsem moc spokojená a pracuji tam ráda,“ zdůraznila. „Momentálně šijeme roušky pro školy, vyrábíme stany pro děti, nábytek ze dřeva. Jsem provdaná za Mišu Đurđeviće, zaměstnance Rybníkářství Končenice. Máme čtrnáctiletého syna Karla, žáka 8. třídy české školy v Končenicích, který už odmala tančí v končenické Besedě.“
BABIČKA AMÁLKA SE Z RAKOUSKA VRÁTILA ZPĚT DOMŮ DO KONČENIC
S Horynovými žije i babička Amálka, dcera Růženky a Ludvy Matinových z Daruvarského Brestova. „Kromě Sněžky mám ještě syna Davora, ten pracuje v končenické pekárně. Žije na hospodářství mého bývalého manžela Klimše v Končenicích. Davorova manželka Mirjana pracuje v daruvarské Iridě. Mají tři děti. Já jsem se s manželem rozvedla, když mi bylo 40, on už ale nežije. Potom jsem odjela na 25 let pracovat jako pomocná síla do Rakouska, dělala jsem tam v kuchyni. Majitelé hotelu byli napůl Češi, Langovi, takže jsem se tam bez problémů domluvila. Děti zůstaly u tchýně a tchána v Končenicích. V Rakousku mám sestru Hedviku, která mi tam našla práci. Kromě ní mám ještě Jiřinu v Ivanić Gradu, Vlastu v Prijedoru v Bosně, Růžu v Záhřebu a bratra Vendu v Brestově. V Daruvaru jsem měla sestru Máňu, ta už nežije. Bylo nás sedm sourozenců. Já jsem z nich nejstarší. Teď jsem v penzi a žiju s dcerou Sněžkou a zetěm v Končenicích. Jsem moc spokojená s šťastná. Mám dva pravnuky a pět vnoučat. Pro ně žiju.“ Text A. Raisová, foto ar a rodinný archiv
VAŘENÍ POVIDEL
V období vaření povidel jsme se u Horynů přesvědčili, jak se dělají u nich. U obřího kotle jsme zastihli babičku Amálku Matinovou s vnučkou Martinou Đurđevićovou. Babička vysvětlila, že je to velká práce, protože švestky se musí vyloupat, semlít a pak alespoň 10 až 12 hodin vařit. Když jsou hotové, musí v kotli šeptat. Sněžka Horynová uvedla: „Švestek je u nás letos moc málo. Naposled jsme povidla vařili před dvěma lety. Letos jsme ze šedesáti kilogramů švestek uvařili 30 litrů povidel.“

Read 25 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 42 2020

V Jednotě číslo 42, která vychází 24. října 2020, čtěte:
- Ve Virovitici se konaly Dozvuky 18. jarních tonů Jana Vlašimského
- Školní rada jednala o přizpůsobování výuky krizovým opatřením
- Světová výstava děl Alfonsa Muchy
- Představujeme Bruna Táborského z Daruvaru
- Do Jazveniku za vedoucí taneční skupiny Vlastou Kokićovou
- Kamencové jezero – světová rarita
- Shrnutí jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi