Přípravy na založení Československého svazu v Království SHS

  • Posted on:  středa, 19 květen 2021 00:00

STO LET SVAZU ČECHŮ (1921–2021) – ČTVRTÉ POKRAČOVÁNÍ
Založení zastřešujícího sdružení bylo potlačené do pozadí, protože Československé listy s Vojtou Režným byly zaměřené na vznik politické strany, Československé pokrokové selské strany, založené po několikaměsíčních přípravách 10. října 1920 v Daruvaru. Ve volbách do Ústavodárného shromáždění Království SHS 28. listopadu 1920 strana zažila neúspěch a nezískala ani jeden poslanecký mandát, a v roce 1921 zanikla. Neúspěch ideje o organizování české menšiny prostřednictvím politické strany znovu zaktualizoval ideu o vytvoření zastřešujícího orgánu menšinových spolků, jejichž počet v Chorvatsku i v jiných částech nového státu neustále rostl.

Hlavní shromáždění Československé obce pro Srbsko v Bělehradě 30. ledna 1921 dospělo k závěru, že se obnoví iniciativa k založení Svazu československých spolků v Království SHS, která s odchodem místopředsedy S. Kukly do Záhřebu značně zeslábla. Záhřebské spolky zároveň požádalo, aby uvedly své mínění a stanovisko. Úkolu utvořit Svaz českých spolků se ujala Česká beseda Záhřeb, která prostřednictvím Československých listů 12. března 1921 připomněla, že bělehradské spolky Lumír a Havlíček už v roce 1919 začala pracovat na založení svazu, k čemuž však „z různých příčin“ nedošlo. „Poněvadž je takováto organisace velice potřebná, usnesla se Česká Beseda v Záhřebě na své poslední valné hromadě obnoviti tuto akci,“ uvádí se v oznámení České besedy Záhřeb, uveřejněném na titulní stránce Československých listů a vyzývá ostatní české a slovenské spolky a jednotlivce, aby uvedli své adresy. V příštím čísle novin z 18. března Stanislav Kukla popsal účel nové organizace. Připomněl první kroky k jejímu založení, které v roce 1919 podnikly bělehradské spolky, na nichž se on osobně aktivně podílel. Mezitím byl jako bankovní úředník přeložen z Bělehradu do Záhřebu, proto se při zakládání Svazu mohl angažovat tam, tentokrát prostřednictvím České besedy Záhřeb, jejímž předsedou byl začátkem roku 1921 zvolen profesor na lékařské fakultě František Smetánka. V Československých listech se rozproudila diskuse týkající se způsobu působení a účelu budoucího Svazu, pročež Smetánka v dubnu odpovídal na tvrzení záhřebského deníku Obzor, že jde o separatistické touhy Čechů v Království SHS. Smetánka napsal, že si Svaz přeje shromáždit osoby s živým československým národnostním uvědoměním, ale že chce rovněž shromáždit a vychovávat také ty Čechy a Slováky, kteří dnes nejsou „ani ryba ani rak“, svými postoji a jednáním nejsou ani Chorvaté, ani opravdoví Češi. Budoucí Svaz si totiž přeje, aby tyto osoby čestně představovaly národ, se kterým si je okolí spojuje, a zároveň si přeje reálné uchovávání slovanství, což podle Smetánky není žádný separatismus. V dubnu svůj názor představil i Vojta Režný a uznal, že Svaz by mohl existovat jako nepolitická organizace, ale zároveň upozornil na složitost situace s menšinami v Království SHS, kde je nutné rozlišovat zájmy „československé menšiny“ od zájmů „československých kolonií“, protože k menšině patří občané Království SHS a rolníci, zatímco kolonie tvoří hlavně českoslovenští občané ve městech, továrnách a úřadech. Menšina je podle Režného pevně spjata s touto zemí, a příslušníci kolonií jsou tu jen dočasně a jsou připraveni odejít v případě zhoršení politické situace nebo pracovních podmínek. Proto Režný navrhuje, že by vedle Svazu jako asociace osvětových a kulturních spolků, který by jako nepolitickou organizaci měl podporovat československý stát a národ, měla existovat také Národní rada jako menšinový politický zastupitelský orgán, jakož i Československo-jihoslovanská liga, která by podporovala vztahy mezi oběma státy (tato organizace vznikne v roce 1921). Režnému odpověděl Stanislav Kukla se stanoviskem, že Svaz má zůstat nepolitickou organizací a svým programem má podchytit veškeré kulturní a hospodářské otázky, jak kolonií ve městech, tak i menšiny na venkově. Dopisy s podporou záhřebské Besedě a jejímu záměru založit zastřešující česko-slovenskou organizaci přicházely většinou z městských spolků, venkovské české spolky se odmlčely. Ze Záhřebu vzkazovali, že chystají stanovy budoucího Svazu a vyzvali k zaslání návrhů. Vojta Režný v Československých listech z 2. dubna 1921 navrhl, aby se kongres Čechů a Slováků (vlastně Čechoslováků, jak uváděl) konal v Osijeku, protože to je uprostřed oblasti, ve které v Království SHS žijí Češi i Slováci, má dobré železniční spoje, a je v něm také aktivní Československá obec. Ta výzvu přijala, a její předseda Jan Frynta v Československých listech z 15. dubna 1921 projevil připravenost být hostitelem kongresu Čechoslováků, při němž by se založila jejich ústřední organizace. Jako datum konání kongresu Frynta navrhl 26., 27., 28. a 29. června, respektive jen dva poslední dny, protože se ve stejné době v Osijeku plánuje sokolský slet, pro jehož účastníky budou zajištěné slevy na železnici, které by mohly využít i delegáti kongresu.
V Československých listech z 28. května 1921 bylo uveřejněno pozvání na „první kongres Čechoslováků usedlých v Království SHS“, kterou podepsaly Česká beseda Zagreb, Československá Obec pro Slavonii v Osijeku a Československá Obec pro Srbsko v Bělehradu. Jak se v pozvánce uvádělo, k tomu kroku se rozhodly „povzbuzeny souhlasem četných jiných spolků“. Prvním bodem v navrženém pořadu jednání bylo „vytvoření ústřední organisace československé v Jugoslávii“, bez uvedení jejího názvu, dále otázka školství, hospodářská organizace, otázka občanství a další právní otázky způsobené převratem (důchody úředníků a další), otázka tisku a československo-jihoslovanské sbližování. „Žádáme všechny české a slovenské spolky v Jihoslávii, aby sjezd obsílaly svými delegáty, a zveme i všechny krajany z měst, kde dosud není spolků, k hojné účasti... Očekáváme s důvěrou, že se každý Čechoslovák přičiní o to, aby tento první sjezd byl důstojnou representací Čechoslováků v Jihoslávii a počátkem plodné práce,“ stálo v pozvánce. Přihlášky se měly posílat Československé obci pro Slavonii, která si na sebe převzala zajištění ubytování delegátů a organizaci kongresu, zatímco se referáty na jednotlivá témata měly nahlásit České besedě Záhřeb. Založení Svazu do té doby podpořilo 19 spolků z Království SHS: Československá obec v Bjelovaru, Československá obec v Osijeku, Československá obec v Záhřebu, Československá obec v Mezurači, Československá obec v Subotici, Československá obec v Usoře, Česká beseda v Sarajevu, Česká beseda v Dubrovníku, Česká beseda v Zenici, Česká beseda v Tomašici, Česká beseda v Prekopakře, Československá beseda v Prijedoru, Československá beseda v Karlovci, Československý kroužek v Tuzle, Klub Čechů v Mariboru, Československá beseda v Bingule, Československá beseda v Derventě a Průmyslový čtenářský kroužek v Báčském Petrovci (dodatečně svou podporu daly také Čtenářský spolek a Svobodné sdružení studentů v Kisáči a Slovenský čtenářský spolek a Slovenský pěvecký spolek v Báčském Petrovci). V témže čísle novin nechala Česká beseda Záhřeb uveřejnit svůj návrh stanov nové organizace, která se místo jako Svaz československých spolků uvádí jako Československý svaz. V prvním článku se uvádí, že Československý svaz je sdružením všech Čechoslováků žijících v Království SHS, a druhý článek stanoví, že cílem Svazu je budit a uchovávat národnostní uvědomění Čechoslováků žijících v Království SHS a sdružovat je ve společném působení v oblasti kultury, hospodářství a politiky, být jejich představitelem, budit uvědomění o nutné oddanosti vůči Království SHS a „zapracovat na poznávání a sbližování československého národa s národem Srbů, Chorvatů a Slovinců“. V plánu bylo tyto cíle uskutečnit sdružováním všech československých spolků a jejich zakládáním na všech místech, kde jsou k tomu předpoklady. Jako další cíle byly uvedeny také vydávání novin a dalších publikací, zakládání škol a jazykových kurzů, a Svaz by „podle potřeby“ hájil kulturní, hospodářské a jiné zájmy Čechoslováků v Království SHS. Sídlem Svazu by bylo město, o kterém by na dobu dvou let rozhodlo hlavní shromáždění, a v němž by byly nejvhodnější podmínky k činnosti Svazu.
I když se v textu stále mluví o Čechoslovácích, jako úřední jazyky Svazu se přece uvádějí jazyk český a slovenský. Z návrhu stanov vyplývá, že byla zvolena střední cesta týkající se otázky, zda má Svaz být zároveň politickou organizací, jak si to přál Vojta Režný, nebo jen kulturně-osvětovou organizací. On i nadále usiloval o to, aby se při Svazu založila i Národní rada, a proto v Československých listech uveřejnil dopis Jana Auerhana z Prahy, který souhlasil s Režným, že ve vedení Svazu budou hlavně představitelé městských kolonií a že menšina z venkova bude zastoupená málo, poněvadž tam je i počet spolků menší.
Mezitím bylo 11. května 1921 založeno první společné česko-slovenské sdružení, Ústřední spolek československých žen v Království SHS, který se stane jedním ze zakladatelů Československého svazu.
Text Marijan Lipovac, přel. žp, foto archiv Svazu a Jednoty

Read 64 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 43 2021

V Jednotě číslo 43, která vychází 30. října 2021, čtěte:
- Krajanské zpěvánky v Rijece
- Večer českého a dalmatského folkloru v Bjelovaru
- Ve Virovitici skončily Ozvěny Jarních tónů Jana Vlašimského
- Den Rady české menšiny města Záhřebu
- Ve školách oslavili Den chleba
- Sto let Svazu Čechů: Větší pozornost potřebám Slováků
- Shrnutí jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi