Zvláštnost tohoto filmu spočívá v tom, že je téměř celý v italštině. V titulní roli se objevil český herec Vojta Dyk, který celou roli rovněž nastudoval v italštině. Film byl nahráván v Česku, zejména v Praze, ale z největší části v Itálii – Římě, Benátkách, Janově, Palermu.
Film vznikl v česko-italsko-slovenské koprodukci, s početným mezinárodním obsazením – Barbara Ronchiová, Lana Vladyová, Lino Mussella, Cristiano Donati (herci), Luca Servino (scénografie), Andrea Mc Donaldová (masky), Andrea Cavallettová (kostýmy). Producentem byl Jan Macola a odborným hudebním konzultantem dirigent a zakladatel barokního souboru Collegium 1704, Václav Luks. Soubor nahrál k filmu také hudbu.
Přestože se v tomto biograficko-historickém snímku klade důraz na hudebníkovo italské období, jeho životní příběh začíná v Praze, když se v roce 1737 malostranskému mlynáři Matěji Myslivečkovi a jeho ženě Anně narodila dvojčata Josef a Jáchym. Jáchym se stal mlynářem, kdežto Josef se sice také mlynářskému řemeslu vyučil, ale učarovala mu hudba, které zasvětil celý svůj život. Zázračná Myslivečkova hudebnost okouzlila nejen Itálií, ale stala se také vzorem ve tvorbě tehdy mladému Wolfgangu Amadeu Mozartovi.
Myslivečkovo mládí bylo dramatické. V Čechách zuřily slezské války, Praha byla třikrát obležena a ostřelována, hořelo Staré město, shořely staroměstské mlýny, z nichž jeden patřil Josefovu otci. Myslivečkovi bydleli v domu zvaném U modrého šífu (dnes Melantrichova ulice č. 13), který naštěstí v ostřelování obstál.
Josef se chtěl věnovat výhradně hudbě, kterou od dětství slýchával v pražských chrámech nebo při operních představeních v divadle v Kotcích. Základy hudby získal na gymnáziu u jezuitů a studoval také hru na housle. Již jako dvanáctiletý platil za dobrého houslistu. Ve čtyřiadvaceti letech začal studovat hudební kompozici u Františka Václava Habermanna a potom pokračoval u varhaníka týnského chrámu Josefa Segera. V roce 1762 napsal svých prvních šest symfonií. Jejích přijetí u publika bylo neočekávaně úspěšné a mladý skladatel si získal finanční podporu hraběte Vincence z Valdštejna. Na podzim roku 1763 se rozhodl odjet do Benátek, kde se zprvu živil jako houslista a věnoval se studiu hudby u varhaníka a skladatele Giovanniho Battisty Pescettiho (1704–1766).
Jako skladatel se prosadil ihned svou první kantátou Zmatek na Parnasu (Il Parnaso confuso), uvedenou v Parmě v roce 1765, s kterou sklidil velký úspěch. O rok později se v Bergamu uváděla jeho první opera Semiramide riconosciuta (Semiramis rozpoznaná). Na objednávku neapolského vyslance napsal operu Bellerofontés, která byla s velkým úspěchem slavnostně uvedena roku 1767 v dvorním divadle San Carlo v Neapoli za přítomnosti krále Ferdinanda IV. A potom se začal střídat úspěch za úspěchem.
Přes všechnu slávu Mysliveček nikdy nezapomněl, že je Čech, naopak se k tomu hrdě znal. Na svá díla se podepisoval Giuseppe Mysliveček detto Il Boemo.
V únoru 1768 odjel do Prahy, aby uspořádal majetkové poměry po úmrtí matky. Zaplatil své dluhy a bratrovi předal rodinnou usedlost. Bylo to období jeho největší slávy a jeho opery a oratoria zazněla i v Čechách.
Úspěch a štěstí netrvaly dlouho. Již v roce 1777 se u něj začaly projevovat příznaky venerické choroby a v témže roce jej potkala nehoda. Během pobytu v Bavorsku vypadl z kočáru a byl upoután na lůžko. Léčil se v mnichovském špitálu a v době této těžké životní zkoušky vytvořil svá nejkrásnější díla, mezi které na příklad patří oratorium Abraham a Izák, považován jeho nejlepším dílem.
Vrátil se do Itálie, kde s úspěchem dirigoval své opery v Neapoli, Lucce a Benátkách. Nákladná inscenace jeho opery Armida v Miláně v prosinci 1779 však skončila neúspěchem. Mysliveček se uchýlil do Říma, kde pokračoval v tvůrčí práci. V lednu 1779 zde byla uvedena jeho opera Medonte a 5. dubna roku 1780 byla v Římě uvedena jeho poslední opera Antigonos.
Zemřel 4. února 1781 a pohřben mu vystrojil jeho anglický žák Sir Edward Brady. Josef Mysliveček byl pohřben na hřbitově u kostela San Lorenzo in Lucina v Římě, ale jeho hrob se nedochoval.
Mysliveček složil 26 oper, 10 oratorií, řadu symfonií, koncertů, ouvertur a množství komorní a chrámové hudby. Řada děl se nedochovala nebo dosud nebyla objevena. Jeho rukopisy jsou rozšířeny po celé Evropě v různých archivech a soukromých sbírkách, dokonce i v zemích bývalé Jugoslávie.
Zvláštní zajímavost v Myslivečkově životě představuje fakt, že se osobně znal s W. A. Mozartem. Jejich životní cesty se několikrát protnuly, což je doloženo v zachované korespondenci. Poprvé se Mysliveček s Mozartem setkali v Boloni v roce 1770 a naposledy v Mnichově roku 1777. Zpočátku se jednalo o velmi přátelský vztah, kdy mladý Mozart Myslivečka obdivoval a byl vděčný za zkušenosti, které mu ohledně hudební tvorby starší umělec předával. Mysliveček se dokonce pokoušel Mozartovi díky svým konexím zajistit v Itálii hudební zakázky. To se mu ale nikdy nepodařilo, což byl také důvod pozdějšího ochladnutí jeho vztahu, zejména s Wolfgangovým otcem Leopoldem.
Zajímavé je i srovnání profesních osudů obou skladatelů. O generaci starší Mysliveček se dopracoval k hvězdnému úspěchu během svého života. Jakkoliv se o něco podobného pokoušel Mozart, nikdy se mu na žádné italské operní scéně nepodařilo výrazně prosadit. Posmrtné osudy si však oba umělci vyměnili. Zatímco se z Mozarta po smrti stal jeden z nejuznávanějších světových autorů, Mysliveček byl na více než dvě století téměř zapomenut.
Film Il Boemo určitě povzbudí zájem o Myslivečkovo dílo. Světovou premiéru měl 19. září 2022 na Mezinárodním filmovém festivalu v San Sebastiánu ve Španělsku, kde byl zařazen do hlavní soutěže, kdežto Česká filmová a televizní akademie (ČFTA) jej vybrala do soutěže o Oscara v kategorii Nejlepší zahraniční film.
Od 21. října 2022 je v nově zrekonstruovaném barokním Clam-Gallasově paláci na Mariánském náměstí v Praze otevřena výstava Josef Mysliveček, detto Il Boemo (1737–1781), která seznámí návštěvníky se skladatelovým životním příběhem a tvorbou. Přenese je do světa osmnáctého století a přiblíží jim Prahu, ze které Mysliveček odešel, aby se mohl stát operním skladatelem. Poutavé obrazové materiály představí návštěvníkům Itálii Myslivečkovy doby a seznámí je se světem a zvyky zadavatelů Myslivečkových oper, s výchovou a s osudy kastrátů, načrtnou dobrodružství tehdejšího cestování, nastíní problémy života tehdejších umělců a jejich sociální statut. Součástí výstavy představují filmové kostýmy a paruky ušité pro snímek Il Boemo. Vernisáž byla spojena s křtem knihy Josef Mysliveček od muzikologa Daniela E. Freemana, jenž se jako odborný poradce také podílel na vzniku filmu. Výstava bude otevřena do 29. ledna 2023. Připravila Sylvie Sittová