Z dějin Vánoc IV.

O VZNIKU VÁNOČNÍCH A NOVOROČNÍCH POHLEDNIC
Když se díváme na vánoční a novoroční pohlednice, které posíláme stále méně a také nám méně přibývají (blahopřání jsme začali odbývat povrchními sms či telefonem), pravděpodobně málokoho napadne, že i tyto omalované kartičky mají dějiny, původ, a že za svůj vznik někomu vděčí.

Psaná blahopřání vznikla, pochopitelně, v době, kdy bylo vynalezeno písmo, a tak je známo, že si již i staří Egypťané k novému roku psali přáníčka a poučné verše hieroglyfy na papyrus a také si pro štěstí darovali skarabeje.
Psané projevy byly výhradou pouze písma znajících vrstev, a tak i naši evropští předkové měli podobné zvyky a je doloženo, že si od středověku vzájemně blahopřáli k novému roku. Nejdříve rakouští a francouzští šlechtici a potom si i zámožní měšťané dali vytisknout vizitky, na které napsali blahopřání a posílali je svým příbuzným a přátelům. Tyto vizitky – blahopřání se těšily velké oblibě ve vídeňské vysoké společnosti, a tak se vbrzku staly předmětem sběru. Údajně nejstarší taková vizitka na území německy hovořících zemí pochází z roku 1493.
Když se tiskařství více rozvinulo, vánoční a novoroční pohlednice se staly důležitou složkou měšťanské kultury a na přelomu 19. a 20. století ke společenskému bontonu patřilo obligátní posílání pohlednic k svátkům.
První pokus o vydání vánočního blahopřání se objevil ve Skotsku. Pohled s nápisem: Compliment of the Season vydala a otiskla v roce 1841 tiskárna Charlese Drummonda v Edinburghu. O dva roky později vznikla nejznámější a dnes všeobecně uznávaná nejstarší vánoční a současně novoroční pohlednice. Za vznik vděčí anglickému litografovi a tiskaři Henrymu Coleovi (1808–1882) a mladému malíři Johnovi Callcott Horsleymu (1817–1903), který na Coleho žádost ilustroval blahopřání k nadcházejícím svátkům. J. C. Horsley, inspirován obrazy z kostelních oltářů, namaloval obrázek ve formě miniaturního triptychu a pod prostřední část, která zobrazovala veselou společnost bavící se za stolem, napsal: A Merry Christmas And A Happy New Year To You. Bylo otištěno tisíc exemplářů této kartičky, jež se odesílala v obálce, a která se prodávala po jednom šilinku, což v té době nebylo málo.
I přes cenu se vánoční pohlednice staly velice oblíbeným a žádaným zbožím. Kolem roku 1890 se tiskařské techniky zdokonalily a tisk se stal levnější. Stále více podnikatelů tisklo pohlednice k různým svátkům – kromě vánočních a novoročních, tiskli také velikonoční a pohlednice k jmeninám.
Na hromadné posílání pohlednic působil také vznik tzv. otevřeného poštovního lístku (offenes Postblatt). V poštovním ruchu znamenal revoluci, protože se veškeré psané obsílky, i kdyby obsahovaly pouze několik slov, do té doby odesílaly v zavřené obálce, což bylo velice nákladné. V roce 1871 byl proto do poštovního ruchu oficiálně zaveden otevřený dopisní lístek. Tím bylo poštovné značně zlevněné a dostupné i méně majetným vrstvám obyvatelstva.
Blahopřání k svátku se stalo velice módní záležitostí, která se rozšířila i do Severní Ameriky. Výroba a tisk obrázkových kartiček s blahopřáním se staly velice lukrativním výrobním odvětvím. Zvlášť to platí v období zvaném zlatá doba pohlednic, které trvalo od roku 1895 až do začátku první světové války.
Nejstaršími motivy na vánočních pohlednicích nebyly kupodivu ani biblické ani náboženské, nýbrž světské – byly to zasněžené krajiny, městská panorámata nebo malebné vesničky pokryté sněhem, výstavní domky s osvětlenými okny, ze kterých vyzařuje světlo. Teprve začátkem 20. století se na pohlednicích objevují typické vánoční symboly – jesličky, stromek, žertovné pohlednice se svatým Mikulášem a čertem nebo Santou (Děda Mráz) nosícím dárky.
Pod obrázkem bylo občas vytištěné i blahopřání, na nejstarších pohlednicích zejména v němčině – Fröhliche Weihnachten. V češtině se nápisy objevují velice poskrovnu, teprve po roce 1918, po rozpadu Rakouska-Uherska, je text v češtině a na území Chorvatska v chorvatštině.
Výtvarné náměty na pohlednicích byly většinou díla neznámých autorů. Když se ale hovoří o českých malovaných vánočních pohlednicích, jen ztěžka lze nevybavit si malíře a spisovatele Josefa Ladu (Hrusice, 1887 – Praha, 1957), jednak známého jako výtvarného tvůrce vojáka Švejka, ale také umělce, jenž svým nezaměnitelným malířským rukopisem zvěčnil české Vánoce jedinečným způsobem, a tak sugestivně a živě ztvárnil zabijačku, anděla, čerta a Mikuláše, rodinu u vánočního stromku, zimu na splavu či sáňkující se děti. Většina těchto námětů je zobrazena v knize České Vánoce, ve které jsou také básničky a vyprávění Josefa Lady, jaké to bylo o Vánocích v malebných českých vesničkách v době jeho dětství.
Novoroční pohlednice (blahopřání) jsou o něco starší než vánoční pohledy a za jejich vynálezce se považuje hrabě Karel Chotek (Vídeň, 1783–1868). Pro zajímavost, hrabě Karel Chotek byl dědečkem Žofie Chotkové, která vstoupila do dějin jako choť následníka trůnu, konopišťského pána, arcivévody Františka Ferdinanda d’Este svou tragickou smrtí v Sarajevu v roce 1914.
V době, když hrábě Chotek zastával funkci prezidenta zemské gubernie a nejvyššího purkrabího v Čechách byl nucen v předvánočním období přijímat gratulanty, jejichž návštěva byla často spojená i s různými prosbami a stížnostmi. Aby se tomu vyhnul, dal otisknout kartičky s novoročním přáním a rozeslal je. Byly to novoročenky na rok 1827. Těmto kartičkám se říkalo i omluvenky, a přestože byly napsány v němčině, považují se prvními českými novoročenkami.
Tato inovace hraběte Chotka se ihned stala módní záležitostí a již následující rok se začaly tisknout novoroční přání–omluvenky. Zdobila je ocelorytina, kterou navrhl Josef Bergler (Salzburg, 1753 – Praha, 1829) první ředitel pražské umělecké akademie. Výtěžek z prodeje novoročenek býval věnován dobročinným ústavům pečujícím o sirotky, chudé a nemocné. Nejoblíbenějším motivem byl obrázek bohyně Fortuny zdobené nápisem Pour féliciter – Pro štěstí. Toto označení se dodnes objevuje na českých novoročních pohlednicích, ale ve zkratce p. f. a příslušný letopočet, a proto se jim slangově říká peefky.
Jedna z českých zvláštností ohledně písemných blahopřání v minulosti byly tzv. minuce, malovaná veršovaná přáníčka, která zhotovovali kantoři (učitelé) k Novému roku. Zasílala se od 18. století jako ručně psané pozdravné lístky vrchnosti a městské radě. Bylo zvykem na ně odpovědět drobným dárkem, většinou menší finanční částkou. Tato miniaturní výtvarná dílka byla jakousi formou koledy, která poskytovala možnost přilepšit si a obohatit si nevelký kantorský plat.
Na rozdíl od vánočních pohlednic, na kterých jsou zobrazené biblické motivy a romanticky zasněžená zátiší, na novoročních pohlednicích jsou převážně symboly štěstí a číslo jedna ve znamení na první den nového roku.
Jako nový rok se den 1. leden ujal v křesťanském světě teprve v 16. století. Do té doby připadal počátek nového roku v jednotlivých zemích na různá data. Záviselo to na kalendáři, který ta která země používala. Například v některých částech Francie se používal starořímský kalendář a Nový rok připadal na 1. března, kdežto v ostatních částech počítali Nový rok od Velikonoc. Oblíbeným novoročním datem byl 25. březen, svátek Zvěstování Panně Marii. Ve střední Evropě se za začátek nového roku běžně považoval 25. prosinec.
V druhé polovině 16. století 1. leden jako první den nového kalendářního roku přijaly evropské země, které se přihlásily k zreformovanému juliánskému kalendáři. Reformu provedl v roce 1582 papež Řehoř XIII. bulou Inter gravissimas, a proto se novému kalendáři říká gregoriánský a používáme ho dodnes. Kvůli náboženským rozdílům přijaly gregoriánskou reformu zpočátku jen některé katolické země (větší část Itálie, Španělsko, Portugalsko a Polsko) a v roce 1583 i Francie. Velká Británie nový kalendář přijala až v roce 1782, Rusko v roce 1918 a Řecko 1924. Východní církev se ale i nadále řídí podle juliánského kalendáře, a proto Vánoce oslavují o dva týdny později.
Na některých novoročních pohlednicích je někdy zobrazen i kalendář pro nastávající rok, ale přesto jsou nejčastější motivy ty, které podle tradice nosí štěstí – čtyřlístkový jetel, podkova, prasátko, kominík.
Víra, že železná podkova, která přináší štěstí, pochází ještě z dob Keltů, kteří věřili v magickou moc železa, které mělo zahánět zlé duchy. Proto nad vchod svých příbytků věšeli staré podkovy. Podle legendy jetel s čtyřmi lístky přinesla na Zem pramáti Eva. Utrhla si ho v rajské zahradě jako památku na nádherné místo, které museli s Adamem opustit. Čtyřlístků je v přírodě poskrovnu, a ten kdo ho najde, může se považovat šťastlivcem. Kdysi ho lidé vkládali pod prahy domů, pod postele nebo na okna, aby jim chránil domov. Tučného selátka si zase vážili starověcí Germáni, kteří ho považovali za příslib plodnosti, síly a bohatství. Základem spokojeného života rodiny se tehdy považovala úrodná půda a dostatek zdravých hospodářských zvířat. Záhada, proč je kominík symbolem štěstí, není dosud odhalená.
Jeden z častých motivů jsou také hodiny, na kterých ručičky ukazují buď pět minut před půlnocí, nebo se téměř překrývají. Takto zobrazen časový údaj symbolizuje příchod nového dne (a zároveň i období), ale také i čas, který neúprosně plyne.
Po novoroční zábavě, kterou nazýváme i silvestrovskou, protože se posledního dne ve starém roce uctívá vzpomínka na papeže Silvestra I., vplouváme do nového roku, kterým začíná nový kalendářní cyklus. Po dlouhé zimě následuje jarní setí, letní zrání a podzimní sklizeň darů přírody. A potom znovu přichází zima, radostné očekávání Vánoc. A tak rok od roku, po desítiletí, po staletí… Připravila Sylvie Sittová, foto z archivu Městského muzea Bjelovar

Literatura:
Chevalier, Jean: Rječnik simbola, Nakladni zavod Matice hrvatske, Zagreb, 1969
Sitta, Silvija: Svijet starih razglednica, Gradski muzej Bjelovar, Bjelovar, 2007.
Vavřínová, Valpurga: Abeceda Vánoc, Krásná paní, Praha 2010

Read 10 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 03 2021

V Jednotě číslo 3, která vychází 16. ledna 2021, čtěte:
- Zemětřesení na území Banije – Pokračuje pomoc z České republiky
- Končenice – Pět tun stavebního materiálu od hasičského sboru
- Brestov a Končenice – Naše cesta do Gliny a Jazveniku
- Dopis z Londýna – Lockdown a Brexit
- Reportáž – Nádherná Vídeň ještě jednou
- Shrnutí jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi