Zdenko Tauš, dlouholetý úspěšný předseda České besedy Kaptol

NEMŮŽEME SE DOČKAT ZKOUŠEK A DRUŽBY
Česká beseda Kaptol byla v uplynulém roce a v roce předchozím ve středu pozornosti celé krajanské komunity kvůli neštěstí, které spolek postihlo koncem července předloňského roku, když střechu Českého domu zničil požár. Po úspěšné obnově Domu a pokračování ve veškeré spolkové činnosti se o mediální pozornost nejvíc zasloužil předseda spolku Zdenko Tauš, který Besedu vede od dávného roku 1997, tedy téměř čtvrt století.

I tento rozhovor jsme pořídili ve zvláštních podmínkách nové doby – bez sociálního kontaktu a bez cestování, tedy – na dálku, postřednictvím elektronické pošty.
Žádný rozhovor o kaptolském krajanském spolku nelze začít jinak než otázkou o katastrofálním požáru, který značně ovlivnil život Besedy. Polovinou minulého roku se spolek sice vrátil do obnoveného Českého domu, ale ještě se pociťují následky. Jak probíhala obnova, co Beseda udělala po návratu do svého prostoru, jak obnovila činnost svých složek?
„Celý loňský rok proběhl ve znamení ukončení obnovy a návratu do obnoveného Domu, i když naše sekce jak pěvecká a hudební, tak folklorní, cvičily jako by se nic nestalo,“ odpovídá Z. Tauš. „Sbor dobrovolných hasičů nám dal k používaní sál hasičského domu, a to bez jakéhokoliv nájemného, a stejně tak jsme měli k dispozici obecní radnici, v ní jsme v zimě mohli pořádat zkoušky pěvecké skupiny a schůze. Proto bych chtěl ještě jednou poděkovat jak místnímu hasičském spolku, tak obecní správě, protože jsme díky nim uskutečnili veškeré své plány a všechny schůze a vystoupení. Byli jsme doslova jako ve svém vlastním. Od začátku června 2019 jsme v obnoveném Domě uklízeli, chystali ho pro návrat.  Dveře Českého domu jsme znovu otevřeli a milé hosty uvítali 23. června.“
V Domě je stále ještě co upravovat a vybavovat, ale Beseda ho v plné míře používá, a dokázala uspořádat i tak velkou akci, jako byly loňské Zpěvánky. A když se poohlédneme na těžké období po požáru, zjistíme, že toto neštěstí ukázalo, jaká je na světě spousta dobrých lidí, ochotných poskytnout pomoc, když je toho nejvíce potřeba.
„Hned po požáru nám hasiči dali klíč od svého Domu, a stejně tak hned reagoval starosta obce Mile Pavičić. Ozvali se a nabídli pomoc i poslanec Vladimír Bílek a předsedkyně Svazu Čechů Anna-Marie Štrumlová Tučková,“ říká pan Tauš. „Práce na obnově Domu stála šest set tisíc kun, a finanční konstrukci jsme uzavřeli díky Svazu Čechů, poslanci Bílkovi, starostovi Pavičićovi, Radě české menšiny Požežsko-slavonského županství a velkému počtu jednotlivců a institucí. Všem upřímně děkuji!“
Letošní činnost spolku se nejlépe rozproudila, když všechno zastavila epidemie koronaviru a tak jednu nenormální situaci v krajanském spolku v Kaptole vystřídala druhá… „Letos jsme měli valnou hromadu, malé maškary, na kterých vystoupily Matice slovenská a chorvatský spolek Slavonija z Jakšiće a České besedy Kaptol a Bjeliševec, dílnu tvorby andělů z kukuřičného šustí, ve které nám pomohla Česká beseda Dežanovec, a to bylo všechno. Měli jsme ještě domluvenou dílnu barvení kraslic, ta se ale neuskutečnila. Než se všechno zastavilo, hostovali jsme, folklorní sekce s hudbou v Hrubečném Poli, a potom už jen posouváme a odvoláváme termíny svých tradičních akcí. Přátelské posezení jsme odložili na podzim, pokud bude situace obvyklá, pravděpodobně ale budeme muset odvolat i Den české kultury se dnem otevřených dveří, plánovaný na 27. června.“
 Na letošní valné hromadě zaznělo volání o pomoc – Beseda má potíže pokud jde o kádry, tedy o vedoucí jednotlivých složek. Předseda Tauš je už zasycený a unavený vedením spolku a hledá následovatele na místě přední osobnosti České besedy. „Jaká je vlastně situace v Besedě, a jaká u vás osobně – odpočinul jste si alespoň trochu během koronové krize?“ ptáme se našeho spolubesedníka.
„Problém nám způsobovalo to, že jsme neměli vedoucí sekcí. Osobně jsem vedl prostřední a velkou folklorní skupinu a pěveckou sekci, mezitím jsem našel kandidátku na vedení jedné taneční skupiny, jakmile se obnoví činnost spolku. V příštím roce máme volební valnou hromadu a byl bych rád, kdyby někdo převzal funkci předsedy, kterou konám od roku 1997, příští rok to tedy bude čtyřiadvacet let. Doufám, že se najde někdo, kdo může udržet činnost alespoň na úrovni, kterou máme teď, a určitě by mohla být i lepší. Takhle dlouho jsem vydržel ve funkci předsedy díky své rodině a správnímu výboru, který mi pomáhal. Jinak, máme hezký počet pilných členů, kteří dychtivě čekají, aby se všechno dostalo do běžného stavu, abychom se mohli vrátit ke zkouškám, zpěvu, tanci, družbě.“
Rodina, o které se pan Tauš zmínil, je opravdu zvláštní, a zřejmě „nakažená virem krajanské činnosti“. „V naší rodině jsou všichni členy Besedy, dokonce i dvouletá pravnučka. Starší dcera Lidija pracuje jako prodavačka a nežije v Kaptole, ale když se něco v Besedě děje, vždycky je přítomná. Všechny tři její děti tancovaly ve folklorní sekci, a nejdéle vnuk, který musel přestat, když se zapsal na střední školu v Pakraci. Mladší dcera Josipa je učitelka, ona byla činná ve folklorní sekci, byla dokonce i vedoucí, a její starší syn nyní tančí v prostřední folklorní skupině. Pravděpodobně se k němu přidají také její mladší syn a dcera. Moje manželka Štefica je členkou správního výboru, zpívá ve sboru a je mojí největší oporou.“
Zdenko Tauš se narodil v Kaptole v roce 1952, v krajanské rodině. Otec Ladislav byl dlouholetý tajemník České besedy a hrál ve spolkové dechovce a v besední kapele, která vyhrávala na zábavách a posezeních. Uměl hrát na všechny nástroje v dechovém orchestru, také na housle. Maminka byla také činná na všech besedních akcích a dělala pro spolek všechno, co bylo zapotřebí.
„Naši předkové, jak rodina Taušova, tak maminčina rodina Kozinova, se přistěhovali z Čech koncem 19. století. Přišli z Domažlic, odkud pochází velký počet zdejších Čechů. Chodil jsem do české školy do čtvrté třídy, učila mě učitelka Otýlie Sekulićová. Po základní škole jsem vychodil střední školu v Požeze a stal se automechanikem. Celý pracovní věk jsem strávil v Kutjevu, v zemědělském kombinátu jako mistr údržbář zemědělských strojů. Nyní jsem už deset let v důchodu“.
Vzhledem k tomu, že je v důchodu a má dost volného času, pan Tauš se mohl hodně věnovat Besedě, ale teď už je trochu unavený, a raději by hlídal vnoučata a hrál si s nimi.
„Pro úplné uvolnění mi stačí zahrada, kterou máme kousek nad Kaptolem. Máme tam dvacítku stromů lísky, pár jabloní, švestek, broskví a asi padesát keřů vinné révy. Tu relaxuji mozek. Protože se rád pohybuji, tato nynější situace s nuceným odpočinkem se mi moc nelíbí, ale nějak to vydržím.“
A co se týče Besedy a její budoucnosti?
„Když jde o Besedu, je velice těžké předpovídat, ale doufám, že se najde někdo, kdo udrží spolkovou činnost a nedovolí, aby v Kaptole české kořeny vymizely.“
Text M. Pejić, foto rodinné album

FOTO na facebooku

Děkuji všem!
„Na konci své spolkové činnosti bych chtěl upřímně poděkovat starostovi obce Kaptol Mile Pavičićovi za veškerou podporu. Skvěle jsme spolupracovali. Naše spolupráce trvala dlouho, poněvadž je stejně tak dlouho starostou, jako jsem já předsedou,“ říká Zdenko Tauš.
„Také děkuji členům správního výboru Besedy, zpěvákům, hudebníkům, tanečníkům za obětavou práci a za podporu, kterou mně poskytovali dlouhá léta.
Děkuji Svazu Čechů a poslanci Vladimíru Bílkovi, a všem, kteří přispěli k úspěchu našeho spolku.“

Read 69 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 42 2020

V Jednotě číslo 42, která vychází 24. října 2020, čtěte:
- Ve Virovitici se konaly Dozvuky 18. jarních tonů Jana Vlašimského
- Školní rada jednala o přizpůsobování výuky krizovým opatřením
- Světová výstava děl Alfonsa Muchy
- Představujeme Bruna Táborského z Daruvaru
- Do Jazveniku za vedoucí taneční skupiny Vlastou Kokićovou
- Kamencové jezero – světová rarita
- Shrnutí jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi