S Radkem Vařekou, moderátorem skupiny Chorvatsko v srdci

  • Posted on:  středa, 24 srpen 2022 00:00

JDE NÁM PŘEDEVŠÍM O TO, PŘIBLÍŽIT KRÁSY TÉTO NÁDHERNÉ ZEMĚ
Na největší sociální síti Facebooku už téměř celé desetiletí působí skupina s názvem Chorvatsko v srdci, která se už svým jménem prohlašuje partou lidí, která nesmírně uctivá a miluje chorvatské moře, ale také vnitrozemí. Když jsme se rozhodli skupinu představit rozhovorem s některým z vedoucích, volba padla na moderátora Radka Vařeku, se kterým jsme se i osobně seznámili, když vloni navštívil Daruvar.

Členové skupiny si říkají srdíčkáři, na auto si hrdě dávají nálepku s logem skupiny a když tráví dovolenou na stejném místě, rádi si spolu dají kafe. Co byste nám mohl říci o skupině a jejích členech, lze je nějak kategorizovat, mají vůbec něco společného kromě lásky k české „náhradní vlasti“?
Skupinu založila v roce 2013 paní Dagmar Brokešová Udovičićová, já jsem se přidal o tři roky později. Ta zvláštní nálepka vznikla v roce 2017 na poptávku členů, kteří se chtěli se skupinou nějak ztotožňovat a také se poznat na svých cestách po Chorvatsku. Nalepují si ji na své automobily, a nejen to, i na zavazadla, na skútry, na invalidní vozíky, na kajaky či padelboardy. Potkávají se na odpočívadlech, domlouvají si srazy přímo u moře k posezení a pořizují si společné fotky. U mnohých vznikají nová přátelství a potkávají se pak i v dalších letech. Facebookových skupin, které se zabývají především Chorvatskem je mnoho, ale pouze ta naše není zaměřena na poptávku či nabídku ubytování a takovéto dotazy se nezveřejňují. Jde nám především o to, přiblížit krásy této nádherné země prostřednictvím fotografií a videí od členů, popsat jejich zkušenosti či rady na cesty, upozornit na různé zajímavosti a podělit se s ostatními o zážitky. Více než třicet tisíc členů je už slušný vzorek společnosti a mezi členy skupiny jsou lékaři, inženýři, úředníci, umělci, spisovatelé, pracovníci všech profesí, důchodci, invalidé, matky samoživitelky, lidé s kořeny v Chorvatsku, průvodci, majitelé apartmánů, Chorvaté, Slováci, Poláci. Většinu z nich spojuje to jediné – láska k Chorvatsku a hlavně k Jadranu, k přírodě a v neposlední řadě k hrdému národu, který je tak podobný tomu našemu.
Když se podíváme do seznamu témat, o kterých se skupina baví, nalezneme tam třeba alba podzim, zima, maškary, učíme se chorvatsky, nebo Záhřeb, nejde tedy jen o léto a moře.
Skupina je také obrovskou databází všech možných informací o Chorvatsku. Za těch devět let už na ní bylo popsáno vše a to několikrát. Proto jsou vytvořena i určitá alba, kde se dají informace a fotky stále přidávat a aktualizovat. To pak zjednodušuje členům hledání určitých informací, o které se zajímají. V albech je tak třeba album Důležité informace, ve kterém jsou uloženy informace týkající se cesty, trajektů, dokladů, dopravních předpisů, autobusové, vlakové a letecké dopravy a mnoho dalších užitečných informací. Jsou také alba o tipech na výlety, o ostrovech, o majácích a chorvatské kuchyni s recepty, o národních parcích a podobně.
Některé příspěvky jsou ale tak zajímavé a poučné, že by byla škoda nesdílet je dál na internetu. Proto vznikla i stránka Chorvatsko v srdci, kde jsou zveřejňovány trošku jiné příspěvky a také ty nejzajímavější se schválením autora ze skupiny, ty pak už sdílet jdou. Stránka Chorvatsko v srdci je veřejná, a tak ji vidí všichni, kteří si ji vyhledají a dají ji třeba to se mi líbí. Chorvatsko v srdci má také svůj Instagram a kanál na Youtube.
Jste moderátorem skupiny. Jak jste se k této funkci dostal, a jak se zrodila vaše osobní láska k Chorvatsku?
Do skupiny, o které jsem pranic nevěděl a ani netušil, že něco takového existuje, mě přihlásil můj kamarád, který už členem byl a zdálo se mu, že bych tam mohl také být, protože dobře věděl o mém vztahu k Chorvatsku a také si ke mně chodil pro rady. A jak to vlastně celé vzniklo, tedy ta má láska k Chorvatsku? Poprvé jsem se do Chorvatska potažmo do Jugoslávie dostal v sedmdesátých letech s rodiči a bude to už bezmála padesát let. Bylo to na doporučení mé tety, která do Jugoslávie jezdila jako studentka s CKM a s Čedokem, později se tam i provdala. První cesta nás zavedla do malebné vesničky mezi Zadrem a Šibenikem do Pakoštane a to jen proto, že tam už bydlela další Češka z městečka, kde žil otec, a přes ní jsme měli zajištěné ubytování v soukromí. Nebylo to tedy tak jako u většiny Čechů, kteří jezdili mimo cestovní kanceláře poprvé k Jadranu pod stan, my jsme hned napoprvé skončili v soukromí. A tato událost mě ovlivnila až do konce života. To že první místo v Chorvatsku, které navštívíte, se obyčejně stává tím nejmilejším a hlavně to, že jsme byli v každodenním kontaktu s paní domácí.
Procestoval jste Chorvatsko křížem krážem, nejen jadranské pobřeží, ale také vnitrozemí, jezdíte sem i pětkrát do roka.
Ano, procestoval jsem Chorvatsko křížem krážem a splnil jsem si prakticky všechny cíle, navštívil jsem všechna místa, která jsem si přál navštívit. Kromě Dalmácie jsem si zamiloval i Slavonii a rád se do ní vracím. Poprvé jsem se do Slavonie podíval v roce 2018 a to právě proto, že jsem se chtěl dlouho podívat do Vukovaru, toho těžce zkoušeného města na Dunaji. Navštívil jsem několikrát i Đakovo s katedrálou a ergelu lipicánů, Vinkovce, Osijek, Kopački rit a Baranju, samozřejmě jsem zavítal i do Iloku.
Byl jsem několikrát na Istrii od Savudrije přes Pulu a celé vnitrozemí až k Rijece. Několikrát jsem projel celou Jadranskou magistrálu až do Ulcinje. Každý rok se musím podívat do Dubrovníku, mám rád Konavle až po Boku Kotorskou a mys Oštro s pevností, a také sousední Slovinsko, Bosnu, Černou Horu... Na mých cestách mě doprovází moje manželka Angela, která se do Chorvatska zamilovala stejně tak jako já a poprvé tu se mnou byla už v roce 1995.
Loni jste zavítal i do Daruvaru a seznámil se s českou menšinovou komunitou. Kolik jste věděl o krajanech dříve, máte představu o tom, kolik se v Česku ví o Češích v Chorvatsku?
V Daruvaru jsem byl poprvé, ale o české menšině jsem toho už věděl hodně, protože je vlastně součástí všeho, o co se v Chorvatsku zajímám. A hlavně Staročeško pivo znám ještě z doby, kdy se dokonce čepovalo i v Pakoštane, a to už je opravdu hodně dávno. Proto byla návštěva Daruvaru a hlavně daruvarského pivovaru jedním z mých cílů. Ten jsem si splnil také díky několika skvělým lidem jako je pan Jaromír Bílek, na kterého jsem dostal kontakt od jeho neteře (je u nás ve skupině). Pan Bílek se o nás příkladně postaral od našeho příjezdu do Daruvaru a moc mu za to děkuji. Dalším skvělým člověkem je pan Mato Pejić, kterého nemusím představovat a taky sládek pivovaru Staročeško pivo pan Krešo Marić. Navštívil jsem kancelář poslance Vladimíra Bílka a Jednotu, a můj velký dík patří také paní Anně-Marii Štrumlové Tučkové.
O české menšině v Daruvaru se u nás už docela ví a alespoň u nás ve skupině se o Daruvaru také zmiňujeme. Dost našich členů už Daruvar dokonce i navštívilo. Ví se o tom, že Daruvar navštívili i naši státní činitelé nebo třeba režisér Jiří Menzel či písničkář Jaromír Nohavica. Také o tom jsme se zmiňovali v naší skupině.
Jaké otázky se vyskytují ve skupině? Mohl byste uvést několik zajímavých příkladů?
Naši členové se mohou zeptat prakticky na cokoliv, pokud tím neporušují nějak pravidla skupiny a jejich dotaz je schválen. Drtivá většina otázek se týká cesty, pláží, vybavenosti různých destinací, dostupnosti výletů a taky lodních výletů, v letošním roce také rezonují dotazy na ceny v obchodech a restauracích, evergreenem je samozřejmě počasí a teplota moře. A kuriózní otázky? Takové snad ani nejsou, pokud mezi ně nepočítám dotazy na žraloky a na nebezpečné medúzy.
Ve skupině je hodně milovníků a znalců chorvatské hudby. Dost prostoru jste třeba věnovali poznamenávání čtvrtého výročí úmrtí Olivera Dragojeviće, nebo uvedení do provozu Pelješkého mostu…
Ano, Oliver Dragojević byl pro mnoho Čechů, stejně jako pro Chorvaty, skutečnou hudební legendou a jeho odchod nás všechny hodně dojal. Jeho písně se na naší skupině pravidelně objevují a mnoho našich členů stále vkládá jeho klipy či záznamy z vystoupení při různých příležitostech anebo jen tak třeba na dobrou noc. Já, když jsem ve Vela Luce, neopomenu zajít na hřbitov poklonit se u hrobu obitelji Dragojević.
A Pelješki most? Snad všichni naši členové jeho výstavbu po celou dobu sledovali a fotky, jak stavba pokračuje se pravidelně objevovaly po celou dobu, napočítali bychom jich stovky. Většina členů dokonce i chápalo jaký význam pro Chorvatsko tato stavba má a nebrali ji jen jako zkrácení cesty na Pelješac a do Dubrovníku. Proto bylo nedávné dokončení mostu velikým svátkem i pro nás a noc z úterý na středu patřila v naší skupině hlavně této události.
V příštím roce skupina oslaví první kulaté narozeniny. Chystáte možná nějakou oslavu, nebo zvláštní způsob oslavy jubilea?
My vždy každé výročí nějakým způsobem připomínáme. Ať už je to výročí založení skupiny, nebo dosažení nějakého významného počtu členů, a tak určitě připravíme i něco na příští rok. Už jsme se o tom i bavili a oba, já i paní Dagmar, jsme měli stejný nápad, oslavit toto výročí s členy, kteří by to chtěli, právě v Daruvaru.
Text Mato Pejić, foto Radek Vařeka, mp a FB skupina Chorvatsko v srdci

Zakladatelka skupiny Dagmar Brokešová Udovičićová: JSME SKUPINA CHORVATOMILCŮ
Natrefila jsem ve virtuálním světě na pár velice zajímavých lidí, kteří sdíleli stejnou náklonnost a lásku k Chorvatsku jako já. O Radkovi jsem v té době neměla ani ponětí, přestože jsme bydleli od sebe, co by kamenem dohodil. Internetový svět šel kupředu a „chorvatomilci“ se časem ze Seznamu přemístili na Facebook. Jenže já a tenhle virtuální svět, jsme nebyli tak nějak, dalo by se říct, kamarádi. Ovšem nechtěla jsem o ně přijít, a tak jsem si založila profil na FB. Časem jsem se naučila vkládat fotky a řeknu vám, že jich asi bylo opravdu hodně, protože mi na rovinu tenkrát můj pubertální syn naznačil, že už toho Chorvatska je z mé strany fakt moc a jestli si nezaložím skupinu, kde se budu kochat s přáteli, kteří mají stejnou „úchylku“ jako já, tak si mě prostě odebere z přátel. No jo, ale jak na to… Netrvalo pár dnů, kdy mi ji osobně založil a časem vysvětlil, jak tam své spřízněné duše pozvu. Bylo nás pár. Opravdu hrstka ani ne dvacet. Časem možná padesát, a to bylo moc fajn. Někdo z členů měl chorvatské předky, někdo byl turistický průvodce, někdo jen stejný blázen jako já, ale bylo nám myslím na pohodu. Občas jsme se mezi sebou setkávali, povídali si a časem vznikla krásná přátelství. Po nějaké době nás bylo ve skupině sto a než bys řekl Jadran, tak tisíc a ejhle dnes už více než třicet tisíc. Stejnou cestou přišel do skupiny Radek. Zpočátku byl nenápadný člen, ovšem pokud byl někdo v koncích, rád a ochotně poradil. Nešlo si ho nevšimnout. Jeho příspěvky, fotky a příběhy mě zajímaly a inspirovaly a bylo naprosto jasné, že mu ve znalostech nesahám ani po kotníky. Navíc jsem se v tom čase provdala za Chorvata a narodil se nám syn, a tak jsem Radka 27. července 2016 požádala, zda by se nestal mojí pravou rukou.

Read 115 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 7 2024

V Jednotě číslo 7, která vychází 17. února 2024, čtěte:
- Zasedala rada poslance Vladimíra Bílka
- Daruvarská Česká mateřská škola se prezentovala na odborné poradě
- Večírek s písničkou v Garešnici
- Valná hromada České besedy Viroviticko-podravského kraje
- Životopisy nositelek Cen Franty Buriana
- Maškarní obchůzka, zábava a stánky v Končenicích, Záhřebu a Sirači
- O letošním krajanském vzdělávacím programu
- O chorvatském generálovi Josipu Šiškovićovi
- Shrnutí jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi