Kurz metodiky v Praze navzdory koroně

LÉPE NĚKDY ZAČÍTI, NEŽ NIKDY
Třebaže jsem kurz metodiky výuky češtiny jako cizího jazyka doposud absolvovala třikrát, naposledy v roce 2014, a i když mají přednost na získání stipendia učitelé češtiny v různých zemích, letos jsem se na něj přihlásila prostřednictvím Společnosti bosensko-českého přátelství Snješka (dříve jsem aplikovala přes Českou besedu Sarajevo) jako redaktorka časopisu Snješka a facebookové stránky Snješky.

Vedle zdokonalení se v českém jazyce, kterým nemám možnost v Sarajevu hovořit, mým cílem bylo, abych po kurzu učila česky členy spolku při zpěvu písní. Věděla jsem, že nemám velké šance, aby mě na něj vzali, proto jsem se nepřekvapila, když jsem dostala oznámení, že nejsem přijata a že jsem „rezerva“. Bylo také uvedeno, že se kvůli epidemii koronaviru plánuje vyučování online.
Překvapilo mě však a potěšilo, když jsem v červnu dostala další oznámení o tom, že v České republice došlo ke zlepšení situace, pokud jde o pandemií a že mám zakroužkovat, zda „mám zájem“ či „nemám zájem“, protože je možnost, aby se přece uskutečnil v Praze. Oznámení bylo adresováno jak těm, kdo byli přijati, tak i těm, kdo byli rezervy jako já. Samozřejmě, že „mám zájem“ vždy, když jde o kurz českého jazyka! Zanedlouho jsem dostala vyrozumění, že jsem přijata. Později jsem se dozvěděla, že většina účastníků, kteří zpočátku byli rezervou, byli dodatečně přijati. Kvůli pandemii koronaviru odřekli účast mnozí, kteří byli přijati v prvním kole.
Kurz probíhal od 24. srpna do 4. září 2020, v organizaci Ministerstva zahraničních věcí České republiky, Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a Karlovy univerzity. Ubytování a výuka byly v budovách Ústavu jazykové a odborné průpravy UK Praha – studijním středisku Hostivař. Při slavnostním zahájení kurzu v Karolinu nás pozdravili jeho pořadatelé a zmocněnec pro krajanské záležitosti MZV Jiří Krátký.
Kurz navštěvovalo 20 frekventantů, kteří učí česky nebo jsou aktivní v českých spolcích po celém světě – v Kanadě, Spojených státech, Velké Británii, Francii, Německu, Lucembursku, Švýcarsku, Číně, Rakousku, Austrálii, Španělsku, České republice a Bosně a Hercegovině. Podivila jsem se, že tam nebyl nikdo z Chorvatska. Poprvé jsem byla ve skupině, v níž všichni byli rodilí mluvčí, kteří se narodili v Česku a tu vychodili školy. Dřív, když jsem navštěvovala tyto kurzy, účastníci hlavně měli český původ, ale pocházeli z různých zemí. Vypadá to, že se situace mění. Žertem jsem se sama sebe ptala: „Co já tady dělám?“ Ale skutečnost, že se v mém okolí mluvilo česky, a navíc kurz sám o sobě byly pro mne velmi přínosné. Základní metodiku cizích jazyků jsem znala z dřívějška (pracovala jsem kdysi na kurzech ve školách), ale čeština má svá specifika. Největší novinkou pro mě bylo využití moderních technologií ve výuce: výuka online, chytré tabule, využití webů specializovaných pro výuku a učení českého jazyka, hodiny online studentům z různých zemí, vzájemná online komunikace mezi učiteli.
Vyučování se konalo v pracovních dnech. Tématy byly Plánování lekce, Pohádky ve výuce, Čtení, Gramatické kompetence u dětí, Současná čeština, Hry ve výuce, Mluvení, Myšlenkové mapy, Reálie ve výuce, Poslech, Učebnice, Bilingvní výchova, Čeština jako druhý/cizí jazyk, Adaptované texty a jiné. Letos nebyly dodatečné programy, jako je prohlídka města, výlety o víkendu, návštěva Národního divadla či kina, hodiny hospitace na školách češtiny pro cizince. Měla jsem dost času na to, abych se s jednotlivými studenty a přáteli samostatně procházela Prahou a podnikala výlety.
Na slavnostním ukončení kurzu studenti představili působení svých spolků a svou vlastní činnost v nich. Já jsem představila časopis Snješka a facebookovou stránku Snješky, kterou rediguji. Dostali jsme osvědčení o absolvování kurzu a dárky při koktejlu. Profesoři z kurzu a studenti, kteří jsou sami učiteli češtiny (jejich žáci jsou hlavně děti) se i nadále stýkají online. Je impresivní, jak si vyměňují zkušenosti, různé metody a informace o knihách a webových stránkách užitečných pro výuku češtiny.
Česká republika věnuje velkou pozornost uchování českého jazyka a kultury v českých společenstvích ve světě. Výuku na kurzu drží vrcholní odborníci – lingvisté, pedagogové, logopedové. Vždy mě fascinuje, kolik nadšení, lásky a odbornosti při takovýchto projektech projevují pořadatelé, profesoři i stipendisté, frekventanti kurzu!
Hlavními organizátorkami letošního kurzu byly PaedDr. Olga Vlachová z Oddělení celoživotního vzdělávání Domu zahraniční spolupráce, Mgr. Petra Jirásková z Metodického a odborného centra ÚJOP Univerzity Karlovy a Monika Slabá, vedoucí oddělení pro krajanské a organizační záležitosti Odboru mezinárodních vztahů MŠMT ČR. Blahopřeji jim za skvěle odvedenou práci navzdory koroně. Jsem jim nekonečně vděčna za to, že mi umožnili být účastnicí kurzu!
Na konci konců, moje účast na kurzu doslova vystihuje citaci, kterou jsem zahlédla v pražském Muzeu Komenského, otce pedagogie:
„Lépe někdy začíti, než nikdy“.
Text Jadranka Šustrová, foto osobní archiv, přel. žp

Read 20 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 42 2020

V Jednotě číslo 42, která vychází 24. října 2020, čtěte:
- Ve Virovitici se konaly Dozvuky 18. jarních tonů Jana Vlašimského
- Školní rada jednala o přizpůsobování výuky krizovým opatřením
- Světová výstava děl Alfonsa Muchy
- Představujeme Bruna Táborského z Daruvaru
- Do Jazveniku za vedoucí taneční skupiny Vlastou Kokićovou
- Kamencové jezero – světová rarita
- Shrnutí jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi