Mezi Čechy domov můj

  • Posted on:  středa, 24 listopad 2021 00:00

DOJMY LUBOMÍRA HAVRDY Z DOVOLENÉ VE SLAVONII
Letošní prázdniny utekly jako voda a já mám stále na mysli naši letošní dovolenou v chorvatské Slavonii. Na přelomu června a července jsme s manželkou navštívili naše české přátele v Daruvaru a jeho blízkém okolí. Než však začnu popisovat naši dovolenou, musím vám čtenářům Jednoty přiblížit, jak jsem se k vaší české menšině v Chorvatsku dostal.

Se slavonskými Čechy spolupracuji již téměř dva roky. Redaktorka Českého rozhlasu paní Šárka Kuchtová mne oslovila s tím, zda bych byl ochoten pomoci slavonským Čechům s jejich rodopisným bádáním po předcích v Čechách. Souhlasil jsem a tím se mi otevřela cesta k srdcím etnických Čechů. Pátrání v českých matrikách je pro ně, ale nejen pro ně, někdy neřešitelný problém, zejména proto, že matriční zápisy v nich jsou psány kurentem. Za ty dva roky jsem jim pomohl vypracovat téměř deset rodokmenů, takže někteří mají cenné informace o svých předcích a obcích odkud odešli a přestěhovali se do Slavonie. Nabízí se otázka: Co je k tomu vedlo? Kolem poloviny 19. století žilo v Čechách cca 80 % obyvatelstva na venkově a zbytek ve městech. Rodilo se velké množství dětí (ne všechny však přežily), malá políčka nebylo již možné mezi potomky rozdělit, a tak se někteří rozhodli přesídlit do kraje, kde byla relativně levná a volná půda pro hospodaření. Cesta do nového domova to musela být jistě strastiplná. Dnes vzdálenost cca 800 km po silnicích byla tehdy násobně mnohem delší. Do Slavonie přicházeli Češi z celých Čech, ale především z komorních panství jako např. z panství Pardubice nebo Poděbrady, ale i ze šlechtických panství, jako byl Chlumec nad Cidlinou, Chotěboř a další.
Náš týdenní pobyt mezi slavonskými Čechy byl naplněn bohatým programem jak po stránce kulturní, tak i v rovině nových setkání. Ubytováni jsme byli v rodinách, kterým jsem pomáhal vytvořit rodokmen. Všichni si přáli, abychom byli ubytováni právě u nich, ale to by náš pobyt musel trvat minimálně měsíc. Naplánovány jsem měl dvě přednášky o rodopisu a na požádání krajanů jsme společně s panem prof. Heroutem navštívili Radio Daruvar a natočili asi třicetiminutový moderovaný rozhovor. První moji přednášku pořádala Česká beseda v Dolních Střežanech. Přednáška byla naplánována od osmé hodiny večerní, ale místní nikam nespěchali a přednáška začala před devátou. K našemu velkému překvapení začala zpěvem českých národních písní v podání devítičlenného ženského pěveckého sboru střežanské Besedy za doprovodu harmoniky. Přiznávám, že jsme měli oči zvlhlé, protože něco takového jsme nečekali. Před půl desátou jsem se dostal ke slovu já a po přednášce jsem o závěrečné slovo požádal pana prof. Herouta. Předpokládal jsem, že to bude závěr večera, ale nebylo tomu tak. Pro všechny zúčastněné se začalo roznášet bohaté občerstvení, víno a rakije. Při srdečných rozhovorech se středa překulila do čtvrtka, a tak jsme se před jednou hodinou po půlnoci rozcházeli. Druhá přednáška se uskutečnila ve čtvrtek v sídle Svazu Čechů v Daruvaru. V závěru přednášky jsme s manželkou předali slavonským Čechům dar, v podobě dívčího českého národního kroje, který byl v naší rodině uchováván po mnohá desetiletí. Obě přednášky byly hojně navštíveny. Pro mne z toho vyplynula další budoucí spolupráce při zpracování několika dalších rodokmenů.
Velkým zážitkem pro mne byla i čtvrteční návštěva obce Mezurač (Međurić). Právě dokončuji rodokmen Vaníčkům do státu Idaho v USA. Prvotní informace od potomků Vaníčků byla taková, že do USA odešli jejich předci právě z obce Mezurač v Chorvatsku. Pátráním v chorvatských archivech a matrikách jsem zjistil, že do Slavonie František Vaníček s manželkou Františkou Štočkovou přišel z Čech. Zde se jim narodilo sedm dětí, z nich byla jedna dvojčata. Vaníčkové mně předali informaci, že do USA přišli tři sourozenci, ale já jsem zjistil podle archivních dokumentů, že za nimi odešel ještě čtvrtý sourozenec Franjo. Dalším pátráním jsem zjistil, že do Mezurače přesídlili, k mému velkému překvapení, z Chlumce nad Cidlinou (oba jsme se s manželkou v Chlumci n. C. narodili). Chlumečtí Vaníčkové byli řezníci a Štočkové pekaři. Potomci mne prosili, zda bych při návštěvě Slavonie nezajel do Mezurače, vyhledal tam možné žijící příbuzné a na místním hřbitově vyhledal hroby jejich předků. Při každém archivním pátrání je potřeba i trocha toho pomyslného štěstí. To moje spočívalo v setkání s panem Josefem Šoufkem. Pan Josef Šoufek, bývalý předseda místní České besedy Mezurač, kterého jsem kontaktoval již před příjezdem, má své kořeny v Komárově u Kladrub nad Labem (Chlumecko a Přeloučsko). Sám v minulosti pátral po svých předcích a před rokem 1989 několikrát navštívil Československo. Společně jsme navštívili žijící vnučku Františka Vaníčka Marii Šoufkovou, které je dnes 89 let a její dceru Zdenku Vondrákovou (70). Zašli jsme i na zdejší hřbitov a na hrobech Vaníčků zapálili svíčky jménem potomků z USA. Následná radost potomků Vaníčků v USA byla obrovská. Po odeznění pandemie covid-19 se chystají sami navštívit Mezurač.
Celodenní páteční pobyt v Národním parku Jankovac byl velkým zážitkem z nedotčené přírody s několika vodopády. V sobotu odpoledne jsme se zúčastnili Etno dne v Ivanově Sele, což byla velká slavnost slavonských Čechů, kde se na podiu střídaly dechové a taneční soubory, pěvecké skupiny, všichni v českých národních krojích a hezky pěkně po česku. Pekly se pravé české povidlové buchty, grilovaly klobásy a smažily bramboráky. Slavnost byla bohatě navštívena a o nová setkání nebyla nouze. Setkání s paní učitelkou a bývalou předsedkyní Svazu Čechů Libuší Stráníkovou mne přesvědčilo, že svět je skutečně malý. Sdělila mi, že její předci přišli do Slavonie ze Živanic a Dědka. V Dědku totiž bydlí naše dcera a zeť má všechny předky v Živanicích a v Dědku.
Ještě jednou se musím zastavit u rodokmenu, a to u toho vlastního. Svůj rodokmen rodu Havrdů mám podrobně zpracovaný od Mikuláše Huňáčka, nar. před rokem 1547 v Kosicích. Příjmení Havrda máme po gruntu Tobiáše Havrdy z Kosic, ale geneticky jsme Huňáčkové. Na facebooku si mne před časem vyhledala paní Ružica Jagodićová ze Slavonie. Psala, že se narodila jako Havrdová a zajímala se, zda nejsme příbuzní. Ptal jsem se jí, zda má nějaký dokument, z něhož bychom vyčetli místo původu jejich předků. K mému velkému překvapení mi poslala oddací list z roku 1881, kdy si Jiří Havrda z Hlavečníka bral za manželku Marii Černou ze Semína. Jiřího jsem měl samozřejmě v rodokmenu. Následnou vzájemnou komunikací jsme dopracovali náš rodokmen o chorvatskou větev. S ohledem na náš nabitý program přijeli Zlatko Havrda a jeho syn Hrvoje za námi do Dolních Střežan, kde jsem jim předal graficky vypracovaný rodokmen. Žijí asi 10 km severně od města Požega. Česká komunita tam není tak bohatě zastoupena a rodina již nemluví česky. O tlumočníky však nebyla nouze, takže jsme si jejich prostřednictvím řekli vše potřebné.
Neděle byla posledním dnem naší dovolené. Na rozloučení s námi připravili naši slavonští přátelé, rodina Horynova, společný slavnostní oběd. Byla to pro nás velká čest, že se naši milí přátelé s námi rozloučili tímto způsobem. Připomnělo mi to naši loňskou návštěvu u Horynů v Končenicích. Se synem jsme byli pozváni na nedělní bohoslužbu do místního kostela. Mše je výhradně sloužena v chorvatštině, aby jí rozuměli všichni. Protože jsme se jí zúčastnili i my dva z Čech, byly chvalozpěvy zpívány mimořádně v češtině. Poznal jsem, že slavonští Češi si obecně nesmírně váží všech hostů z Čech, a proto se snažím šířit pozitivní povědomí o české komunitě v Chorvatsku, u nás v Čechách. Přiznávám, že se o tom velmi málo ví.
Na závěr srdečně děkujeme rodině Horynově, Brkićově, Blažkově, Heroutově, Šoufkově, Jarešově a mnoha dalším za milé přijetí. Prožili jsme nezapomenutelný týden nezištné pohostinnosti a lidského tepla v náručí slavonských Čechů, na což budeme po dlouhá léta upřímně vzpomínat. Lubomír Havrda

Read 18 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 48 2021

V Jednotě číslo 48, která vychází 4. prosince 2021, čtěte:
- Seminář krajanských učitelů v ČR
- Kulturní program v Dolních Střežanech a předvánoční dílna v Šibovci
- Sto let od narození Alexandra Dubčeka
- Úpravy budoucího odpočinkového areálu v Horním Daruvaru
- Výstava Záhřebský tiskař Antonín Jandera
- Sto let Svazu Čechů: Nové výzvy pro Svaz Čechů  
- Shrnutí jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi