Adventní zájezd turistické sekce ze Záhřebu

ČOKOLÁDA, ADVENT A KULTURA
Turistická sekce České besedy Záhřeb si na svůj adventní zájezd 7. prosince 2019 vybrala poněkud nezvyklou destinaci – Opatiji a Rijeku. Po předchozích adventech ve znamení sněhu jsme se letos rozhodli pro advent na mořském pobřeží. Měli jsme k tomu více důvodů – probíhající festival čokolády v Opatiji a Rijeka jako Evropské hlavní město kultury v roce 2020.

Po svěžím záhřebském ránu nás na Kvarneru přivítalo slunce a příjemných 12 stupňů. Po příjezdu do Opatije jsme se prošli kouskem promenády, abychom poznali některé ze zdejších pamětihodností.
První zmínka o Opatiji je z roku 1453, kdy šlo o osadu s 35 domy a 250 obyvateli, kteří se usadili v okolí benediktinského opatství posvěceného jménem sv. Jakuba (Sv. Jakov). Obyvatelstvo se zabývalo zemědělstvím a rybolovem. Rozvoj města začíná v roce 1844, kdy tu bohatý rijecký obchodník Iginio Scarpa nechal postavit vilu Angioli-nu s nádherným parkem. Stavba železnice navíc umožnila, že se z Vídně dalo vlakem přijet k moři, proto si korunní princ Rudolf s manželkou Stephanie vilu Angiolinu koupili. Zanedlouho začala stavba hotelů a vil a Opatija se stává vyhlášenou destinací Habsburků i dalších významných lidí rakousko-uherské monarchie. Ředitel Jižních drah Friedrich Julius Schüller začal se stavbou hotelů a parků a promenády lungomare.  
My jsme se prošli k symbolu Opatije – soše Dívky s rackem, pokračovali jsme k vile Angiolině, a pak nastal čas na vlastní program. Na místě dnešní sochy Dívky s rackem kdysi stála socha Madonna di mare, ale poškodilo ji počasí. Pozlacená socha nyní stojí u kostela a na jejím místě byla postavena nová socha autora Zvonka Cara. Ne-nechali jsme si ujít příležitost dát si ranní kávu v jedné z mnoha ka-váren na samém mořském břehu a užívat si na ranním slunci. Říkají, že čokoláda je sladký hřích, kterého se každý občas dopustí. Festival čokolády probíhá v Opatiji už čtrnáctým rokem. Hlavním místem konání festivalu je středisko Centar Gervais, v němž výrobci čokolády a předmětů z čokolády nabízeli své výtvory na třech patrech. Byla tu čokoláda všech druhů, barev a tvarů, nabízely se tabulky čokolá-dy, čokoládové pralinky a různé hračky, zvířátka, stromečky a kulič-ky. Dlouhá fronta byla u stánku, kde si návštěvníci mohli na čokolá-dě nechat napsat nějaké jméno nebo slovo a dát ji zabalit do překrásného dárkového balení. V hotelech přizpůsobili nabídku různým menu s čokoládou; ve sklepě hotelu Continental instalovali továrnu čokolády s fontánou, ze které se stékaly potoky čokolády. Každý ji mohl ochutnat. Nebylo snadné si vybrat mezi různými příchutěmi, kterou čokoládu si koupit – od čokolády s chilli přes různé jiné koře-ní, k čokoládám s různými druhy ovoce. Advent v Opatiji reklamují jako nejkrásnější na celém pobřeží, tématem je Louskáček (Orašar). Město je pěkně vyzdobené, vánoční světýlka svítí na každém kroku a na promenádě hraje příjemná hudba.
Po prohlídce Festivalu čokolády se někteří z nás vydali na dlouhou procházku po dvanáctikilometrové promenádě lungomare, která vede až k Lovranu. Jiní si zašli na adventní trh na svařené víno, další si poseděli na břehu a kochali se pohledem na moře, po kterém nějací lidé veslovali na surfu. Prošli jsme se také ulicí chorvatských celebrit, abychom zjistili, kdo si všechno zasloužil svou hvězdu v „chorvatském Hollywoodu“. Byli tu vyhlášení umělci jako Ivo Robić a Pero Kvrgić, sportovci, například Janica Kostelićová. Hvězdy tu začali pokládat v roce 2005 a každoročně se nějaká přidá. Velký počet hostů a návštěvníků vychutnávalo odpolední procházku u moře a vstřebávalo teplé sluneční paprsky.
Odpoledne jsme se vydali do Rijeky, prvního chorvatského města zvoleného za Evropské hlavní město kultury, a to na rok 2020. Měs-to se už delší dobu připravuje, aby v plné kráse přivítalo početné návštěvníky a mnoho kulturních programů. Rijeka je náš největší přístav, a za téma předsednictví si zvolila heslo Přístav rozlišnosti – Luka različitosti.  Dominantami města jsou jeřáby v loděnici 3. maj a přístavu, které ozářené různobarevnými světelnými paprsky už pár let krášlí pohled na město. Doposud bylo obnoveno na 150 průčelí domů v jeho centru. Rakouská republika obnovila obrazy, které na stropě divadla HNK Ivan pl. Zajc namaloval Gustav Klimt. Mnozí různými způsoby přispěli k přípravám města na významnou událost.
První osada na území nynější Rijeky vznikla na Trsatu, v římských dobách se osada rozrostla k moři. Postupně se rozvíjela jako obchodní středisko až do 17. století, kdy nálety Turků a srazy s Benátkami ochromily její pozici. Po velké turecké válce význam Rijeky znovu roste, až ji v roce 1719 rakouský císař Karel VI. prohlásil svobodným přístavem a využíval ji jako přístup k moři. Dodatkem zvaným Riječka krpica byla Rijeka přidělena Maďarsku. Rozvíjí se přístav, staví se továrny, papírny – továrna Hartera a bohatá infrastruk-tura. Na pařížské mírové konferenci v roce 1919 Rijeka získala postavení města osvobozeného od zahraničního vlivu, aby po konferenci v roce 1949 připadla Jugoslávii. Stává se hlavním přístavem, rozvíjejí se loděnice, papírny, továrny na lodní zařízení a motory, chemický a textilní průmysl. Rijeka se stává centrem širšího regionu.
Prošli jsme se starým městským jádrem u ústí řeky Rječiny, vychutnali jsme si adventní atmosféru na Korze. Když se setmělo, prošli jsme se po osvětleném mostě Most hrvatskih branitelja, kochali se pohledem na osvětlenou Gradinu, tvrz a rozhlednu dominující městem. Letos ji ozařuje až 650 tisíc světýlek. Na konci jsme navštívili věhlasnou svatyni Trsat. Podle pověsti domeček sancta casa, v němž žila Maria, převáželi lodí z Nazaretu do Loreta v Itálii. Bouřka ale lodě potopila, podařilo se však zachránit domeček, který byl tři roky v Rijece, než ho převezli do Loreta. Romantičtější příběh mluví o andělech, kteří domeček přenášeli a zastavili se na Trsatu, aby si odpočinuli. Později byl na Trsatu vystavěn kostel, který se stal svatyní Matky Boží Trsatské. Krátce jsme se připojili k modlitbě růžence v kostele, potom jsme navštívili kapli votivních (zavjetnih) darů a prohlíželi si, co všechno darovali lidé, kteří modlitbou prosili za orodování Matku Boží. Nakonec jsme i sami zapálili svíčky v kapli svíček, pomodlili se, poděkovali za krásný den a vydali se zpět domů. Záhřeb nás přivítal mlhou a chladnem, ale v našich srdcích a duších bylo teplo a krásně, částečně díky čokoládě a částečně díky všemu krásnému a dobrému, co jsme právě zažili. Text a foto Jarmila Hanušková, přel. žp

Read 82 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 38 2020

V Jednotě číslo 38, která vychází 26. září 2020, čtěte:
- Představitelé krajanů v Ministerstvu zahraničních věcí České republiky
- Česká beseda Hercegovec dostala bustu T. G. Masaryka
- Valná hromada České besedy města Garešnice
- Donace roušek a učebních pomůcek z Čech
- V Slavonském Brodě vzpomínají na cesty do Nové Vsi
- Představujeme Miladu Rabihićovou a její zálibu v běhání
- Reportáž – Skvělý letní odpočinek u řek
- Shrnutí jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi