Česká beseda Osijek poprvé na dožínkách
Nově založená Česká beseda Osijek se dožínek zúčastnila poprvé. Připravovat se začala před třemi měsíci, aby nacvičila písně do průvodu. Nemá své místnosti, takže se její členové scházeli u jednotlivců a v místnostech sdružení Slováků.

MÍLA BRTNÍK
hlavní choreograf dožínek:

„První krajanské dožínky, které jsem viděl, byly ony ve Zdencích, před deseti lety, když jsem přijel do Chorvatska poprvé, abych se s dožínkami seznámil. Další čtvery byly pro mě pracovní – včetně těchto v Kaptole, s kterými jsem spokojený.

Hlavními důvody, proč se Češi a Moravané stěhovali do Kaptola, byly úrodná půda a vidina lepšího života.
Jedním z obyčejů, které si přivezli z původního domova, byly také obžínky nebo dožínky, kterými se oslavuje konec žní. V Kaptole ještě začátkem 20. století volili sedláci každý rok nejúspěšnějšího mezi sebou, a ten pak na svatého Bartoloměje uspořádal hostinu. Byla to obdoba dnešních dožínek.
V roce 1925 byl v Daruvaru, středisku české menšiny, tento venkovský obyčej obnoven a v české menšině se prosadil jako největší slavnost Svazu Čechů v Chorvatsku. Kromě všeobecně českých národních, tradičních a kulturních charakteristik, mají dnes dožínky také turistický a společenský význam, a podporují je státní a regionální instituce. V Kaptole se dožínky v organizaci kaptolského krajanského spolku a Svazu Čechů (Československého svazu) konaly už čtyřikrát:

BESEDA DEVADESÁTILETÁ, ŠKOLA SEDMDESÁTILETÁ

Několika akcemi krajané v Horním Daruvaru oslavili 12. července 90. výročí místní České besedy a 70. výročí české obvodní školy. Konalo se výtvarné sympozium, slavnostní zasedání, ve škole byla otevřena výstava fotografií, dokumentů a starožitností. Na hřišti u Domu byl kulturní program a slavnostní den uzavřel majáles. O týden dříve, 6. července, Hornodaruvarští uspořádali turnaj v malé kopané.

ŽÁCI I UČITELKY SE VRÁTILI NADŠENÍ

Žáci sedmých tříd, kteří se učí českému jazyku a kultuře podle modelů A, B a C, pobývali od 30. června do 5. července s učitelkami Svjetlanou Pernarovou, Melitou Podholovou a Tinou Varatovou na poznávacím zájezdě v České republice. Návštěvu českých pamětihodností a kontakt s živou češtinou částečně spolufinancovalo chorvatské ministerstvo vědy, vzdělávání a sportu.

LIDSKÉ UCHO ŽÁDNÝ JINÝ NÁSTROJ NENAHRADÍ

Damir Miler z obce Novaki, asi dva kilometry vzdálené od Dubravy, navštěvuje spolu se sestrou Mihaelou kurs českého jazyka, který už čtyři roky v zimním období organizuje Česká beseda Záhřebského županství. Damir je hudebně nadaný, hraje na neobvyklý hudební nástroj – varhany. Michaela pracuje jako administrativní pracovnice v Chorvatské televizi. Besedovali jsme s nimi v kavárně Kapuciner nedaleko záhřebské katedrály a v jejich rodinném domě v obci Novaki, ale náš rozhovor se neustále vracel k varhanám a varhanictví.
Náš spolubesedující, stavitel varhan a varhaník, Damir Miler, je pátá generace této rodiny v Chorvatsku. Jeho pradědeček Petr se sem jako malý chlapec přistěhoval s rodiči. Vnuk prvního přistěhovalce, Petrův syn Emil a Damirův děda, vitální devadesátidvouletý muž, ještě mluví česky.