České stopy v Petrinji a Češi mezi významnými obyvateli

  • Posted on:  středa, 17 únor 2021 00:00

PŘEDNÁŠKA CHORVATSKO-ČESKÉ SPOLEČNOSTI
Ničivé zemětřesení, které 29. prosince 2020 postihlo Sisacko-moslavinské županství a mělo epicentrum v blízkosti Petrinje, připoutalo pozornost chorvatské i zahraniční veřejnosti k této zanedbané části Chorvatska.

Po osudovém úterý se vše změnilo. Na území měst Sisku, Petrinje a Gliny se shlukli početní dobrovolníci, aby pomáhali místním občanům, a televizní kamery kromě obrovských škod představily svět, o němž se málo hovořilo a jen zřídka se navštěvoval, hospodářsky a demograficky zdevastovaný, i když od konce domovinské války uplynulo už 25 let. Ve veřejnosti se dokonce rozproudily polemiky o tom, má-li se postižený kraj nazývat Banovina, jak se mu říkalo před stovkou let, který název převažuje v oficiálním užití po roce 1990, nebo se má nazývat Banija, což byla častější podoba v dobách Jugoslávie, třebaže tamní obyvatelé dnes používají oba tvary a oba jsou po jazykové stránce správné.
Najednou pro nás byla tato města s urbánním jádrem z dob Vojenské hranice milá, litovali jsme, že se zbořily kostely v obci Žažina a mnoha dalších vsích, jako bychom sami měli spojení s nimi, a značně poškozená hudební škola v Sisku, která nese jméno Frana Lhotky, chorvatského skladatele přistěhovaného z Čech, se stala jedním z emblematických obrazů „petrinjského zemětřesení“. Samozřejmě, příslušníci české menšiny zvlášť soucítí se svými krajany v Sisku a Jazveniku, ale kromě těchto dvou osad, v nichž působí velmi aktivní české besedy, české stopy existují také v Petrinji. Přednášku o nich uspořádala 29. ledna 2021 Chorvatsko-česká společnost. Přednášel předseda Společnosti, historik a bohemista Marijan Lipovac, který připomněl mnohé petrinjské Čechy a lidi českého původu. Kvůli protiepidemickým opatřením se přednáška konala online prostřednictvím YouTube kanálu CHČS.
Dějiny Petrinje jsou poměrně dobře probádané a prezentované, což je zásluhou velmi činné pobočky Matice chorvatské, kterému je od roku 2015 v čele Vladimir Krpan, a zejména zesnulého petrinjského historika Ivici Golece, který ještě v roce 1993, v době srbské okupace Petrinje, napsal knihu Povijest grada Petrinje (Dějiny města Petrinje) a v roce 1999 Petrinjski biografski leksikon s životopisy významných občanů, mezi nimiž byli také Češi a osoby českého původu. Nejznámějším z nich byl astronom a matematik Oton Kučera, největší popularizátor vědy a techniky v Chorvatsku, který zemřel 29. prosince 1931, a shodou okolností jeho rodiště zažilo devastaci přesně v den 89. výročí jeho úmrtí. Otonův děda Václav Kučera se narodil v roce 1780 ve Starých Hamrech na severu Moravy, povoláním byl krejčí a v roce 1805 se přistěhoval do Gliny. S manželkou Barborou měl pět synů, mezi nimiž byl i Fráňa. Ten působil jako učitel v Petrinji, kde se mu na Nový rok 1857 narodilo první z jeho devíti dětí, syn Oton. Už v příštím roce se rodina kvůli otcově službě přestěhovala do Otočce a po deseti letech do Vinkovců. Oton Kučera tam maturoval a později, po ukončení studií fyziky, matematiky a astronomie ve Vídni, působil jako profesor. Později pak působil v Požeze a od roku 1892 v Záhřebu, kde přednášel matematiku a fyziku nejdříve na reálném gymnáziu a později na lesnické akademii. Tam spolu s dalším Čechem Vinkem Hlavinkou zavedl dvouletý geodetický kurz, z něhož pak vyrostla dnešní geodetická fakulta.
Kučera byl v roce 1903 zakladatelem a prvním ředitelem hvězdárny ve věži Popov toranj v Záhřebu, od roku 1909 do roku 1919 byl předsedou Matice chorvatské. Byl prvním předsedou Radioklubu Záhřeb a se spolupracovníky podnítil založení Radia Záhřeb v roce 1926.
Kučera je autorem 22 knih, z nichž byla nejúspěšnější a nejpopulárnější astronomická kniha Naše nebo (1895). Toto dílo bylo s nadšením přijato a v krátké době vyprodáno, a za Kučerova života se dočkalo dalších dvou vydání. Kučera byl přesvědčen, že je vztah člověka k vědě o hvězdném nebi úplně jiný než ke kterékoli jiné vědě a že ho lze srovnat se vztahem člověka k rodné hroudě a vlasti, a že astronomie člověka vede k úvahám o největších problémech přírody a člověka v ní. V tom viděl sílu astronomie a její velkou výchovnou hodnotu pro všechny generace. Proto jméno Otona Kučery dodnes zůstalo synonymem pro chorvatskou astronomii, dokonce byl jeho jménem nazvaný první asteroid, který objevila hvězdárna ve Višnjanu.
Podle Ivici Golece, mezi přistěhovalými cizinci, bylo nejvíce Čechů, kteří do Petrinje přicházeli s rodinami nebo samostatně na přelomu 18. a 19. století z Prahy, Plzně a nejčastěji z Chebska. Mezi nimi bylo nejvíc hudebníků, v 19. století byli kapelníci Druhého bánského pluku v Petrinji Ivan Vavroch a Ivan Novotný. S hudbou se pojí vznik dnes nejzřejmější české stopy v Petrinji, osady Češko selo. Petrinjský starosta Franjo Wagner, původem Čech, napsal v roce 1850 výzvu na okresní správu v Chebu, kterou zval nejméně deset rodin ze Žatecka a okolí Lokte, aby za výhodných podmínek přišli žít do Petrinji. V pozvánce se zdůrazňovalo, že v rodinách musí být dobří zemědělci, a v každé rodině nejméně jeden člen musí umět hrát na jeden nebo více hudebních nástrojů, takže se těch deset rodin s nejméně deseti hráči může zapojit do městské hudby. V pozvánce stojí: „Začleněním do hudby by se přistěhovalci pěkně zasloužili. Spolek už má vlastní nástroje a pěkné prostředky na tentýž účel, ale je tu málo lidí se smyslem pro hudbu, proto také zvu Čechy, aby s sebou přivedli nejméně deset hudebníků.“
Všechny přistěhovalé rodiny dostaly u občanů Petrinje bydlení na rok zdarma, magistrát jim dal k dispozici zvláštní dřevo a cihly, aby si mohli co nejdříve postavit rodinné domy. Magistrát jim dal také po šesti jitrech neobdělané půdy, která byla na dalších šest let zproštěná daní. „Obec Petrinja vlastní velký počet obecních pastvin s dobrou půdou, která dosud nebyla obdělávaná kvůli nedostatku pracovní síly. Magistrát má zájem především o povznesení zemědělství na vyšší úroveň, podle vzoru žateckého a loketského kraje, proto hledá lidi zdatné v zemědělství, od kterých by se zdejší rolníci mohli lecčemu naučit... Plán této osady byl uspořádán tak, že by všech deset domů stálo v jedné řadě u cesty, a ke každému domu by bylo přiděleno po šesti jitrech půdy na záhumence, nejdříve bude zahrádka, za ní pole a na nejnižších místech na konci louky,“ stálo ve výzvě, která zaujala občany okresu Cheb, odkud se pak v roce 1852 do Petrinje přistěhovaly první české rodiny. Domy byly postavené a zkolaudované v roce 1852 a osada s deseti domy dostala název Češko selo. Stěhování pokračovalo i v následujících letech, a tak tam v roce 1871 žilo 26 českých rodin. Brzy se sloučili s životem Petrinje, jejich potomci se asimilovali, a tak dnes v Českém sele už Češi nežijí.
Nevyhnutelný mezi petrinjskými hudebníky byl Josef Bříza, narozený v roce 1835. Do Petrinje přišel v roce 1861 jako učitel přírodopisu a fyziky na reálném gymnáziu, a jako milovník hudby a výborný zpěvák se stal členem a sbormistrem místního mužského kvarteta, které působilo při Městském hudebním ústavu. Kvůli rozepřím v Ústavu s ostatními vlastenecky naladěnými občany Petrinje založil v roce 1864 Petrinjský pěvecký spolek, který se později přejmenoval na Hrvatsko pjevačko društvo Slavulj, v němž působil jako první sbormistr do roku 1872. Tehdy se odstěhoval do Slezska, kde zemřel v roce 1901. Slavulj je nejstarší nepřetržitě působící pěvecký spolek v Chorvatsku, který za své založení vděčí Čechovi, Josefu Břízovi.
Další významný Čech byl Vinko Hendrich, narozený v Koryčanech v roce 1841. Vychodil hudební školu v Praze a tam se seznámil s chorvatskými studenty, mezi nimiž byl i August Šenoa. Od roku 1867 byl kapelníkem městské hudby v Senji a učitelem zpěvu na tamním gymnáziu, a v roce 1874 nastoupil jako kapelník vojenské hudby v Petrinji. Od roku 1881 byl prvním kapelníkem Městské hasičské hudby, působil v ní až do své smrti v roce 1892. Od roku 1875 byl také učitelem hudby na Hudební škole. V letech 1876 až 1879 byl sbormistrem spolku Slavulj a od roku 1890 do své smrti sbormistrem sboru Živnostensko-dělnického spolku Banovac. Založil také smíšený církevní sbor farnosti svatého Vavřince (Lovro).
