S Ines Marijanovićovou, mladou podnikatelkou a političkou

  • Posted on:  středa, 13 říjen 2021 00:00

TRVALÝ MOTIV: DĚLAT DOBRÉ SKUTKY
Obiteljski dom Marijanović je útulné, moderně vybavené zařízení pro ubytovaní starších osob, které potřebují pomoc a zdravotní péči, je to svého druhu daruvarská nemocnice na kraji města. Spravují ji manželé Marijanovićovi, po čtyřech letech práce má jejích domov pověst jednoho z nejvyhledávanějších v okolí. Další důvod, abychom vám představili paní Ines Marijanovićovou je její český původ po mamince, která se narodila Kafková.

„Celá maminčina rodinná větev pochází z Česka,“ říká naše hostitelka, když zdůvodňovala svou tezi, že je padesátiprocentní Češka. „Babička Blažena Kafková, rozená Kovářová byla z Brestova, kam se její rodina přistěhovala z Čech. Babiččini rodiče Josef a Agnéza Černých se narodili v Čechách.“
Babička Blažena se provdala za Zvonka Kafku z Daruvaru (jeho předkové byli Krilčićovi), který se z Čech přistěhoval do Dolních Střežan, potom do Lipovce Majuru a do Daruvaru. Po celou dobu se zabývali zemědělstvím. „Babička a děda pěstovali brambory a chovali mladé býky, a po nějaké době založili přepravní firmu. Děda měl v Lipovci Majuru velkou farmu na chov mladých býků, a byl dokonce zlatými písmeny zapsán do knihy nejvýznamnějších podnikatelů Jugoslávie a následně i Chorvatska. Měli padesátku zaměstnanců a kolem dvaceti, třiceti náklaďáků.“
Bohužel, když začala špatná doba pro podnikání, začal i rodinný byznys kulhat a klesat, nakonec i zkrachoval a děda zemřel na následky mozkové příhody. „Babička se přestěhovala k druhé dceři do Veliké Gorice a já jsem se s manželem rozhodla, že po tom rodinném neštěstí obrátíme nový list a budeme v podnikání pokračovat.“ Odkoupili dědův rodinný dům s dílnou na opravu nákladních automobilů a farmu v Lipovci Majuru a na místě dílny upravili dům pro seniory „Obiteljski dom Marijanović“.
„Mám moc ráda staré lidi, považuji je za svérázné požehnání, ráda žiji mezi staršími osobami, protože mne drží pevně na zemi.“ Svou lásku k starším osobám prohloubila a upevnila během sedmiletého života v Německu, kam odjela za manželem. „Když jsme se seznámili, on tam už pracoval. Jeho rodina je silně věřící, jeho strýc je františkánský kněz v Iloku a teta je jeptiškou v klášteře v Německu, ve městě Rüdesheim am Rhein nedaleko Wiesbadenu. Život v klášteře mne velice změnil. Jde o velký soběstačný klášter, který si sám vydělával na veškerou údržbu, má svá vinařství, hotely, zlatnictví, katedrálu... Manžel a já jsme byli v tomto mohutném provozu na vedoucích pozicích, časem jsme získali velkou důvěru a založili jsme restauraci, kterou jsme spravovali a zaměstnávali v ní lidi z Daruvaru. Především to byla překrásná zkušenost, která nám život otočila vzhůru nohama a prohloubila naše duševní obzory.“    
Na rozhodnutí vrátit se do Daruvaru a nedovolit, aby se ztratilo rodinné dědictví, zdůrazňuje paní Ines, zapůsobilo to, že je velice tradičně založená a že je pro ni děda kromě jejích dětí nejdůležitější osobou na světě. „Když děda zemřel, bylo mi osmnáct, a výborně si pamatuji všechno, čemu mne učil. Proto jsme se rozhodli všechno, co po dědovi zůstalo, a bylo zatíženo dluhy, odkoupit a založit domov pro starší a bezmocné osoby, jak se taková zařízení oficiálně jmenují podle chorvatských předpisů. Usoudili jsme totiž, že je tato služba deficitní, a že na trhu chybí podnik s vyšší úrovní služeb. Doufali jsme, že dokážeme tuto mezeru vyplnit.“  
O umístnění v seniorském domově je u nás zájem velký, přesto, že je zdejší mentalita taková, že nikdo neplánuje odchod do domova a převážně se tak rozhodne, když nemá jinou možnost. „To se také pozvolna mění. Bohužel, v mnoha rodinách děti odcházejí za prací často i do ciziny, zatímco rodiče zůstávají sami. Je stále více nemocí, za které může zrychlené životní tempo, je stále větší zájem o umístnění do sociálních zařízení, a tak se většinou na místo musí čekat.“
Paní Ines je hrdá také na věhlas rodinného domova, který neustále rozšiřují a zvelebují. „Pravě zpracováváme projekt důchodcovského sídliště. Za domem, kde máme dostatek prostoru, upravíme park s promenádami a altánky, v němž vybudujeme samostatné ubytovací jednotky pro osoby, které jsou ještě soběstačné, ale žijí doma samy a nemají nikoho, kdo by se o ně staral, a chtěly by mít zdravotní péči a postaráno o jídlo a prádlo. Dokonce i společenský život. Část tohoto sídliště plánujeme upravit ještě letos.“
„My jsme se úplně věnovali této práci. Pro nás má každý náš uživatel své jméno a příjmení a snažíme se, aby se tu cítil co nejlépe. Je to těžké, protože soustava nefunguje tak, jak by fungovat měla, ale, když všechno sečteme, jsme spokojeni.“ Mají čtyřicet uživatelů, o které pečuje devatenáct zaměstnanců.
Se svými uživateli je paní Ines čtyřiadvacet hodin. Všechno vede spolu se svým manželem Marijem. I jejich tři děti, čtyři a půlletá dvojčata Iva a Ana a dva a půlletá Vanja se od mala učí, jak pomoci starším osobám. „Jsme v tom spolu a jde nám to,“ říká paní Ines a dodává, že se zabývají i jinými věcmi. Mají firmu Marijanović d.o.o. registrovanou pro služby ubytování a čištění, a sama se zabývá také investicemi ve snaze co nejdřív si vydělat dostatečně, aby Obiteljski dom mohl čím víc a čím líp prospívat.
Při všem tom nezbývá čas na další aktivity nebo na koníčky, a to co používá k relaxaci a uvolnění je – hudba. „Pro mne je hudba v životě velice důležitá, a druhá věc, která mi dělá dobře, je procházka přírodou. V Daruvaru je spousta zelených oáz a je vlastně ideálním místem, jak pro odpočinek a cestovní ruch, tak pro seniorské domy. Máme nyní i dobré vedení města, o kterém jsem přesvědčena, že něco v tomto směru podnikne.“
K tomu má možnost přispět i sama paní Ines. Ve květnových volbách kandidovala na post zástupkyně starosty a členky městského zastupitelstva na nezávislé volební listině Tanji Hercegové, která měla podporu několika politických stran. Listina pro výkonnou moc sice neuspěla, ale proto listina pro Radu města Daruvaru získala dva mandáty, a tak je paní Ines v zastupitelských lavicích, kde bude mít příležitost navrhovat řešení vhodná pro občany milovaného města a rozhodovat o komunálních záležitostech.
„Vstoupila jsem do politiky kvůli svému přesvědčení, že je možno udělat víc a líp, a že proto mám potřebné znalosti i schopnosti. Myslím si, že by se každý, kdo má nějaký dobrý nápad a pocit, že je dokáže uskutečnit, měl pokusit své nápady uskutečnit. Budu velice aktivní zastupitelkou a vím, že je před Daruvarem velmi světlá budoucnost.“
Text M. Pejić, foto rodinné album

Hrdí na bohatství rozlišnosti
Přesto, že je Ines Češka „jen” na půl, a manžel z města Županja má ryze chorvatský původ, čeština v rodině nezanikla. „Já mluvím šest jazyků a čeština je moje mateřština, takže ji rozumím, a máma, babička, tety, všechny mluví česky,” říká. „Já jsem bohužel nechodila do české školy, tatínek to nedovolil, ale četla jsem české knihy a zachovala si znalost jazyka. Tuto chybu teď napravuji, naše tři děti chodí do české mateřské školy a potom budou pokračovat v české základní škole... Jsem velice hrdá, že žijeme v Daruvaru, kde máme takové bohatství rozlišností. My o to pečujeme a udržujeme to, je to naše pýcha,” dodává.

Read 45 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 48 2021

V Jednotě číslo 48, která vychází 4. prosince 2021, čtěte:
- Seminář krajanských učitelů v ČR
- Kulturní program v Dolních Střežanech a předvánoční dílna v Šibovci
- Sto let od narození Alexandra Dubčeka
- Úpravy budoucího odpočinkového areálu v Horním Daruvaru
- Výstava Záhřebský tiskař Antonín Jandera
- Sto let Svazu Čechů: Nové výzvy pro Svaz Čechů  
- Shrnutí jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi