Sto let Svazu Čechů XV – Obnovení Československého svazu v roce 1944

  • Posted on:  čtvrtek, 19 srpen 2021 00:00

SHROMÁŽDĚNÍ ÚSTŘEDNÍHO SVAZU ČESKOSLOVENSKÝCH BESED
Na třetím zasedání Zemské antifašistické rady národního osvobození Chorvatska (ZAVNOH) v Topusku v červnu 1944 byla menšinám v budoucím Federálním státě Chorvatsku jako součásti budoucí federativní Jugoslávie zaručená národnostní práva. Tato rozhodnutí se začala ihned uplatňovat na územích pod správou partyzánů, i v západní Slavonii a Daruvaru jako středisku české menšiny v Chorvatsku od 16. září 1944.

Toho dne partyzánské jednotky osvobodily Daruvar od sil NDH, v bojích účinkovala i I. československá brigáda. Její politický komisař Josef Vojáček Taras byl jmenován „velitelem obce“ a prvním předsedou Národně osvobozeneckého výboru (tj. starostou) se stal Čech Alexandr Vondráček a členy Češi Václav Částek a Franta Doležal.
Při podpoře vojenským jednotkám v terénu, což bylo ve válečných podmínkách ovšem prioritou, se začalo uvažovat o obnově a uspořádání kulturního a společenského života. Česká beseda Daruvar obnovila svou činnost 25. září, což bylo silným podnětem pro přistoupení k obnovení, vlastně k znovuzaložení zastřešující menšinové organizace. Na 1. října byla svolaná schůze představitelů všech, asi třicítky, českých menšinových spolků z osvobozeného území Daruvaru, Hrubečného Pole a Pakrace, a to bylo zároveň s prvním táborem lidu v Daruvaru a slavností předání praporu I. československé brigádě Jana Žižky z Trocnova, kterou vyšila děvčata z Trojeglavy. Schůze se konala v Českém domě, ale z ní se nedochoval zápis ani žádný jiný dokument, dochovaly se jedině plakáty v češtině a chorvatštině, kterými se občané Daruvaru svolávají na velkou slavnost. Na schůzi se nemohlo jednat o veškerých problémech české a slovenské menšiny, zejména proto, že Slováci nebyli zastoupeni. Nebylo jasné ani, jaký budou mít postoj k ústřední organizaci a nebudou-li po válce možná chtít mít svou vlastní organizaci vzhledem k tomu, jaký vztah měli vůči předválečnému Československému svazu kvůli centralizovanému řízení z ústředí v Bělehradu. Protože se už vědělo, že Jugoslávie po válce bude zřízena jako federace, otázkou bylo, bude-li nový svaz mít sídlo v Bělehradu či Daruvaru a jaký postoj vůči svazu budou mít české spolky v jiných republikách. Jednalo se i o vztahu svazu k Brigádě, kterou se tehdy považovalo za ústřední organizaci české a slovenské menšiny v Chorvatsku. Měl se projednat také vztah svazu vůči Československu, jakož i vůči Jednotné národně osvobozenecké frontě (JNOF) a dalším politickým organizacím působícím v rámci NOP. Byl schválen návrh, aby se svaz dočasně nazýval Československý svaz v Jugoslávii, jak psalo i na první pečeti, ale v dokladu zaslaném na JNOF se zmiňuje „shromáždění Ústředního svazu československých besed“ a uvádí se, že byl zvolen ústřední výbor Svazu jako nejvyššího představitele československé menšiny v Chorvatsku. Národně osvobozenecký odbor Záhřebské oblasti adresoval svůj dopis na Správu spolků československých besed, jiné organizace psaly na Svaz československé menšiny, Svaz československých besed či Jednotu Čechů. Později se vykrystalizovaly názvy Československý svaz v Jugoslávii a Jednota Čechů, která by byla součástí Svazu a představovala české spolky. Protože nešlo navázat styky se Slováky ve východní Slavonii a Vojvodině, častěji se začíná užívat název Svaz Čechů v Jugoslávii, což se také stane oficiálním názvem schváleným na národním táboru Čechů v Daruvaru 5. srpna 1945.
Československý svaz zaslal ze svého zakladatelského shromáždění dopisy předsednictvu AVNOJ a ZAVNOH, vrchnímu veliteli Národně osvobozeneckého vojska Jugoslávie, maršálu Josipu Brozovi Titovi, prezidentovi Československa v exilu Edvardu Benešovi, československé exilové vládě, veliteli československých jednotek v SSSR generálovi Ludvíku Svobodovi, jakož i předákům spojeneckých zemí (Antifašistické koalice): americkému prezidentovi Franklinu Rooseveltovi, britskému premiérovi Winstonu Churchillovi a sovětskému vůdci Josifu Stalinovi. Dopisy jako předseda Československého svazu podepsal Josef Vojáček Taras a jako tajemník Alexandr Vondráček. Jména dalších funkcionářů Svazu nejsou známá až do 3. ledna 1945, kdy proběhlo plenární zasedání Svazu, první, z něhož se zápis dochoval.
V té době došlo k jistým nedorozuměním mezi novým Svazem a Československou brigádou, která byla zřejmě následek ztížené komunikace, ale také nevyznání se v nových okolnostech, ve kterých se na osvobozeném území usilovalo o rozvoj mírového způsobu života. Konečný výsledek války byl v roce 1944 už zřejmý – porážka nacistického Německa a jejich satelitů, např. NDH, a vítězství Antifašistické koalice a obnovení Jugoslávie a Československa – ale boje na chorvatském území byly ještě stále v plném rozmachu. Navíc, zesílily právě v prvních měsících roku 1945 při ústupu německého vojska z Řecka přes Jugoslávii, pročež oběti utrpěla právě I. československá brigáda. Jejím velitelem byl v té době Antonín Doležal, protože Růžička v té době chodil v Daruvaru na důstojnický kurz. Doležal ale zahynul 29. ledna ve vsi Seona u Našic, a velení převzal zase Růžička, který však zahynul 7. února 1945 u vsi Humljani u Orahovice. Oba byli s nejvyššími poctami pochováni ve svých rodných obcích, Doležal v Dežanovci, Růžička v Končenicích.
Československý svaz začal ihned po obnovení vyvíjet bohatou politickou, osvětovou, kulturní, hospodářskou a sociální činnost, dokonce i vojenskou. Už 10. října 1944 požádal o přijetí do Jednotné národně osvobozenecké fronty Chorvatska jako zastřešující organizace zapojující všechny protifašisticky zaměřené instituce a organizující společenský život na osvobozených územích. V dopise se uvádí: „Slibujeme, že československá menšina udělá vše pro to, abychom boj proti fašismu dokonali co nejdříve, abychom v novém demokratickém chorvatském státě společně s ostatními bratrskými národy stavěli šťastnější budoucnost.“
Tyto věty nebyly jen deklarativní, protože Svaz skutečně podnikl kroky, které měly vést k formování dalších československých brigád. Už 12. října 1944 zaslal dopis na AVNOJ, v němž se uvádí, že mnozí Češi a Slováci bojují v různých jednotkách NOVJ a proto žádá Vrchní velení, aby rozkázalo jednotkám doporučit všem bojovníkům, kteří se cítí být Čechoslováky, hlásit se do Svazu: „Takto bude nám umožněno, abychom spolu s nově mobilizovanými našimi krajany utvořili i druhou, a možná i třetí československou brigádu v rámci NOVJ, a aby takto utvořená divize pokračovala spolu s bratrskými srbskými a chorvatskými jednotkami na cestě k osvobození Prahy, a když bude potřeba, až do Berlína,“ uvádí v dopise a zároveň žádá, aby Svazu umožnilo navázat spojení s „bratrským slovenským praporem NOVJ působícím někde ve Vojvodině.“
Svaz zaslal podobný dopis také československé vládě v Londýně. Na tyto dopisy nepřišla žádná odpověď, ale Svaz měl lepší úspěchy na lokální úrovni. V prosinci 1944 se Svaz obrátil na štáb X., Záhřebského korpusu NOVJ s žádostí, aby se z českých bojovníků v Moslavině utvořila II. československá brigáda, „což by představovalo velký přínos k další mobilizaci všech Čechů a Slováků.“ Žádal, aby se do uspořádání brigády zapojil Josef Vojáček Taras, který v té době zastával civilní funkci v Oblastním národně osvobozeneckém odboru pro Slavonii.
Podobnou žádost zaslal Svaz 3. prosince 1944 odboru Jednotné národně osvobozenecké fronty Záhřebské oblasti, který mu přislíbil vyjít vstříc. Také štáb X. korpusu dopisem z 21. prosince 1944 souhlasil s utvořením II. československé brigády, jejímž jádrem měl být Československý prapor Moslavinského partyzánského oddílu s asi stovkou bojovníků. Do II. brigády by se zapojili také bojovníci z I. brigády a z dalších jednotek.
Československý svaz usiloval o obnovení předválečného způsobu působení a ihned po obnovení obeslal oběžník všem spolkům, v němž žádá seznam spolkových odborů, počet členů, statistické údaje o mládeži, která by mohla navštěvovat hospodářskou školu v Daruvaru, o počtu příslušníků menšiny v partyzánských jednotkách a seznam padlých partyzánů. Vyžadoval také seznam majetku bývalých besed (knihy, nábytek, učebnice, divadelní knihy, inventář, divadelní rekvizity a nemovitosti) a údaje o obcích, kde k obnovení spolkové činnosti nedošlo. Upozorňoval na nové úkoly obnovených spolků, které mají podporovat mobilizaci příslušníků české menšiny do jednotek NOVJ, vést seznam dezertérů a přesvědčovat je, aby se do jednotek vrátili. Úkolem bylo také veřejně hanit sabotéry a izolovat každého, kdo stojí proti Národně osvobozeneckému hnutí. V mnoha místech se obnovuje divadelní činnost a otevírají se české domy.
Československý svaz se ihned po svém založení věnoval rozvoji českých menšinových škol na osvobozeném území západní Slavonie.
V prosinci 1944 byla obnovena divadelní činnost v Končenicích a Velkých Zdencích, byla vydána také brožura Nový život, první sbírka českých básníků v Chorvatsku, která byla zaslána všem bojovníkům I. československé brigády, školám a spolkům.
Text Marijan Lipovac, přel. žp,  foto archiv Jednoty a Svazu Čechů

Read 42 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 48 2021

V Jednotě číslo 48, která vychází 4. prosince 2021, čtěte:
- Seminář krajanských učitelů v ČR
- Kulturní program v Dolních Střežanech a předvánoční dílna v Šibovci
- Sto let od narození Alexandra Dubčeka
- Úpravy budoucího odpočinkového areálu v Horním Daruvaru
- Výstava Záhřebský tiskař Antonín Jandera
- Sto let Svazu Čechů: Nové výzvy pro Svaz Čechů  
- Shrnutí jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi