Předsedkyně Svazu Čechů v RCH Anna-Marie Štrumlová Tučková shrnuje krajanský rok

ZAČALI JSME SI VE VĚTŠÍ MÍŘE VÁŽIT VŠECH HODNOT
Po delší době letos, bohužel, tradiční novoroční rozhovor nemůžeme začít konstatací, že jsme krajanským rokem zcela spokojeni. Kvůli epidemii koronaviru, která v průběhu téměř celého roku omezovala činnost krajanských spolků, se většina plánů nerealizovala, mimo jiné Dožínky nebo oslavy vysokého kulatého výročí v Hercegovci. Roční rozhovor s předsedkyní Svazu Čechů v Republice Chorvatsku přece jen nemůžeme začít jinou otázkou, než jaký byl krajanský rok 2020?

Přesně tak. Myslím si, že skoro nikdo nemůže být s rokem 2020 spokojený. Řada naplánovaných akcí se nekonala, a akce jsou vlastně náplní menšinové činnosti, způsob pečování o jazyk a kulturu svého národa, svých předků. To je především úkol Svazu Čechů. Každý krajan má velkou radost z akcí Svazu Čechů a besedních akcí, ze společných setkání a besedování. Naše největší krajanská akce, Dožínkové slavnosti, se také nekonala, a je mi to hodně líto. Ostatně, nejsme na tom tak jediní a v souladu s dobou jsme pracovali, kolik jsme mohli, i když se kulturní akce skoro vůbec nekonaly. Skupiny téměř všech krajanských spolků sice pilně nacvičovaly a připravovaly se na vystoupení, která se pak bohužel konat nemohla. Mnohé přehlídky byly odvolané na poslední chvilku, což je velká škoda. Také v Hercegovci se připravovala velká oslava k výročí spolku, která se nemohla uskutečnit. Mohu jen konstatovat, že se neuskutečnilo všechno, co jsme si přáli, ale myslím si, že jsme si začali více vážit všech těchto hodnot.
Tato nešťastná epidemiologická situace nás přinutila naučit se něčemu, co nám vlastně přijde vhod, komunikovat elektronicky, používat internetové platformy v postupu spravování a rozhodování.
Je to hrozná epidemiologická situace a já jsem kvůli takovému způsobu jednání nešťastná. To, že se musíme o všem domlouvat a rozhodovat elektronicky, se mi vůbec nelíbí. Ráda jednám přímo a na schůzích, které se konají fyzicky, kde každý může přímo říci, co si o něčem myslí. Jsem ráda, když se debatuje a když nás potom debata přivede k nějakému společnému závěru, kterého jsme se všichni zúčastnili. Takhle schůze probíhají jinou formou a jsou jen o tom, jestli někdo schválí něčí návrh nebo ne. To nemám ráda, i když jsem si vědomá, že v této situaci to jinak ani nejde. Chtěla bych poděkovat celému předsednictvu a radám Svazu, že se všechny přizpůsobily situaci a dané době a jednají a rozhodují tak, jak je to jedině možné – elektronicky. Doufáme, že to ještě dlouho nebude trvat a že se vbrzku zase spolu setkáme.
Přesto bylo i letos dost dobrých zpráv – když nešlo pořádat programy, spolky a ostatní členky Svazu Čechů se pustily do prací na svých budovách a „zlepšovaly materiální podmínky pro svou činnost“. Pomohlo přitom i porozumění Rady pro národnostní menšiny, která umožnila, aby se finanční prostředky určené pro kulturní autonomii použily na financování projektů.
Právě s touto části práce v našich krajanských spolcích můžeme všichni být nadmíru spokojeni. Myslím si, že nikdo nečekal takové velké porozumění a takové rozhodnutí Rady pro národnostní menšiny. Je to velká pomoc pro naše spolky. Finančních prostředků bylo dostatek, a tak se podmínky pro práci mohly vyzvednout na ještě lepší a vyšší úroveň. Vycházeli jsme v co největší možné míře vstříc všem členkám Svazu a doufám, že ani jedna z nich aspoň s touto částí není nespokojená a že naplánované práce zvládla.
Jak dopadly školy, které musely organizovat online výuku, jak se s tím vypořádaly, jak se vám jeví, třeba Jednota, která musela najít způsob, jak naplnit polovinu novin, která byla dosud pro zprávy ze spolkových programů?
Online výuka ve školách se mi nezdá být to nejšťastnější řešení, ale jinak se snad nemohlo. Myslím si, že současný ministr školství Radovan Fuchs má pravdu v tom, že chce, aby děti do školy chodily. Samozřejmě, kde je to možné kvůli epidemiologické situaci. Takové stanovisko se mi velice líbí. Každodenně poslouchám nespokojené rodiče, které s dětmi musí doma hodně pracovat a učit se, dětem se takový způsob také nelíbí, a i učitelé si stěžují.
Co se Jednoty týče, myslím si, že našla způsob, jak naplnit téměř polovinu novin, která v normální situaci patřila besedním akcím. Novináři se snaží najít zajímavé téma, o kterém by se mohlo psát a které by čtenáře pobavily a ke čtení přilákaly. Velký dík patří i dopisovatelům, kteří v této době doplnili svými příspěvky náš krajanský týdeník.
Co považujete za největší úspěch krajanské komunity v tomto složitém roce? Je to zahájení práce na Českém kulturním centru, nebo něco jiného?
Kdyby to byl rok normální, tak bych určitě krajanské akce vnímala jako největší krajanský úspěch. Jednou z nich by rozhodně byly Dožínkové slavnosti, všechny přehlídky a mnohé dny české kultury. Jsou to akce, ze kterých mám osobně, a určitě ne sama, největší radost. Samozřejmě, že i zahájení prací na Českém kulturním centru vnímám jako velkou krajanskou záležitost, ale těším se na jeho otevření, a na to, až bude žít v plné kráse. Do té doby na nás čeká ještě hodně, hodně práce.
I přes epidemii byla bohatá i mezinárodní činnost, zmiňme jen domluvy ohledně pořádání příjezdu českých turistů k moři, nebo přípravu bilaterální dohody o vzájemné ochraně menšinových práv mezi Chorvatskem a Českem.
Mezinárodní činnost byla zajisté velká a chvályhodná. Pracovalo se hodně, a to ve prospěch obou států, jak Republiky Chorvatska, tak České republiky. Máme o tom informace z obou velvyslanectví, jak českého v Republice Chorvatsku, tak z chorvatského v České republice. I Svaz velice dobře se všemi spolupracoval, a proto bych poděkovala všem, kteří ve Svazu našli partnera a spolupracovníka. Bylo jich hodně a nerada bych vyjmenovávala, abych na někoho nechtěně nezapomněla.
Svaz Čechů byl zapojen i do přípravy bilaterální dohody o ochraně menšinových práv. Myslím si, že jsme na dobré cestě, aby se i tato smlouva uskutečnila.
V příštím roce se máme na co těšit – kromě dluhů z letošního roku – Dožínek a kulatých výročí hercegovecké Besedy – přibude i kulaté výročí Svazu Čechů, který naplní sto let. Snad nám to epidemie dovolí.
Určitě se máme na co těšit! Dožínky jsou jedny z nich a přípravy na ně už byly zahájené, je třeba jen pokračovat a pak ukázat naši krajanskou svornost a sílu. Doufejme, že i všechny přehlídky a naplánované akce najdou své místo pod sluncem v roce 2021. Ze srdce to všem nám přeju. Svaz Čechů se připravuje i na oslavu svého stého výročí a rok 2021 bude kromě těchto oslav i rokem volebním, poněvadž můj mandát jako předsedkyně Svazu v červnu končí.
Co byste jménem Svazu vzkázala krajanům k novému roku?
V novém roce přeji všem klid a pohodu, štěstí a lásku, všechno dobré a toleranci. Život je tady a teď, a ne někde jinde a někdy jindy, proto je ho třeba žít plnými plícemi. Zachovejte si klid v duši, smysl pro humor a životní energii. Všem přeju, aby se všechno naplánované uskutečnilo a konalo, abychom se opět mohli scházet v naších spolcích a nacvičovat divadla, tance, hrát v dechovkách, zpívat, setkávat se a radovat se spolu. Těším se na brzké shledání na některé krajanské akci. Otázky kladl M. Pejić, foto archiv

Read 34 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 03 2021

V Jednotě číslo 3, která vychází 16. ledna 2021, čtěte:
- Zemětřesení na území Banije – Pokračuje pomoc z České republiky
- Končenice – Pět tun stavebního materiálu od hasičského sboru
- Brestov a Končenice – Naše cesta do Gliny a Jazveniku
- Dopis z Londýna – Lockdown a Brexit
- Reportáž – Nádherná Vídeň ještě jednou
- Shrnutí jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi