Komunistická ideologie neměla pochopení pro tradice a zvyky české menšiny spojené s církevními svátky jako jsou Vánoce, Velikonoce či svátek sv. Mikuláše, které se přestaly veřejně slavit. Z předválečných akcí se zachovaly jedině Obžínky/Dožínky, které se staly ústřední menšinovou slavností, protože jako oslava žní ladně zapadly do kultu práce, který se v době socialismu propagoval na všech úrovních. Ale Dožínky měly velmi silný politický charakter, protože vedle znázornění žňových tradic a doprovodného kulturního programu byl hlavní součástí slavnosti tábor lidu s projevem jednoho nebo více vysokých politických funkcionářů na téma aktuálních politických a společenských událostí.
Československý svaz uspořádal první Dožínky v Daruvaru 10. a 11. září 1949. Slavnostem předcházelo otevření české sedmileté základní školy, první toho druhu v Jugoslávii, jejímž ředitelem se stal Franta Burian. Obě slavnosti proběhly v politickém duchu. V rámci Dožínek byly utvořeny dvě mládežnické pracovní brigády, které se vypravily na stavbu dálnice Záhřeb–Bělehrad.
Další příležitost k tomu, aby Československý svaz projevil loajálnost Jugoslávii a její vládě, byla oslava šestého výročí založení I. československé brigády, která se konala v Daruvaru 29. října 1949, jakož i porada kulturně-osvětových pracovníku 19. a 20. listopadu. Tehdy byla schválena rezoluce, která kromě politických vzkazů přinesla směrnice pro další působení škol, kulturní a osvětovou činnost a podporu menšinovému tisku. V září začal jako samostatná tiskovina znovu vycházet časopis pro děti Dětský koutek, znovu pod redaktorskou taktovkou Franty Buriana.
Československý svaz se nemohl vyhnout činné účasti v politické činnosti, a tak se v roce 1950 zapojil do organizování březnových voleb do Shromáždění Jugoslávie, listopadových voleb do Sněmu NR Chorvatska a červnových voleb do místních národních výborů s výzvou, aby Češi a Slováci v co největším počtu přišli k volebním urnám, třebaže volby v podmínkách jednostranické diktatury byly pouhou fraškou, a ne skutečným demokratickým postupem. Mezi kandidáty byli přece jen také příslušníci české menšiny, a tak jich do okresního shromáždění Daruvaru bylo zvoleno dokonce jeden. Svaz 27. srpna 1950 vyzval příslušníky české a slovenské menšiny, aby se zapojili do zápisu druhé národní půjčky.
Události v Československu, kde došlo k pronásledování jugoslávských občanů, donutily Svaz vykonat 17. května 1950 mimořádné shromáždění, na kterém byly tyto postupy ostře odsouzeny. Svaz zároveň rozhodl, že Dožínky v Hercegovci, plánované na 2. a 3. září, budou věnovány stému výročí narození Tomáše Masaryka, což také představovalo politický vzkaz úřední Praze, která zakladatele první republiky začala zavrhovat a upírat mu historické zásluhy. Mezitím došlo ke změně v čele Svazu. Na schůzi výkonného výboru 13. srpna 1950 Václava Rohana vystřídal nový předseda Václav Částek, zatímco se novým tajemníkem stal Václav Doležal, který v této funkci působil dalších 30 let. Obnovení Československého svazu dalo kladný podnět některým ze zamlklých spolků, aby obnovily svou činnost. Začaly znovu působit české besedy v Nových Plavnicích, Holubňáku, Krivaji, Lipovlanech, Ludině, Hrubečném Poli a Dubrovníku, a za chorvatskými hranicemi Československá obec v Sarajevu a české besedy v Tuzle, Banja Luce, Zenici a Lublani.
Pro definování rozsahu působnosti Československého svazu v LR Chorvatsku bylo významné založení Československého svazu pro Bosnu a Hercegovinu v Sarajevu 24. února 1951, který sdružoval osm tamních spolků. Tento svaz však časem přestane působit, a české spolky v sousední republice budou znovu donucené pomoc hledat v Československém svazu v Chorvatsku.
Podle stanov Československého svazu se valná hromada měla konat každé tři roky. První shromáždění se konalo v Daruvaru 18. března 1951. Jménem Vlády LR Chorvatska byl přítomen ministr těžkého průmyslu Josip Cazi. Vedle politických vzkazů, shromáždění mimo jiné došlo k závěru, že se má usilovat o to, aby se v každé osadě, kde žijí Češi a Slováci, založil spolek, a že je třeba otevřít české školy v Bjelovaru, Jazveniku, Ludině, Starém Petrově Sele, v Dubravě, Uljaniku a Trojeglavě, jakož i slovenské školy na Osijecku. Svaz v té době sdružoval 34 spolky, 18 folklorních skupin mládeže a 19 škol. Za nového předsedu Svazu byl zvolen 48letý Karel Řehák, učitel a dřívější ředitel Učitelské školy v Pakraci, místopředsedy byli zvoleni Václav Částek, Josef Křivka Joka a Vjekoslav Kolařík. Václav Doležal byl zvolen prvním tajemníkem a Karel Vojta druhým tajemníkem. Byl zvolen také 38členný výkonný výbor. Zanedlouho po shromáždění byla obnovena činnost českých besed v Dubravě a ve Starém Petrově Sele. V květnu 1951 znovu začala působit Matice školská, která byla původně obnovena v roce 1946 v rámci Svazu Čechů v Jugoslávii, v čele s Frantou Burianem a tajemníkem Václavem Mildem. Matice zahájila iniciativu, aby se v Daruvaru otevřelo české gymnázium. Byl zvolen iniciativní výbor pro její založení v čele s Aleksandrem Vondráčkem. Téhož roku Svaz a Jednota rozběhly projekt vydávání učebnic pro české školy ve spolupráci se Školskou knjigou v Záhřebu. Vyšla čítanka Marie Řehákové, dále čítanky Franty Buriana a Josefa Matuška a později i dalších učitelů. Svaz v červnu 1951 zaslal do všech spolků oběžník s výzvou, aby shromažďovaly vzpomínky a materiály z dob přistěhování Čechů do Chorvatsku, jakož i o působení v meziválečném období a během války, které by jednou mohly být vystavené ve zvláštním muzeu.
Na zasedání výkonného výboru 25. listopadu 1951 byl místo Karla Řeháka, který rezignoval, novým předsedou Československého svazu zvolen 46letý Mišo Kmecik, povoláním strojní zámečník, přední partyzánský bojovník, podle národnosti Slovák. Později se stane také poslancem ve Sněmu LR Chorvatska a ve Svazovém shromáždění FLR Jugoslávie. V čele Svazu byl až do roku 1970. Ve svém inauguračním projevu uvedl, že se Svaz nemá zabývat jen kulturními a osvětovými otázkami, ale že má věnovat pozornost také hospodářským a organizačním otázkám, které se týkají celé země či kraje. Podle něj jde o otázky týkající se všech příslušníků české a slovenské menšiny, a oni se mají aktivně zapojit do budování země. Svaz se do toho přímo zapojil utvořením čtyř mládežnických pracovních brigád, které byly vícekrát prohlašovány údernickými, a I. brigáda Josefa Růžičky, která v roce 1949 pracovala na stavbě dálnice Záhřeb–Bělehrad byla vyznamenaná Medailí Bratrství a jednoty a IV. brigáda Miroslava Hejtmánka, působící na stavbě trati Banja Luka – Doboj byla vyznamenána Medailí práce II. stupně.
Ústřední událostí v roce 1952 byla návštěva předáků Československého svazu u Josipa Broze Tita, tehdejšího předsedy jugoslávské vlády (v roce 1953 se i formálně stal šéfem jugoslávského státu jako první prezident Republiky). Ve své rezidenci v Bělehradě 25. dubna přijal představitele české a slovenské menšiny z Chorvatska a BaH, jakož i Československé obce z Bělehradu. V čele delegace Československého svazu byl předseda Mišo Kmecik, který poděkoval za pomoc české a slovenské menšině a vyzvedl účast jejich příslušníků v národně osvobozeneckém boji (NOB). Tito vyjádřil svou spokojenost tím, že menšina nepropadla protijugoslávské propagandě, která byla rozšiřována z Československa a jiných zemí. Dojmy z návštěvy u Tita se převypravovávaly ještě po léta a desetiletí: „Jak potěšilo každého z nás, když nám řekl, že zná pracovité české ruce a že ví, jak jsou Češi pokrokoví lidé... I když nebyl v našem kraji, ví o nás mnoho, více nežli si myslíme. Jak jsem si v tom okamžiku přál, aby tak bylo mezi námi několik takových, kteří se stydí být Čechy. Možná, že by těchto několik slov stačilo, aby se naučili milovat národ, z kterého pocházejí,“ napsal v Jednotě Josef Matušek, toho času tajemník Československé besedy v Daruvaru. Tito slíbil, že v srpnu přijede do Daruvaru na Dožínky, svůj slib však nedodržel ani v roce 1952, ani později.
V červnu 1952 Československý svaz dal podnět pořádat další významnou menšinovou akci – Jaro naší menšiny – pod vedením Josefa Knytla. Šlo o tělovýchovné vystoupení žáků českých škol z území Daruvarska. I když v tom roce byly zapojeny jen dvě školy, z Daruvaru a Dežanovce, akce se v následujících letech a desetiletích, i přes občasné přestávky, stala tradiční, s názvem Naše jaro, a bude shromažďovat žáky všech českých škol. Text Marijan Lipovac, přel. žp, foto archiv Jednoty a Svazu Čechů