S Gospavou Brkićovou z České besedy Šibovec

Z BOSNY DO KONČENIC A ŠIBOVCE-KRÁLOVCE
Na akcích České besedy Šibovec jsme si všimli její velice aktivní členky, pokladní, která zpívá ve sboru Arónie, vede ho, hraje divadlo, je u stánku svého spolku, smaží bramboráky, pomáhá v kuchyni, zkrátka je aktivní snad na všech slavnostech. To vše byl důvod, abychom ji navštívili a zeptali se, co ji k české kultuře váže, a to bez ohledu na to, že nemá české kořeny, pochází z Bosny.

V Šibovci, vesničce kousek od Daruvaru, se hosté vždy cítí dobře bez ohledu na to, že nemají nejlepší podmínky k práci „Těšíme se na dobu, až bude upravený kulturní dům. Bude to pro nás znamenat zkvalitnění podmínek pro naši práci. V zimě nám při zkouškách nebude zima a v létě nebude horko. Okna už nebudou zakrytá fóliemi a snad se dočkáme i sanitárního uzlu,“ doufá paní Gospava, která, jak nám řekla, kromě činnosti v Besedě je už čtyři roky členkou obecní rady Sirač a pět let členkou HSLS a, ačkoliv si užívá důchodu, má energii na rozdávání.
„Pocházím z Bosny z vesnice Ključ u Banja Luky,“ řekla nám 62letá Gospava a vyprávěla nám, jak se dostala nejdřív do Končenic a pak i do Šibovce-Královce. „V Ključi jsem prožila dětství, vychodila jsem tam čtyři třídy základní školy, a pak jsem se celý život zabývala zemědělstvím, kterému jsem věrná i nyní, i když žiju sama. Pochovala jsem dva manžely.“ V Končenicích si G. Brkićová založila rodinu a jak říká, zažila tam všelicos pěkného a spolu s prvním manželem Nikolou si vystavěli dům. „Královec pro mě byl druhou radostí,“ tvrdí stále dobře naladěná a veselá hostitelka, která se naučila velmi dobře česky, nikdo by neřekl, že není české národnosti. Na to zareagovala poznámkou. „Jak bych se ji nenaučila, když jsem žila třicet let v Končenicích, kde se česky mluví snad všude.“
Paní Gospavu jsme navštívili v jejím domě v Královci u Šibovce, kde sama obdělává pole traktorem, řídí automobil. Zajímavé bylo vyprávění o tom, jak ve 42 letech skládala zkoušky na automobil, což se povedlo hned napoprvé. Vše, co na svém hospodářství vypěstuje, prodá, od ovsa až ke kukuřici. V chlívcích má prasata, ovce, drůbež, obdělává i zahrádku.
„Do šibovecké Besedy jsem se zapojila v roce 2010, a to v době, kdy předsedkyní byla Senka Baronová, které jsem v činnosti pomáhala. Před čtyřmi lety převzala vedení Besedy Sanela Mildová. I s ní dobře vycházím a jsem jí společně s ostatními nápomocná,“ říká Gospava, která do Besedy chodí ráda, protože „dobře si rozumíme, je tam veselo, někam se s nimi podívám a ledacos zažiju. Být v Besedě je pro mě potěšení.“ Naše hostitelka si už totiž život bez aktivity v šiboveckém spolku ani neumí představit. Paní Gospava si nikdy nemyslela, že někdy bude žít ve společnosti Čechů, natož že bude propagovat české zvyky a kulturu, ale život je prostě takový a člověka dovede tam, kam on sám ani neměl potuchy.

O životě a rodině v Končenicích
Naše hostitelka, za svobodna Vrtunićová, se rozpovídala o životě v Končenicích. „Tam jsem se přistěhovala v roce 1973 a to za svým manželem Nikolou Brkićem, který se tam přistěhoval z Bosny s celou svou rodinou. On si pro mě, tenkrát šestnáctileté děvče, přijel do Ključe. Pracoval na končenických rybnících, kde je i nyní hodně Čechů. Zemřel v roce 2000. Měli jsme spolu dvě děti, které chodily do české školy v Končenicích – dceru Sanju, která se provdala do Hrubečného Pole, a syna Damira, ten žije s rodinou v Končenicích. Od obou mám pět vnoučat, od syna – Emu a Laru a od dcery – Mateje, Nikolinu a Paolu. Dceřiny děti chodily do školy v Hrubečném Poli, česky ale neumí. Matej má svou svářečskou firmu, Nikolina je zdravotní sestra a Paola chodí do 4. třídy základní školy, všichni v Hrubečném Poli. Mám i jednu pravnučku Miju, to je Matejova dcera. V šibovecké Besedě je z mé rodiny aktivní jen vnučka Ema, studentka 3. ročníku Řemeslnické školy v Požeze, oboru módní technik. Ona často uvádí kulturně-umělecké programy České besedy Šibovec. Lara je žačkou 7. třídy končenické školy. Obě umí česky.

O životě v Královci
O tři roky později, tedy v roce 2003 se G. Brkićová provdala za řidiče Čazmatransu, Čecha Josefa Svatoše z Královce u Šibovce, s nímž se seznámila v autobuse, když cestovala z bjelovarské nemocnice. Děti spolu neměli. „On měl z prvního manželství dvě děti – dceru Romanu, která je provdaná v Dežanovci, má tři děti, a Snježanu (žije ve Varaždinu), ta má jednu dceru. Od obou mám tedy čtyři vnoučata. Mám tedy devět vnoučat a jedno pravnouče. Na Královci jsem žila já, manžel a jeho matka Růžena Svatošová. Potom, co oba zemřeli, žiju v domku sama, ale mám dobré sousedy a hlavně Besedu, pro kterou žiju.“

O rodině v Bosně
„Do Bosny jezdím třikrát ročně autem, není to pro mě problém. Mám tam příbuzné – otce Jovu, bratra Dragana a čtyři sestry Jovanku (žije v Bijeljině), Rosu (žije v Banja Luce), Dušanku (žije v Ključi) a Stanu (žije v Končenicích) – jejím manželem byl Blahouš Vystyd, který už ale nežije. Můj bratranec Aleksandro Vrtunić je známý profesionální zpěvák národní hudby,“ pochlubila se G. Brkićová, která uvedla, že do Česka jezdí velmi ráda. Přitom zavzpomínala na chvíle, kdy tuto zem, tedy Jánské Koupele navštívila, když tam jela za svými dětmi během domovinské války. „Naposledy jsem byla v Plzni. To bylo předloni. Ráda cestuji. Už se těším na další výlet s Besedou, letos jsme byli ve Vukovaru.“ Text A. Raisová, foto ar a rodinný archiv

Z BOSNY DO KONČENIC A ŠIBOVCE-KRÁLOVCE

Read 14 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 48 2019

V Jednotě číslo 48., která vychází 7. prosince 2019, čtěte:
- V Bjelovaru se po třinácté konal Večer národnostních menšin
- Zasedaly rady Svazu Čechů
- Lipovlanská Beseda oslavila patnácté výročí znovuzaložení
- V Záhřebu a v Jelisavci se konaly semináři o vyúčtování
- Řada besed pořádala kulturní programy
- Divadelní skupina Sebranka chystá premiéru k 40. výročí
 - O společném životu menšiny a většiny na semináři FUEN v Rakousku
 - České školy v programu Erasmus+
- Sažetak, souhrn jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi