Etnografickou sbírku v Ivanově Sele předtím (24. června) navštívili odborníci z bjelovarského muzea Zrinka Studenová a Milan Pezelj. S místopředsedkyní Svazu Čechů Annou-Marií Štrumlovou Tučkovou a členkou historické rady Svazu Annou Vodvárkovou projednali další úpravu sbírky a doporučili provést především  evidenci exponátů.
Ke spolupráci se studenty brněnské univerzity došlo díky kontaktům docenta Miroslava Války a doktora Michala Pavláska z Ústavu evropské etnologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně s předsedkyní Svazu Libuší Stráníkovou. Po několika dnech práce v místní etnografické sbírce, po Etno dni, na kterém Ondřej Volčík a Jan Strouhal dokonce vystoupili v programu, se Ludmila Janásová a Jan Strouhal ozvali dopisy, ve kterých popsali své dojmy z pobytu v Ivanově Sele. Uvádíme je ve zkrácené podobě:
Ludmila Janásová: Ivanovo Selo, Janova ves
... Již očekávání, že místní lidé mluví česky, mně jistým způsobem imponovalo. Je zajímavé pozorovat kontrast s městem, které je plné ruchu, možností, anonymity, ale zároveň člověka svazuje svou konzumní společností. Proto se každý víkend stěhuji zpět do své rodné vsi, kterou mi po tento překrásný týden bylo Ivanovo Selo. Cítila jsem se zde skutečně jako doma.
Jela jsem také s očekáváním, že budeme společně budovat něco úplně nového, nedotčeného. Když jsem však viděla už celé, nově zbudované Etno muzeum, se všemi hospodářskými stavbami, ohromil mě úžas z předchozí skvěle odvedené práce... Poznali jsme veškeré exponáty, se kterými hodláme dále pracovat podle instrukcí, rad a za pomoci obětavé paní učitelky Aničky Vodvárkové. Snad se tato malá výpomoc z naší strany zdařila. Odjížděla jsem s pocitem, že si z Pémie odvážím kus otevřeného srdce místních obyvatel...
Jan Strouhal: Studenti z České republiky v Ivanově Sele
Bylo to mé první setkání s českými krajany a vůbec má první cesta do Chorvatska. Přicestovali jsme v pondělí večer vlakem z Brna přes Bratislavu a Budapešť až do Virovitice. Paní Ana-Marie nám zařídila vše potřebné, od stravy až po ubytování.
Naše hlavní činnost spočívala v očištění exponátů a inventarizaci sbírky. Tuto činnost jsme víceméně prováděli každý den našeho pobytu. Exponáty jsme především oprašovali. U části exponátů, hlavně těch dřevěných, je potřeba odborného zásahu restaurátora. Jsou totiž napadeny červotočem. V rámci inventarizace bylo každému z exponátů přiděleno inventární číslo, následně byl vyhotoven jejich seznam a pořízeny fotografie. Takto jsme sepsali exponáty v hlavní budově muzea, sýpce, chlévě a ve stodole. Bylo jich téměř na tři sta.
Ve stodole jsme připravili expozici pro slavnost 9. července. Snažili jsme se exponáty uspořádat podle systému tak, aby z nich měl návštěvník co největší zážitek. Seskupili jsme tedy k sobě dopravní, respektive přepravní prostředky, dvoukolové podvozky a orebné nářadí (pluhy a rádla). Bokem zůstaly další zemědělské předměty a zbytky stavu a dalších nástrojů na úpravu lnu a lněné příze.
Pro lepší uchopení sbírky jsme také nahlédli do materiálů ke sbírce pana Václava Herouta, se kterým jsme se seznámili téměř na konci našeho pobytu v Ivanově Sele. Pomáhali jsme také s údržbou vnějších prostor muzea, především s posečením trávy.
Zmíněnou inventarizační činnost lze považovat za první krok v řadě dalších úkonů, které by měly vést k odbornému zakotvení celé expozice a tím přispět k odpovídající prezentaci materiální i nemateriální kultury českých krajanů v Ivanově Selu.
Svůj pobyt zde jsme trávili také cestováním a seznamováním se s místními obyvateli. Měli jsme tu čest poznat se s poslancem Chorvatského sněmu za českou a slovenskou menšinu Vladimírem Bílkem. Bylo to opět velmi vřelé přivítání. V muzeu jsme se setkali s  profesorkou dějin a geografie Annou Vodvárkovou, která nám byla milou a odbornou průvodkyní muzeem po celou dobu našeho pobytu v Ivanově Sele. Byli jsme se podívat na hospodářství a domácí zvířata u rodiny Frantálovy a na koně u sousední rodiny Horákovy. V Daruvaru jsme navštívili sídlo Svazu Čechů a nakladatelství Jednota, setkali jsme se s předsedkyní Svazu Libuší Stráníkovou. Taktéž jsme navštívili místní českou galerii s výstavou o Češích v Chorvatsku. Paní Vodvárková nás zavedla k místnímu zámku a představila nám jeho historii. Prošli jsme se lázeňským parkem a příjemný večer zakončili posezením v restauraci.
Ve středu mezi prací jsme si udělali výlet na místní hřbitov na kopečku za ulicí Breg. Nejstarší hroby, které se nám podařilo objevit, byly z konce 19. století, a nejčastějšími příjmeními byla pravděpodobně tato: Tuček, Bažant, Frantál a Černý. Večer jsme se zúčastnili pletení věnců z obilí pro vozy na dožínkové oslavy.
V pátek jsme navštívili zbytky opuštěné vesnice mezi vesnicemi Ivanovo Selo a Rastovac. Dozvěděli jsme se, že byla obývána Srby. Domy byly již dlouho opuštěné a zarostlé tak hustou zelení, že místy nebyly ruiny vůbec vidět a člověk jen tušil obrysy domů. Odpoledne za námi do Ivanova Sela dorazil i náš kolega Michal Pavlásek, kterému jsme ukázali muzeum i celou vesnici. Páteční večer pro nás připravil Zdravko Pér grilování přímo u domu, kde jsme byli ubytovaní. Přišlo hodně místních a tak byla atmosféra velmi příjemná. V sobotu jsme dokončili práci v muzeu. Odpoledne jsme se zúčastnili Etno dnu s kulturním programem.
Neděle byla ve znamení závěrečného uklízení a balení. Stihli jsme ještě na mši svatou v kostele Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Byli zde především starší lidé, ale i několik matek s dětmi. Zaujala mne krásná výzdoba a především vyobrazení svatovítské katedrály na Pražském hradě se světci sv. Ludmilou, sv. Václavem a sv. Vojtěchem.
Naše očekávání byla jistě naplněna. Nejvíce mne zajímalo, jací jsou vlastně Češi žijící za hranicemi, jak například ovládají český jazyk. Zjistil jsem, že místní obyvatelé jsou velmi pohostinní, přátelští a česky mluví velmi dobře. Chvílemi jsem si vůbec nepřipadal, že bych byl v cizině. Byla to ale krátká doba, abych mohl říci, v čem všem se lišíme. Proto se těším na další návštěvu.
Za důležité považujeme rozšíření povědomí o Češích v Chorvatsku mezi studenty našeho ústavu, například v rámci výuky, neboť se nabízí možnost pravidelných výjezdů, exkurzí a etnologických výzkumů. Těšíme se příští rok opět na viděnou.
Na závěr bychom rádi poděkovali členům Českých besed Ivanovo Selo, Daruvar i Virovitica za vřelé přijetí a poskytnuté zázemí, díky čemuž jsme se mohli naplno věnovat výše uvedeným aktivitám. Děkujeme také za publikace a časopisy, které se stanou cennými přírůstky v naší ústavní knihovně.
Připravila A.-M. Štrumlová Tučková