Slavoljub (Eduard) Lžičář se narodil v roce 1832 v Rychnově nad Kněžnou. Vychodil varhanickou školu v Praze, od roku 1857 do roku 1860 působil jako varhaník a učitel zpěvu na gymnáziu v Rijece, potom se dostal do Záhřebu, kde byl jedním ze zakladatelů Chorvatského pěveckého spolku Kolo a jeho prvním sbormistrem od roku 1862 do 1865. V letech 1877 až 1894 působil na Učitelské škole v Petrinji, kde také zemřel. Byl také sbormistrem Slavulje v letech 1889 až 1892, i skladatelem.
Vinko Šubíř, narozený v Náchodě v roce 1850, vystudoval v Praze hru na varhany a housle a do roku 1889, byl členem opery Chorvatského národního divadla v Záhřebu. Na místo kapelníka Městské hasičské Hudby v Petrinji nastoupil v roce 1892. Zároveň byl varhaníkem v kostele a učitelem hudby v petrinjském Městském ústavu. Působil v Petrinji do roku 1894, kdy odešel do Travniku. Na jeho místo nastoupil Ivan Havlů, narozený ve Smíchově v roce 1868, který nastoupil jako kapelník Městské hasičské hudby a varhaník v kostele svatého Vavřince v Petrinji v roce 1895. Působil v Petrinji do roku 1901, jako sbormistr Slavulje i sboru Banovac. Zabýval se také skládáním, jedno z jeho děl má název Fantazija za Hrvatsku. Po Havlů přišel Ivan Talich. Narodil se ve Chvojnově v roce 1857, v letech 1902 až 1915 byl kapelníkem Městské hasičské hudby v Petrinji, varhaníkem v kostele a učitelem na Hudební škole a učitelem zpěvu a hudby na Učitelské škole.
Mezi dalšími petrinjskými významnými Čechy jsou veterinář Maxmilián Jaraušek, profesor a ředitel reálného gymnázia Josef Vodička, zejména pak Josef Glaser, narozený v roce 1842. Do Petrinje přišel v roce 1871 a stal se učitelem na Učitelské škole, kde přednášel dějepis, zeměpis, psychologii, logiku, hospodářství a dějiny pedagogie. Své přednášky z psychologie nechal v roce 1877 vytisknout v knize Nacrt psihologije, což byla první kniha o psychologii v chorvatštině. Fráňa Trnka byl profesorem dějepisu na Učitelské škole, a Fráňa Erben byl v letech 1881 až 1899 vrchním inženýrem, který spravoval celé území Banije. Vjenceslav Rijáček byl soudcem a Gustav Petřík od roku 1920 do 1946 pracoval v masoprůmyslu Gavrilović, kde byl dlouhá léta ředitelem.
Mezi osobnostmi českého původu je tu nevyhnutelná sochařka Mila Wod, jejíž otcem byl Hynek Vodseďálek, Čech z obce Stará Ves u Vysokého nad Jizerou v severních Čechách. Žila v Petrinji od roku 1920, kdy její manžel Samuel Bernfest nastoupil jako profesor kreslení na reálném gymnáziu. Také ona sama byla od roku 1921 učitelkou na ženských odborných školách, na Učitelské škole a na reálném gymnáziu. Žila v Petrinji do roku 1933, a trvalou stopu tu zanechala v podobě pomníku Stjepanu Radićovi, který vytvořila rok po jeho smrti, v roce 1929, a který byl v Petrinji postaven v roce 1936. Byl to první pomník S. Radiće a zároveň první veřejný pomník v Chorvatsku, jehož autorkou byla žena.
Z osob českého původu působil v Petrinji v letech 1945 až 1950 jako profesor na Učitelské škole spisovatel Mirko Jirsák, a tak jeho syn, významný bohemista, překladatel a spisovatel Predrag Jirsák, první tři třídy základní školy vychodil v Petrinji.
Doufáme, že tyto české stopy v Petrinji budou dostatečným podnětem pro osoby a instituce v Česku, aby se zapojily do obnovy Petrinje a dalších zasažených obcí, čímž by se chorvatsko-české přátelství znovu potvrdilo jako stálé, v podmínkách pohody i nesnází. Připomeňme na závěr ještě jedno pojítko Petrinje s Čechy: v nejužším středu Záhřebu mají své ulice pouze dvě města – Petrinja a Praha.
Text Marijan Lipovac, přel. žp, foto archiv

Read 31 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 10 2021

V Jednotě číslo 10, která vychází 6. března 2021, čtěte:
- Přehlídka divadel bude až na podzim, rozhodla divadelní rada
- Česká beseda Záhřebského županství dostala nový prostor
- Správní výbor daruvarské Besedy jednal o nadcházejících akcích
- Vztahy Čechů a Chorvatů z pohledu venezuelské studentky
- Setkání s krajanským učitelem a cestovatelem Vladimirem Ivićem
- Představujeme majitele pily Marka Nováka
- Shrnutí jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi