Baron Trenck – nová tvář legendy

V BJELOVARU HOSTUJE VÝSTAVA Z MUZEA MĚSTA BRNA
Městské muzeum v Bjelovaru každoročně oslavuje Mezinárodní den muzeí, který se na podnět ICOM (International Council of Museum) oslavuje od roku 1977. Bjelovarské muzeum už několikrát k tomuto dni uspořádalo výstavu ze zahraničí, je tomu tak i v letošním roce 2020.

Výstavu Baron Trenck – nová tvář legendy převzalo bjelovarské muzeum z Muzea města Brna. Kromě muzea se na její realizaci podílely ještě Hrobka kapucínů a Masarykova univerzita (Laboratoř pro morfologii a forenzní antropologii Přírodovědecké fakulty a Fakulta informatiky) Brno.
Baron František Trenck (Reggio di Calabria, 1711 – Špilberk, 1749) patří k nejmarkantnějším osobnostem ve vojenských a kulturních dějinách Evropy v 18. století. O baronu Trenckovi jako o historické osobnosti, především jako slavném zakladateli a vojevůdci pluku, jenž nesl jeho jméno, Trenckovi panduri, je toho už hodně známo, a proto bylo cílem této výstavy představit barona zcela novým způsobem.
O tom, jakou měl baron povahu, je možné se dozvědět na základě různých písemnosti uchovaných v archívech. Dozvídáme se z nich, že baron byl vzpurný, vznětlivý a často propadal cholerickým záchvatům, kdežto na druhé straně to byl člověk vzdělaný, absolvoval jezuitské školy v Šoproni, Požeze a Vídni, ovládal sedm jazyků, měl rád anglickou literaturu, hudbu, uměl hrát na housle, zpívat a tančit. Ale o tom, jak baron zacházel během života se svým tělem, vyčetli forenzní antropologové z jeho tělesných mumifikovaných pozůstatků. Baronovo tělo po smrti bylo mumifikováno přírodní cestou díky mikroklimatickým podmínkám v hrobce. Kvůli vyšetření mumie poprvé ve své historii opustila kapucínskou hrobku a byla převezena na radiologické oddělení Fakultní nemocnice v Brně. Zde byla vyšetřena na celotělovém tomografu, přičemž bylo pořízeno celkem 27 019 CT snímku hlavy a těla při osmi různých nastavení přístroje a pozic těla. Z CT snímků bylo pak vytvořeno 157 digitálních modelů. Součástí výstavy je také krátký audiovizuální záznam, ve kterém virtuální baron hraje na housle, šermuje a píše dopis. Animace je umístěna do prostoru Špilberku a jeho okolí.
Baron Trenck je v dějinách znám především jako zakladatel pandurů – Trenkova pandurska regimenta, která se stala regulárním plukem a v roce 1745 měla tři tisíce vojáků. Po baronově smrti pluk pokračoval ve vojenských aktivitách jako slavonský batalión a v roce 1756 z něho vznikl proslulý 53. pěší pluk, nejstarší chorvatský pluk, jež působil do roku 1919, resp. do rozpadu Rakousko-Uherska.
Trenckovým přínosem bylo také několik novinek, jimiž si rovněž zasloužil trvalé místo v kulturně-historických a společenských dějinách. Můžeme ho považovat za zakladatele první vojenské hudby. V rámci jeho pandurského útvaru se nacházela dvanáctičlenná četa hudebníků, jež hrála na jednoduché dechové nástroje a rytmus jim dávaly bubny a činely, které se tehdy poprvé použily v evropské hudbě a používají se dodnes. Cílem tohoto hudebního doprovodu bylo spíše vystrašit a vyděsit nepřátele než užívat v hudbě. Melodie měly orientální zvuk, který nelibě zněl evropskému posluchači a tento hudbní útvar se dokonce i jmenoval „Türkisch Band“.
Vznik kravaty se také připisuje právě pandurům, kteří nosili kolem krku uvázaný šátek, jehož červená barva je měla chránit před uřknutím. Z šátku se časem vyvinula kravata – dnes jeden z národních chorvatských symbolů. A do třetice, na pandurských uniformách, na dolní části rukávu, byly přišité knoflíky, aby se zabránilo utírat nos a ústa rukávem. Knoflíky na vojenských uniformách zůstaly a později se také staly módním doplňkem v panském civilním oděvu.    
Mýtus o baronovi Trenckovi žil dlouho po jeho smrti. V roce 1881 byla založena v Požeze městská dechová hudba jež nesla, a dodnes nese baronovo jméno – Trenkovi panduri, a v roce 1997 byla založena i stejnojmenná historická formace (Povijesna postrojba Trenkovi panduri). Jedna ulice v Požeze nesla v 19. století jeho jméno (dnešní Ulica Matice hrvatske) a osada Mitrovica byla v roce 1912 přejmenována na Trenkovo, na počest svého nejslavnějšího obyvatele. V roce 2011 v Požeze, v dnešní ulici Cehovska ulica je postavena pamětní deska na domě, který stojí v místě, kde kdysi stál jeho dům, v němž pobýval, když byl v Požeze. Trenckovo jméno nese proslulý viňak (Vinjak Trenk), který vyrábí továrna Zvečevo v Požeze.
Mimochodem on sám, bez ohledu na jeho germánský původ a italské místo narození, se považoval Slavoncem, říkával: „Ich bin Slawoner.“ Tento charizmatický vojevůdce byl kdysi nejbohatším slavonským šlechticem. Jeho otec již v roce 1732 koupil panství Brestovac, František v roce 1744 koupil panství Velika a o rok později panství Pakrac a Pleternica.
V Brně, jak je vidět z této výstavy, se na barona Trencka také nezapomělo. Mimochodem, nedaleko kapucínského kláštera se nachází pivnice U pandura, kde čepují pivo Baron Trenck.
Výstava je dokumentární, doplněná předměty, jež vznikly trojtrozměrným tiskem (Muzem města Brna), exponáty z Městského muzea Pakrac a portrétem z Muzea Slavonie z Osijeku. Z bjelovarského muzea je vystavena zbraň z 18. století jako příklad zbraně, jakou se válčilo v době baronova života.
Že zájem o baronovu osobnost dodnes neutuchá, svědčí ne tak dávno vydané romány – třeba chorvatského spisovatele Hrvoje Hitrece (román Špilberk, 2018) a českých spisovatelů Zdeňka Vyhlídala (Vězeň ze Špilberku. Román o životě a smrti barona Františka Trencka, 2001) a Karla Richtera (Trenk. Životní příběh geniálního válečníka, 2004).
Na konci je nutné se zmínit o odbornících, kteří se podíleli na této výstavě: Mikoláš Jurda, Helena Lukášová, Ctibor Ostrý, Petra Urbanová a Petr Vachút. Co se provedení týká, otevírá novou stránku v muzejní prezentaci.
Pro návštěvníky v chorvatských muzeích texty výstavy z češtiny do chorvatštiny přeložila Sylvie Sittová a kurátoři výstavy v Chorvatsku jsou Mirela Pavličićová Heinová, Ljiljana Marićová a Ivana Domovićová (Gradski muzej Požega) a Sylvie Sittova a Mario Jalšovec (Gradski muzej Bjelovar). Kvůli pandemii COVID-19 byly termíny výstavy posunuty a výstava bude pravděpodobně instalována v nových termínech i v muzeu ve Slavonském Brodu a Pakraci. Text Sylvie Sittová, foto internet

VÍCE NA WEB STRÁNCE MUZEA

Read 35 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 27 2020

V Jednotě číslo 27, která vychází 3. července 2020, čtěte:
- Jednota oslavila narozeniny
- Den české kultury a otevřených dveří v Kaptole
- Valné hromady českých besed Sisak a Slavonský Brod
- Dílna Tvořivost nás spojuje v Horním Daruvaru
- Malované lahve Blaženy Veselé
- V Čechách v roce 1945 působila jugoslávská partyzánská brigáda Maršál Tito
- Opustili nás Bohumil Kalenský a Jiřinka Šolcová
- Shrnutí jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi