Vlatka pochází ze Zdenců, kde vychodila nižší třídy základní školy, potom vyšší třídy základní školy a gymnázium v Hrubečném Poli. Cesta ji dále vedla na fakultu do Osijeku, kde ostatně kdysi studovali i její rodiče, otec Zdenko a matka Anna, kteří se po dokončení studia usadili ve Zdencích. Stejně tak to udělala Vlatka, s tím rozdílem, že se přestěhovala do Daruvaru.
LÁSKA K TANCI
Často říkáme, že všechno jde z domova, a tak je to i u Vlatky. Láska k hudbě a tanci byla přítomná v její rodině odmalička. Její otec byl původem Slovák z Našického Markovce a matka je Češka z Malých Zdenců. „Doma jsme mluvili jak česky, tak chorvatsky, a tatínek mluvil i slovensky, i když maminka říkala, že je to spíš čeština než slovenština,“ zasmála se Vlatka. Dědeček po mamince – Zápotocký, byl známý zdenecký muzikant. V jejich rodině byla vždy přítomná hudba. „Bez hudby se neobešel ani jeden den. Snad nejvíce se doma poslouchala dechovka. Vlastně, poslouchali jsme jak Moravanku, tak i chorvatské písně, třeba soubor Zlatni dukati.“ Maminka Anna Milićová Zápotocká velice ráda zpívá, a je členkou pěveckého sboru Zdenačky od jeho založení. Maminka také dlouhou řadu let vedla chorvatský folklorní soubor, který kdysi působil v podniku Zdenka ve Velkých Zdencích.  Vlatka tak měla k folkloru blízko, šla matčinými stopami, a tak ještě když chodila ve Zdencích do školy, tančila ve folklorní skupině, kterou vedla učitelka Zlata Skenderová. Ještě má živé vzpomínky na tu dobu, třeba na vystoupení na Našem jaru v Dežanovci.  
Vlatka tančila, a ještě dnes tančí zároveň v několika souborech. Ještě v roce 1995 se zapojila do folklorní skupiny Střediska pro kulturu a informování v Hrubečném Poli, která se věnuje chorvatským písním a tancům. Do chorvatského kulturně-uměleckého spolku HKUD Željezničar se zapojila také po dobu studia v Osijeku, jeho členkou je od roku 2000. V Osijeku asi osm roků navštěvovala folklorní školu pro odborné vedoucí, jednu dobu tam vedla i dětskou folklorní skupinu. Byla v ní celkem stovka dětí od pěti do čtrnácti let, a Vlatka sama říká, že to pro ni byla velká zkušenost. Dnes je vedoucí Růžiček, školní i besední taneční skupiny v Končenicích. A k Holubičce se přidala, když se z Osijeku vrátila domů, tedy v roce 2010.
Minulý rok byl ve znamení oslav významných výročí všech tří souborů, ve kterých Vlatka tančí. V roce 2025 se v Osijeku oslavovalo sté výročí HKUD Željezničar, v Hrubečném Poli slavili třicáté výročí folklorního souboru CIK a Holubička oslavila své čtyřicáté výročí. Vlatka se zúčastnila oslav všech souborů, a to znamená, že se pro ni téměř ani jeden den neobešel bez zkoušky. Mnozí se jí ptali, jak zvládne tolik zkoušek, a ještě navíc tolik vystoupení. Bylo jich doopravdy hodně. Každý týden jezdila na zkoušku i do vzdáleného Osijeku.
Vlatku navíc vídáme na krajanských programech i jako zpěvačku a hudebnici v besedních dechovkách. Do dechové hudby se zapojila v roce 2012, a tak ji můžeme vidět  v lipovecké, končenické a ivanoselské dechovce, jak hraje na velký buben nebo činely, anebo zpívá. 
Promluvila i o své divadelní zkušenosti, kdy zahrála roli selské holky Hany v operetě Na tý louce zelený v režii Lenky Janotové. Říká, že to byla pro ni velice zajímavá zkušenost, ale sama sebe v herectví nevidí, tanec a hudba u ní mají přednost. 
UČITELSKÉ POVOLÁNÍ
O svém povolání rozhodla ještě na základní škole na první hodině chemie. Bylo to díky učiteli Václavu Syřínkovi, který je podnes jejím vzorem. Po studiu chemie a biologie v Osijeku pracovala v Domově pro výchovu dětí a mládeže v Osijeku trochu více než rok. Věnovala se dětem, které mají velké životní problémy. Byl to výborný start pro učitelku začátečnici. Potom se vrátila do rodných Zdenců a začala pracovat na českých školách v Daruvaru a Končenicích, kde učí chemii a biologii. Když se jí zeptáte, jaké to je, být v dnešní době učitelkou, Vlatka si na nic nestěžuje. Říká: „Děti jsou děti, ale musí se to s nimi umět. Já mám děti moc ráda, učím zajímavé předměty a doufám, že umím znalosti dětem přenést zajímavě. Kdysi byl jiný přístup, ale práce zůstala stejná. Jednoduše, každý učitel musí najít způsob, jak mít autoritu a zároveň být dobrý kamarád a někdo, komu děti věří. Zdá se mi, že občas je víc práce s rodiči než s dětmi,“ zasmála se. „Všichni musí pochopit, že kromě toho, že děti mají svá práva, mají i povinnosti a zodpovědnost,“ řekla tato oblíbená učitelka. 
Vlatka se provdala do krajanské rodiny Janotovy a spolu s manželem Daliborem mají tři syny. Jde o velice aktivní krajanskou rodinu, kterou vídáme na mnoha menšinových kulturně-uměleckých programech. Manžel hraje na bubny v dechovce v Lipovci. Dvanáctiletý syn Adam hraje na klarinet a tančí v Holubičce, hraje v dechové hudbě v Lipovci, a je členem daruvarské městské dechové hudby. Jedenáctiletý syn Filip se učí hrát na flétnu, chodí do páté třídy a spolu s Adamem hraje v kapelách a tančí ve folklorním souboru. Oba chodí i do hudební školy, Adam čtvrtý ročník a Filip třetí. Také nejmladší dvouletý syn Martin se už začal učit tancovat. 
Na konci povídání Vlatka doporučila, že tanec a hudba každému určitě prospěje. „Já se tak dobře cítím, když tančím, je to pro mne nejlepší relaxace a písnička vždy zahřeje u srdíčka. Když ti tanec jednou učaruje, je to na celý život,“ uzavřela své povídání.      Text A.-M. Štrumlová-Tučková, foto rodinné album a Jednota

Predstavljamo Vlatku Milić Janota – Učiteljica biologije i kemije uključena je u rad nekoliko folklornih ansambala, koji su prošle 2025. godine proslavili obljetnice svoga djelovanja. Vlatka pleše u Daruvaru, Grubišnom Polju i Osijeku, a kao učiteljica kemije i biologije radi u češkim osnovnim školama u Daruvaru i Končanici. Osim što pleše, ona pjeva i svira u tri manjinska puhačka orkestra. Ima peteročlanu obitelj, koju osim supruga Dalibora čine i tri sina, Adam, Filip i Martin, koji su krenuli majčinim stopama.