In memoriam Fráňa Vondráček (4. 9. 1957 – 24. 9. 2021)

  • Posted on:  středa, 13 říjen 2021 00:00

FRÁŇA VONDRÁČEK ODEŠEL NA SVOU POSLEDNÍ CESTU
Po těžké nemoci zemřel v pátek 24. září 2021 ve svém domě ve Svatém Ivanu Zelině ve věku 65 let Fráňa Vondráček, publicista a novinář, představitel české menšiny v Záhřebském županství. Ze scény života odešel jeden z nejvýznačnějších českých menšinových aktivistů, neúnavný badatel v oblasti chorvatsko-českých vztahů, propagátor Česka v Chorvatsku a Chorvatska v Česku, autor jedenácti knih a jednoho dokumentárního filmu.

Narodil se 4. září 1957 v obci Zokov Gaj u Orahovice, kde jeho matka, rodačka z Kaptolu, působila jako učitelka. Otcova rodina pocházela z Holubňáku. Po gymnáziu v Požeze se jako stipendista Svazu Čechů a Slováků v Chorvatsku zapsal na studium novinářství na Univerzitě Karlově v Praze, které řádně absolvoval, a po nostrifikačních zkouškách dostal povolání diplomovaný politolog. Po návratu do rodného kraje pracoval nejdříve jako novinář Radia Požega a v místním Požežském listu. Fráňa Vondráček se oženil se Zdenkou Kožićovou ze Svatého Ivana Zeliny, města, kde se v osmdesátých letech trvale usadil. S manželkou měli dvě děti, syna Aleksandra a dceru Annu. Ve Svatém Ivanu Zelině pracoval jako hlavní a odpovědný redaktor místního rozhlasu, a působil také jako hlavní a odpovědný redaktor časopisu podniku Tehnika, jako novinář Vjesniku a zástupce redaktora politického týdeníku Slobodna Hrvatska. V devadesátých letech působil v Záhřebském županství jako tiskový mluvčí, a potom dlouhou řadu let pracoval jako turistický průvodce v několika cestovních kancelářích, se specializací zejména na Prahu a Česko.
Od roku 2007 až do své smrti byl představitelem české menšiny v Záhřebském županství, do funkce byl zvolen čtyřikrát po sobě. V roce 2009 založil Českou besedu Záhřebského županství, které byl předsedou do roku 2013. Založení tohoto krajanského spolku je ovšem Vondráčkovo životní dílo: Češi v Záhřebském županství totiž žijí rozptýleně a nebyli nijak organizováni, dokud Vondráček nepodnítil založení županské České besedy se sídlem v Dubravě u Vrbovce. Podařilo se mu shromáždit zájemce, Čechy a Chorvaty českého původu, získat podporu županských předáků a institucí, a Česká beseda se zrodila. Vondráček jí dal skutečně mnoho – nejenže ji založil, ale také koncipoval její kroje a znak, členy začal učit česky, vzbudil v nich zájem o české kořeny a vybudoval pevné základy k pokračování její bohaté kulturní činnosti. Už po roce působil v Besedě mužský pěvecký sbor a hudební skupina, výtvarná a historická sekce, a začalo se s poznávacími zájezdy do Česka, samozřejmě pod jeho vedením. Fráňa Vondráček byl také členem Chorvatsko-české společnosti, které se právě díky Vondráčkovi podařilo uskutečnit několik významných akcí v Česku.
I když svou práci pociťoval především jako šíření dobrých vibrací v chorvatsko-českých vztazích a stycích, Fráňa Vondráček měl trvalé zásluhy v novějších dějinách chorvatsko-českých vztahů, především díky svým psaným dílům. Ještě jako mladý student v roce 1981 uvedl v rozhovoru pro Jednotu, že se po vystudování novinářství v Praze plánuje stát buď novinářem, nebo historikem, a v obou případech mu to druhé bude koníčkem. A skutečně, stal se novinářem i oborem i povoláním, ale dal velký přínos lepšímu poznávání dějin jak Čechů v Chorvatsku i Chorvatů v Česku, tak i dějin Česka a chorvatsko-českých vztahů. Knihy, které napsal, budou nevyhnutelnou, ba zásadní literaturou pro všechny zájemce o tato témata. Jako někdejší pražský student a dlouholetý turistický průvodce byl jedním z nejlepších znalců Česka a chorvatsko-českých vztahů, což dokázal ve svých publicistických dílech s rozmanitou tematikou. Jeho první kniha Češke povjesnice – dodiri s Hrvatima (2004) byla dlouhou dobu jedinou příručkou o dějinách chorvatsko-českých vztahů. Následoval turistický průvodce Prag (2005), jedna z mála knih věnovaných Praze a jejím pamětihodnostem, kterou přímo napsal chorvatský autor. Důležité dílo pro poznávání dějin moravských Chorvatů a jejich popularizaci v Chorvatsku byla kniha Hrvati južne Moravske z roku 2009, a téhož roku spolu s Marijanem Lipovcem uveřejnil zásadní dílo o dějinách české menšiny v Záhřebu Česi Zagrebu – Zagreb Česima, které vyšlo v chorvatštině i češtině. Na tuto knihu navazovala bohatě ilustrovaná monografie o české menšině v okolí Záhřebu Česi i Moravljani u Zagrebačkoj županiji (2011). Svou všestrannost při zabývání se chorvatsko-českými tématy projevil Vondráček v titulu Češka kuharica z roku 2013, prvním dílem o českém kulinářství v chorvatštině, a v roce 2014 uveřejnil knihu Češki sveci. Velkým badatelským podnikem byla Vondráčkova kniha Česi kajkavci (2017), v níž se mu podařilo shromáždit údaje o takřka neznámých Češích v županstvích severozápadního Chorvatska. O nic méně významný podnik nebyla Vondráčkova kniha Češki Hrvati – hrvatski tragovi u Češkoj z roku 2018, kterou napsal společně s Marijanem Lipovcem. Tentokrát byla celkově zpracována problematika Chorvatů žijících a působících v Česku, především v Praze. O knihu byl zájem i v Česku, a v roce 2020 byl uveřejněn její český překlad.
K desátému výročí jediného krajanského spolku v Záhřebském županství uveřejnil Vondráček ve spoluautorství s Darkem Dragijou knihu Češka beseda Zagrebačke županije (2020). Poslední Vondráčkova kniha, na které pracoval už těžce nemocen, byla jakoby jeho rozloučením se všemi milovníky Česka, protože v ní uvedl četné informace, které po léta sděloval jako turistický průvodce při zájezdech do Česka. Jde o knihu Češka na dlanu, uveřejněnou začátkem roku 2021 ve spoluautorství s Marijanem Lipovcem, která obsahuje základní údaje o více než 250 českých hradech, zámcích a dalších pamětihodnostech. Jde o dílo, jaké v jiných jazycích neexistuje. Vondráček byl scenáristou čtyř dokumentárních filmů: Sveti Vojtěch, prvi Europljanin, Samostan Emaus, Hrvati južne Moravske a turistického filmu o Praze, a jako novinář uveřejnil početné články o českých a chorvatsko-českých tématech v chorvatských i českých médiích, zejména v době domovinské války.
Takto různorodé publicistické dílo nevytvořil nikdo jiný, zabývající se chorvatsko-českými vztahy, a podle toho lze Vondráčka přirovnat k největšímu českému kroatistovi Dušanu Karpatskému, který kromě literárních překladů a litearárně historických textů psal také kuchařky. Kromě komunikativnosti a přístupnosti Vondráčka krášlila velká zvědavost a nadšení, se kterým se věnoval svým tématům, a jako novinář a turistický průvodce disponoval záviděníhodnou lehkostí psaní a mluvení. O Česku mohl mluvit celé hodiny, o čemž se mohli přesvědčit všichni, kteří s ním jako průvodcem alespoň jednou navštívili Česko nebo navštívili některou z jeho přednášek. Komunikativnost mu otvírala mnohé dveře a snadno získával spolupracovníky v Chorvatsku i Česku, jakož i podporu institucí a jednotlivců. O tom svědčí i následující příklad: když činnost České besedy Záhřebského županství v roce 2010 představil tehdejšímu chorvatskému prezidentovi Ivo Josipovićovi, ten byl natolik nadšený, že se rozhodl do spolku začlenit, třebaže nemá český původ. Kolik jednotlivců při neformálních rozhovorech či na turistických zájezdech zainteresoval a nadchl pro Česko a chorvatsko-české vztahy, to se nikdy nedozvíme.
Je zapotřebí připomenout i Vondráčkovo angažmá při stavění pamětních tabulí významným Chorvatům v Česku na podnět Chorvatsko-české společnosti (Stjepanu Radićovi, Josipu Jelačićovi a Nikolovi Šubićovi Zrinskému) a pomníku biskupu Duchovi v Dubravě. Byl také původcem pojmenování ulice Stjepana Radiće v Praze, které bylo schváleno v roce 2018. Plodem Vondráčkova nadšení při bádání neznámých či pozapomenutých osobností a událostí v dějinách chorvatsko-českých vztahů je i objevení hrobu kněze a enologa Dragutina Stražimira v Praze, kde mu město Sveti Ivan Zelina v roce 2008 postavilo náhrobní pomník. Při zabývání se moravskými Chorvaty se mu podařilo ze zapomnění vyjmout jejich většinou už počeštěné potomky z Břeclavi a spojit toto jihomoravské městečko s městem Novi Vinodolski, které v roce 2020 podepsalo s Břeclaví dohodu o partnerství. Tím se zařadil mezi vzácné publicisty, jejichž talent a energie se neprojevovaly pouhým psaním, ale také aktivním působením v oblasti, která byla předmětem jeho zájmu.
Za své zásluhy obdržel Vondráček v roce 2013 Listinu Záhřebského županství a Chorvatsko-česká společnost mu v roce 2020 udělila Cenu Božidar Grubišić za jeho přínos popularizaci chorvatsko-českých vztahů v publicistice a médiích.
Fráňa Vondráček byl pochován 27. září na městském hřbitově ve Sveti Ivan Zelině za přítomnosti velkého počtu přátel a ctitelů. Členové pěveckého sboru České besedy Záhřebského županství se se svým zakladatelem a prvním předsedou rozloučili písní Teče voda, teče a smuteční projev na rozloučenou jménem České besedy Záhřebského županství, Svazu Čechů v Republice Chorvatsku a Chorvatsko-české společnosti měl Jiří Bahník, který uvedl, že byla zpráva o Vondráčkově úmrtí přijata s bolestí a nevírou, protože i když bojoval se zákeřnou nemocí, stále se věřilo, že se z ní dostane.
„Je těžké říci, co by Chorvaty a Čechy nespojovalo,“ zaslechl jsem při jednom z mnoha Fráňových výkladů. A díky jeho vizím, vědomostem, nadšení a vytrvalosti v práci a při shromažďování spolupracovníků byla tato spojení zajisté i rozšířena, prohloubena a upevněna. „Přeji si, aby mé děti byli chorvatští vlastenci vědomí svých českých kořenů,“ bylo Fráňovým mottem, které s ním sdílíme my všichni v českém národnostním společenství v Chorvatsku. Osobně si budu pamatovat na naše setkání v Českém národním domě v Šubićově ulici v Záhřebu. Markantní postava se vždy objevila ve dveřích s rancem na zádech. U kávy, ve společnosti spolupracovníků se jednalo o společných projektech, a potom se on, s tým samým rancem na zádech, vydal Zvonimirovou ulicí k městskému centru, k uskutečnění dalších projektů, které měl stále na vědomí.
Milý Fráňo, věřím, že jsi mnohé ideje vzal s sebou také na tuto poslední cestu, a že na nich budeme dále spolupracovat, až se sejdeme na druhém břehu, ke kterému ses vydal. Za všechno, co jsi pro nás udělal, Ti zůstáváme upřímně vděčni. Tobě, Fráňo, milý kamaráde, milý kámoši, budiž lehká zem a věčná sláva,“ řekl Jiří Bahník. O Vondráčkových zásluhách mluvili i ředitel Muzea Sveti Ivan Zelina Mladen Houška a zelinský farář Vlado Bogdan.    Marijan Lipovac, přel. žp

Foto na facebooku

Read 143 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 48 2021

V Jednotě číslo 48, která vychází 4. prosince 2021, čtěte:
- Seminář krajanských učitelů v ČR
- Kulturní program v Dolních Střežanech a předvánoční dílna v Šibovci
- Sto let od narození Alexandra Dubčeka
- Úpravy budoucího odpočinkového areálu v Horním Daruvaru
- Výstava Záhřebský tiskař Antonín Jandera
- Sto let Svazu Čechů: Nové výzvy pro Svaz Čechů  
- Shrnutí jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi