Ceny pro Jasenku Kranjčevićovou a Fráňu Vondráčka

CHORVATSKO-ČESKÁ SPOLEČNOST
Chorvatsko-česká společnost odměnila 3. listopadu 2020 v Českém národním domě v Záhřebu Cenou Miroslav Jílek dr. sc. Jasenku Kranjčevićovou a Cenou Božidar Grubišić Fráňu Vondráčka. Tím si zároveň připomněla výročí narození a úmrtí svých významných zakládajících členů, jejichž jména nesou ceny za přínos chorvatsko-českým vztahům v jednotlivých oblastech.

Architektku a vědeckou poradkyni Ústavu pro cestovní ruch v Záhřebu Jasenku Kranjčevićovou ocenila za přínos k rozvoji chorvatsko-českých vztahů vědeckým bádáním minulosti chorvatsko-českých vztahů v oblasti cestovního ruchu a za působení na propojování chorvatských a českých vědců a vědeckých institucí. V posledních deseti letech se systematicky věnovala studování úlohy českých architektů v rozvoji turistické architektury na chorvatském pobřeží. Výsledkem jejího výzkumu byla výstava Čeští architekti a začátky cestovního ruchu na chorvatském Jadranu, která od roku 2014 do roku 2019 navštívila deset měst v Chorvatsku a Česku, vyšla také stejnojmenná kniha ve třech jazycích. Kranjčevićová tím upozornila na nedostatečně známou a zanedbanou část dějin chorvatsko-českých vztahů, a to je úloha českých architektů v turistickém formování Chorvatska na samých začátcích rozvoje cestovního ruchu koncem 19. a začátkem 20. století. „Tím zároveň dodatečně přispěla k turistické popularizaci chorvatského Jadranu v Česku i k lepšímu poznání chorvatského turistického dědictví a hotelové architektury. Toto téma se dodatečně zaktualizovalo právě letos, kdy zase Češi byli mezi těmi, kdo zachránili chorvatskou turistickou sezonu. Proto bylo vhodné jak chorvatské, tak české veřejnosti připomenout, že bez Čechů by nebylo mnoha chorvatských turistických destinací, nebo by měly přinejmenším jinou podobu. Proto je práce Jasenky Kranjčevićové v bádání a popularizování přínosu českých architektů rozvoji chorvatského cestovního ruchu příkladem nejen kvalitní a soustavné vědecké práce, ale také důkazem toho, jak společné chorvatsko-české historické a kulturní dědictví může i ve 21. století být silným pojítkem mezi dvěma státy a podnětem k dalšímu zlepšení jejich vzájemných vztahů,“ uvedl na slavnosti odevzdání cen předseda Chorvatsko-české společnosti Marijan Lipovac.
Novinář a publicista Fráňa Vondráček dostal cenu za své přispění k popularizaci chorvatsko-českých vztahů v publicistice a médiích. Doposud napsal devět knih, desátá je před vydáním. Jsou to tituly: Češke povjesnice – dodiri s Hrvatima (České pověsti – styky s Chorvaty, 2004), Prag: vodič (Praha: průvodce, 2005), Hrvati južne Moravske (Chorvaté jižní Moravy, 2009), Česi Zagrebu – Zagreb Česima (Češi Záhřebu – Záhřeb Čechům, s Marijanem Lipovcem, 2009), Česi i Moravljani u Zagrebačkoj županiji (Češi a Moravané v Záhřebském županství, 2011), Češka kuharica (Česká kuchařka, 2013), Češki sveci (Čeští světci, 2014), Česi kajkavci (Češi – kajkavci, 2017), Češki Hrvati – hrvatski tragovi u Češkoj (Čeští Chorvaté – chorvatské stopy v Česku, s Marijanem Lipovcem, 2018), před vydáním je titul Češka na dlanu (Česko na dlani), ve spoluautorství s Marijanem Lipovcem. Vondráček byl scénáristou čtyř dokumentárních filmů: Sveti Vojtěch, prvi Europljanin (Svatý Vojtěch, první Evropan), Samostan Emaus (Emauzský klášter), Hrvati južne Moravske (Chorvaté jižní Moravy) a turistického filmu o Praze. Jako novinář navíc uveřejnil početné články s českými a chorvatsko-českými náměty v chorvatských i českých médiích, zejména v době domovinské války. Angažoval se také při instalování pamětních tabulí předním Chorvatům v Česku (Stjepanu Radićovi, Josipu Jelačićovi a Nikolovi Šubićovi Zrinskému) a pomníku biskupu Duchovi v Dubravě. Po studování dějin moravských Chorvatů se mu podařilo v roce 2019 propojit města Novi Vinodolski a Břeclav. „Tím se zařadil k mála publicistům, jejichž talent a energie se nevyčerpávají pouhým psaním, ale také aktivně působí v oblasti, která je předmětem jejich zájmů. Fráňa Vondráček je jednou z mála osob, které téměř denně, při svém zaměstnání turistického průvodce, činnosti v institucích české menšiny, publicistické tvorbě, popularizuje chorvatsko-české vztahy v Chorvatsku i v Česku, a při tom projevuje svou velkou pracovitost, vůli a obětavost. Proto se stal nevyhnutelným účastníkem mnoha projektů zaměřených na zvelebování vztahů mezi dvěma zeměmi a v současnosti je jedním z nejvýznamnějších aktivistů v oblasti chorvatsko-českých vztahů,“ stojí ve vysvětlení důvodů pro udělení Ceny Božidar Grubišić Fráňovi Vondráčkovi.
Marijan Lipovac připomněl, že Vondráček studoval žurnalistiku v Praze jako stipendista Svazu Čechů a Slováků v Chorvatsku. Citoval jeho rozhovor v Jednotě z roku 1981, kdy řekl, že po studiích bude novinářem nebo historikem, ale že „ví jistě, že to druhé bude jeho koníčkem,“ což se také uskutečnilo. Cenu Božidar Grubišić na slavnosti za Vondráčka převzala jeho dcera Anna.
Lipovac připomněl také životopisy a zásluhy dvou zesnulých zakládajících členů Chorvatsko-české společnosti.
Božidar Grubišić se narodil 20. října 1925 v Záhřebu a zemřel v Šibeniku 12. října 2000. Po matce byl Čech, a tak se také deklaroval. Od roku 1946 žil v Daruvaru, kde začal spolupracovat s právě založeným českým týdeníkem Jednota, v kterém byl v letech 1952 až 1965 hlavním a odpovědným redaktorem. Podnítil rozvoj českého vydavatelství, a v roce 1953 s Frantou Burianem obnovil vycházení časopisu Dětský koutek. V témže roce vychází také Český lidový kalendář. Podnítil také vydávání učebnic pro české školy, vydávání Studnice – literární přílohy Jednoty, a kulturního sborníku Přehled. Od roku 1965 žil v Záhřebu, kde do roku 1980 působil na Radio Záhřebu jako redaktor zpravodajských relací a člen vnitropolitické a hospodářské redakce. Po tom, v letech 1980 až 1982, byl hlavním redaktorem latinkového vydání časopisu Borba, pak byl do roku 1983 předsedou Shromáždění obce Trešnjevka, a konečně do odchodu do důchodu v roce 1986 byl redaktorem Kroniky Čechů a Slováků v Televizi Záhřeb. Byl předákem iniciativního výboru pro založení Chorvatsko-české společnosti v roce 1992. V letech 1994 až 1998 byl tajemníkem společnosti, od roku 1992 do 1994 byl členem předsednictva. „V těch prvních dnech a letech CHČS byly vzácné jeho organizační schopnosti, jeho zkušenosti novináře a redaktora, jakož i společensko-politického pracovníka, výborné poznávání Česka, české menšiny a českého jazyka. Od Grubišiće pochází také strategická orientace CHČS ke sdružením české menšiny jako k našim strategickým partnerům takovým způsobem, že jedni druhým nekonkurujeme, nýbrž se navzájem doplňujeme. To, co je trvalé dědictví Božidara Grubišiće, je zpravodaj Susreti, které právě on vymyslel a začal vydávat spolu s Vlatkou Bankovou, a které jsme před deseti lety úspěšně obnovili a zvelebili. Susreti přispívají k popularizaci oblasti, kterou se zabýváme, jakož i k zviditelňování Chorvatsko-české společnosti na veřejnosti, což je v dnešní době pro úspěch a prestiž klíčové,“ uvedl Lipovac.
Miroslav Jílek se narodil 7. května 1945 v Horním Daruvaru a zemřel v Záhřebu 27. prosince 2005. V roce 1969 diplomoval ze sociologie a filozofie na Filozofické fakultě v Záhřebu, v roce 1974 získal titul magistr na Architektonické fakultě, studium v oboru urbánních a prostorových věd a v roce 1997 obhájil doktorskou disertaci na Filozofické fakultě. Od roku 1971 až do smrti Jílek pracoval na Oddělení sociologie Filozofické fakulty, na Katedře metodologie vědecko-výzkumné práce, na Ekonomické fakultě přednášel o sociologii cestovního ruchu. Zabýval se hlavně sociologií města a prostoru, kultury, mládeže, masových komunikací, volného času, cestovního ruchu, životních stylů, náboženství a metodologií vědecko-výzkumné práce v oboru společenských věd. Byl také členem České besedy Záhřeb a Rady české menšiny města Záhřebu. „Byl jedním z členů iniciativního výboru pro založení CHČS, později stál v čele Sekce pro společenské proudy, kde se v plné míře projevilo jeho vzdělání, velké vědomosti v různých oblastech a analytický přístup k společenským jevům, jaký se od sociologa očekává. Byl vždy připraven přenášet své vědomosti na jiné, ať už na tribunách a přednáškách, nebo při neformálních besedách,“ uvedl Lipovac.
Ceny nazvané po Božidaru Grubišićovi a Miroslavu Jílkovi zavedla Chorvatsko-česká společnost v roce 2012 k 20. výročí svého založení. Tenkrát byly zavedeny také další ceny za přínos k chorvatsko-českým vztahům: Cena Marija i Stjepan Radić za celoživotní dílo, Cena Predrag Jirsak za oblast bohemistiky a Cena Mate Relja za oblast umění.
Text a foto Marijan Lipovac, přel. žp

Read 13 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 46 2020

V Jednotě číslo 46, která vychází 21. listopadu 2020, čtěte:
- Práce s krajany byla moje dominantní činnost, říká velvyslanec Vladimír Zavázal
- Záhřeb dostal park Marie Růžičkové Strozziové
- Daruvarská česká škola oslavila Měsíc školních knihoven
- Končenická dechová hudba oslavuje čtyřicetiny
- Podivuhodné stěhování ptáků
- Shrnutí jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

 

<!-- [if gte mso 9]> <w:LsdException Locked="f

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi