Sto let Svazu Čechů XII – Česká menšina v Bánovině Chorvatsku

  • Posted on:  středa, 11 srpen 2021 00:00
ZMĚNY V POSTOJI KRAJANSKÉ VĚTVE K NÁRODNOSTNÍ OTÁZCE
Mezitím došlo k velkým změnám i v Jugoslávii. Chorvatská rolnická strana HSS a její předseda Vladko Maček jako legitimní představitelé chorvatského národa uzavřeli v srpnu 1939 dohodu s jugoslávskou vládou a jejím předsedou Dragišou Cvetkovićem. Maček vstoupil do Cvetkovićovy vlády jako její místopředseda a představitelé HSS získali několik ministerských postů. Nejdůležitějším výsledkem dohody bylo zřízení Bánoviny Chorvatska, která zahrnovala území dosavadních Sávské a Přímořské bánoviny, jakož i částí dalších bánovin (Dubrovník a části střední Bosny, Bosenského Posáví a Srijemu).
Byla to jediná bánovina s národním názvem, která k tomu měla vysoký stupeň autonomie. Tím se na zeměpisné mapě poprvé po roce 1918 znovu objevila územní jednotka s názvem Chorvatsko, čímž byla obnovena chorvatská státnost a uznaná chorvatská národní svébytnost, i když formálně i nadále platila unitaristická koncepce o jednotném „jugoslávském národu“. Ústupky bělehradské moci na chorvatské požadavky byly částečně následkem dění v Československu. Tím chtěla posílit jednotnost Jugoslávie a zabránit Německu a Itálii, aby zneužily nespokojenosti Chorvatů k vlastním cílům. 
Zřízení Bánoviny Chorvatska přímo ovlivnilo i českou menšinu. Bán Ivan Šubašić už 5. září přijal Františka Smetánku a donedávného předsedu České besedy Záhřeb Vojtěcha Zborníka. Smetánka Šubašićovi poblahopřál a vzkázal, že Češi budou jako i vždy doposud spolupracovat se „svými bratry Chorvaty“, a že jsou oddaní „této své nové vlasti“. Šubašić poděkoval za blahopřání a uvedl, že se necítí být jen Chorvat, ale v prvé řadě Slovan, a že mu proto záleží na opravdové spolupráci mezi Slovany. Bánovina Chorvatsko získala více pravomocí v oblasti školství, než jich měla Sávská banovina, což bylo vhod Matici školské, která mohla otevřené otázky řešit přímo v Záhřebu. Matice po zániku Československa zůstala jedinou institucí, která mohla pečovat o české školy. Pomoc ze staré vlasti už nepřicházela, a mnozí čeští učitelé byli pozváni, aby se vrátili do vlasti. Těm, kteří zůstali, Matice hradila ubytování za pomoci Československé banky. Ta zajistila také plat pro osvětového referenta Stanislava Veselého, který vykonával také povinnosti tajemníka Československého svazu a jeho odborů. Banka pomáhala také školám a jednotlivým spolkům. Šubašić 10. listopadu 1939 přijal delegaci Čechů z širší oblasti Daruvarska, kterou tvořili Otto Sobotka, František Hašpl, Jaroslav Andres, Josef Bahník a František Blahut. Oni mu předali požadavky české menšiny, především řešení státní příslušnosti a otázek týkajících se školství. Šubašić jim vzkázal, že Čechy považuje za chorvatské bratry, a Sobotka opětoval, že Češi zůstanou věrni své nové vlasti a budou spolupracovat jako doposud s bratry Chorvaty. Pochvalně o Češích, „kteří stáli při bratrech Chorvatech v těžkých dobách, a stojí také dnes,“ hovořil i hlavní tajemník Chorvatské rolnické strany HSS Juraj Krnjević na shromáždění v Daruvaru v únoru 1940. Šubašić v červenci 1940 schválil rozhodnutí o otevření obecných škol pro děti menšin, kterým se povoluje otevření „oddělení lidové školy s nestátním vyučovacím jazykem“ za určitých podmínek, jako je velký počet příslušníků menšiny v obyvatelstvu jednotlivé obce a nejméně 30 žáků s mateřským menšinovým jazykem.
V nových okolnostech noviny Jugoslávští Čechoslováci 22. srpna 1940 změnily název na Naše noviny. Redaktor Otto Sobotka to vysvětlil následovně: „Naše noviny vyšly místo Jugoslávských Čechoslováků, neboť je zřejmé, že také my se musíme vypořádat s valícími se událostmi a vyvodit z toho důsledky. Je nutno vůči novým skutečnostem se postavit otevřeně a nezaujatě. Nový list chce plnit velký úkol, který má před sebou: být pojítkem krajanů v Jugoslávii, především v Bánovině Chorvatsku, kde nás je velká část, sloužit jejím zájmům a sloužit také spolupráci naší s národem chorvatským, respektive srbským či slovinským, dle toho, v kterém prostředí naši krajané žijí...  Stojíme při tom všem na půdě zdejší země, podrobujeme se jejím zákonům, zvykům a opatřením. To si musíme každý uvědomit, jinak to také není ani možné. Naše noviny půjdou směrem, který je dán dnešní dobou.“
Také Československý svaz se musel vyvarovat veřejného politického působení, i když příslušníci české menšiny a české spolky očekávaly jasné stanovisko ohledně nových politických poměrů a skutečnosti, že Československo už neexistuje. Zároveň byla na území, kde žila velká většina Čechů v Jugoslávii vyhlášená autonomní chorvatská bánovina, čímž byly v největší míře uspokojeny politické požadavky chorvatského národa o obnovení jeho státnosti. Byla uznaná jeho národní svébytnost, kterou v poslední dvacítce let podporoval i velký počet příslušníků české menšiny. 
Místo Československého svazu reagovaly na nové politické poměry české spolky na dožínkových slavnostech v Hercegovci 10. srpna 1940. Tam se sešli představitelé spolků a osad, ve kterých žijí Češi, z Bjelovaru, Brestova, Bulince, Daruvaru, Dežanovce, Dolní Kovačice, Hrubečného Pole, Hercegovce, Ivanova Sela, Kaptolu, Končenic, Kosovce, Ludiny, Malých Zdenců, Mezurače, Novoseljan, Nové Vsi, Nových Plavnic, Pavlovce, Pakracké Polany, Predavce, Rovišće, Tomašice, Uljaniku, Svatého Ivana Žabno a Velkých Zdenců. Kromě spolků z Daruvaru a Bjelovaru všechny ostatní spolky byly na venkově. Po setkání byla zveřejněna deklarace, v níž se uvádí, že jsou příslušníci české menšiny pro program Chorvatské rolnické strany HSS a ideje bratří Radićů, v nichž spatřují „uskutečnění našich stavovských, národních, slovanských a všelidských ideálů,“ zatímco založení Bánoviny Chorvatska nazývají uskutečněním staletého snu chorvatského národa. Deklarace uvádí, že svou věrností chorvatskému rolnickému hnutí Češi zároveň dokazují podporu „oprávněnému úsilí chorvatského národa o vlastní samostatnost.“ Tím přispívají ke „konečnému spravedlivému a bratrskému uspořádání vztahů nejen mezi Chorvaty a Srby, ale i se všemi ostatními národy na slovanském jihu.“ Zároveň vzdává uznání Stjepanu Radićovi a Vladku Mačekovi, protože Čechům „jako věrným přívržencům rolnického hnutí uznali právo na národní a kulturní identitu.“ „My Češi žijeme už po víc pokolení na této chorvatské hroudě, která nás přijala jako své vlastní děti, a proto ji milujeme jako svou jedinou vlast,“ uvádí deklarace, ve které se píše o nutnosti spolupráce s chorvatským národem a žádá konečné řešení otázky státního občanství. „Jako věrní synové této naší vlasti si myslíme, že je víc než oprávněné, když žádáme Bánovinu Chorvatsko, aby jedním liberálním a pokrokovým článkem zákona dokonala neúnosný stav našich krajanů, kteří žijí po více generací v této krásné zemi, které věnují veškeré své úsilí a snahu, a kterou považují za svou jedinou vlast, a zároveň se je z čistě formálních důvodů považuje za cizince, a aby jim udělila zdejší občanství a tím uznala, že oni toto právo vykonáváním občanských povinností po desetiletí svého pobytu zde toto právo získali už dávno. Splněním těchto našich spravedlivých požadavků získá Bánovina Chorvatsko ještě víc lásky a oddanosti všech nás Čechů, kteří žijeme na jejím území a kteří tím dostaneme další důkaz toho, že se ideje, díky kterým jsme doposud věrně stáli při chorvatském rolnickém hnutí, uskutečňují.“ Rezoluci uzavírají provolání: „Ať žije bratrský chorvatský národ! Ať žije chorvatské rolnické hnutí! Ať žije dr. Vladko Maček! Ať žije bratrská shoda Chorvatů a Čechů!“ Shromáždění uzavřel zpěv chorvatské a české hymny. V deklaraci se nikde nepřipomíná Jugoslávie. Z dožínkových slavností byly vyslány telegramy jen Vladku Mačekovi, chorvatskému bánu Ivanu Šubašićovi a hlavnímu tajemníkovi HSS Jurajovi Krnjevićovi, ne však králi Petrovi II. ani knížeti regentovi Pavlovi, jak bylo na dřívějších slavnostech zvykem. 
Deklarace měla ve veřejnosti velkou odezvu. Jako první reagovaly Naše noviny, které s vyhlášením plně souhlasily a komentovaly, že právě venkov měl vypracovat takovýto program, na který se léta čekalo. Podrobněji to vysvětlil duchovní Josip Salač, který v Našich novinách srovnal postavení Čechů v Chorvatsku s postavením Čechů v USA, protože ti jsou zároveň dobrými Američany a dobrými Čechy, kteří milují svou americkou vlast a nestojí stranou jejího politického a hospodářského života, a při tom všem jsou a zůstávají Čechy: „Proč to není takové také u nás, v Chorvatsku? Proč i my bychom nebyli chorvatští Češi? Totiž, my druhá a třetí generace. Jsme zde v Chorvatsku zrozeni, většina z nás je také zdejšími občany. Proč tedy stát stranou? Proč se cítit hosty tam, kde jsme a máme být doma? ... Jsme a zůstaneme Češi. Nikdy a nikde jsem to nezapřel. Ale s tou starou vlastí našich otců a dědů spojuje nás již jenom mateřská řeč. Naší domovinou, vlastí, ne novou, nýbrž jednoduše jedinou domovinou je Chorvatsko. Zde jsme spatřili světlo Boží. Radosti útlého dětství a tužby našeho mládí spjaty jsou s chorvatskou půdou a ovzduším. Proto si přejeme vřelou a upřímnou spolupráci s Chorvaty.“
Deklarace z Hercegovce byla důkazem, že chorvatští Češi či aspoň jejich přední představitelé za poslední dvacítku let prošli obrovskou proměnou v chápání národnostní otázky v Jugoslávii, od podpory nedílnému jihoslovanství po uznávání chorvatské svébytnosti a přijímání soužití s chorvatským národem. I když se to shodovalo s míněním většiny chorvatských Čechů, kteří už od dvacátých let většinou podporovali HSS, třebaže předáci zastávali opačné stanovisko, takto jasně projevovaná podpora Chorvatské rolnické straně HSS a tehdejšímu politickému vedení byla zároveň oportunní, protože vskutku očekávali kroky k řešení jejich požadavků, včetně stále aktuální otázky státního občanství. V té době Československo neexistovalo, Čechy byly německým protektorátem a nemohly podporovat své krajany v zahraničí, proto i chorvatští Češi mohli spoléhat jedině na vlastní síly a na podporu chorvatské moci. 
Text Marijan Lipovac, přel. žp, foto archiv Jednoty a Svazu Čechů
Read 30 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 43 2021

V Jednotě číslo 43, která vychází 30. října 2021, čtěte:
- Krajanské zpěvánky v Rijece
- Večer českého a dalmatského folkloru v Bjelovaru
- Ve Virovitici skončily Ozvěny Jarních tónů Jana Vlašimského
- Den Rady české menšiny města Záhřebu
- Ve školách oslavili Den chleba
- Sto let Svazu Čechů: Větší pozornost potřebám Slováků
- Shrnutí jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi