Krajané z Rijeky na Krajanském festivalu v Praze

SVĚDECTVÍ O ŽIVOTĚ ČESKÝCH KOMUNIT
„Staroměstské náměstí je odedávna svědkem mimořádných setkání. Je tomu tak i dnes ve sváteční den 28. září r. 2019, kdy slavíme Den české státnosti, kdy si připomínáme výročí mučednické smrti sv. Václava, patrona českého národa.
Na tomto místě se právě v tuto chvíli otevírají pomyslné brány již 13. Krajanského festivalu – setkání potomků generací, které v pro nás již dávných dobách opustily svůj domov a odešly na různá místa našeho světa – blízká i vzdálená, aby nalezly obživu, vybudovaly své příbytky. Nepřicházely však do cizích zemí úplně s prázdnou. Nesly s sebou nádherný mateřský jazyk, zvyky a obyčeje, písně a tance, zděděnou pradávnou víru. A toto vše, což je možno považovat za zázrak, do dnešních dnů stále jejich potomci dodržují,“

pronesl úvodem známý nám moderátor Krajanských festivalů v Praze farář Církve československé husitské PhDr. Zdeněk Kovalčík při zahájení letošního Krajanského festivalu.
Pořadatelem festivalu bylo sdružení Sedm paprsků a ředitelkou byla, jako vždy, paní Věra Doušová. Záštitu převzali primátor hlavního města Prahy pan Zdeněk Hřib a starostka městské části Dolní Chabry paní Barbora Floriánová. Festival se konal za podpory městské části Praha 1 a Pirátské strany. Letošní festivalová přehlídka krajanských souborů byla ve srovnání s minulými ročníky skromnější. V programu se představily krajanské soubory z Ukrajiny, Ruska, Slovenska a Chorvatska (Česká beseda Rijeka).
Programy se konaly první den, v sobotu 28. září, na zmíněném Staroměstském náměstí a v neděli, 30. září, v Dolních Chabrech. První den festivalu měli účinkující před vystoupením místo na krásném Mariánském náměstí, nedaleko místa vystoupení v budově Magistrátu hl. města Prahy, kde se v hlavním sále převlékali do krojů a uložili své věci. V magistrátu na ně čekalo i občerstvení. Před začátkem programu si mohli prohlédnout známou Staroměstskou radnici a po programu se konalo přijetí v rezidenci primátora hl. města Prahy. Druhý den festivalu se od 10 hodin konala bohoslužba v kostele sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí, kterou celebroval farář PhDr. Zdeněk Kovalčík a zpíval pěvecký sbor Camera Chabra. Vystoupení se konalo v Dolních Chabrech (Praha 8), na Hrušovanském náměstí u Chaberského dvora. Tam byl přichystán bohatý oběd a byla poskytnuta možnost hojného celodenního občerstvení. Po vystoupení následovalo krátké představení všech souborů, udělení cen a diplomů, které předal předseda Stálé komise pro krajany žijící v zahraničí, senátor Tomáš Czernin. Závěr programu patřil krajanské hymně, Hašlerově Písničce české, kterou dojemně zazpívali všichni účastníci za hudebního doprovodu souboru Skaličan ze Slovenska. Skaličan získal na tomto festivalu za své vystoupení první místo. Druhá cena patří Čechům Žytomyrské oblasti a třetí České besedě Rijeka.
Riječtí se tohoto festivalu zúčastnili počtvrté. Ubytovaní jsme byli v hostelu v Dejvicích, nedaleko Vítězného náměstí, tzv. Kulaťáku, tedy nedaleko historického centra Prahy (3–4 stanice metrem, nebo o něco více než půl hodiny pěšky). Vystoupila dívčí taneční skupina Ráček, pěvecká skupina Nostalgie a taneční skupina dospělých. Všichni za vystoupení sklidili ovace a bouřlivý potlesk. Ohromnou radost nám udělala paní Eva Zetová, která se přišla na naše vystoupení prvního dne festivalu podívat. Třídenní pobyt v Praze jsme samozřejmě využili i na prohlídky Prahy jak denní, tak noční, buď sami  podle vlastních zájmů, ve skupinách nebo i s průvodkyní. Na konci dne jsme vždy poseděli v některé pivnici nebo restauraci, kde jsme vychutnávali tradiční české pokrmy a ovšemže i české pivo. Domů jsme se vrátili unavení, ale plní dojmů z nádherné Prahy a radosti z úspěšného vystoupení.
„Krajanské festivaly si kladou za cíl setkat se, potěšit se písněmi, tanci, přenášejí svědectví o životě českých komunit na různých místech světa. Nabízí také příležitost k předávání zkušeností, ale také k znovunahlédnutí do země, která je krásná a nám všem drahá, která byla domovem předků a domovem stále zůstává.“ – stále ještě doznívají dojemná moderátorova slova.   Text a foto Sněžka Hercegová

FOTO na facebooku

Tanec Česká beseda
Program 13. Krajanského festivalu v Dolních Chabrech zahájili hostující absolventi (žáci 9. třídy) základní školy v Dolních Chabrech Českou besedou. Pro nás, kteří si dobře pamatujeme a rádi vzpomínáme na události z minulého století a tehdejší dožínkové programy, to byl pěkný zážitek. Zavzpomínali jsme při něm na dávné doby, kdy ho zahajovali nebo ukončili všichni účastníci společně právě tímto tancem.
Možná ale, že ani pamětníci nevědí, že tento tradiční salónní tanec pro čtyři páry vznikl na podnět spisovatele, novináře a básníka Jana Nerudy v šedesátých létech devatenáctého století. Jan Neruda měl v mladých létech velkou zálibu v tanci
a velký zájem jak o lidové, tak i historické nebo společenské tance a byl výborným tanečníkem.
Tvůrcem taneční složky besedy, českého salónního řadového čtverylkového tance, včetně popisu tanečních kroků a figur byli český královský zemský taneční mistr Karel Link a hudební pedagog a skladatel, spolumajitel hudební školy s Bedřichem Smetanou, Ferdinand Haller. Neruda oba autory uváděl v soulad a byl jejich rádcem, jak ohledně hudebních, tak i tanečních záležitostí. Tanec beseda podle Nerudovy představy měl dát českým společenským a buržoazním událostem lidový ráz, osvěžit je krásou českých lidových tanců.
Beseda se poprvé tancovala 11. listopadu 1863 v Konviktě a tančily ji 24 páry, mezi kterými byli i Neruda a Smetana. Po dvou měsících se na Žofíně konal ples Národní besedy a při té příležitosti besedu tančily dokonce 144 páry. Tento tanec
si obecenstvo velice oblíbilo a Karel Link zanedlouho vydal popis tance v brožurce, která byla velmi rychle rozebrána.
Zanedlouho se ze salónního tance stal lidový a beseda se stala symbolem národního uvědomění v době Bachova absolutismu.
Na VII. sokolském sletu v roce 1920 besedu tančilo několik stovek párů v lidových krojích a z tribun jejich vystoupení sledoval i T. G. Masaryk. Tehdy to nebyly jen páry z Čech a Moravy, ale také z Chorvatska, Polska, Francie, Slovenska, dokonce i z Kanady a Ameriky. Tento tanec i s názvem Česká beseda převzala spousta krajanských spolků v zahraničí. Beseda má 4 části a každá z nich má dva díly, jeden ve 3/4 a druhá v 2/4 rytmu podle prvního tvaru taktu.
Takže: Páni, dámy, beseda začíná, páni, dámy, beseda je… Počkej, já povím, žes na mně loudíval… Sedlák, sedlák, sedlák, ještě jednou sedlák… Počkej holka za tím roštím, však já ti to neodpustím… Komínku, komínku, komínku můj… Nechoď tam, pojď radš k nám, já jsem holka vonačejší… Pata špička, celá noha… Kalamajka, mik, mik, mik…atd. atd. Pamatujete si na ně, že ano?

Read 15 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 45 2019

V Jednotě číslo 45, která vychází 16. listopadu 2019, čtěte:
- V Horním Daruvaru se konala třináctá přehlídka hudebních skupin
- Chorvatský premiér Andrej Plenković na návštěvě v České republice
- Praktická stáž Jaroslava Preislera v Jednotě
- Se známým specialistou fyzikální medicíny Božidarem Egićem
- Na Martina na návštěvě v daruvarském vinařství
- Souhrn jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi