Sociální psycholožka Dinka Čorkalová Biruškiová o multikulturnosti a asimilaci

VZDĚLÁVÁNÍ NÁRODNOSTNÍCH MENŠIN POSILUJE MULTIKULTURNOST
Profesorka sociální psychologie na filozofické fakultě záhřebské univerzity Dr.sc. Dinka Čorkalová Biruškiová udělala velký průzkum o názorech na multikulturnost a asimilaci a na přednosti menšinových vzdělávacích modelů. Do průzkumu byly zapojeny děti a rodiče, příslušníci národnostních menšin a většinového národa ve čtyřech etnicky smíšených regionech – v Istrii, na Daruvarsku, na Vukovarsku a v Baranji, kde žijí převážně příslušníci italské, české, srbské a maďarské menšiny. Ve středu zájmu byla otázka, jak ve škole sjednocovat děti, aniž bychom ohrozili právo menšiny vzdělávat se v mateřském jazyce a právo dítěte vyrůstat v sociálně integrovaném prostředí.

Výsledky průzkumu představila vedoucí projektu na mezinárodním vědeckém sjezdu Národnostní menšiny, migrace, bezpečnost v demokratických společnostech, a také v rozhovoru se Stojanem Obradovićem, novinářem splitské agentury STINA. Celý interview chystáme do příštího čísla Přehledu. Pro Jednotu jsme připravili souhrn a části vztahující se na českou menšinu.
Průzkum zahrnul 1568 dětí ve věku 11 až 18 let a 2000 jejich rodičů, přibližně stejný počet příslušníků národnostních menšin a většinového národa ve čtyřech zmíněných krajích. „Když mluvíme úplně všeobecně, naše výsledky poukazují na fakt, že jsou preference vzdělávacího modelu spjaté především s názorem na multikulturnost a méně s názorem vůči asimilaci,“ vysvětluje Dr. Čorkalová Biruškiová. „Z průzkumu vyplývá také, že výuka v menšinovém jazyce není monoetnická – totiž, přestože na tuto výuku chodí převážně děti příslušníků menšiny, chodí tam také významné procento dětí, které se hlásí k chorvatskému národu. Tak kupříkladu na výuku češtiny chodí dokonce 39 procent etnických Chorvatů, pokud jde o italský jazyk je toto procento ještě vyšší, zatímco na výuku maďarského jazyka chodí asi třetina Chorvatů. Jedině výuka v srbském jazyce je prakticky monoetnická – na výuku srbštiny nechodí ani jedno dítě, které se vyjadřuje jako etnický Chorvat. Tento údaj prozrazuje podstatu vztahů většiny a menšiny na území průzkumu. V prostředí, kde je multietničnost přijatá, navštěvují hodiny menšinového jazyka také příslušníci většiny – z různých důvodů: proto, že je to příležitost naučit se ještě jednomu jazyku, proto, že je menšinový jazyk důležitým kulturním prvkem oblasti, v které žije, proto, že dalecí předkové byli příslušníky menšiny atd. Fakt, že žádný etnický Chorvat nechodí na výuku srbštiny, upozorňuje na hluboce konfliktní vztah mezi většinou a menšinou. Je to velká výzva, se kterou se musíme vypořádat. Neexistuje důvod, aby srbský jazyk a cyrilice nebyly částí kulturního dědictví komunit, ve kterých vedle sebe žijí Chorvaté a Srbové, tak jako český, italský a maďarský jazyk tvoří část kulturního dědictví v prostředích, v nichž žije větší počet příslušníků dotyčných národnostních menšin. V tomto směru je ale potřeba působit, protože se tak nestane spontánně, dokud existuje výrazná zatíženost válkou a silná etnická polarizace Chorvatů a Srbů na území východní Slavonie.
Daruvar a jeho okolí je dalším příkladem úspěšného modelu multikulturnosti: česká menšina je velice hrdá na svůj jazyk a kulturu a chorvatská komunita přijala tyto kulturní prvky jako důležitou zvláštnost tohoto kraje. Ilustrují tento amalgam identity, rozpoznatelný v určení identity dětí, příslušníků české menšiny: V rámci průzkumu jsme se snažili vypátrat, jak dětí vnímají pojem vlasti. Když jsem se žáků na výuce českého jazyka a českého původu zeptala, zda je Česká republika jejich vlastí, jeden chlapec mi překvapeně odpověděl: „Víte vy, kde je Česko?“ Tato odpověď nemluví o odnárodňování dítěte, ale o jeho dobré integraci, tedy o skutečnosti, že může ve své nové vlasti klidně a hrdě pečovat o svou českou identitu, jazyk, kulturu a zvyky, přitom zřetelně rozlišovat, že jeho původ (český) neurčuje jeho vlast (Chorvatsko). Takovýto názor se stává specifickým kulturním modelem a symbolem identity nejen české, ale i chorvatské komunity tohoto kraje.
Autorka průzkumu Dinka Čorkalová Biruškiová na závěr hodnotí, že Chorvatsko má dobrou soustavu vzdělávání národnostních menšin a dodává, že to není jen její názor, ale i názor menšinových komunit. Různé modely, které v Chorvatsku existují, umožňují dětem pečovat o národnostní identitu a kulturu svých předků. „To, co podle mého mínění není dobré, je nedostatek intenzivnější „vestavby“ víceetničnosti a multikulturnosti mnoha našich komunit do „většinového“ školského programu.“ Zpracoval a přeložil M. Pejić

Read 9 times

Nové číslo Jednoty

 

Jednota 49 2018

V Jednotě číslo 49., která vychází 15. prosince 2018, čtěte:
- V Lipovci se konala řádná valná hromada Svazu Čechů
- Poslanec Vladimír Bílek: Menšiny dostanou z rozpočtu více
- Valné hromady českých besed Tréglava a Verovice
- Rozhovor s chorvatskou velvyslankyní v Praze Ines Troha
- Svatý Mikuláš měl i letos plné ruce práce
- Kurz českého jazyka Učíme se česky a souhrn jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi